alkoholismus

Už to na mě přišlo, mam šílenou chuť se napít. Z ničeho nic, žádný problémy nemam. Nevím jak to mam udržet.Abstinuji "jen" pár měsíců. Ještě jsem na žádný skupině nebyla tak nevím na koho se mam obrátit. Tušila jsem že to přijde, měla jsem někam chodit a pojistit se na tuty stavy! Zatím sedim v práci a nemyslim na nic jinýho. Bojim se cesty domů, kde na každym rohu jsou nástrahy v podobě obchodů a vinných sklípků! Kam se poděla ta moje síla?! Jsem už naštvaná teď a to jsem si "ještě" nelokla. Co potom??

Kéž by to bylo tak jednoduché; ale máš Zůzo pravdu: "kšá bubáci" /tak snad :-)

Ahoj Ivane, tak to jsi mě uklidnil, jsem dost emotivní člověk - všechno dělám do maxima-smích,pláč,láska,nenávist,práce..jsem moc divoká a působim na lidi sebevědomě, ale jinak jsem poděs emocí a plná obav, no každý znás má asi svoje strašidla..papa a dobrou noc a kšá bubáci:))

Já, Jiří, pochopila, jak to myslíš, jen jsem chtěla zdůraznit, že tady není moc času být hysterický. Asi jsem to blbě formulovala, ale určitě víš, o čem je řeč. Opilý ti nedovolí hysterčit, protože za něj musíš udělat všechno, co dřív bylo v jeho kompetenci. A já to postupně nechávala plavat, až z toho byl jeden průšvih za druhým. Samozřejmě, nebyla to výtka tobě, jen vysvětlení, že dá se označit mne za bláznivou, jen aby si opilec zachránil kůži. Ovšem, už jen málokdo mu to uzná, protože lidi vidí!Ano, muž se taky snažil přenést vinu na mě, jenže sám poznal, že mu to je houby platné, zvlášť když to rozebíráme s odborníkem na tuto oblast.To platí pro všechny, kteří si myslí, že je nikdo nerozpozná od abstinenta. Všude je tak šedivá obloha jako u nás?Příšerné, fuj...

Zůzo,Proč hned myslet na nejhorší? Buď klidná, při Tvé agilitě optimismu a realistickém pohledu na svět se Ti deprese, jak pevně věřím, obloukem vyhne.Jestliže bys přece jenom měla podezření, že s Tebou není všechno v pořádku, neváhej se svěřit do rukou odborníkům. Včasná diagnóza Ti může ušetřit mnohé trápení. I když naznačuješ možný přesmyk do lékové závislosti, neměj z toho obavu, moderní antidepresiva nejsou návyková. Jejich jedinou nevýhodou je, že začínají působit 2

Ari, nejsem si jist, jestli si spravne rozumime. Ja jsem nemluvil o tom, ze jsi histericka. Nastinoval jsem jen zpusob, jakym je pripraven alkoholik interpretovat nezdary ve svem osobnim zivote: proste je interpretuje tak, aby ospravedlnily jeho piti. Takze pokud se behem jeho lecby nebo kratce po ni jeho partnerka rozhodne prece jenom vztah ukoncit, je pripraven vitezne zvolat: "tak vidis, ze to nebylo tim chlastem, jen sis na mne vymyslela, co by sis vzala jako zaminku, schvalne jsi nafukovala vsechno, co se tyce meho piti a ja jsem si uz tehdy rikal, ze prece nepiju tolik, ze je to naprosto v norme a ze vsichni mi pratele piji stejne nebo dokonce vic nez ja, proste problem je v tobe, protoze jsi hysterka". A tak to samozrejme neni. - Nicmene, jak pises, doslo u Vas k nejakemu pokroku, coz samozrejme ocenuji a fandim, at se to povede. :o)

Ivane, to si mě pěkně vystrašil, já mám podobný stavy-a dost jsem za poslední 2 měsíce zažila - pěknej nátlak na psychiku a děsim se toho co mě ještě čeká - mám dost nerváků ještě před sebou..Léky bych já osobně nerada brala, protože mám sklony se přesmyknout na jinou berličku, no tak co s tím sakra!!!!!!! pa a hezký den všem zůza

Moniko,Zmínila jsi se, že se budíš ve tři ráno a pak jsi celý den plná nepříjemného napětí. Nechci nic přivolávat, ale měla by jsi se poradit s lékařem (nejlépe psychiatrem)

Mončo, jsi fakt dobrá, drž se. A nejsi sama-já mám taky někdy podivný stavy a můžu říct, že mi hodně pomáhá sport, jezdim hodně na kole i do práce. Mám pak dobrý pocit.Mějte se všichni fajn, pa zůza

