alkoholismus

Karinka, nestrat hlavne samu seba.Ani cirkev nemusis zrovna stracat, ale preco ti ti ludia nepomozu? Skus poziadat o pomoc a ked su to veriaci,urcite ti podaju pomocnu ruku. Ved o tom to je?Ja sa dnes fakt skoro plazim v depkach,taky frtan by mi bodol,ale snazim sa zvladat problemy tak,ako ini ludia. V piatok to bolo uplne v pohode /firemny vecer/, vobec ma netrapilo,ze pijem nealko. Nikto ma ani velmi nenukal,ved antibiotika..Pozorovala som svojich kolegov a kolegyne, ako sa menia pod vplyvom sumiveho, potom okolo 21,00 ma to uz prestalo bavit. Zopar kolegyn som odviezla domov.To skor teraz by som si dala poharicek! Ja neviem,Vianoce nemam rada uz takych 16-17 rokov. Mam depky z toho,ze si v obchode neviem vybrat z ponuky, ze som detom toho kupila vela,alebo malo,ze neviem piect a vobec. Vianoce stratili svoj vyznam.

Moji mily, dekuji za obcasne pozdravy od Ivicy atd. Ctu vas stale, ale opozdene, muj jediny kamarad mi to zpetne tiskne. Takze ted nemuzu reagovat na to, co jste mi treba psali od meho posledniho prispevku.Zitra jdu k psychiatricce, zase mne bude navrhovat lecebnu, zatim to nedokazu.Jirko, promin, nezavrhuj me, nemam uz moc lidi, kteri by me chapali.Ztracim stale vice lidi, a to takovych, nejde o normalni pratele, rodinu, ale o KRESTANY, obcas na me poznaji, ze jsem pila. Ted budu resit neco ze vcera, jak ja si byla jista, ze to nemohl nikdo poznat, popijela jsem o vikendu od rana cca za den 3 l vina, spray a ted prusvih ??? Nechci tu cirkev ztratit , je to ma jedina rodina, jinak u me hrozi vylouceni.

este raz ja. Je mi dnes vazne dost blbo.Vidim,ze sa tu nikto nevyskytuje,tak len ze pozdravujem a kto by mi chcel zamailovat,tak adresa je o poschodie vyssie.

Ahojte,Eva,napis,ako to prebehlo.Mozes aj na mail chalupovaladislava"zoznam.skJe mi dnes blbo.Monika,ahoj!Karinka,ahoj,dostavam pocit,ze to zvladnes lepsie ako ja.Jirko,Ivan Ast,ahojte

Tak ještě jednou já - je už pozdě, tak mozek už tolik nepracuje. :o) No, s jazykovou přesností to dnes nebylo nijak skvělé, tak snad příště nebudu používat obraty jako "pocítit sám na sebe", nebo jak jsem to tam nakonec vykroužil... :o) Trochu se mi vytratila i logika příspěvku - na začátku jsem chtěl říct, že na Karince pozoruju snahu vidět problém v práci a trochu mne znepokojilo, že ve své návštěvě lékařky se snaží vidět vlastně jen příležitost dočasně uniknout z práce. Nechat si vystavit neschopenku... No, je fakt, že už samo o sobě jít k té doktorce, je správnej krok. Ale asi Karinko chápeš, že s takto chatrnou motivací není divu, že jsi svůj první pokus o léčbu vzdala po pár prvních dnech. - No ale přesto návštěvu lékařky vidím jako velmi správný krok a chci, abys cítila z naší strany podporu, protože cesta do léčby je to nejbáječnější rozhodnutí! Věřím, že k němu dospěješ a že se ti správnost toho rozhodnutí tisíckrát vyplatí!!! A až budeš vymýšlet, proč do té léčby vstoupit NEMUŽEŠ, tak - moc prosím - se zeptej sama sebe ještě jednou, jestli ten argument, že nemůžeš, je pravdivý!!!! To je důležité! Protože já Ti už teď můžu říct téměř na 100 %, že pravdivý není a že si ho vymýšlí tvá závislost!!!!A pro dnešek už opravdu AHOJ!

