alkoholismus

Mini a Lenka je mi ve?mi ve?mi ?úto...Ale tu niet čo poradiť. Ja som tiež bezmocná... Už 2 týždne je moja matka mimo reality. Chytila slinu a tak chlastá od rána do večera... Premýš?am o tom, aký je tento svet nespravodlivý... ?udia, ktorí by ve?mi ve?mi chceli žiť nemôžu. Píšem o svojom super svokrovi, ktorý umiera v nemocnici na rakovinu. Tak ve?mi by chcel žiť a ostáva mu málo času. Možno sa nedožije Vianoc...A moja matka si nevie vážiť hodnotu života a zdravia...Čo by som dala zato, aby to bolo opačne. Aspoň by skončilo to 20ročné peklo a neustále výčitky, že s tým nedokážem nič spraviť...Končím, nedokážem ďalej písať, premáha ma plač, idem sa pritúliť k mojej maličkej dcérke, a vyplakať sa do vankúša, snáď sa mi u?aví a ráno bude lepšie... M

Lenko - napadlo mne, jestli tvá matka není dvojče s mým mužem. Stejne žalostná situace je i u nás, s láskou budovaný domov je minulostí, deti trpí, mne se zdá, že umřu žalem. Jednoho dne se muž probudil a umínil si, že stane alkoholikem.On je takový činný týpek, maluje, muzicíruje, je rybář, stavíme chatu, stále musí být v činnosti. Alkoholizmus nestihnul vyzkoušet, tak to dohání, ale takovým tempem, že rok mi uběhnul jako týden. Pití, cirkus, pláč,křik, sliby, útěky, noci mimo domu, to je naše realita. Neumím si zvyknout na to, že snad zustanu sama s dětmi, ale vím určite,že žít s opilým nedokážu. Zkoušela jsem trpět,a kvuli dětem vydržet, ale nemám už ani slzy ani trpělivost. Manžel je Ryba, ti jsou prý náchylní víc jak jiné znamení k drogám. Nevěřila jsem že se to může tak rázem zvrhnout. Byla jsem léta zvyklá všechno dělat společne s ním, a teď se musím přizpůsobit celkem odlišné situaci a poradit si sama.Zdá se mi, že to sama nezvládnu. Po propustení z práce mi pomohl tak, že mně hodil do bláta a ješte mne tam vyválel. Pijani jsou bestie - ženy možná nejsou tak agresivní od přírody, ale vyjde to nastejno. Za opilou matku se asi deti víc stydí, že? Říká se mi to těžko, ale Lenko utěš se aspoň tím, že vás nebije, jako mlátí chlapi hlava nehlava deti a ženy. Ani já nechápu, jak může kdokoliv žít v tom debilním opojení, vždyť není nad to, když život vychutnáme s plným a hlavne čistým vědomím. Já ráda žiju, byť momentálně v utrpení a ostudě. Pijani možná život vzdali a pomáhají si chlastem směrem k smrti vlekle a zoufale. Ani já mu nedokážu pomoct, notorikovi žádná pomoc neexistuje! V tom je problém - oni pomoc odmítají. Je to v nich - potřebují drogu.A alkohol je tvrdá droga.Nemůžu si zvyknout na samotu po 20 letech. Děti mají též problém se s tím vyrovnat, hádáme se už každý s každým, a on zatím sedí v hospode a spíjí se. Lidé umírají, je těžké se s tím vypořádat, ale alkoholizmus se stím nedá porovnat - zdá se mi to jako vleklá smrt v přímém přenosu, strašne dlouhá, pro každého člena rodiny.

