alkoholismus

Děkuju Vám za vlídná slova o mých příspěvcích. Jsou mi zároveň příjemným povzbuzením a tak trochu i malinkým varováním, abych nepropadl pokušení vystupovat jako nějaký prorok. Samozřejmě musím úlohu vševědoucího a neomylného učitele a "rozhodčího" odmítnout, jakkoli je mi velkou ctí, že je někým můj názor takto vysoce ceněný. Hlavním zdrojem Vaší síly jste Vy samy(-i). Váš každý pohyb, každá úvaha, každý pokus uplatnit svou lásku a rozvinout svůj život je krokem, který Vás posiluje. Možná jsem to už tady někdy psal, není to z mé hlavy, ale teď mne to napadlo, protože se to hodí k těmhle souvislostem: nejlepším odborníkem na Váš život jste Vy samy(-i)! Já jsem jen Vašim velkým fanouškem. A je mým přáním do nového roku, abyste pro svou statečnou cestu životem byly(-i) samy(-i) sobě nejen v jedné osobě scénáristou, režisérem, aktérem, ale také nadšeným fanouškem. To si plně zasloužíte a to Vám přeju do nového roku i do všech příštích let! Mějte se krásně!

Pěkný předposlední večer roku 2004 !Trochu jsem se lekla Karinčina příspěvku, ale snad se dáš do kupy, odborníci jsou tu na to a ty to chceš, že? Musíš být silná, Karinko, závisláci jsou na obtíž! Jiří, děkuji za upřímné a povzbuzující slova, líp jsi to snad říct nemohl. Spíš bych řekla, že jsi na těchto stránkách vyhledávaným odborníkemna tuto problematiku a taky dosazeným rozhodčím, aby jsme se tu spolu nezvrhli a nezačali nezřízeně chlastat jeden přes druhého. Dnes mám divné pocity a náladu, uvažuju nad tím, jak snadné je začat pít a kolik důvodů se k tomu dá najít. Opovrhovala jsem alkoholiky a přitom už dnes, kdybych k pití neměla odpor, asi začnu taky. Jiné řešení snad nevidím, a všichni pijící mi dají za pravdu, že takhle nějak to začíná - nevím si rady, je toho na mně moc, nevidím východisko a budoucnost je nejasná. Já navíc ještě byla propuštěna z práce a tím se to zkomplikovalo. Místo řádného hledání práce se zabývám nemocným chlapíkem, který mi není ani rodinou, nemá mou krev, abych mohla být znepokojena jeho stavem a zdravím, a i tak se jím zabývám celé dny a noci a nemůžu se ho zbavit. Jsem na něm závislá, po 20 letech společného života to ani jinak není možné, zaužívané rituály atd, a já nevím, jak se toho sakra zbavit!Jsem na něj strašně nasraná a když jsem dnes venku viděla sympatického muže, hlavně nepřepitého, a představila si, že bych mohla začít nadvazovat známosti, zůstalo mi tak zle, tak strašně jsem zůstala zničená a vysilená, bez štipky seběvědomí, že bych tomu ještě mému mizerovi nejraději vykroutila krk. Co to s námi ožralové udělali? Milá Kiki - co na to říkáš? Nezažila jsi to ponížení na vlastní kůži? I kdybychom se rozvedli a chtěli začít nový život, budu se ve 40 - 50. lety cítit jako depresemi poznačená a utýraná chuděra.Jiří, mám pocit, že vím velmi dobře, o čem hovoříš v souvislosti s přepadením. Víš, já mám povahu hodně odlišnou od té, kterou měli lidé, kteří tě měli bránit. Kdybys byl v mé blízkosti, určitě bych aspoň já začala dělat povyk a všechno proto, abys byl zachráněn. A to je mé prokletí. Vystrkuju rohy a nezapadám do davu. Ozvu se proti neprávostem. Lidi to rádi nemají a odsuzují mě. Ozvu se v obchodě, když mě podvedou a potom o mně týdny povídají, že jsem drzá. Manžel to taky nesnáší, raděj skloní hlavu a nechá si na ni srát, jen aby byl klid. Proto taky pije, je slaboch. Já se bouřím, ale proti alkoholu nezmůžu nic. Ani když vidím, že děti raděj pro klid v rodině volí to "menší zlo", teda plivou po mámě. Protože maminka je střízlivá a u ní není ani náznak agresivity a nevypočitatelnosti jako u ožraly. Ano, máma sice bude chvilku nešťastná a zlomená, ale co by neudělala pro své děti, když ji potřebují?! Mají tatínka rádi, bezpochyby, vždyť si ho pamatují jako dobrého a veselého a kamarádského a vždy po ruce. A taky finanční zajištění hraje nemalou roli. Z mé strany jim to momentálně nehrozí. Ach jo, kdoví, jestli příští rok začneme po novém? Moc bych to přála všem pijícím i nepijícím, hlavně, aby to bylo jen to nejlepší pro každého.Krásného, střízlivého Silvestra, mnoho štěstí, zdraví, vytrvalosti a nervů do nového roku přeje všem Ari

