Modré holčičí trenýrky ( s gumou v nohavičkách a kapsičkou vzadu )

Na to, že někdo nosí inkotinenční vložky a jiné pomůcky nemusí být člověk starý. Jsou daleko mladší co mají tyto potíže z různých příčin a stejně tak i je to u fekální inkotinence. Vložka i plínka v nich seděla dobře a mnohdy zabránila tak větší nechtěné nehodě v podobě mokrých nebo plných trenýrek k tomu navíc. Mám s tím nemilou zkušenost. Dnes jsou stále dokonalejší prostředky na tento účel, ale je lepší pokud nejste okolnostmi tyto věci potřebovat

Jsem ročník 85 a jsem pamětník dívčích modrých trenýrek. Musím říct, že holky v nich byly fakt sexy. Skoro žádná z nich pod nima nenosila kalhotky. Naši učitelé tělocviku na to dost dbali. Do čtvrté třídy byli povinné. Stejně tak u kluků trenky červené. V páté třídě nám řekli, že můžeme cvičit v čem chceme. Bylo mi to moc líto, že už holky v těch modrých trenýrkách neuvidím, ale stejně jsme pak měli tělocvik kluci a holky zvlášť.

Logiku nemá smysl v dnešní době hledat,ale logiku nemá proč se dívčí a dámské modré trenýrky přestaly vyrábět,když byly hezké a děvčata v nich byly tak krásně a sexy.

Tak to dává logiku přece. Pokud mám na něčem uvedeno v podobě napsaného nebo vyšitého jména na čemkoliv, tak pak mohu něco vrátit a pokud dotyčnou osobu znám, tak tím lépe. Jinak bych se asi musel ptát pokud bych četl pouze jméno a neznal toho koho se to týká to vrácení

To jsi jako věděl komu patří? Pokud na nich neměla vyšité své jméno, tak pak asi sotva je bylo možno vrátit jeho majitelce

Dívčí modré trenýrky byly a jsou moc hezké,vzpomínám rád na školní léta,kdy je všechny holky nosily na hodiny tělocviku a když jsme si hráli v létě venku.Holky v nich byly krásné ,vzpomínám na mou kamarádku ,která už bohužel není mezi námi .Bylo léto a ona vyšla ven z paneláku měla bílé tričko nové modré trenýrky cvičky ,na hlavě slaměný klobouk a v ruce držela panenku,s kterou si šla hrát .No to byla kràsa mohli jsme na ni oči nechat .To už dnes kluci nezažijí.Už jsou to jen vzpomínky.

Já studovala na střední peďák a naše třída měla také víc tělocviku než ostatní třídy a hlavně o dost přísnější. Ale jelikož jsme dost sportovala mimo školu tak mi to nevadilo. Povinný úbor byl samozřejmostí, měli jsme bílá trika a černé legíny ale tělocvikářka byla v poho, když jsme zapomněli. Jenže ve druháku šla na mateřskou a mi dostali novou tělocvikářku, která byla dost přísná. Když jsme cvičily v tělocvičně, museli jsme mít gymnastický dres a těm co byla zima či to zrovna “dostaly” tak mohli mít tříčtvrteční legíny a pouze bílé ponožky. Ovšem, když jsme cvičily na známky tak jsme museli legíny svlíknout a zůstat jen v dresu. Pod dresem jsme museli být také naostro, jelikož když si učitelka všimla vyčuhujících kalhotek, dotyčnou posla ihned do šatny aby si je sundala.

U nás to bylo podobné, ale po celou školní docházku i v učilišti po nás chtěli učitelky jarmilky, bílá tílka a modré trenýrky. Měli jsme i své školní družstvo vybíjené a házené a tam jsme museli mít dokonce jednotný střih trenýrek a ty museli mít světle modré. Jednotnost kolem střihu i odstínu barvy trenýrek byla pro tělocvikářku prioritou. Ještě si vybavuji, že asi tak do 4 třídy bylo v naší třídě asi pět kluků a po celou dobu společného tělocviku museli mít také jarmilky, tílka a naše modré trenýrky a v tom s námi museli cvičit. Někteří tělocvikáři byli někde v pohodě, ale dle výpovědi jiných to někde bylo tvrdší a drsnější kolem cvičebního úboru

My jsme na tělocviku na základní škole, museli nosit také bílá trička a modré trenýrky, bez kalhotek. Na střední jsme pak měli pouze černé gymnastické dresy a bílé ponožky a cvičky. Učitelka to dost hlídala, rovněž bez spodního prádla.

Na tělocvik u nás učitelka nepožadovala to, že by jsme nesměli nosit pod trenýrkami kalhotky, ale klidně i trenýrky natažené přes punčochy. U některých trenýrek více světlejší modré barvy některé holky nosili kalhotky z jistých důvodů běžně. Na každé ZDŠce i učilištích a středních školách však učitelé TV výchovy si určovali jak by měli cvičenci vypadat a co jak nosit. Všude to bylo jistě různé