Ireno, už jsi patrně zjistila, že k recidivě Tvé maminky jednoznačně přispěla ta decka vína. Zlomil se v ní psychický blok, který měla vybudovaný. Alkoholismus je jak známo chronické onemocnění, které rádo recidivuje. Proto musí alkoholik dodržovat celoživotní bezalkoholickou dietu. Jinak to nejde. Soucitím s Tvou situací, ale bohužel Ti nemohu pomoci. Tady dobrá rada neexistuje.Mončo, přesně ty samé pocity, jaké jsi popsala, jsem měl i já u první skupinové psychoterapie. Překvapilo mne, jak otevřeně členové skupiny vypovídají o věcech, které jsou podle mého názoru soukromou záležitostí každého jedince. Smysl psychoterapie jsem pochopil až tak po šesti-sedmi sezeních. U Tebe stejně jako u mne je nutné léčit nejenom tělo, ale především duši. A na duši neexistuje žádný antabus. Nevzdávej to a zúčastňuj se skupin, tato léčba má svůj smysl, zákonitosti a je účinná.ZdravíIvan

Psala jsem sem pred casem, problém s mámou po její témer patnactileté absolutni abstinenci. Kdyz mela pred patnacti lety problemy s alkoholem, byly jsme se sestrou jeste deti, byly jsme naprosto bezmocné vuci jeji dosti casté opilosti, otec jeji opilost bral jako dusledek jejich úzkostných stavu po nemoci /zánet mozkovych blan/ a vzhledem k tomu, ze byl tenkrát zacinajici podnikatel a tudiz malo doma, ani si tenkrát váznost situace moc neuvedomoval. Následovaly poté zásadní zdravotní problémy mojí matky - nekrózy na slinivce (podle vseho dusledek alkoholismu) a pulrocni pobyt nasi mamy v nemocnici. Zvladli jsme i mylnou (dikybohu) pocatecni diagnozu rakoviny - týden jsme zili v domeni, ze mame zbyva pul roku zivota, absolvovala tri velice nárocné operace, bolestiva vysetreni... Shrnu to. Doktori ji rekli ze nikdy nebude uplne zdrava, musi drzet celozivotni dietu, ani kapka alkoholu.. A to byl asi ten stimul. Vzhledem k tomu, co prozila, byl to pro ni asi ten zasadni zlom a dovod dodrzet abstinenci. Patnáct let bylo naprosto uzasnych. Vybudovali jsme vsichni jakoby novou rodinu, cestovali jsme, rodice si nasli spolecne zajmy, cas pred abstinencí totalne zapomenut. Máma se strasne lepsila i po zdravotni strance, v léte jsme si v naproste pohode otevreli lahvinku a ona si dala deci vina. Ted prozivame obdobi jeji kazdodenni opilosti - zasadni, nikdo s tim nedokaze nic, ale absolutne nic delat, nedari se nam komunikace s ni, nic nepomaha, kazdodenni plane nadeje a pote opet bezmoc.. Sakra jak to? Podotykam - zadna tragedie v nasi rodine nenastala, zadny zlom, nic takoveho!Ted se nam strasne rychle hrouti rodinne zazemi. Srasne rychle. Je to cim dal tim horsi, chybi ji dustojnost, odmita se s nami o tom bavit, mysli si asi, ze problem nema, ale nedokaze to zmenit. Ptam se jak to, ze se nekdo muze takhle rychle dostat do tohoto stavu i bez jakýchkoli vnejsích pricin? Jsme vsichni strasne bezmocni a nevime co mame delat.

Nějak nechapu proč jsou holky tak alergický na alkoholiky, proč bych si nemoh dát třeba na rande pár pivek, když mě to dělá dobře. Stejně jsou to samý vitamíny a minerály čistě přírodní produkt. To taková kola to je horší svinstvo, kyselina fosforečná, citronová, barviva prostě čistá chemie... :-(

