alkoholismus

Jo, a dneska jsem se krátce sešel s Argusem. Jak to proběhlo? Docela příjemný chlapík, popovídali jsme o tom všem, o čem je řeč i tady.Jak na mne působil? Normální smrtelník, upřímný, inteligentní, citlivý, skromný, překvapivě tichý, představoval jsem si ho víc jako bouřliváka. Na někoho by mohl působit možná trochu jako podivín. Ale ne jako blázen. A jak to je s jeho alkoholismem? Nevím. No, snad jsem Tě, Argusi, nějak nerozladil tím svým nevyžádaným zhodnocením našeho setkání a těmi odpověďmi na anktetní otázky, které jsem si sám položil a na něž po mne nikdo nežádal odpověď :o))), ... tak a teď už opravdu dobrou noc :o)Jiří

Ari, v Tvém příspěvku je směšováno opilství a alkoholismus. Prohlašovat závislost na alkoholu za hřích je podobné jako říkat, že být nemocný je hříšné. Ano, nemoci jsou zlé, ale označovat nemocného za zlého je podle mého (nejen mého a nejen ateistického) názoru fatální omyl. Dále bych chtěl dovodit určité další logické důsledky takového postoje. Všichni odborníci na léčbu závislostí se shodují v jednoznačném závěru, že totiž vytvořená závislost je trvalá a doživotní, a odstranit se dá pouze její negativní aktivní fáze, tedy odstranit se sice nedá, ale dá se s ní žít plnohodnotný život pouze při úspěšné trvalé doživotní abstinenci (a mezi těmito specialisty jsou mezi nimi také mnozí věřící, např. můj terapeut Jan Jílek je velmi upřímným křesťanem a MUDr. Remeš je zároveň dokonce také křesťanským teologem...). Sledujme logické spojení těchto skutečností dále: je-li pravda, že závislost nevymizí a trvá i v době doživotní abstinence, a zároveň bych přitom chtěl tvrdit, že závislost je morálním proviněním a hříchem, pak by z toho logicky vyplývalo, že i přestože budu do smrti abstinovat a žít příkladným životem řádného křesťana, stejně hřeším, protože jsem prostě dál závislým. To je bezvýchodná situace, ve které jsem tak jako tak zavrženíhodný. Tuto filozofii předložte závislému, který váhá, co se svým pitím udělat, a můžete si být jisti, že se nikdy v životě nerozhodne léčit se ze závislosti na alkoholu. Zůstane-li před Bohem stále stejným hříšníkem, má jednodušší, když chlastat vůbec nepřestane. Závěr je pro mne tedy jednoznačný: tvrzení o tom, že alkoholismus (rozuměj závislost na alkoholu) je hřích, je jedna velká pitomost! Pitomost velice škodlivá, protože je silně demotivující a kromě silných pocitů viny a depresivních stavů bezvýchodnosti a fatální prohry nenabízí vůbec nic, co by se dalo využít k znovunabytí důstojnosti, štěstí, k obnově životních sil a jejich uplatnění, k získání Boží lásky, o kterou všichni věřící tolik usilují. Takže Vás prosím, rozlišujte. Rozlišujte alkoholismus jako onemocnění a vědomé nadužívání drogy (alkoholu), které k tomuto onemocnění vede. Je-li už něco možné označit za hřích, pak je to spíš to druhé: ono samotné nadměrné pití. Ale v naší společnosti jsou stigmatizováni právě ti, kdo deklarují, že mají problém a rozhodují se s tím něco u sebe dělat, vzepřít se, zatímco ti ostatní pijani jsou vnímáni jako ti, kteří jsou stále na té správné straně, protože "se neléčí", protože totiž "nemají ten problém", který vznikl u těch, kteří potřebují léčbu. Ale ve skutečnosti je tvrzení o tom, že nemají problém, velmi povrchní, protože často ho mají, ale neuvědomují si ho nebo ho jen nechtějí vidět, anebo je to velmi často tak, že ho jen ZATÍM nemají, ale pracují na jeho vzniku. A on může přijít. Alkoholikem se může stát každý. Neexistuje nikdo, u koho by nebylo možno vypěstovat alkoholickou závislost. Nikdo! :o) Dobrou noc, Jiří

