Existuje Bůh?

j.: ale, blue..., není to vše tak jednoduché, je to dost propletené a my z našeho současného obzoru to celé nepřehlédneme. Nám ani nepřísluší to posuzovat. Ynnos: Nemáte pravdu. Nám PŘÍSLUŠÍ to posuzovat. Když ne nám tak komu?j.: SVÉ činy máme posuzovat, spíše prociťovat, vyhodnocovat - něco jsem udělala takhle a pak to dopadlo špatně, to už raději ne ...Ale činy ostatních, podle mého názoru, nemáme moc posuzovat a hlavně ne odsuzovat!My nejsme soudci, my nejsme bez viny, takže nemáme odsuzovat, ale podat pomocnou ruku, kde to jde a nebo podpořit aspoň myšlenkou, to jde všude. "Hrabat" se v činech někoho jiného (když nás neprosí o pomoc, o radu), se mi moc nelíbí, je to jeho život, jeho činy, jeho zodpovědnost. Nejsme v jeho kůži, nevíme, co vše ho ovlivňovalo, neznáme dopodrobna jeho nitro. Bylo by nám to příjemné, kdyby to někdo dělal s našimi činy, posuzoval je, když o tom moc neví? Mně ne. Jasně, když vidíme krásný čin, tak proč ho nepochválit a nepodpořit tak ještě více toho dotyčného. "Soudcem" je dokonalost zákonů Božích. Každý sám je strůjcem svého štěstí, zákony Boží mu pak přináší naplnění jeho setby.Takhle nějak jsem to myslela, když jsem psala, že nám to nepřísluší posuzovat. Jak píše Jaga, také prostě z našeho pohledu vše, co se toho týká, nevidíme, nepřehlédneme. Ynnos: Bůh nás nebere za své podřízené a NECHCE, abychom ho uctívali. On NEPOTŘEBUJE žádné slepé stádo oveček které bude bez rozpaků plnit jeho příkazy. Bůh si přeje, abychom mu byli rovnocení. Je to těžké si představit, ale On z nás chce Bohy jako je on sám. Nechce nám vládnout.j.: Jak to víte, že Bůh nechce, abychom ho uctívali? Co znamená první přikázání, to nejdůležitější? Můžete mít takovéto přesvědčení, já zase mám jiné. Já bych se ráda dopracovala k tomu, abych celým svým bytím děkovala a uctívala Toho, kdo nám vše krásné dává, kdo nám dal život, kdo je tak dokonalý, spravedlivý a láskyplný. Žít tak, jak je to v Jeho vůli, v souhlase s Jeho dokonalými zákony. Když jdeme proti nim, nedivme se, že narážíme a bolí to. Když ale půjdeme s nimi, budou nás ve všem podporovat a povznášet... Vím, cíl daleký a chtění někdy ne tak silné ... Jistěže Bůh nepotřebuje slepé stádo oveček. Myslím, že bychom se měli vyvíjet v svobodné, radostné, láskyplné bytosti, poznávající vůli Páně a svobodně se pro ni rozhodující, třeba pro jeji krásu, spravedlnost a dokonalost. Slepé stádo se dá snadno svést z dobré cesty. Přemýšlejme, vyciťujme sami, zkoumejme, jestli s předloženým můžeme souhlasit. Rovnocenní Bohu, také býti bohy? Tak to v žádném případě nechci a ani nikdo z lidí býti nemůže (tak to cítím já). Jsme na to příliš maličcí, jsme jiného druhu. Chcete být rovnocenný Bohu? Chcete, aby z Vašeho vyzařování povstalo celé stvoření, všechen život ...??

