alkoholismus

To Karinka: Karinko, máš za sebou první důležitý krok. Dokázala si tu nahlas říct, že máš problém. Zkus udělat další krok a jdi se léčit. Pokud budeš jen trochu chtít sama od sebe, určitě to zvládneš. Hledáš lidičky, kteří jsou na tom podobně jako ty. Ale ty ti jinde než v léčebně nemůžou pomoct. Vím o čem mluvím. Mý rodiče jsou oba alkoholici a vím, že společně se z toho nikdy nedostanou. Dnes jsem mluvila po telefonu s mou matkou a s bráchou jsme se shodli, že je asi zase trochu posilněná. A to jde večer do práce! Kolikrát jsem jí říkala, že je naivní, když si myslí, že to na ní nikdo nepozná. Má svou hlavu. Myslí si totiž, že když ji nikdo nic neřekne, tak to na ní prostě nikdo nepozná. Ale je to jen otázka času, kdy ji kvůli alkoholu vyrazí... Už jednou se ji to takhle stalo, ale s ní to ani nehlo. Taky mám podobnou zkušenost ze svého zaměstnání.Tím tě nechci, Karinko, strašit, jen jsem ti tím chtěla říct, že ty doktorky nemusí být jediné, kdo o tvé závislosti něco ví či tuší. Moc ti, Karinko, fandím, aby si co nejdříve sebrala všechnu sílu a odvahu a šla najít nějakou odbornou pomoc.

Karinko, ví to "jen" dvě doktorky..?? Ale okolí taky není slepé, to si nemysli.. Nemyslím si, že v tvé situaci by bylo dobré se spojit s někým, kdo je sám v současné době závislý nebo byl. Jdi se léčit, nebo se upiješ! A hlavně, chtěj se vyléčit, jinak to nemá cenu..Dopadneš stejně, jako naše mámy, o kterých si tu píšeme..A to přece nechceš..Čti dobře, najdeš tam spoustu věcí, kvůli kterým by ses měla jít léčit..Držím palečky.

Můj vztah k alkoholu - občas si dám velmi kvalitní alkohol, nikdy žádné patoky, ale opravdu v malém množství. Párkrát se to zvrtlo, dala jsem si víc a prozvracela další tři dny. Potom, co jsem teď zjistila, že moje máma pořád pije, tak už jen pohled na alkohol ve mně vzbuzuje pocit na zvracení..Ráda mám třeba červené víno, u kterého je pohoda, klídek..Nedovedu si představit, že bych pila alkohol tajně z plastové flašky od limonády, aby si "nikdo nevšiml", že tam mám alkohol...

Reaguji na sluníčko: Moje matka pije snad odjakživa, byla už osmkrát na léčení a je to pořád stejný, z posledního ji dokonce vyhodili. Mně se tím pádem alkohol strašně hnusí, nedokázala bych se napít. Poprvý jsem se napila teď na rozlučáku a to je naposled! Stejně toho i tak lituju, nechci se JÍ podobat ani trochu!!!

Ahoj vsem, nedavno jsem tu parkrat psala, vy ostatni resite zavislost sve matky, ja resim svoji, mam silene deprese z toho, ze musim pit a piju nebo mam deprese z toho, kdyz zkousim nepit a ono to nejde, hrozne to chybi, je zacarovany kruh, nevim, jak z toho ven. Moc bych to chtela zvladnou sama, jenze je to tak tezke a zvlaste v pripade mem, ze uz ta zavislost je i hodne fyzicka. Nechci takto zit, ale zase nechci umrit, nechci, aby se to prozradilo, vi to jen dve doktorky, jinak to tajim ,ale je to stale horsi, rada bych poznala nekoho, kdo sam se zavislosti bojuje, ozvete se nekdo, kdo sam ma problemy s alkoholem. Karinka

Já taky nejsem abstinent.Někdy si dám pivo, radši mám asi víno a na chatě si dám tatovu slivovici.Všechno ale v malé míře,protože mám ověřený, že když se opiju tak je mi blbě a někdy bývám lítostivá.O sebe nemám strach, ale trochu mě trápí sestra.Ale doufám, že až bude starší tak dostane rozum.Teď je jí 20.Tak ahoj!L.

ahoj holky, doufám, že na vás hezké počasí působí tak jako na mě a jste plné energie a dobré nálady :)Lucko, jak říká Pavlína, udělala jsi dobře. Oni sice lékaři říkají, že alkoholikům musíme pomáhat (návštěvy v san., povzbuzování, odpouštění atd.), ale mám pocit, že kdyby všichni psychiatři a psychologové vyrůstali v takových rodinách jako my, mluvili by asi jinak.Chtěla jsem se vás zeptat, jaký máte vztah k alkoholu vy samy? Já tedy o sobě nemůžu říct, že bych byla abstinent, ale také se rozhodně nebojím toho, že bych skončila jako alkoholik. Mám doma hodně odstrašující případ a také si myslím, že jsem dost silná a problémy umím řešit jinak než chlastem. Přeji vám všem krásný víkend a v pondělí papa

Myslím, že jsi udělala dobře. Máš pravdu, že se člověk nemá sám do ničeho nutit, pokud cítí, že by to stejně nebylo dobře.. Takové to vyčítání si, že kdyby a ono to nakonec dopadne stejně, tak to taky dobře znám.. Tak hezký víkend a ahoj.P.