S velikým zájmem sleduji vývoj situace v rubrice za poslední období, zjevuje se v ní celá řada vysoce hodnotných příspěvků. Karinka podle mého názoru hledá únikovou reakci před tím, než by nastoupila léčbu. Ono zákony lidské psychiky jsou univerzální, dosahuje li procento úspěšnosti léčby v léčebnáh cca 30 - 40 %, je toto procento u ambulantní léčby nižší i s ohledem na to, že ambulantní léčbu absolvuje jiné spektrum pacientů než ústavní léčbu. Řada lidí včetně odborných posudků se shoduje v tom, že Karinčina šance je v ústavní léčbě. Nemyslí si to jenom jeden člověk, a zo bohužel právě rozhodující osoba - Karinka. Raději bude experimentovat s vírou, ale poslání víry je přece něco docela jiného, než konat zázraky uzdravením lékově a alkoholicky závislého jedince. V tomto smyslu si myslím, že to má Karinka docela popletené. Přál bych jí úplné uzdravení, ale při tomto vývoji situace v něj nevěřím.

Lidičky, já věřim v sebe sama a když selžu, kde je ten BŮH? Nebo fandí jen věřícím?Blbost.Ale zase bych lhala..věřim v něco nepopsatelného.A taky vím, že lidský mozek je tak složitý a i kapacity znájí tak 30% jak funguje...tak si myslím, že každý má právo si myslet..co chce a to je celý..papapapa zůza

Speciál pro Karin :Keďže je alkoholizmus v rozpore s ?udským rozumom, s objektívnou pravdou o dôstojnosti ?udskej osoby a toto konanie nemôže byť v súlade so správnym svedomím, je možné ho považovať za hriech. Pretože konanie ?udského subjektu, ktoré je v kontradikcii s cnosťou triezvosti (zdržanlivosti), je možné klasifikovať ako prekročenie božieho zákona, čiže človek upadá do hriechu. Hriech opilstva