j."ocitneme se tam, kam patříme" Myslíte tím tedy něco jako nebe/peklo nebo něco jako setkání s bohem?"my nejsme naše tělo"Třeba nejsme jen tělo.Chtěl bych se vás na něco zeptat:Věříte v to,že se člověk vyvinul z opice?Já nejsem proti potratům.A o euthanasii si díky Ale tvořim názor.Trochu se divím že tady nikdo na euthanasii svůj názor nezměnil.Po tom příspěvku nahoře(předchozí stránky) mi připadá docela zbytečný se dohadovat jestli je to utrpení tolik nutný aby se člověk "poučil",ale třeba si člověk v bolestech uvědomí že udělal něco špatně(nebo spíš že jeho okolí udělalo něco špatně),což je ohromně ohromně důležité aby člověk pochopil že není tak dokonalý jako bůh,proto si zaslouží zemřít.(ne?)....re:Jaga:Třeba jste to tak nemyslela,prostě jsem to s tím netolerantním řidičem pochopil tak jak jsem to pochopil..re:j.,Ynnos:Posuzovat co? Jsou jen věci myšlený s dobrým úmyslem nebo zlym úmyslem.Co posuzovat.....re:Ynnos,Jaga:Jo,člověk by si měl uvědomit že někdy jedná sobecky,jen jsem prostě myslel(a třeba jinak pochopil) že to vidění krásna a mluvit jen o krásných věcech je někdy až otupělý....radši slyšim upřímný křik metalového zpěváka než písničky o lásce od Gotta..

Ahoj Ynnosi, náhodou jsi to napsal dobře a já myslím, že máš pravdu. Tedy aspoň do určité míry a v tom se možná naše pohledy liší. Právě v té míře, kterou si každý musí stanovit sám podle svého temperamentu, zkušeností, stupně poznání a schopnosti pracovat s emocemi. Samozřejmě že tím, že se člověk snaží zlepšovat či ovládat své chování, přenáší své přesvědčení získané prostřednictvím znalostí do praktického života. To je opravdu důležité a nezbytné a máš pravdu v tom, že časem se mu to dostane pod kůži a zcela takový model přijme za svůj. Ale zpátky - jde právě o tu míru, o to, co je schopen zvládnout bez toho, aby sám sobě ublížil. Vím, o čem mluvím - sebezapření v oblasti emocí se může stát jedním ze spouštěčů nemocí, a to i duševních. I Ježíš, když přišel do Jeruzaléma, se rozzlobil a zpřevracel kupcům jejich stoly v chrámu...

Teď napíšu něco, s čím asi nikdo kromě mě nebude souhlasit.Abychom se změnili k lepšímu, tak se MUSÍME chovat dobře VĚDOMĚ.Vím že není lehké si to představit, jde o to že to vlastně není chování podle hlasu srdce (v tom případě může být něco špatně, protože pokud je dobré chování v rozporu s hlasem srdce, není hlas srdce to nejlepší, tím myslím v té dané situaci, ne obecně).Pokud necháme projet toho řidiče nebo o čem to byla řeč, jen proto že si uvědomíme že bychom měli, je to správné. Pokud nad každým svým rozhodnutím budeme přemýšlet a nezachováme se spontánně ale "správně", po nějaké době takový styl chování přijmeme za svůj a tudíž se budeme chovat lépe a o to budeme lepšími lidmi.Nepleťte to prosím s chováním stylu:"Přečetl jsem v knize o bohu, že se mám zachovat správně tak to udělám" s tím správným, tedy"" Přečetl jsem si v knize o bohu, že se mám zachovat správně. Proč to ale mám udělat? Co se změní když to udělám tak jak mám a ne tak jak to CHCI udělat? Jde tam o to, že o tom musíme PŘEMÝŠET, jinak to opravdu o ničem nebude.Možná si říkáte že je to moc umělé a nepřirozené a že bychom se zlepšili i bez toho. To je pravda, avšak s tím rozdílem, že nám to může trvat několik životů namísto jednoho.Uvědomte si ,že můžeme dosáhnout mnoho, a tudíž toto možné je.

Omlouvám se, omylem jsem přiřadila výrok Ynnose blue-ovi.