Ahoj Jiří a všichni,nevím přesně, dnes už jsem v klidu a sama jsem nad tím přemýšlela. Tady na netu se člověk svěří lehce, jsem vlastně jen pár písmenek na obrazovce. Už když první muž začal mluvit, bylo mi divně. Neznámý muž vypráví poměrně velké podrobnosti ze svého života, další žena pokračovala podobně a já s hrůzou čekala až na mě přijde řada. Byla jsem naštvaná na sebe, že jsem se tam vůbec vydala, na člověka, který kdysi tuhle terapii vymyslel a na všechny, co tam seděli (iracionální) za to, že jim budu za chvíli o sobě něco vykládat, když k tomu nemám ani jednu chuť. Já se dostatečně vypovídám s kamarádkama, mám doma 2-3x týdně návštěvu a nepotřebuju už to rozebírat s někým jiným. Hlavně chci zapomenout na posledních pár měsíců s alkoholem a začít načisto. Pak jsem přišla na řadu a řekla velice zhruba něco málo o sobě a nechtělo se mi rozebírat, proč jsem začala pít, tak jsem řekla, že mě to bavilo a teď už ne. Krupobití otázek. Řekla jsem, že nemám co dodat. Nemám chuť se otevírat před lidmi. Bylo mi nepříjemně, cítila jsem jasně jejich antipatie. Klasická manželka podnikatele a workoholika, co pije z nudy. Nejvíc je zajímalo jestli mě manžel uživí. Smála jsem se tomu. Pak začal jeden přes druhého, že oni pili protože, například jedna paní přišla při povodni o majetek, další z přepracovanosti, další má nevěrného manžela... Já tam seděla a říkala si, no vypadá to jako by oni měli právo pít a já ne. Tak ať sakra pijou a nechaj mě na pokoji. Shrnu to : oni mají nebo měli starosti, tak pili (případně pijí) a já se mám dobře tak jsem vlastně horší než oni, když piju a ještě si z toho dělám srandu. Tohle jsem z nich cítila. Pan doktor sezení označil jako mimořádně bouřlivé. Mně to nebavilo. Pokud tam budu muset chodit, nebudu o sobě nic říkat. Připadala jsem si jak ti lidé, co se chodí vypovídat do Sauny nebo Trní. Zdravím.

Ahoj, Mončo!Vidím, žes na skupinové terapii cítila vztek, rozčilení a znechucení. Dokážeš popsat, co přesně v Tobě tohle značně silné pobouření vyvolalo? - Ostatně právě tohle jim tam příště můžeš říct.

Dnes ráno jsem byla u Dr. Profouse, dostala jsem žádanky na vyšetření a zařadil mne do skupuny, která proběhla dnes 16.45 - 18.00. Chápu, že to někomu pomáhá, ale já jsem nepochopila jaký význam to má mít pro mě. Nedokážu a ani nechci vyprávět naprosto cizím lidem o sobě, svém soukromém životě a o tom proč jsem pila. Ani mě nezajímají jejich pomalu a s vážným výrazem vyprávěné vlastní příběhy, někdo má milence, někdo nëvěrného manžela, všichni se šíleně rýpají ve vlastním nitru a snaží se rozebírat druhé, pokládali mi otázky a já si celou dobu říkala, co je jim sakra do toho, ať už to skončí. Měla jsem chuť se smát a nešlo to. Když jsme skončili, byla jsem první venku, seběhla ten kopec dolů, vlítla do tramvaje a poprvé po deseti dnech jsem dostala chuť koupit si na Karláku u Alberta víno. No nekoupila jsem si. Já jen přestala pít a chci antabus jako berličku, abych ustála první rok. Nechci se umlátit na nějakém sportovišti nebo v bazénu, kde se také scházejí a nechci si s nimi povídat a nechci je poslouchat. Ještě teď cítím depresi a vztek. Jde to naprosto proti mé přirozenosti a nemám pocit, že jsem s kýmkoli z nich na jedné lodi. Jsem veselá, optimistická a dost velký flegmatik. Mám tendenci si ze všeho dělat legraci, všechno zlehčit a nesetkala jsem se s velkým pochopením. Ve čtvrtek jsem objednaná k psycholožce, která se sezení také zúčastnila a řeknu jí jak to na mě působí. Pila jsem, rozhodla jsem se, nepiju. Nemusí se mi kvůli tomu 10 cizích lidí šťourat v psychice a ptát se mne na osobní věci. Nechci poslouchat desetiminutové vyprávění nějakého pána, jak si před třemi dny vzpomněl na alkohol a co to s ním udělalo. Omlouvám se, ale jsem tak vytočená, že to ze mě muselo ven a navíc jsem měla původně jiný program, rozhodně zajímavější. Dobrou noc všem přeje Monča.