Mončo: gratuluji!!!!!!Karinko: no, cítím, že máš v hlavě pořádnej zmatek. Kdybys týhle krizový situace dokázala využít ve svůj prospěch kvalitním rozhodnutím, bylo by to fajn. Zdá se mi ale, že spíš usilovně hledáš příčinu svých problémů jinde, než v alkoholu a děláš to s tak urputnou snahou, že je nebýt té tragičnosti, bylo by to až roztomilé. To, jak popisuješ své problémy v práci, je sice moc zajímavé a dokonce možná i pravdivé, ale ... no, asi za tím svým ale už nemusím nic dodávat. Aspoň Tě to ale možná pohne k nějakému řešení. Možná by stálo za to připomenout, že mezi mými motivy k cestě do Bohnic vlastně taky stál vlastně pracovní kolaps, kdy jsem nebyl schopen zvládat svou práci (ale já teda nikoli vinou šikany ze strany šéfů, ale skutečně svou vlastní psychickou neschopností). I v mém případě to byl tedy tak trochu útěk a dokonce si vzpomínám, že ještě v léčebně jsem řešil vnitřní úvahu, jestli já jsem tam neutekl spíš před stresem než před alkoholem. Ale naštěstí jsem se sám neoblafnul a pochopil jsem, že to mé rozhodnutí jít se léčit bylo opravdu kvůli pití a ne útěk před zodpovědností. Stačilo, abych poskládal vedle sebe holá fakta: kolikrát jsem byl za poslední dva roky zraněn v opilosti, kolik jsem ztratil věcí, kolik jsem propil peněz, kolik sporů s blízkými vzniklo mou opilostí ať přímo nebo jako důsledek, kolik svých smělých plánů jsem tiše opustil nebo ponechal ve sféře hezkých snů, neboli kolik své budoucnosti jsem už obětoval alkoholu a jaký byl celkový trend těchto všech údajů? - Odpovědi byly tak jednoznačné, že to bylo až zdrcující a já jsem pochopil, že situace je naprosto jednodušší než se má šťouravá závislá mysl pokouší relativizovat: jsem alkoholik na léčení! Ano, proč to nepřiznat - schoval před řadou reálných problémů do blázince, což by se mohlo zdát nezasvěcenému jako zbabělý útěk. Ale tím hlavním problémem, před kterým jsem se přišel ukrýt, byla rozvinutá závislost na alkoholu. Ostatní praktické obyčejné malé i velké problémy - to mi bylo jasné - bych nikdy nemohl ani začít řešit, kdybych neskoncoval s pitím. To jde jedině bez pití. Některé problémy jsem vyřešil, na některé nestačím. A nestydím se za to, protože nikdo neumí vyřešit všechny svoje problémy. Jsem ale člověk, kterej je schopnej se o to pokusit! A i tohle moje prohlášení je dosti velké na to, abych vedle hrdosti sám na sebe pocítil také trochu sebeobvinění z přílišné pýchy :o)Kdybychom se už před Vánoci "neviděli", tak Vám přeju co nejkrásnějšího Ježíška a šťastnej novej rok!!! Ale myslím, že se ještě letos aspoň jednou určitě zastavím.Tak ahoj!

Tak ahoj vsem, nemam sice docteno, tak nemuzu reagovat na vas. Nekteri sem psaly ohledne toho ze si nejsou jisti, jestli maji problem s alkoholem, kdyz sice nepiji kazdy den, ale bez vina tyden nevydrzi. Z me osobni zkusenosti to muze ale i nemusi byt pocatek alkoholismu, zalezi na vice vlivech. Muze vas to jen uvolnit, nemusite byt nikdy tak silne zavisly jako jsem ja. U me to zacala 1-2 sklenkami vina na potlaceni hladu kvuli hubnuti a kde jse ted ? Ted uz necvicim vubec, nemam na to silu, po vine jsem unavena a po praci. Resim ted, ze budu muset zmenit praci, ale nevim kde a co delat ? Vcera jsem v praci vypila tajne po obede 1/3 vodky, mela jsem kuraz a dovolila jsem si spravedlive a uprimne a sefa, ktery si to zaslouzi. Ted uz nepiju jen kvuli praci-problemum, ted uz to je denni nutnost. O vikendu piju od rana, takze skutecne cca 3 l vina za den. V tydnu je to trochu mene, ale pomaha mne ta vodka, v utery budu resit s moji doktorkou lecebnu nebo prozatim delsi neschopnost pracovni. Kazdy uznal, ze mne v praci vyuzivaji, nici, mam byt v praci o Vanocich a v tydnu do pulnoci, terminy jsou nerealne stihnutelny. Bohuzel jsem odnesla resty spolecnosti od r. 1999. Nemam silu uz na nic, Vanoce pro me nic neznamenaji. Nevim, jak z toho ven. Jirko, promin, ale je to pravda, nemam ted cas Ti psat na mail, ale ozvu se, jak jsme se domluvili prozvonenim. Jinak prosim kohokoliv, muzete mne napsat na mail skvorek"centrum.cz. Loucim se zatim, ctu vas sice se zpozdenim stale.