Ahoj, zdravím všechny. I já bych si pro zjednodušení dovolila použít kopie z úryvků:Jaga: "Myslím, že je to nelehká a hlavně dlouhá cesta se k tomuto postoji dopracovat tak, aby člověku vycházel opravdu ze srdce."Blue: Tak tohle....ne.Nemyslim si že by se měl člověk sám nutit do doho co necítí.Těžko budete někdy milovat netolerantní lidi nebo lidi o kterých víte že lžou.A jestli jo,tak jen díky tomu že si přečtete milion knížek o poznání boha."Milý blue, ty sis přečetl jen tu jednu větu? To, co říkáš, jsem jinými slovy řekla taky - právě že nikam nevede, když se člověk chová určitým způsobem jen proto, že si někde přečetl návod. Myslela jsem tím, že k jistému postoji, který stojí na pevných základech a vychází ze srdce, se člověk může dopracovat jedině zkušenostmi a vlastním poznáním.Nevytrhuj prosím věty z kontextu jen proto, abys mohl oponovat.j.: ale, blue..., není to vše tak jednoduché, je to dost propletené a my z našeho současného obzoru to celé nepřehlédneme. Nám ani nepřísluší to posuzovat. blue: Nemáte pravdu. Nám PŘÍSLUŠÍ to posuzovat. Když ne nám tak komu?Bůh nás nebere za své podřízené a NECHCEMyslím, že pravdu máte oba :) J. v tom, že nám to nepřísluší posuzovat Z NAŠEHO SOUČASNÉHO OBZORU, tedy nepřísluší možná není to správné slovo, ale my všechny naše skutky zde na Zemi prostě neobsáhneme. A Ynnos má pravdu v to, že je to právě na nás, zamýšlet se nad našimi skutky. Jednotlivě je to asi možné, ale v celé šíři to podle mě pochopíme až na druhém břehu. Protože, jak říká j. - dobrý nebo špatný dopad skutku nemůžeme spatřit teď, v celé jeho šíři.

.: ale, blue..., není to vše tak jednoduché, je to dost propletené a my z našeho současného obzoru to celé nepřehlédneme. Nám ani nepřísluší to posuzovat. Nemáte pravdu. Nám PŘÍSLUŠÍ to posuzovat. Když ne nám tak komu?Bůh nás nebere za své podřízené a NECHCE, abychom ho uctívali. On NEPOTŘEBUJE žádné slepé stádo oveček které bude bez rozpaků plnit jeho příkazy. Bůh si přeje, abychom mu byli rovnocení. Je to těžké si představit, ale On z nás chce Bohy jako je on sám. Nechce nám vládnout.

.: ale, blue..., není to vše tak jednoduché, je to dost propletené a my z našeho současného obzoru to celé nepřehlédneme. Nám ani nepřísluší to posuzovat. Nemáte pravdu. Nám PŘÍSLUŠÍ to posuzovat. Když ne nám tak komu?Bůh nás nebere za své podřízené a NECHCE

Alo, s těmi hospici - ti přece zakládají lidé, kteří chtějí pomáhat druhým. Je tam snad láskyplnější přístup než v průměrné nemocnici.Snad také lidi připravují na odchod, převádějí na druhou stranu. Asi jak kde. To i v některých nemocnicích.

Alo, máte právo na své názory. Já mám zase jiné. Každý člověk je individualita, ale přece na druhou stranu jsme si také všichni v něčem podobní. Třeba tím, že chceme být šťastní, ... S tou pečovatelkou - jistě nepomůže člověku, když mu budeme jen rozumově vysvětlovat, co dělá špatně a že za to pak musí trpět. Je potřeba hlavně ukázat cestu z toho ven. Člověk sám by měl projít své činy, co z nich měl udělat lépe. (Ale toho je, to já nedávno procházela, a toho bylo! :-))