Celkom naposledy sa vraciam/slubujem/, ale vsimla som si, ze je na "doktorke" v sucasnosti viac tem ohladne alkoholu. Mozno ludia,ktori temy otvorili a ti, ktori prispievaju maju dojem,ze nepatria do kategorie alkoholikov. Chcela by som im odkazat /ak by sem nahodou zabludili/, ze som tiez pred piatimi rokmi nemohla spat..Prajem vsetkym dobru noc.Ivica

Este som sa musela vratit, neda mi to pokoj. KARINKA, prosim ta, DISKUTUJ s nami! Napis nieco o svojich pocitoch.

Ahoj,vsetkym! Teraz som sa vratila z chalupy a tesim sa velmi z Moncinych uspechov a tesim sa, ze sa ozvala nasa Karinka.Aj ked je vsetko stale pri starom,ale ty citis,Karinka,ze NIECO s tymto zivotnym stylom musis zacat robit,vsak? Urcite to citis,inak by si sem nepisala! A Jirko to pre TEBA napisal naozaj nadherne,tak nam teraz napis, co si o tom myslis TY,Karinka!

Ahoj Monco, jsi fakt statecna a moc Ti drzim palce. Kdyz se ptas, jak to probiha, chtela bych se s Vami podelit o svuj vcerejsi zazitek: vybavila se mi asi tak osm, devet let stara vzpominka: po navratu z plesu jsme doma nasli zakrvaceny koberec, zjistili jsme, ze muj tata (jak uz jsem tu driv psala, byl alkoholik a na nasledky piti pred dvema a pul lety zemrel) ztratil vedomi a vzal hlavou o topeni. Nejhorsi bylo, ze jsme ho potom vubec nemohli donutit jit k doktorovi (kdyz jsme prisli, uz byl pri vedomi, takze jsme sanitku apod. nevolali, dokonce nam dlouho trvalo, nez jsme z nej vytahli, co se vlastne stalo). Dodnes si pamatuju ten priserny pocit, ze muze s tou hlavou neco mit, ze mu proste neco je (proc by jinak ztratil vedomi, haha, dnes uz to vidim jinak!) A ta bezmoc neco s nim udelat! Nakonec jsem ho k tomu doktorovi dostala, jela jsem s nim, tomu doktorovi - v zamestnani - to samozrejme bylo jasne... Dlouho to pro me byl jeden z nejhorsich dnu zivota a dodnes je mi z toho nanic. Snad to bude i pro ostatni trochu zajimave - jak moc okoli trpi... Nikdy to totiz neni vec jen jednoho cloveka, vzdycky trpi i ti okolo... Moje mamka se, zaplatpanbuh, drzi, abstinuje uz patnact let. Moc Vas zdravim a preju hodne sil.B.

Dnes maličká krizička. Zdál se mi sen, jak celá rodina něco slaví a já tajně pod stolem popíjím pivo. Probudila jsem se a třásly se mi ruce, měla jsem výčitky, jako bych opravdu selhala. Nebylo to nic příjemného, tak jsem se místo přemýšlení pustila do čištění trouby a pak se vrátil manžel a teď je to už dobrý. Aspoň jsem si připomněla ty nepříjemné stavy. Nemůžu věřit, že ještě před 14-ti dny jsem se ráno probudila v obýváku na gauči oblečená a na zemi ležela láhev vypitýho vína, na stole druhá rozpitá, vedle mě rozsypanej popelník. A já hned po probuzení tu rozpitou láhev vypila a šla si za chvíli pro další. Teď si Karinko neříkej, že takhle špatně na tom nejsi. Mohla bys brzo být. Mějte se, myslím na Pavlínu, už se dlouho neozvala a Betko, co Ty? Jak to probíhá? Jiří má naprostou pravdu, je to jak ve filmu, ale někdy si člověk pobrečí i při něm a pak ho nemůže dostat z hlavy. Mě zklátil film Prolomit vlny.