Zdravím:o)) Jsem doma z práce, konečně a šla jsem pěkně pěšky, někde ty endorfiny musím nabrat. Do práce ostatně taky, protože jsem nějak přehlídla výluku tramvají a byla to pěkná honička. Pohyb mi dělá fakt dobře, až se divím jak mám dnes lepší náladu. Hledám ještě nějakou práci, ale je to samý telemarketink a účetní, to i moje psychiatrička říkala, že jako účetní si mě představit neumí. Chtěla bych se vrátit k Apollináři, mám pocit, že selžu a ten Antabus by mohl zabránit, abych si ve chvílích splínu šla něco koupit. Teda určitě by zabránil, nějak se mi nechce věřit že ho někdy nějaký zdatný jedinec přepil.Dnes jsem posílala na web samé komunistické předválečné příručky a když jsem dělala Gottwalda počítač odmítal spolupracovat, no i on má svou hrdost, já už (nebo zatím) ne. Prožívám teď nějakej flashback nebo co, mám v poslední době pocit, jako když jsem měla absťák. Budím se ve tři ráno, pak jsem celej den jak zbitá, jsem taková plná nepříjemnýho napětí. Chodí k nám do práce takový opilec a nosí knihy na prodej. Dnes tam byl taky a je to hroznej pohled. Pomalu mluví, aby se nezakoktal, ale vzápětí se zeptá 4x na tu samou věc, je to smutnej pohled. Vždycky když ho vidím, je to taková posila, abych vydržela. Já mám teď velkou oporu v tátovi, snaží se mi pomoci, ale peníze mi nedává. Má rozum, já jsem ráda, že vyžiju a každá zbytečná koruna je pro mě nebezpečná. Taky mám skvělou kamarádku, naprostou abstinentku a ta se dokázala v životě poprat s takovými věcmi, že i Karinka i když Láďa píše že něco hrozného prožila je proti ní v pohodě. Jí dost těžko můžu vyprávět o tom, že piju, protože nevím jak to bude s manželem nebo kvůli nemocným rodičům (teď myslím mamky druhého manžela).Jo tak dost o mě, žiju, poznávám konečně nástrahy kapitalismu a uvidím co bude dál. Když se začnu upínat k návratu manžela, jako k jedinému světlému bodu, myslím, že je to jen další závislost. Asi mám sklon, kouřím, hraju počítačový hry, proč jsem si s tím pitím kdy začínala.

Navazuji na Jiřího a Ivana....a tím, že jsem nežehlila průsery, ať už spáchané v opilosti, či neopilosti, nechala jsem muže napospas realitě, /ne vždy jsem měla žaludek a odvahu se na to dívat, ale vydržela jsem a prodýchávala to velmi velmi dlouho a namáhavě/, podařilo se mu padnout na obzvlášť citlivá místa, že mu nezůstalo nic jiné, než uznat porážku.Ani nevím, jak se to semlelo, jednoho dne jsme ocitli spolu s manželem i nejstarším synem v centru psychologických služeb, proklepali nás ze všech stran, nabídli manželovi pomoc v podobě psychoterapie, kterou "s vděčností" přijal. Trochu jsem mu sice občas "pomohla", aby to neměl tak jednoduché a nenamýšlel si, že když už pije míň, tak je všechno vyřešené. I podnapilý člověk je přece jen opilec a tak nebylo těžké mu vnutiť i nedůstojné stavy, na kterých se ale vůbec nepodílel. Momentálně pracuji na podpůrné léčebné kůře v podobě bylinek, co ale vůbec samo o sobě nezabírá, ale věřím, že s pomocí /zatím/ terapie to bude postupně nabírat aspoň nějaký tvar. Když selhá tohle, manžel přivolil druhou alternativu - tedy antabus. Zatím jsme se v centru shodli na nějakém začátku a pro mně to znamená dost velký krok, ba přímo skok. Před půlrokem jsem nedoufala, že se dá na něco takového nalákat. Jsme tedy pod odborným dohledem. Jiří, píšeš tu o hysterii z mé strany. Já vím, jak to myslíš, ani ti to nechci vyčítat, protože já citlivě reaguji a čtu i mezi řádky. Ale, za jiných okolností bych dokázala být i hysterická, i když to není můj styl. Ale dokážu to. Jiří, v mé situaci, když jsem se ocitla v neznámém prostředí alkoholizmu, jsem neměla ani čas, ani sílu být hysterická. Musela jsem denně namáhavě uvažovat, jak to zvíře odtrhnuté z řetězu znovu zahnat zpátky do stáda. Každá zkušenost je na něco dobrá, ale alkoholizmus a s ním spojené problémy ať na mně už nikdo nezkouší! Nerada se vzdávám, zvlášť, když mám nepříjemného a nedůstojného protivníka. Budu průběžně informovat o dalším vývoji situace, když to budete chtít slyšet, ale nerada bych zase prozrazovala některé nefér postupy z mé strany, aby to pijící nezneužívali.Až taková procházka růžovým sadem to zas není, jak by se na první pohled zdálo.Mějte pěkný den!