blue:To o tom že vraha zajede auto podle toho jak dá na své svědomí....spadlá propiska....(hmm)....znal jsem mírumilovného člověka,měl dva syny,v autě zemřel on i jeho syn....byla To náhoda.smutná a zbytečnáKdyž v hladovějící africké rodině umře hlady jedno z deseti dětí,řekněte že potřebovali stmelit rodinu j.: ale, blue..., není to vše tak jednoduché, je to dost propletené a my z našeho současného obzoru to celé nepřehlédneme. Nám ani nepřísluší to posuzovat. Já jen píši o některých zákonitostech, které myslím mohou dost pomoci, když o nich víme a zařídíme se podle toho místo abychom šli proti nim. A jestli to tak je, si můžeme sami vyzkoušet ve svém životě, na svých prožitích, když je více pozorujeme, prožíváme, ptáme se, hledáme, ...

blue: Podle vás je další existnencí další život na zemi nebo někde v ráji?j.: Než budeme v ráji, to dá práce! :-) Jestli to vůbec dokážeme.Po smrti pozemského těla prostě pokračujeme dál, ocitneme se tam, kam patříme podle svého současného stavu, podle toho, co jsme si předtím svými činy vytvářeli. Později nám třeba bývá poskytnuta šance - další život zde na Zemi. blue: Proč ješte existovat někde jinde?j.: Život jednoho pozemského těla nemůže trvat věčně, je stavěno nyní na takových 120 let přibližně, myslím. Má tím všechno skončit? My nejme naše tělo. Říkáme - to je můj dům, moje auto, moje tělo. Jsem já ale můj dům, moje auto, moje tělo? Ne, já je jen používám po určitou dobu. Proti potratům jsem také.blue: Rakovina...já to spíš myslel tak že k čemu je vám zjistit příčinu rakoviny když už jí máte? J.: Hlavně k tomu, abychom to mohli pochopit, změnit to, co bylo špatné, abychom se opět mohli vyléčit. Když odstaníme tu příčinu, když pochopíme, co nám chce nemoc říct, tak (pokud není ve velmi pokročilé fázi) zase může odejít, když splní svou úlohu - poučit nás. blue: Takže když vám řeknu že jsem ze střední vrstvy a co mě baví a co ne,tak mi řeknete kdo jsem byl v minulym životě?j.: Ne, to Vám neřeknu, nejsem jasnovidec a ani se to tak kvůli zvědavosti raději nemá říkat.Když to budete mět vědět, přijde to k Vám samo - v pravý čas.Milovat bližního - co je to láska? Jedna definice lásky je: Láska je dávat, dávat druhým to, co jim prospívá.A to, co prospívá, ale nemusí být to, co se druhému líbí, ale to, co z všeobsáhlého hlediska je k jeho dobru, k dobru celého světa.Tak můžete mít rád všechny, přát jim dobré, chovat se k nim tak, jak cítíte, že je to pro ně opravdu k užitku.

j. nevi, ak se muzes domnivat, ze v hospicovych domech maji lide dustojne doziti. Tak jsou odlozeni lide, odstrceni umrit dostatecne daleko od sve rodiny pratel. Jsou krmeni hadickama, pokakavaji se, pocuravaji. Jedinym jejich projevem je jen hrozte stenani. Je videt, ze jsi se jeste nesetkala s opravdovym utrpenim v nemoci, protoze je neeticke tyto lidi nechat tak hrozne opravdu hrozne dlouho umirat. Leccos bych Ti mohla uz povedet ze sve vlastni zkusenosti. Ja osobne se zabezpecuji, sby az to bude opravdu uz jen nesnesiteln, ponizujici, abych jeste trochu dustojne odesla. Skoda, ze to neni legalne uzakonene, nemusela bych se tak obavat konce. Nechavat nekoho trapit je ta nejhroznejsi nejzvrhlejsi vec. Proc sve zvireci milacky nechame uspat a my lide si pri hre na "etiku" nechavame sve blizke tak nesnesitelne umirat. V divoke prirode nikdy utrpeni netrva dlouho, proc? protoze to nema smysl.