Zdravím !Ďekuju za vyčerpávající informace ohledne toxikomanie, k tomu můžu říct, že i mně poněkud znepokojila zvýšená starostlivost o narkomany podáváním aspoň sterilních injekcí. Fakt je, že v tomto kšeftě jsou obrovské peníze, že by jeden nevěřil. K tomu alkoholu - ano, je to v mozku, dokonce natolik, že psychika vypovídá službu a to nejen u závislého, nejhůř je na tom nejbližší okolí. Opilec se vymlouvá na všechno možné, kdybys nebyla taková, byl bych jiný, měl jsem zlé dětství, všichni můžou za mé pití, protože já jsem při vás chudák, nemůžu na léčení, kdo by platil účty. Nakonec se rozhádá každý s každým a opilec zase sedí u pití a střízliví se hádají a nastane bojový stav. Neměla jsem asi pravdu, je to půl na půl, závislý a nemocný je jak pijan, tak feťák.Držím palce aspoň těm, kdo se vydali na strastiplnou cestu abstinence.

Ahojte,pozdravujem vsetkych mojich spolubesednikov z SK.Velmi dufam, ze sa Ari na tieto stranky vrati, aby si precitala aj Jirkovu odpoved a tak trochu sa priblizila k pochopeniu tejto problematiky. Znovu tvrdim : co slovo, to perla.Bibi, velmi podobnu otazku polozila 12.11. Lenka a Jirko jej hned v ten den odpovedal, tak si to pripadne nalistuj.Rozdiel medzi pitim konzumenta a zavisleho alkoholika, ktory sa snezi "striedmo" pit sa len tazko vysvetluje. Netvrdim, ze by ma ten jeden pohar alkoholu "zabil", ale kolko ma stalo namahy, aby ostalo len pri tom jednom! Obycajny konzument, ako si ty, to jednoducho "neriesi". Oslavuje, napije sa /opije sa/, prezije opicu a funguje dalej, bez toho, aby na alkohol co len pomyslel. Alkoholik "rozumuje" o alkohole temer nepretrzite, trapi sa, sposobuje mu to problemy, ubera energiu. NEZIJE.ZIVORI.Gratulujem, Monika, najviac ma potesila sprava, ze manzel ziari ako polmesiac. Viem, ze ked sa do rodiny vkradne alkohol narobi strasnu spust,tak si teraz uzivajte, zo srdca vam to zelam.Zajtra mame firemny vianocny vecierok. Pre zjednodusenie situacie som si akoze nasadila antibiotika.Zdravi vsetkych Ivic.

náhodou jsem zabloudila na vaše stránky a jsem v šoku.Např.ivica- co je za problém si dát s kamoškou flašku a ne pouze sklenku.Co by to bylo za dámskou jízdu o jedné skence.A ikyž měl někdo problém s pitím a teď je schopný nepit pořád tak proč si 1krát za měsíc nevyrazit a pak zase podle potřeby nepít když má obavu aby se to nezvrtlo.stalo se to tady pár lidem a z jednoho napití dělají halo idyž dál zase abstinují tak co maj za problém.podle některých názorů jsme teda všichni alkoholici,protože na oslavách opravdu nesedíme ujedné sklenky ,ale u mnoha.takze když někdo nepije a pak vypije flašku na oslavě-tomu říkáte recidiva a zase nějakou dobu nepije atd tak to přece neni problém .ten člověk pije míň než my ostatní co problémy nemají.