Ahoj, nemam docteno, omlouvam se, tak nevim, jak na tom jste. Jen vam chci oznamit, ze jsem se pro tu lecebnu rozhodla Apolinar a odesla jsem z prace ne kvuli vite cemu, ale z jinych duvodu. Uz jsem silene zavisla i na praskach, ale to s tim nesouvisi. To jenom komentuji, ze uz nemuzu takto zit piti a prasky.

Ještě se jednou vracím po přečtení svého příspěvečku, a vidím, že jsem začla body 1.), a dál jsem se nedostala, takže to asi tak má být. Přeji všem krásný konec roku, a ještě krásnější a kvalitnější rok NOVÝ!!!

Dobrý den, sleduju dvě rodinná zázemí už nějakou dobu, stručně jsem nedávno napsala, co si myslím. Ale musím znovu.1.) skládám poklonu panu Jiřímu. Je tam obsaženo všechno co jsem chtěla říct, ovšem je tam obsaženo VÍC, než jsem mohla říct. No, prosím , a to jsem si myslela, že vím všecho(vtip).Absolutně nechápu, jak se 1 člověk dostane do veškerérozvětvené problematiky, a navíc ji dokáže tak naservírovat, že přesně to, co by sedotyčný(á) měla v tuto chvíli dozvědět, tak se prostě dozví. Hodně mě překvapila, potěšila..,ta úvaha o přemýšlení dětí. Jo. A přesně TO jsem před pár lety"měla za zlé", jakoby- samozřejmě, že neměla, své dceři, když jaksi(8letá)nechápala a vidělajen "krátkozrace". Teď, když mi to Jiří(pan, prof.?,dr.?..)vysvětlil, tak si vlastně také uvědomuju, že jsem coby dítě, taky takto řešila domácí(občasné) dusno, a to tak, že jsem se přiklonila k "silnějšímu" tátovi, protože jsem věděla, že máma mi to do 5 vteřin odpustí, a bude pohoda. .....Jirko, pane Jirko ..dík. A ženský, vemte rozum do hrsti, vytiskněte návod od Jirky a začněte žít!!!!! A PRÁVĚ kvůli dětem.Začátek bude hodně těžkej, ale než se každé ráno budit s očekáváním, jak s námi můj muž dnes naloží ...!!???Já bych taky "ráda poradila", ale tady budu chytrá a budu spíše psát dotazy!!!!! Doufám, že Jiřímu vydrží chuť, síla a ochota.Jirko, dík!!

Zdravím všechny.Doufám,že jste všichni OK - Monča,Ivica,Karinka?Děkuji Ti Jiří za Tvá slova.Mnohé mi objasnila.Na děti se samozřejmě nezlobím,je to jejich otec.Jen jsem si možná na chvilku mylně myslela,že jsou moji spojenci.Oni ale za nic nemohou a chci je nechat stranou svého boje. Jak já nesnáším slovo boj,jak já nerada s někým bojuji,každý má přeci právo na to své,ale je mi dáno právě to co nesnáším.Milá Ari,můj manžel je také "věřící".Takže ještě tato stránka života se do toho všeho motá,viď?Není Ti z toho někdy na zvracení,jak si může vysvětlit a pozměnit křesťanské zásady podle svého?Budu hodně přemýšlet o své situaci,o slovech Jiřího o možnosti odstěhování se.Zatím budu jen přemýšlet,protože na níc ostatního nemám sílu.Snad si vše ujasním a sil naberu.Drž se milá Ari.Hezký den všem.Kiki