Tak jsem se nocí propracoval až do ránka bílého a v 7 to tu predávám a odcházím k domovu. Představte si (vy víte kdo), že jsem tu byl ve firmě OPĚT celou noc úplně sám a že mě, úchylovy a opilci, tu OPĚT nechali na starosti polygrafické stroje včetně grafického studia v hodnotě desítek milionů korun. Tedy hezké ráno všem... a Moniko, drž se!!!!!!!!!!!!Martin

Moniko,Na Tvoji otázku, pro koho to vlastně děláš, existuje zdánlivě triviální odpověď

Lucko, tady je opravdu kazda rada draha. To je moudro, co... Jedine, co muzes delat, je rikat synovi, co dela, jak se jeho piti projevuje, davat mu nezkreslenou zpravu o tom, jak to s nim jde do kopru. Nic vic. Podporovat ho v pripadnem umyslu neco s tim delat. Muzes ho take naopak odmitnout podporovat v jeho piti, neposkytovat mu na to prostredky, nepostkytovat mu prostredky, ktere on zdanlive potrebuje na "neco jineho", ale nakonec je propije. To je fakt vsechno, co muzes. Rozhodne se nemuc vycitkami, ze je to Tva vina a podobne. I kdyby tomu tak bylo, a ono s nejvetsi pravdepodobnosti neni, tak to k nicemu nepomuze Tobe ani jemu. Takze se tim neuzirej. Vim, ze tezko muzes docilit toho, aby Ti to bylo proste fuk, ale aspon rozumove by sis mela stale pripominat, ze s tim nic moc delat nemuzes. Tak to je. - Ale jakmile by projevil zajem lecit se, okamzite mu poskytni maximalni oporu a nesetri svym uznanim. - Ale nic za nej nevylizuj, nic za nej nezehli. To maji nekdy ochranarske matky tendenci delat a je to velmi kontraproduktivni, zvlaste v obdobi, kdy vlastne vubec nedojde k abstinenci, ale jen k prohlasovani nebo pouhym slibum, ze se pro ni rozhodne, jakmile za nej zatahnes nejakej dluh anebo vytahnes ho z nejakeho pruseru. Zavisly je obvykle opravdu zdatny manipulator, manipuluje sam se sebou stejne dovedne jako se svym okolim. Tak hodne sily.Jiri

Karinko, i Ty jsi hrdina, pokud stale abstinujes alespon od alkoholu a snizujes postupne davky Neurolu, jak Ti doporucil lekar. Jak dlouho uz vlastne uplne abstinujes od alkoholu? Ostatne, i den je na potlesk. Tak se drz. :o)