Ahoj!Na návštěvu jsem nakonec nešla.Matka mi napsala v kolik tam mám prijit a nějak mě naštvalo,že mi ještě bude diktovat co mám dělat tak jsem tam prostě nešla.Sice jsem měla trošku výčitky,ale zase si říkám, že ona už mi tolikrát něco slíbila(a ne jen mně) a pak kvůli chlastu nesplnila, že podle mě mi nemá co vyčítat.A podle její sms mi připadlo,že by byla zase nepříjemná tak proč si kazit den.Prostě na ní nemám náladu!Ani teď , ani potom.Zítra jedem na chalupu tak se moc těším. Přeji Ti krásný víkend a brzo se uzdravte!!!Ahoj L.

Nezbláznila jsem se, původní příspěvek mi nešel odeslat, tak jsem ho vymazala, napsala jiný zkrácený a ejhle, je tam i ten původní!!! Hezky si se mnou ta technika zahrává :-)..

Lucko, je fakt, že jsem až tady zjistila, že je více těch, co mají naprosto stejné, mnohdy i horší "zkušenosti".. Dost pomáhá, že v tom člověk není sám, ale na druhou stranu je mi líto každého, kdo to zažil. Napiš, co bylo na návštěvě, pokud jsi tam byla. Zatím ahoj, musím jít pracovat :-)

Lucko, je fakt pravda, že když si tady s váma píšu, tak si připadám ze zcela "běžné" rodiny. Taky mi občas přišlo, že jsme nenormální rodiny, že to snad nikde jinde neexistuje, než u nás doma.. No a vida, nejsem v tom sama, ba dokonce ještě se s mojí mámou dá aspoň trochu normálně bavit a nenadává mi, to je fakt. No dobrá, napiš, jak jsi dopadla na návštěvě, pokud jsi tam byla a já se zase ozvu.Děti jsou opět nemocné, takže mám o jiné starosti na víkend vystaráno.. Ahoj.

Ahoj Pavlíno, Sluníčko, Betko!Dnes mě čeká návštěva psychiny.Ještě teda nevím jestli tam opravdu zajdu, to až podle nálady odpoledne.Sluníčko doufám, že se ti brzo podaří odstěhovat se od rodičů.Je to asi jediná cesta.Pavlíno Sluničko má pravdu,nejlepší je se o tom vůbec nebavit aspoň chvíli s nikým.Fakt se ten problém aspo? na čas vykouří z hlavy a je to fajn,myslet na něco jinýho. A tu knížku si Betko taky seženu.S tím litováním je to tak jak říkáš Pavlíno.Je fakt, že já se opravdu někdy lituju.Přemýšlím proč zrovna já mám takovou šílenou matku, která už nikdy nebude jako dřív.Které nikdy nebudu moct svěřit svoje děti, se kterou nevyrazím na nákupy (apoň teď to tak nevypadá) atd.Tohle nemá smysl.A teď když píšu sem, mi hodně pomohlo to vědomí, že v tom nejsem sama.Kolem sebe nemám nikoho kdo by měl doma to co my,tak jsem si asi připadala divná.Mějte se krásně a přeju hodně moc dobré nálady!!!

.. a taky se naučím líp psát, abych nespojovala slova a tak...jenže v té rychlosti.. :-))

Holky moje zlaté, díky moc za to, co jste mi napsaly. Ani nevíte, jak jsem ráda, že si tady s váma můžu takhle psát. Opravdu dneska, jak jsem si přečetla oba příspěvy od Betky a Sluníčka, tak jemi hned líp. Děkuju vám moc. Díky vám je mi hnedo kousek líp a budu se řídit vašimi radami - to slibuju :-)) Vážně, děkuju...

Pavlinko, Lucko, Slunicko, moc s Vami citim a vim, co prozivate. Musim rict, ze se mi docela ulevilo, kdyz jsem si precetla knizku:Dospělé děti alkoholiků od Janet Geringer Woititzové. Neda se to na me z velke miry aplikovat, protoze ja jsem zazila rodice alkoholiky az v puberte a v dospelosti, ale docela se mi zamlouval pristup, ktery vedl k "odriznuti se" od sve minulosti. Hodne dulezite je to, co tady nedavno napsala Pavlina - nelitovat se. A taky to, co psala Slunicko i dalsi - zit svuj zivot. Vim, jak lehce se to rika, a tezce dela. Drzim Vam vsem palce, aby to bylo brzo lepsi. A Pavlinko, udelej si nejaky hezky vikend, prestan o tom alespon na cas uplne mluvit s manzelem, sestrou apod. a snaz se to v sobe co nejdriv uzavrit. B.