Karinko, při vší úctě k Tvému současnému zápolení: myslím, že kritika Argusova postoje přichází podezřele právě ve chvíli, kdy pochopil, že v Tvém případě je léčba nutná a že pro Tebe není pouhé omezení konzumace cestou k úspěchu. Je podle mne velmi příznačné, že kdyby stále hájil Tvé pití anebo stále připouštěl, že vlastně není nezbytné, abys šla na léčení, určitě bys ho tak nemilosrdně nenapadala, jak to právě činíš. - Argusi, nic si z toho nedělej, a nedej se manipulovat. Karinčina závislost zvolila dalšího "únikovou" autoritu, která jí umožní nejít na léčení, tentokrát se tou autoritou nestane ani kamarádka, která s ní propíjí večery, ani romantická postava ochranářského Arguse, ale něco jiného - patrně se teď se stejnou nadějí upíná na církev. Hledá cokoli, co jí odradí od léčby. Církev v ní pěstuje absolutní víru ve všemocnost Boha a jakýkoli neúspěch má schován pro ni samotnou, protože případné selhání nezpůsobí Bůh, ale prostě a jednoduše jí řeknou, že její víra nebyla dost silná, poněvadž kdyby dost silná byla, Bůh by jí vyléčil. Takže Karinko, jestli Ti hustěj do hlavy takové pitomosti, tak "Bůh ti žehnej"! Pokud Tě ale naopak vedou k tomu, že "pomoz si sám a Bůh Ti pomůže", tak je to jen dobře a víra Ti bude velice dobrým a poctivým nealibistickým darem, silou, která bude OPRAVDU NA TVÉ STRANĚ. Skutečný pokorný věřící nikdy nemůže kázat, že Bohu se nejvíce zamlouvá, když se o sebe člověk vlastně vůbec nestará, když nevyužívá možností léčit se a namísto toho po Bohu žádá, ať ho vyléčí On, když je tak všemocný. To je velké rouhání a jediným důvodem k tomu, abych k takovému postoji někoho nabádal je, že nad ním chci získat moc, že mu budu diktovat, co všechno je správné a co je pokání a budu před ním vystupovat v roli jakéhosi tlumočníka Pána Boha. Takže Karinko, je na Tobě, abys rozpoznala, jaký typ duchovního učitele jsi zvolila, zda toho, který touží ovládat druhé a sytí svou neukojitelnou touhou po manipulaci druhými a po moci, anebo skromného duchovního průvodce, který má opravdový láskyplný zájem, abys využila všechny možnosti ke svému rozvoji, k rozvoji všech svých možností a životních sil. Chrání-li Tě před léčbou, pak --- nevím, jestli mám pokračovat. Chrání-li Tě před závislostí, pak ... Z toho, co říkám, je asi jasné, co chci říct. Mám trochu strach, že si ze všech typů duchovních rádců hledala pod vlivem své alkoholové závislosti právě toho, kdo Ti poradí, abys do léčebny nechodila. Proto mám o Tebe trochu obavy. Myslím si, že až i on pochopí, že léčba je Tvá správná a jediná cesta, zavrhneš i jeho a půjdeš hledat zase jinou "správnou" víru, která Ti nebude říkat tu skromnou pravdu, která je Ti nepříjemná. Kolik církví jsi prošla, než jsi našla toho Satana, který Ti radí, abys do léčby nechodila? Hrome, je mi z toho smutno. Někdo Ti musí otevřít oči, jinak umřeš. Umřeš nešťastná v duševní kazajce a tělesném drogovém sešněrování, nesvobodná a závislá na zlu. Doufat v zázrak má právo jen člověk, který udělal všechno pro to, aby dosáhl cíle i bez zázraku! Jinak je to jen pohodlný vyčuránek. Tak tohle všechno, co píšu, ber, Karinko, jako takový udržovací motivační příspěvek, který má jen stále uchovávat při životě Tvé rozhodnutí jít se léčit. Chtěl bych, abys neustrnula na své skvěle nakročené cestě a abys těsně před důležitou etapou nesešla opět z cesty. Ústavní léčba je Tvé skvělé rozhodnutí, Tvá největší deviza, Tvůj obrovsky nadějný začátek, naděje, budoucnost, radost všech příštích let. Tak Ti držím palce, jak to jen jde. A nezlob se, jestli jsem Tě některými přímočarými úvahami nadzvedl ze židle. Ahoj!Jiří

Zdravím všechny.Jestli Ti Karinko víra v Boha takhle pomohla, tak Ti blahopřeji, dalo by se to klasifikovat jako zázrak.Budu ale nevěřící Tomáš, protože tomu nevěřím...A to jsem věřící člověk.Kiki

Může být xx diagnóz, ale pro Boha je jedno, jestli člověk má rakovinu nebo je závislý, může uzdravit každého, ovšem , kdo v něho věří a oddá se mu a chce mu sloužit celou svou duší a myslí.

Ahoj, koukám, že tady rozebíráte Boha, ale tlacháte o něčem, čemu nerozumíte včetně Arguse, který tímto zaobaleným způsobem chtěl říct, že je rád, že pije, klepe se a nejí k tomu, než aby s tím něco dělal a mě považuje za blázna. Takhle přesně to je, přitom skutečnost je jiná, já na tom jsem teď dobře, alespoň co se psychické stránky týče, u té fyzičné se to říct nedá, nemám ještě žádnou kondičku.

... a mnoho silně věřících chápe vědu včetně vědecké medicíny jako dar od Boha, nástroj, který Bůh člověku dal k dispozici. Takže z tohoto pohledu lze dokonce i z náboženského hlediska odmítání léčby vnímat jako pohrdání tímto Božím darem...

oprava (v textu jsem nechal navíc slovo "než" a tím se obrátil smysl, správně je: "celková suma vynaložená za den je několikanásobně nižší u abstinenta" (prostě toho tolik nevychlastá) :o)