Mončo, to jsem byl já, kdo se po Tobě včera ptal v antikvariatu. Delam asi sto metru odtud, tak jsem spojil sve patrani po knizce Vladimira Neffa "Prsten Borgiu" s tim, ze jsem zasel k Vam :o). No ale bohuzel jsem Te nezastihl. To, co ted prozivas, je tezky, ale vidim na Tobe zdravou chut zvladnout to, a to pokladam za nejdulezitejsi. Tvuj tata ma mozna dokonce i pravdu, je to vlastne tak trochu novy zacatek zivota namisto dosavadniho prezivani. Mozna je ale obtizne, ze se tech zacatku cloveku sejde nekdy moc najednou. Ztrata socialnich jistot, zmena ci zahajeni zamestnani, ztrata dlouhodobeho vztahu s partnerem, to jsou vyznamne stresory, ktere cloveka dost pozlobi samy o sobe, a kdyz k tomu vezmeme v uvahu, ze se to deje prave v dobe, kdy se vyrovnavas se ztratou sve drogy, chapu, ze se citis mizerne. Jestli Te to aspon trochu utesi, muzu Ti rict, ze naprosta vetsina lidi, kteri se rozhodli konecne se svou zavislosti neco delat, se ocita obvykle v prave takovem klubku pruseru. Rada z nich k tomu rozhodnuti pristupuje totiz ve chvili, kdy uz se nedaji zachranit pozitivni vazby. Ari by Ti asi mohla povidat o tom, jak jeji partner stale spoleha na to, ze jeho vazba neni jeste ztracena a dale na to hresi, az bude ztracena, mozna ze zoufalstvi ho to pohne k abstinenci, a bude se divit, ze "ani kdyz prestal, tak ji to nestacilo" a vyvodi z toho, ze byl proste jen buzerovan nenapravitelnou histerkou... V Tvem pripade to mozna nebylo takhle, nicmene - jak rikam - skoro vsichni mi spolupacienti na pavilonu 35 to meli takto. Jen mizive procento se vracelo do stejneho zamestnani (pokud vubec nejake pred lecbou jeste meli) a dost velka cast z nich nebyla navzdory sve lecbe uz prijata svou rodinou. Ja jsem do lecby sel zaroven s rezignaci na sve zamestnani a behem lecby jsem ukoncil svuj vztah s pritelkyni. Zivot jsem mel fakt dost naruby, ale mel jsem tu vyhodu, ze tri mesice jsem vlastne mel dost casu uvedomit si, jake obrovske sance na zivot ziskavam. Obzory se totiz nezuzily, ale rozsirily! A ja jsem to cim dal jasneji citil. Pral bych Vam zazit tu ohromnou chut do zivota. Moniko, Ty jsi velice citliva a inteligenti a prave tohleto si umis uvedomit. Jenom nemas tolik casu k tomu postupnemu trimesicnimu vybudovani takoveho vnitrniho projasneni situace. To je prave jedna z velkych deviz te ustavni lecby. Tys s odobrnou pomoci zahajila ambulantni lecbu a zda se, ze to prinasi pozitivni vysledky. To, ze je Ti tezko, je naprosto prirozene. Bylo by dokonce asi ne uplne normalni, kdybys to jen ledabyle presla s chladnym usmevem. Zvladnes to, uvidis. Drzim Ti palce a vazim si Te za to, jak bojujes. Jses hrdina.Zatim ahoj,Jiri

Láďo, já si s tebou nějak nevím rady. Neznám osobně tebe Karinku ani Martina, ale připadáš mi trošku divně. Já bych člověka, který by o mně psal takhle osobní věci, ať už pravdivé nebo ne, poslala někam... no právě tam. Jsi si jistý, že jí svým pseudopřátelstvím neubližuješ?

Kdopak mě hledal v práci? Já jsem si to přehodila na dnešek, tak se omlouvám. Jsem v blbým psychickým stavu, jak je manžel pryč, nic mě nebaví, říkám si pro koho to děláš? Něco hezkýho vidím a nemám se o to s kým podělit, jsem zvyklá na život ve dvou a moc mi to chybí. Včera jsem se v noci vybrečela tak, že mi praskla žilka a teď mám docela slušný moncl po okem. Říkám si proč nepít, aspoň na tu prchavou chvíli odehnat stress a pocit nějakého provinění. Nahrazuju to cigaretami, ale to asi není dobré řešení. Byl za mnou dnes v práci taťka a měli jsme debatu o pití a mém životě. 15 let bez práce, závislá na manželovi, jen celý den čekající až se vrátí z práce... No udělejte si obrázek. Podnikatelská manželka. Jo, je nejvyšší čas se sebrat a postavit na vlastní nohy, získat sebedůvěru a ach jo... Všechno vidím tak moc složitě, táta říkal : žila jsi 15 let ve skleníku, nic nevíš o životě a tohle je možná nejlepší, co tě mohlo potkat. Přijel si pro složenky, že je zaplatí, tak jsem mu je s vděkem svěřila, ale vím, že to takhle nepůjde donekonečna. Nejradši bych se vypila do bezvědomí, došel mi humor, sakra.

Láďo, prosím tě přestaň s tím napadáním Martina, on přestal s vytahováním osobních věcí na druhé, tak si to taky odpusť, to se sem vážně nehodí...já bibli nastudovanou nemám, ale není tam psáno-nepomluvíš?Je to vážně hnus, vylejváš si vztek veřejně a tady nato není nikdo zvědavej.Pomáhání druhým tě šlechtí, ale tohle je snad pod tvou úroveň, ne?zůza

Ctu to tady dlouho, sama problem s alkoholem nemam, ale ma ho muj syn, nevim si s nim rady.Nelibi se mi, jak tady zacal Argus vytahovat veci na Karinku, chova se jak nevyrovnany clovek. Karince verim stejne jako Monika.