Pavlíno, děkuji moc. Mám pocit, jako bychom vyrůstaly v jedné rodině. Tvé příspěvky a zážitky jsou mi hodně blízké. Pokusím se sem valit co nejvíce optimismu a síly, ale to ode mě čekejte až v pondělí. Po dvou dnech strávených doma jsem poněkud vyčerpaná. Bohužel stále ještě bydlím doma (nikomu asi nemusím vysvětlovat jak je těžké získat vlastní bydlení), a tak žiji hlavně z víkendů prožitých se svým přítelem na jeho chaloupce.Už se moc těším až budu mít svou vlastní rodinu, se kterou budu prožívat ty nejkrásnější chvíle svého života, kde alkohol nebude mít rozhodně dveře otevřené a kde budeme všichni šťastní. Jsem tak trochu optimista, co :) Opravdu se moc těším, až budu moct svůj čas a sílu věnovat právě ji, a tím pádem pro mě bude jednoduší se odpoutat od svých rodičů. Zkus se Pavlí

Lucko, jenom chci reagovat na ty vánoce.. Taky díky svým rodičům nenávidím vánoce... Z celého srdce je nenávidím.. Teď mám dvě děti, takže připravuju vánoce ráda, těším sejaké budou, ale když přijde Štědrý den,zvláště ten večer, tak nálada uvnitř klesne na bod mrazu a já zase nenávidím vánoce...Navenek se tvářím, jak nelíp umím, ale například můj manžel-tomu je to naprosto jasné.. Nechci ti kazit iluze, ale nedostaly jsme právě do vínku to nejlepší a vzpomínky nesmažeš, ty se schovají někam dozadu, zvláště ty špatné, a vylezou zrovna když se to nejmíň hodí.. Přece jen i v mém věku převládá čas, který jsem "trávila" s rodiči.. Děti mám malé,třeba až budou větší, všechno mi vynahradí.. A tobě určitě taky, až nějaké budeš mít. Uvidíš, bude líp..Hlavně se nesmíme litovat, to nepomůže. Ať se "litujou" naše matky, mají proč.... AHOJ.

Sluníčko,je dobře, že ses připojila. řeknu ti to takhle, moje máma pije zhruba 20 let a ještě pořád je schopná "normálně" fungovat.Uvaří, uklidí,pracuje... Ale zakalené pohledy, hnusné řeči a druhý den jakoby nic znám dobře...Výčitky, prosby, výhružky...to znám taky. Všechno marné,jak je vidět.Zrovna nejsem v kondici, kdy bych mohla radit druhým, což sis asi přečetla, ale zaujalas správný postoj. I já si uvědomuju, že jinak to asi opravdu nepůjde. Tak někdy zase napiš, jsme na tom stejně, třeba něco vymyslíme.Aspoň něco, co pomůže nám,když oni pomoc nechtějí.

Tuto diskusi si pročítám už dlouho, ale teprve nyní jsem se rozhodla se k vám přidat aktivně. Má matka je alkoholička. Navíc ale, i můj otec má problémy s alkoholem. Matka to zvládá o něco hůře, tedy spíše nezvládá, než zvládá. Tím, že jsou v tom oba, pijí převážně společně doma, ale důvod k tomu dát si sklenku se najde vždy a všude. Netuším jestli si dokázal některý z nich nahlas přiznat, že je alkoholik a má problém, ale myslím si že asi ne. Nevím přesně jak dlouho to už trvá, ale vzpomínám si, že tak před osmi lety (nyní je mi 24) jsem jim z novin začala vystřihávat články typu "Ve dvou se to lépe táhne, ale hůř léčí" apod. Od té doby jsem jim neustále říkala, že se sebou musí něco dělat, nosila kontakty na AA, prosila, vyčítala... marně. Tím, že jsou dva, je to těžké. Myslím si, že si asi jeden říká, že podle toho druhého na tom není tak zle a ten druhý se zase utěšuje tím, že v tom není přeci sám. Nechci jim křivdit, ale takhle mi to připadá.Záhadou pro mě je, jak to, že jsou schopní "normálně" fungovat (práce, domácnost, úklid, vaření...) V tom se jim nedá nic vytknout, ale já prostě nesnáším ty jejich společné sklenky vína... ty jejich zakalené oči, občas zakalené řeči... Asi to teď vypadá, že přeháním, že není možné, aby někdo chlastal takových let a zároveň takhle fungoval, ale je to opravdu tak.Nyní se pokouším je neřešit, říkat si, že je to jejich život a když prostě nechtějí pomoct, tak se nedá nic dělat. Násilím je nikam nedostanu.Jsem ráda, že jsem se konečně mohla vypovídat někomu, kdo ví o čem mluvím.Díky moc