Mončo,přijmi, prosím, mojí gratulaci k prvnímu měsíci úspěšné abstinence. Je výborné, že se Ti na skupině začalo líbit. Znamená to, že psychoterapeutický proces probíhá úspěšně.Možná by ti v této fázi mohlo pomoci zásada Anonymních alkoholiků. Ti si neříkají, že se už nikdy nenapijí. Jejich heslo je "Dnes se nenapiju". A zítřek řeší tehdy, když se stane dneškem. A tak se postupně jednotlivé dnešky skládají k sobě...Má to tu výhodu, že člověk si sice nedokáže představit celý život, zato dnešek si dokáže představit docela dobře. Není to nijak vznešené heslo, mnohdy je však velmi užitečné.Myslím, že jak Ivica tak Eva i všichni ostatní by ocenili, kdyby si - podle svých možností a chutě - psala o svých myšlenkách co nejčastěji.Hodně úspěchů na Tvé cestě.ZdravíIvan

Zdravím všechny virtuální bojovníky s alkoholem. Dnes mám malé výročí, je to přesně měsíc, co nepiju. Červíček občes hlodá, taková lítost, že se už nenapiju. Jo, bude to ještě těžký. Na skupině se mi začalo docela líbit, jsem hodně upovídaná, tak se tam vyřádím. Manžel září jak půlměsíc. Na skupinu přišla v pondělí moc hezká žena kolem 40let,začala pít po osmi letech abstinence a byla na tom psychicky moc špatně. Myslela jsem na ní ještě doma, bylo mi jí moc líto a rozhodně jsem jí neodsoudila. Další sezení je až po novém roce, doufám že dorazí. Ach jo, je to opravdu nemoc na celý život. Zítra jdu kupovat dárky, to bude vypětí. Dobrou noc a držte se, hlavně Ivica a Eva!!! kARINKO 3l si neumím představit vypít, to už blbneš hodně. Kolik je ti let, že se tak huntuješ?