Ari, alkoholismus je onemocnění, pro které má světová zdravotnická organizace dokonce evidenční číslo. Proč to říkám? Protože to opravdu onemocnění je. Má svá specifika, nicméně jde o nemoc. A vezměme si teď obecně přístup k onemocnění. Jestliže upadneme do předsudku, podle něhož je alkoholismus dílem Satana, je to podobné, jako kdybychom se stavěli i k ostatním nemocným jako k lidem, kteří jsou posedlí ďáblem. U tělesných onemocnění jsme se již naštěstí zbavili této pověry a nenapadne nás tuto pošetilost kázat. Ale v pohledu na onemocnění duševního rázu jsme se zatím ještě nekokázali od tohoto nánosu oprostit. Někdy stále máme tendenci chápat duševní chorobu jako vadu charakteru a namísto racionálního pohledu medicíny volíme kritéria morálky. To není úplně správné. Vím, svádí nás k tomu spousty negativních zážitků, které máme vinou důsledků a projevů té choroby. Ale viníme snad schizofrenika z toho, že je lhář? Ne, pokud jsme si vědomi, že trpí touto chorobou. A přitom se opravdu může stát, že schizofrenik nadělá spousty škody a vlivem své choroby způsobí svým blízkým obrovské škody, obtíže a utrpení. Nedivíme se, že ve chvílích, kdy podléhá svému bludu, sám působí jako suverén, kterému jeho choroba ani v nejmenším nevadí... Proto opakuji - není správné stavět se k problému alkoholismu výhradně z pozic morálky. Nejde o vinu a nevinu, ale o nemoc a zdraví. Rozklady o vině nejsou v tomto ohledu nijak produktivní. Úvahy o léčbě a odborné pomoci produktivní jsou. V čem je abstinence výhodná? Je to levnější (neutratím zdaleka tolik, jako kdybych pil, ačkoli nealko je objemově dražší, celková suma za jeden den spotřeby je mnohonásobně nižší pro abstinenta). Abstinence umožňuje mít čistou hlavu a účinněji reagovat na podněty zvenčí, šance uspět v uspokojování svých potřeb je daleko vyšší pro člověka s nezamlženým vnímáním. Abstinence nabízí daleko více duševní energie, protože ruku na srdce - kolik energie stráví pijan pouze tím, aby odbourával negativní projevy svého pití, například kocoviny, žehlení problémů, které si dík pití či opilosti nasekal...Abstinence umožňuje harmonické vztahy s druhými lidmi, které mohou být založeny na skutečnosti a nikoli iluzi prožívaného kolektivního hospodského narcismu,který je neproduktivní (nijak nerozvíjí životní síly, spíše naopak).Abstinence prospívá tělesnému zdraví. I přesto, že některé populistické články bulvárního tisku rády zveřejňují zprávy o výzkumech vytržených z kontextu a tvrdících, že je pro nějakou diagnózu prospěšné pití malého množství alkoholu, daleko více je těch onemocnění, které alkohol přímo vyvolává anebo se podílí na jeho zhoršení (úbytek mozkových buněk, obezita, kardiovaskulární choroby, tlak, žaludeční a zažívací potíže...), přičemž nadměrné pití je prakticky škodlivé naprosto ve všech případech.Abstinence uvolňuje čas pro seberealizaci.Abstinence umožňuje sebepoznání.Abstinence ... atd. atd.Kolik takových výhod může být jmenováno na obranu konzumace? A kolik takových výhod můžete jmenovat na obranu pijanství nebo ožírání se? :o) - Ale jinak: kolik nevýhod můžete jmenovat u abstinence?Že na vás okolí poukazuje jako na morouse, co se neumí bavit? Neznají vás... nebo možná působíte příliš bojovně a tím je odrazujete... Ale nejde o nevýhodu, nýbrž o jen o DOMNĚLOU NEVÝHODU. Je-li pouhý fakt, že nepiješ alkohol, důvodem k tomu, že tě společnost exkomunikuje, pak jde opravdu o silně hloupou, podezřelou nesnášenlivou společnost a není žádná škoda, že tě vyčlenila :o)Jiří :o)