Kiki a Ari! Je mi Vás líto, protože vím, co asi prožíváte za nepříjemnosti a jak je to vysilující a jak každý tento neúspěch odrazuje od dalších pokusů, od dalšího boje a dalšího snažení, jak demotivuje od radosti ze života. Kiki (a Ari), neumím říct, co přesně dělat, když jsi z ekonomických důvodů nucena sdílet s alkoholickým partnerem nedobrovolně domácnost. Vím, že není legrace pouštět se do takových dobrodružství, jako je rozvod, souzení se o majetek a shánění náhradního bydlení pro sebe a děti anebo pro manžela. Je naneštěstí skutečnost, že právě tohle si alkoholický manžel bleskově všechno v hlavě dokáže spočítat a představit a velice cynicky spoléhá na to, že Ti to nebude stát za to. Proto Tvé ultimatum bere s takovou bohorovností a možná dokonce s úsměškem. Nevěří, že by on, takový silák, mohl být poražen ženou, kterou si přece navíc - a teď přijde to citové vydírání - bral před bohem a slíbil jí věrnost! Oko nezůstane suché, jak by to člověka dojalo, jen bych nesměl vědět, že ta věrnost jde jen tak daleko, dokud mezi vás není položena lahev. Pitomá kapka chlastu je silnější než jeho jakýkoli morální závazek!!! To je celá pravda! Možná vás vyděsilo, že děti straní otci. Něco vám povím. Děti jsou vybaveny pouze krátkodobou snahou ukončit momentální nepříjemné napětí, které zavládlo právě v této chvíli. Je jim natolik nepříjemné, že volí jakýkoli způsob, který by ho v tom okamžiku utlumil. Přitom vědí, že otec není v tom okamžiku schopen Tvým požadavkům vyhovět, tak se modlí k tobě, abys ty požadavky nevznášela a neprodlužovala jejich mučivou situaci. Nemají to tak, jak to říkám, zanalyzované a promyšlené, jednají, jak říkám intuitivně. Jejich odhad toho, že otec není schopen kontrolovat své pití, je správný, a navíc z praktického hlediska jejich krátkodobého vidění problému je také pravda, že když na manžela útočíš kvůli jeho nezřírenému pití, nezdá se pravděpodobné a reálné, že i kdyby chtěl, nemůže okamžitě uspokojit žádným vstřícným krokem - prostě nemůže říct "máš pravdu, tak já už nejsem ožralý". Proto děti vyberou logicky snadnější řešení k rychlejšímu uklidnění situace a tlačí spíš na to, abys ho nechala na pokoji. (pro dítě je čas daleko jiný než pro dospělého, horizont hodiny je nekonečný, a když jde o emotivně negativní prožívanou chvíli, je to ještě nekonečnější!). - To je jeden z důvodů, který mne napadá. A druhý důvod je také v tom, že muž bývá začasté vnímán jako vůdce, tedy ten, kdo je více zdrojem bezpečí a zdroje obživy a ochranářské síly. Tak se může stát, že děti se paradoxně přimknou k tomu, kdo je fakticky hrozbou nestability, nebezpečí a chaosu, ale splňuje elementární představy o otci a vystupuje jako archetyp. Musím přiznat jednu pro mne velmi nepříjemnou věc: když jsem byl kluk a mezi rodiči se rozhořela podobná hádka, většinou jsem se také snažil najít smířlivější tón, najít smíření i za cenu, že bude poražena právě ta strana, která má pravdu. Takhle jasně jsem si to sice neuvědomoval, ale vytěsňoval jsem to. Je to zbabělé, proto si to vyčítám. Jenomže dítě volí strategii co nejrychlejšího řešení aktuální nepříjemnosti. Někdy jsem tutéž strategii vypozoroval i u dospělých lidí. Ke své nelibosti ve chvílích, kdy jsem byl ve velkém problému, protože jsem se stál proti nebezpečnému násilníkovi, který mne napadl. Okolní lidé sice věděli, že já jsem napadený a on násilník, ale raději si to nechtěli uvědomit a obhajovali svou pasivitu slovy "já nevím, já bych zasáhl, ale copak vím, oč jde - jak mám vědět, co si kdo komu provedli? - To je těžká věc, ať si to chlapci mezi sebou vyřídí pěkně po chlapsku, ostatně by nebylo fér, kdybych vytvořil proti jednomu z nich přesilu a šli bychom dva na jednoho!" - A tak mne nechali na pospas