Pro j. Me se ale teorie o potrestani cinu z minulych zivotu uz vubec nelibi. Prijde mi to nelogicke.Pokud vychovavas treba psa, musi pochvala ci potrestani nasledovat bezprostredne. U ditete uz tento postup diky stejnemu komunikac. prostredku muze probehnout pozdeji. Ale musi presto presne vedet PROC. POKUD BUDES NEKOHO KARAT A ON NEVI ZACO, ZARUCENE SE Z NEJ STANE NEUROTIK, NESTASTNY CLOVEK PLNY KOMPLEXU A NEBO NA VSE KYVAJICI BLBECEK, PRESVEDCENY O VLASTNI NESCHOPNOSTI.J. pises tady myslenky, ktere jsem cetla v desitkach knih, ale ja jsem od nich na zaklade svych zkusenosti odstoupila. Tyhle teotie tezce nevylecitelne nemocne mohou zavest do tezke deprese. Znam nejeden pripad, take jsem si tim castecne prosla a dekuji nikdy vice. Je mi lepe, kdyz vim, ze trebe muj organismus nezvladl tezkou infekci,kterou zusobily viry ci bakterie, ktere jsou soucasti prirozenosti zivota na planete Zeme, kde plati, zer a budes sezran :-), nebot nejsme etericke bytosti zivici se laskou. Bohuzel lekari diky svemu laxnimu pristupu mi zavcas nepomohli a mam trvale naruseny imunitni system (toto je treba schopnost mnoha viru- nabourat se do DNA a zmast imunitni system a sobe tak zarucit preziti a mnozeni-replikaci), ktery mi likviduje vlastni tkane. At se stavim na zadni, pronasim tisic motliteb, tak nemuzu nic zmenit. Vis v minulosti treba malomocni lide museli stat ve vykopanem hrobe a prohlasovat, ze jsou posedli dablem. K tomu hodne svadela zohavena tvar a koncetiny. Pak tusim v 50. letech byl objeven puvodce tehle nemoci, vynalezen lek a lide jsou leceni a vyleceni. Taktez neni jeste dlouha doba, co lide z roztrousenou sklerozou do par let umirali a dnes uz diky lekum se umi pozastavit procec, kdy vlastni imunita likviduje myelinovy obal. Kdyz odejdeme od nemoci a podivame se treba na takovy prirozeny prirodni jev jako je bourka, tak si uvedomime, ze lide se v minulosti domnivali, ze ji na nas zesila Buh za nase hrichy a blesky jim zapaluje domy, aby je potrestal. Po te se objevil clovek, co se zamyslel, porozumel principu na kterem "pracuje" bourka- tedy blesk a hrom a vynalezl hromosvod :-).A tak je to se vsim. Lide si to z ceho treba meli strach vysvetlovali v minulosti po svem a tak je to i s nemocemi. Je to pak des, kdyz Ti prichazi domu pecovatelka, ktera tomuto veri a snazi se na Tebe svest vsechny hrichy sveta, jen proto, ze ji neleze do hlavy, jak muze mlady clovek umirat na neprozkoumanu nemoc.

"Myslím, že je to nelehká a hlavně dlouhá cesta se k tomuto postoji dopracovat tak, aby člověku vycházel opravdu ze srdce."Tak tohle....ne.Nemyslim si že by se měl člověk sám nutit do doho co necítí.Těžko budete někdy milovat netolerantní lidi nebo lidi o kterých víte že lžou.A jestli jo,tak jen díky tomu že si přečtete milion knížek o poznání boha."Poznání boha" je docela zbytečný termín,bůh je totiž představa s vlastnostmi stejná jako má láska.Psali jste tu o desateru božích přikázání.Proč nás bůh na ně nenachal přijít samotné?Píšete že bůh nás nechává abychom na věci přišli sami.Ale vlastně nám dává návod.To o tom že vraha zajede auto podle toho jak dá na své svědomí....spadlá propiska....(hmm)....znal jsem mírumilovného člověka,měl dva syny,v autě zemřel on i jeho syn....byla To náhoda.smutná a zbytečnáKdyž v hladovějící africké rodině umře hlady jedno z deseti dětí,řekněte že potřebovali stmelit rodinu

Naprostý souhlas,duševně "nemocní" mají často mnohem bohatší duševní život než duševně "zdraví"...