Ahoj!Tak teda řekni, Jiří, v čem je výhodná?Mne zatím všechno a všichni tvrdí pravý opak! Fakt se někdy cítím trapně, když odmítám pití. Ze všech stran cítím odpor, jako bych já abstinent byla černou ovcí komunity. Nepiješ? Není s tebou zábava!Tak mi řekni, jaké výhody to přináší?K otázce víry jen tolik - víra nás sice může uzdravit, ale mám vážné pochybnosti, co se týká alkoholizmu.Ten je totiž dílo ďáblovo a pokud se člověk ďábla v sobě nezbaví, nezmůže s tím nic ani sám Bůh.Číst Bibli je velice pěkné a poučné, ale řídit se božími zákony už dokáže jen málokdo. Což teprve pitím a ďáblem oslabený jedinec? Střídmost, ukázněnost, pokora, úcta k sobě a okolí, k životu!, to všechno nám káže Bůh. A co z toho dodržujeme?Zbavit se ďábla je sakra těžké. V Bibli je sice návod, jak na to, ale sám člověk bez pomoci to nezvládne!

No, přece jen ještě trochu přízemněji dodávám, že nemá smysl usilovat o to, abychom se mermo mocí stali něčím andělem. To, že se snažíme být druhým lidem užiteční, je fajn. Ale nic víc. Nemá smysl klást na sebe přehnané úkoly anebo dokonce plnit za každou cenu očekávání druhých. Přehnaný pocit zodpovědnosti může být pro člověka destruktivní. Alkoholikovi blízcí, blízcí duševně nemocných a vlastně obecně blízcí trpících lidí mají zvýšenou pravděpodobnost, že se svým pocitem zodpovědnosti za druhého začnou hroutit. Proto na sebe, přátelé, dávejte velký pozor. Buďte skromní v požadavcích a očekáváních, která na sebe samé kladete.

Argusi, myslím, že chápu, cos vložil do svého příspěvku. Je sice možné, že ne všichni Tě budou za obraznost Tvého metaforického vyjadřování obdivovat, nicméně já to docela rád udělám a dokonce se nechám do tohoto obrazu vtahnout, protož mne napadá: Bůh může posílat člověku anděly, ale je na člověku, aby je dokázal rozpoznat. Je jím tedy letový dispečer anebo strejda, který hřímá na pilota, že jeho situace je hanebná a že jestli se nedokáže poslepu trefit na runway, tak je darebákem? :o) Na setkání anonymních alkoholiků jsem hovořil s mnoha lidmi, kteří opírali svou naději na život bez drogy o svou víru. Všichni se shodovali na tom, že jejich skutečný anděl (často více zdánlivě bezvýznamných andělů) nehřímal ani nepůsobil nijak okázale a vypadal mnohem všedněji a nenápadněji, a nesplňoval jejich původní představy o grandiózním dojmu, který svou velkolepostí měl srazit člověka do kolen. Andělem se může každý den pro člověka stát někdo jiný, třebas jen okrajová osoba z okolí, třebas dokonce někdo zdánlivě protivný anebo někdo, kdo jen bezděčně udělal nějaký pohyb, nějaký žebrák, který vztáhl ruku a dal tím podnět k zamyšlení nad životem. To si nevymýšlím já, takto popisovali své anděly mí abstinující kolegové bojující se závislostí. Jednou jsem se já sám stal pro jednoho z nich takovým andělem. Náhodou jsem se s ním potkal - vstoupil jsem do jednoho obchodu, abych se podíval, zda nemají vhodný kufřík, který jsem si chtěl pořídit. A za pultem byl prodavač - kluk, kterého jsem znal právě z NA (Anonymní Narkomani). Radostně jsme se dali do řeči a ptal jsem se ho, jestli dnes přijde na NA. Zvolal, že by byl úplně zapomněl, že je úterý (nebo středa, už si nepamatuju...) a bez nějakého rituálu nebo sentimentu mi řekl, že jsem jeho anděl, který se mu ten den stal poslem Božím. Podivil jsem se, protože já sám jsem se nikdy neoznačil za věřícího, naopak jsem otevřeně říkal, že věřícím nejsem, to proto, že jinak bych se mezi nimi cítil nepoctivě, ačkoli oni na mou víru či nevíru nekladli žádné nároky... A vida, říkal jsem si, já nevěřící jsem andělem... A smáli jsme se... To jsem byl, možná jen pro něj, jen v tu chvíli, a jen proto, že náhoda mne zavedla k němu a způsobila, že jsem mu připomněl to, co pokládal za velice podstatné. Být andělem, ať už to beru z jakéhokoli hlediska víry nebo bezvěrectví, není zásluha, je to jen funkce, dar být užitečný. Andělem se může stát někdo, kdo vám ublíží, protože pokud se tím změní Váš život k lepšímu a pomůže Vám něco si uvědomit, je to prospěšné. (no nedá se to samosebou nafukovat nebo paušalizovat tak, že každá "přesdržka" je andělský akt, nedá se z toho vyvodit, že bychom anděla, tj. nositele toho poselství kvůli tomu začli vzývat a utápěli své životní síly ve fanatické oddanosti tomuto pasivnímu a mnohdy nevědomému nositeli zprávy, o níž sám nemá ani ponětí... Zaběhnul jsem do moc velké šířky, tak končím. Mějte se fajn! Abstinence je všestranně výhodná! :o)Jiří