Karinko! Tva prosba, abychom Te jeste neodsuzovali, svedci o tom, ze ne zcela chapes, oc bezi. Ty sama se odsuzujes. My prece nemame duvod Ti jakkoli nadavat nebo Te zostouzet. Nemame k tomu ani duvod ani chut. Ale to, ze ti nenadavame, nechapej tak, ze bychom Tve zabehle ritualy pokladali snad za "jeste docela v pohode", "vcelku normalni", nebo "tak nejak snesitelne." - Ne. Nejsou v norme, nejsou normalni, protoze Ti neumoznujou zivot plnohodnotneho cloveka, ktery si muze delat naroky na vlastni stesti. Namisto toho Ty sama z takoveho naroku kazdy den slevujes a redukujes celou svou bytost na pouhou pracovni silu. Zcela jsi rezignovala na uplatneni sebe sama jako cloveka, ktery muze mit sve plany, svou radost, sve zaliby, sve vztahy. To vsechno je v haji a namisto ziveho mnohorozmerneho cloveka je tu pomerne bezduchy pracovni stroj, ktery po uplynuti pracovni doby (kterou odevzdava vne sebe - zamestnavateli) pak s drtivou presnosti denne provadi postupnou odpisovou sebedestrukci davkou litr a pul vina. Po odepsani prestane mit stroj jakoukoli hodnotu i pro zamestnavatele... Takto se da zkracene popsat bytost Karinka. Existuje ale prece alespon nekdo, pro koho by ten stroj mel prestat byt pouhy strojem slouzicim k dosazeni zisku zamestnavatele. Aspon jeden takovy clovek by mel existovat, a tim by mela byt Karinka! Hrome, kdo jiny!? Kdo jiny by mel chtit, abys nebyla jen tupa namezdni sila bez dalsich projevu zivota!? Kdo jiny by se mel desit naproste socialni izolace a degradace Karinciny osobnosti, nez Ty, Karinko!? - Nam Tvuj pad sice nebude mily, ale nicmene pro nas se svet nezhrouti - je to tvrde, kdyz to takhle reknu, ale my Te zname jen jako virtualniho cloveka z netu, ke kteremu sice neco pocitujeme, ale to je tak vsechno. Jako kdyz skonci film, na jehoz konci je hlavni hrdina zavrazden. Taky to cloveka zamrzi, ale co, vypne televizi (PC) a za chvili se zamysli nad uplne necim jinym - jak se zatvarila ma pritelkyne, kdyz jsem ji rekl to a to, nemel bych zjistit, co tim myslela, nebo zda trapici se kamarad bude radeji, kdyz ho necham pristi tyden resit veci sam a pomuzu mu, az nabere vic sil, aby mou pomoc dokazal lip prijmout, a mozna si o ni rekne driv, nez ji nabidnu, nebo nemam meskat a rovnou za nim zajit?... Kdy ja se pustim do toho vymalovani... kam ja vyrazim na dovolenou, ... pustim se do toho studia... zaplatim si kurz... prectu si tohle, na to se dlouho tesim... nazkousime se souborem tamtu hru, to bude prima... Atd. Atd. - proste kazdy z nas zacne prozivat svuj zivot, uplatnovat sve zivotni sily, schopnosti, pokusi se je zdokonalit a rozvinout. Ale Ty, pokud budes opravdu tim odepsanym strojem, nic z toho volit nebudes, jen budes po ucetnim odpisu dal pracovat na dokonceni te destrukce. Neni od nas bezcitne, ze s Tebou v te chvili nebudem. Je to bezcitne od Tebe samotne, ze ses nechala na holickach a odmitla si pomoct. A neni od nas bezcitne ani to, ze Te ted nebudeme utesovat, ze jsi jeste "docela v mezich", ktere se daji zvladnout zpusobem, jakym to delas. Naopak, kdybychom Ti na prani tento zpusob "utechy" servirovali, byli bychom temi nejsurovejsimi bestiemi, jake si lze predstavit, protoze bychom se na Tvem sebeniceni podileli. Takze neodsuzujeme (moralni soudy jsou mimo, protoze alkoholismus je predevsim choroba a ne selhani moralky). Neodsuzujeme Te, ale PRO TEBE konstatujeme, ze to, co delas, je prave hodne spatne. PRO TEBE spatne!