Jej tady je zase příspěvků,jen reaguju..S další existencí spíš ne,nic s jistotou neříkám,pohledy se můžou změnit.Podle vás je další existnencí další život na zemi nebo někde v ráji?Nevim třeba v čem by měl být věčný život lepší než tenhle.To díky čemu žijeme je proměnlivost,slunce vychází,zapadá.Čas a naděje jsou to čím žijeme a ve věčnym životě pro vás bude zbytečný jak čas,tak i naděje.V tomhle životě můžete mít i radost když se v něčem zlepšíte(ve hře na hudební nástroj,..).Když v tomhle světe může někdo někoho milovat,tak tu může být i láska.Proč ješte existovat někde jinde?Euthanasie..viděl jsem záběry na probodané býky..prý byli ještě na živu asi hodinu...............Představte si člověka který má trpět týden aby mohl zemřít přirozeně..řeknete si: snad to nebude tak bolestivý a strašný...A teď člověka,který má trpět deset let,bez schopnosti vnímat okolí,jen cítit bolest....oboje-Ten samý princip.....nemam v tomhle pevný názor, v principu je třeba potrat tvrdší než euthanasie a je povolený a to že je povolený asi má nějaký smysl...Rakovina...já to spíš myslel tak že k čemu je vám zjistit příčinu rakoviny když už jí máte? Spravedlnost nemoci bych přirovnal k žákovi který opsal nevědomky špatně zadání písemky a i přes správný postup dostal pětku(nebo ho vyhodili ze školy)" A jak poznám co jsem udělal v minulim životě?j.:Nejlépe tím, do jakých podmínek jste se narodil a jak se vyvíjí Váš současný život. (Jak by jinak byla spravedlnost, že někdo má postižené tělo, někdo se narodí ve válce, někdo v chudobě, bohatství, v láskyplném prostředí ...)"Spravedlnost že někdo má postižené tělo je v tom,že může mít naopak radost z duševních činností,ale tu může mít každej,takže skoro spravedlnost.Takže když vám řeknu že jsem ze střední vrstvy a co mě baví a co ne,tak mi řeknete kdo jsem byl v minulym životě?"Dávné doporučení zní - Miluj bližního svého jako sebe sama. "Tohle se mi kdysi taky líbilo,ale vlastně to nemá smysl,protože nejvíc můžete milovat tak jednoho,můžete mít dost ráda třeba ještě pět lidí,pak můžete mít docela ráda ještě dalších deset lidí,ale těm už byste z posledního bochníku chleba v době hladomoru darovala tak krajíc...(nebo ne?)

Myslis Miro, ze clovek trpici bludem nemuze vystudovat psychiatrii? Myslis, ze vysoce inteligentni lide nemohou trpet psychickou nemoci?