Pokud mě řídící letového provozu několikrát upozorní, že se odchyluji od letového kurzu a letové hladiny, měl bych ho poslechnout a jít nouzově dolů. Když se na něho vykašlu, sestřelí mě? -to neudělají; ale stejně mi pak dojde palivo a na zemi se pak zaryju někam do polí... nebo taky třeba smetu a rozemelu několik domků, které se mi připletou do cesty... Je lepší přistát; jestli už to sama nedokážu, team specialistů pro krizové situace mě navede na přisávací dráhu; pozemní personál je připraven mi pomoci.... Bůh tohle nedokáže, věřte mi.

No, ahojte, nestacim sa divit...tolko prispevkov a take zmeny, odkedy som tu nebola!Monike: strasne ma zasiahlo to, co sa ti stalo. Nemam slov a neustale na teba myslim. Drz sa, kamo. Pre mna si vzorom , obdivhodnou osobnostou.Myslim, ze Hana Zagorova to spieva: "Byt ve dvou, to ano, no jsou chvile strat, byt Tebou jdu stredem a nic nedam znat......jen zaplat svuj omyl...ten ucet Te vzkrisi, kdyz dnes bude kdysi,smis zas brat". No a ty urcite este budes brat a davat. Si bojovnicka.Drzim ti palce a pis!Karinke:presne na toto som cakala cely cas a tesim sa velmi, velmi!!! Ale Karinka, prosim ta, nenechaj to bez odbornej pomoci.Poznam to na sebe. Si krehka bytost a pridu aj pokusenia. Ja som v poslednom case viackrat zlyhala. Lenze som sa radsej nepriznala vam a chcela som to snad utajit aj pred sebou? Prisli totiz problemy. Ked nalejete alkohol do niekolko mesiacov cisteho "prostredia", tak je negativny efekt este rychlejsie zdrvujuci. Fachcim na predlzenu miechu. V sirsej rodine sme mali umrtie. Okolo sama bolest a problemy. Moja sebeucta /alebo sebelaska/ je pod urovnou hladiny morskej. Ale kaslat na mna. Vy sa drzte! Pozdravujem vsetkych, aj sympaticku Zuzu. Zuza, napis, preco si vlastne zacala pit? Ak ti to teda nebude vadit. Pa. Ivica

Docela by mě zajímala statistika úspěšnosti léčby ambulantní a ústavní. Já nevylučuju možnost se z toho vyhrabat sám. Znám pár lidí co se dostali i z drogové závislosti. Já už nechodím nikam a nepůjdu ani do sananimu. Pro každého je dobrý něco jinýho.

Jiří, já nevím, ústavní léčba je asi nejlepší možná varianta, ale zase to nereklamuj jako všespásné řešení..jaká je úspěšnost?? 50%??..to asi ani ne..

Jiří, já vážně nechápu, proč si myslíš, že teď potřebuji okamžitě nastoupi do léčebny, když už jsem si prošla detoxem sama a úspěšně. Proč teď zrovna ? Já věřím v Boží uzdravení, Ježíš uzdravoval chromí, slepý, v Bibli je napsáno tolik zázraků. Nejkrásnější verše a pro mě posilující jsou v kapitole 12 Římanům- verše od 9-21.