K srovnání alkoholiků a toxikomanů: ano, princip je zcela stejný. Ostatně ne nadarmo jsou obvykle zařazováni do zcela stejných společných terapeutických komunit. A k nim ještě patologičtí hráči - gamgleři. Princip "prasete", které se nechce léčit, je poněkud ošidný. Působí to tak, nicméně hlavní projev choroby, které se říká závislost, je právě postižené myšlení. A to postižené myšlení se právě chová tak, že brání úmyslu jít se léčit a klade záludné argumenty zdánlivě rozumné, aby léčba neproběhla, anebo aby proběhla neúčinně. Jedním z takových "chytrých" projevů takto zasaženého vědomí je proklamativní "dobrý úmysl léčit se, ALE..." - a následuje velerozumný důvod, jako například "přišla bych o práci", "musím se starat o rodinu", "musím se starat o domácnost", "musím zabezpečit chod své živnosti", "musím..." atd. - Ano, to zní jako rozumné argumenty, ale když se podíváte hlouběji do jejich motivací, blíž, tak zjistíte, že jejich pravý smysl je uchovat dostatečné vítězné šance závislosti, šance ke konzumaci. Protože závislost ovládající vědomí se jen tak lehce nevzdá, klade tyto převlečené záludné zdálivě rozumné argumenty. Tomuto postupu myšlení se odborně říká RACIONALIZACE. Je to fikaná hra na ušlechtilé motivy typu "nemám právo zatím přestat pít, protože se musím podřídit mnohem důležitějšímu morálnímu cíli, který mne, převyšuje, ó jak jsem skromný, báječný, ušlechtilý". - A tak se skromný báječný ušlechtilý človíček ve své skvělosti stále ožírá jako dobytek a poukazuje při tom na své nejlepší úmysly a nejúpěnlivější snahu s tím skoncovat, ve které mu ale brání paradoxně jeho vysoká morální zodpovědnost! Ha- ha -ha... Tento chorobný mechanismus je opravdu projevem diagnózy "závislost", kterážto choroba má své (nevím teď přesně jaké) kodifikační číslo ve světové zdravotnické organizaci. Může to někdy vypadat až odpudivě a svádět k označení "prase", ale bohužel je faktem, že morální odsouzení není účinné ani v jednom případě závislosti (ať jde o hráče, alkoholika či toxikomana). Pravda je, že nebezpečí drogové toxikomanie oproti alkoholismu je větší tím, jak extrémně rychle se z konzumenta stává závislý. Naproti tomu nebezpečí alkoholismu je oproti jiným toxikomaniím tkví v široké společenské toleranci vůči konzumaci alkoholu a projevům intoxikace (opilý člověk často bývá zdrojem zábavy, i když ne vždy, ale naproti tomu zfetovaný většinou zdrojem pohoršení). Když k tomu připočítáme všudypřítomnou dostupnost alkoholu, neudiví nás, že stále existuje větší hrozba, že se člověk stane alkoholikem, než toxíkem. Ovšem pozor! Naši přední "odborníci" na protidrogovou prevenci (Douda, Presl, a stále společensky postupující Bém) už pracují na změně a snaží se cílevědomě zvýšit společenskou toleranci také pro nealkoholové drogy. V žádném z veřejných vystoupení neopomenou zvolat, že nemáme dělat z drog takového strašáka a že máme být realisti, rozmějte tím, že máme vůči konzumaci drog vystupovat daleko smířlivěji. - Je to s podivem, ale tak to opravdu je. A stále jsou medializováni právě tito "terapeuti", kteří nedělají prakticky nic jiného, než že shánějí toxikům stříkačky a případně náhradní matroš a provádějí osvětu v školní mládeže v těchto věcech, kde opětně zdůrazňují, že není třeba dělat z toho strašáka a uvádějí tam zkreslená čísla závislých - několikanásobně nižší, než má k dispozici Policie. Jistě, mají své argumenty a není snadné jim oponovat. Jen uvádím, že v USA byl v sedmdesátých letech praktikován stejný model protidrogové prevence, jaký spustili tito hoši za naše peníze u nás v ČR. Následná statistická analýza v USA ukázala, že v místech, kde takto osvěta proběhla, se několikanásobně zvýšilo zamoření drogami a současně se také potvrdila podezření amerických vyšetřovatelů, kteří odhalili, že nadace zabývající se touto protidrogovou prevencí, byly nepřímo a často i přímo financovány drogovými kartely! Ano, začli to podporovat, protože věděli, že je to právě takto kontraproduktivní. A u nás se takto utrácejí státní milióny a tito mediálně známí terapeuti "kapacity" na boj proti drogám si mastí kapsy za přednášky dětem (a o tom, zda jsou bokem financováni i neznámými obdivovateli se neodvážím spekulovat). Donedávna jsem opovrhoval Radkem Johnem, který se živil či stále živí také přednášením o drogách (aniž je jakýmkoli odborníkem a zná to jen jako dobrodružnou kauzu, atraktivní látku pro reportáže či knížku Memento). Ale svůj názor jsem si opravil - nevím, zda naivně - protože mám zprávu o tom, co jim tam říká: nedělejte si iluze, že se o vás kdokoli bude starat, nedostanete žádné kvalitní instrukce, co dělat, čemu se bránit, uvědomte si totiž, že obchod s drogami vynáší tak velké částky, že je vedle nich státní rozpočet jen směšným kapesným pro ubožáky. Jsou v tom tak velké peníze, že vás nikdo chránit nebude, ani stát, protože drogové mafie jsou velmi bohaté a dokážou si své zájmy uhájit, a to i s pomocí státních aparátů a médií, do nichž vlivem svých obrovských možností snadno mohou pronikat." Můj citát není přesný, ale v tomto smyslu vede své přednášky Radek John, takže i když je nenažranej (je placené dóst dobře, to mi věřte), alespoň nedělá PROPAGACI DROGÁM tak jako Douda, Presl a Bém (jehož falešně starostlivě svraštěné obočí je mi vždycky velkým pokušením jednu mu plácnout, hihi). - To je důvod, proč jsem Radka Johna začal brát jako spíše přínosného. To jsem se ale dostal dost daleko, co? Nějak jsem se rozohnil, tak mi to promiňte. Smyslem mého příspěvku původně bylo sdělení, že každý typ závislosti má svá rizika a že mezi jeden z výrazných rizikových faktorů je společenská tolerance. Alkohol si ji v průběhu staletí dokázal vybudovat, ostatní drogy k tomu spějí se státní pomocí poměrně zdárně a s ambicí dokázat to za zlomek takové doby. Tažení za legalizaci drog je toho důkazem, a ruku na srdce: kdo z nás ani na chvíli nezaváhal, zda by to nebylo nakonec přece jenom lepší. Ano, už o tom reálně začínáme uvažovat, už nás skoro mají, přátelé. - Teď tedy v tisku proběhla krátká zpráva signalizující, že by mohlo dojít ke změně alespoň státního kurzu. Došlo k personální výměně jakéhosi koordinátora protidrogové prevence, což může znamenat, že od smířlivého PRODROGOVÉHO trendu přeci jen upustíme nebo ho alespoň nebudem dělat tak okatě a razantně. Takže blýskání na časy? - Anebo to může být také jen protekcionistická výměna elit, která nemá s trendem protidrogové politiky vůbec nic společného. To by bylo smutné. :o)