Monco: mam radost, ze se to vyviji pozitivnim smerem. To, co popisujes, je presne ten pocit radosti, kterej jsem zazival taky - v ocich zase belmo a barva duhovky, schopnost citit opravdovou chut jidla, jasnejsi mysleni, jakoby bezprostrednejsi, opravdovejsi kontakt s realitou, atd. atd. Hm, to je ono. Ted uz vis, ze jsi vyrazila spravnym smerem! :o)

Monco, moc Te zdravim! Jsi hvezda, mam opravdu radost! Tak hodne sil. B.

Alkoholismus se nadá léčit, protože vždy tu bude pokušení, kterému neodolá. Pouze 1% ze všech léčených alkoholiků se vyléčí tak, že už se nikdy nedotkne (doprovolně) alkoholu. Jinak to nejde. Pokud si někdo myslí, že se z alkoholismu vyléčí a přitom bude "normálně" popíjet jako ostatní, tak se mýlí. .

Karinko, já o sebe taky dbám. Tvá představa alkoholika je poněkud zkreslená. O mně to netuší ani sousedi v domě a rodiče to ví jen díky tomu, že jsem se jim svěřila. Jen mě u Tvého příspěvku napadlo, že venku chodíš pěkně upravená, zato doma jsi "pěkně upravená". A nějak mi není jasné, jaký život v soukromí můžeš vést při vypití 1,5l vína denně. Mně stačilo těch pár měsíců a život mě nebavil vůbec. Teď po týdnu už vidím jasný rozdíl.

Ahoj vsem po dlouhe dobe, dlouho jsem tu nebyla. Asi vas treba zajima, jak jsem na tom. Abych pravdu rekla, tak uplne stejne. Piju 1,5 l vina za den, tj. prumer, nekdy i vice a v praci to perfektne zvladam samozrejme diky neurolum. Do lecebny bych nesla, protoze bych tam nevydrzela. Co si o tom myslite ? Nemam stale tu spravnou motivaci. Nemam ten alkoholismus napsany na cele, chodim upravena a chovam se inteligentne, nikdo skoro netusi, jaky zivot v soukromi vedu. Omlouvam se, asi je to stale stejny, ale prosim neodsuzujte me jeste. Diky.

Díky za chválu, ale zatím jsem na startu. Cítím se dobře. Manžel je služebně pryč, tak jsem dnes sepisovala, co všechno doma chybí ( koření a takový blbinky) vyklidila a uklidila skříně a vydrbala celý byt, zítra bude velký nákup a už se těším jak dám do pořádku zbytek domácnosti. Najednou mě vše víc těší, nehltám salám z papíru, ale snažím se zdravě jíst a pít, aby mi jaterní testy nedopadly tak hrozně jak se děsím. Spím denně 10 hodin, jako bych musela naspat ten spánkový deficit za posledního půl roku. No tělo to žádá, tak ať si užije:o) Vypadám zase normálně, zakalený oči jsou zase jasný, zanícený koutky se zahojily a pleť vypadá jak lidská a ne kůže hrocha. Možná už jsem krok za startem, mám vaši podporu, podporu rodiny a cítím se zdravá (uvidíme) a co si přát víc. Ten absťák, který jsem dřív přepíjela ( sama bych to nezvládla ) jsem překonala a nebylo to díky lékům tak těžký. Tak teď ta psychika. Zatím je psychika v pohodě, ale je pravda, že jsem nemusela čelit žádnému problému, to bude těžší. Ale věřím si. Dobrou noc.