Milí přátelé, vaše odpovědi jsou opravdu bleskové - ani jsem to nečekala. Díky za ně. Taky cítím za božími přikázáními něco hlubšího. A stejně jako Ynnos za nimi nevidím boží zlost a trest v případě jejich porušení. Vystihl jsi to opravdu velmi podobně mému pocitu. Právě naše výčitky, svědomí a pochybnosti o našich činech jsou asi prací božího ducha v nás. Když je člověk nemá, duch v jeho srdci není. Taky ale s určitou skepsí sleduju hromady nabídek literatury, kursů atd. k sebezdokonalování. Pozitivní myšlení, všeobjímající láska, odpuštění, pomoc druhým - jo, to sice opravdu funguje a může to být krůček k Bohu, ale... ale. Řídit se tím jako návodem na používání televizního ovladače, pomáhat druhým s vědomím, že mi to přinese spásu, zadusit v sobě zlost na agresivního řidiče, jenž vás ohrozí, jen proto, že miluji celé lidstvo - z vlastní zkušenosti vím, že to může být i nebezpečné. Myslím, že je to nelehká a hlavně dlouhá cesta se k tomuto postoji dopracovat tak, aby člověku vycházel opravdu ze srdce. Ale to jsem odbočila - zapomněla jsem ještě na Ynnosovu námitku na můj náhled ke snaze přiblížit se k Bohu racionální cestou. Myslím, že intelektuální poznání člověku cestu ulehčí, protože předpokládá vůli a touhu poznat neviditelné - to je jen dobře. Ale vůle sama o sobě prostě sama nestačí - vzpomínám si, jak jsem obdivovala jednu svou známou, která žila vyrovnaným a harmonickým životem ve své víře - chtěla jsem život prožívat taky podobným způsobem, chtěla jsem najít svou víru v Boha... ale nějak jsem tomu všemu prostě nemohla uvěřit. Život (Bůh?:) mi až časem předhazoval do cesty postupně kamínky, ze kterých jsem si tvořila vlastní mozaiku. Lidi, knížky, prožitky, náhody, slepé uličky, utrpení, sny, jiný způsob vnímání, pocity... Dnes se mi zdá víra jako slabé slovo pro to, co cítím. Aniž bych mohla tvrdit, že bych Boha znala. Ptáš se, jak se jinak dostat do boží blízkosti. Jsou lidé, např. budhističtí mniši, kteří se dovedou uvést do stavu jednoty a boží lásky meditací. Taky skuteční léčitelé a jasnovidci mají schopnost vidět "za roh". Holotropní dýchání, regrese, prožitky blízkosti smrti - i zde lidé mohou zažít něco podobného - ale pozor, zdaleka ne všichni! (Já sama se ale do těchto zkušeností nehrnu, protože v mém případě je považuju za nedovolenou zkratku). No a lidé pod vlivem drog - v rauši procházejí nádhernými stavy jednolitosti a pochopení veškerenstva - neříkám, že tyto stavy jsou falešné, ale jsou asi tou nejhorší zkratkou, kterou si člověk může vybrat, zkratkou, která nakonec člověka od Boha vzdaluje. A s těmi minulými životy - jak říkáš, že si nebudeš pamatovat svůj vztah k Bohu z minulého života - to si právě myslím, že jo. Ne ve smyslu si přímo pamatovat, ale přinést si do života jisté tendence, inklinace a schopnosti. Pokud je člověk třeba skeptik, ale má potřebu přijít věci na kloub, věřím, že v přístím životě už bude dál - dostane se mu víry v srdci. Nebo člověk, který už duchovní život prožívá a přitom žije běžným životem - v dalším životě může přijít další stupeň, kdy bude schopen hluboké meditace. Nebo obdařen jinou duchovní schopností.Tak vidíte - nechtěla jsem diskutovat a hele, už v tom lítám:)

Moc pěkně řečeno.Na druhou stranu mi to trochu nesedí (není to nic osobního :D).Jak jinak než přes myšlení bych měl nalézt Boha? Až po smrti? To snad ne!To bych si jeho nalezení (či spíše přiblížení k němu) vůbec neužil.I kdybych si to odnesl do příštího života, stejně bych o něm musel přemýšlet znova a určitě od začátku, protože pochybuji, že bych si ho v 6 letech díky zkušenostem z minulého života uvědomoval.A co se týče 10 přikázání, existují.Ale nebyly Bohem myšleny jako přikázání, nýbrž jako doporučení.Nezabiješ.-zabil jsi? ok. Your decision. Je to tvé svědomí a tvůj život. Zabíjej když to považuješ za nutné.Až si uvědomíš že to není správné, budeš mi zase o něco blíže, a nakonec ke mně stejně dojdeš.Já tu cituji Boha?! No jo. Už je to tak.