Ivane děkuju moc!Víš, že mi je nějak líp....napíšu!Měj se moc hezky!

Evo,zítra Ti budu držet palce. Hodně úspěchů a pěkný den.Ivan

Ahoj Ivane a Ivico, děkuju Vám, za Váš zájem. Psychiatra jsem sehnala, protože jsem si vzpomněla, že jsem mu před rokem přepisovala auto, dával mi vizitku a já se ještě smála na co. No a vidíte už je na co.Musím se vyléčit jinak si zničím všechny hodný lidičky kolem sebe a hlavně moje dítě. Rodiče mi alkoholem zkazili dětství a já dělám svýmu klukovi to samý, jak je to možny?Zítra napíšu jak jsem dopadla, ústavní léčbu si dovolit nemůžu, vyhodili by mě z práce.Děkuju Vám za podporu, moc!

Evicka, ahoj!Velmi sa tesim, ze ides k lekarovi. Nepochopila som, ci k psychiatrovi, alebo psychologovi, ale to je asi jedno, hlavne je, ze si to zacala riesit.Budem velmi zvedava, ako to prebiehalo, tak nevahaj a napis len co budes moct. Drzim ti vsetky prsty!

Evo,neměj obavy, není to zase tak těžké. Jenom začátek je obtížný.Jak ses dostala ke specializovanému psychiatrovi? Vždyť jsi měla jít k psycholožce až po Novém roce?Takhle je to pochopitelně lepší. Už víš, jestli budeš souhlasit s ústavní léčbou nebo se omezíš na ambulantní léčbu? Ústavní bývá účinnější.ZdravíIvan

Ahoj Ivico, taky jsem zase sehlala, je to hrůza, ale zítra jdu konečně k psychatroj co léčí alkoholismus.Vím, že budu muset chtít hlavně sama, ale je to strašlivě těžký!Zdravím všechny a přeju vám jen všechno dobrý!

Zle jsem se vyjádřila, netvrdím, že každý alkoholik je prase, ale lidé poukazují jen na narkomany jako na zrůdy, a já si myslím, že většina alkoholiků je v teroru a agresivite omnoho horší, než feťák. Ten se sfetuje a lítá, ale neubližuje okolí jako opilec. Souhlasím, že alkoholizmus je nemoc a dá se léčit, ale jenom ten, kdo chce. Ten, co nechce, je prase, hnevejte se na mně, nebo ne. Kdo se nechce léčit, potřebuje terorizovat nejbližší, bez toho žít nemůže. Kdyby nechtěl ubližovat, dal by se léčit. Uznávám jako lidi ty alkoholiky, kteří si dokáží uvědomit nemoc a vyhledají odbornou pomoc.Omlouvám se všem, které jsem tím urazila, nemyslela jsem v zlém na nikoho, kdo se léčí.