očividné gorile s rejstříkem trestů popsaným jak Alexandrijská knihovna! - Pak k jejich ochotnému "férovému" váhání stačilo té gorile mezi ně zvolat "chtěl mi ukrást šraptofli, hajzl jeden" - a už lidi zašuměli, "no, vidíte, já řikám, kdoví co v tom je, tak on si to nejspíš zaslouží." A rádi uvěrili, že když dostanu naloženo, tak je to jen dobře. A to jsou prosímpěkně dospělí, a jejich myšlení jde právě tímhle směrem. Co bychom chtěli od dětí. Je to také o strachu. Třetí a rozhodně nikoli méně významný díl na takovém jednání má prostě to, že svého tátu mají rády. Je to pro ně stejně blízká osoba, jako maminka, ale maminku mají "jistou", maminka jim lásku nikdy neodepře, maminka miluje bezpodínečně a navždy. Lásku tatínka je třeba získávat a to je potíž. Když je tatínek v nesnázích, naskýtá se příležitost zasloužit si ji. Bohužel, je to krátkozraké, ale dětská láska zkrátka není obdařena moudrostí dospělého člověka a nemá hlavní atributy zralé lásky, jako jsou péče, odpovědnost, úcta a znalost. Dětská láska, a to si málo lidí uvědomuje, je vlastně láskou narcistickou, nezralou. Proto se takovými reakcemi dětí nijak neznepokojujte. Pochopte to. Ano, je to další nárok, který před vás život klade, jako byste toho neměly dost. Zase máte něco pochopit, zatímco druhý si může klidně nic nechápat. :o) No, je to tak. Jste-li přesvědčeny o tom, že váš partner je alkoholik a že jeho závislost je příčinou vašeho utrpení, nevzdávejte svůj boj. Udělejte všechno, co můžete, abyste ho přesvědčily, že dokážete velmi dobře rozlišit, že alkoholem naplněný žok podobající se vašemu manželovi není váš manžel a že k němu nemáte nejmenší ekonomické, sociální ani morální závazky. Nenechte ho na pochybách, že půjdete za svým cílem i bez něho a uděláte všechno, abyste se mohly od tohoto setkávání se s žokem nadobro odříznout. Připravujte se k odstěhování, rozvodu, dělení majetku a buďte připraveny to opravdu dotáhnout do konce a taky to do toho konce dotáhněte, když Vás svou léčbou a abstinencí manžel nepřesvědčí. A taky buďte důsledné: jestli dáte ultimatum, do kdy se může rozhodnout, že se bude léčit, tak jej dodržte a před tím dejte jasně najevo, že po uplynutí této lhůty už nebude dokonce ani jeho následné rozhodnutí NIC PLATNÉ - už bude jen marně honit bycha, možná se tím zpožděným rozhodnutím zachrání on, ale vaše manželství už ne! Jinak budete jen pro smích králíkům a budete odsouzeny k živoření v neštěstí. K otázce, že muž se nechce odstěhovat: odstěhujte se vy. Kam? - Nevím. Kde byste bydlely, kdyby váš dům shořel (například v důsledku opilecké nepozornosti vašeho manžela)? Nikdy není tak docela pravda, že "to nejde". Jde to, jen je to hrozně těžké. Hrozně! Někdy možná těžší, než se vám jeví život s opilcem. Nebo ne? - Tohle je rozhodnutí, které musíte udělat vy, nikdo jiný neví, co je pro vás přijatelnější, jaké reálné možnosti máte právě vy, atd.

Dobrý večer vespolek!Milá Kiki, tak se mi zdá, že nejlepší manželské spojení by bylo mezi mnou a tebou a mezi mým mužem a tvým mužem. Holt jsme dvě nesnesitelné megery a oni jsou dva chudáci, které jsme svým haštěřivým chováním donutili k chlastu.Tak.I se mnou chce zůstat v dobrém i zlém, ale co když žijeme léta jen v tom zlém? A oni jen v tom dobrém - teda v alkoholu? To ti řeknu, to jsou hodnotná rozhodnutí! Dala jsem manželovi v nedeli přečíst list od René Baláka / můžeš si najít na netu /, zdráhal se, ale trochu toho početl, i když si vybral zase jen to, co potřebuje jen on. Je totiž "věřící", dávám záměrně do uvozovek, protože alkoholizmus, který uznává muž, je v příkrém rozporu s křesťanstvím a jen nerad slyšel o nějakém hříchu opilství a škodách na životech nevinných, ženy a detí.Víš, je to těžké, my se můžeme zdát opravdu jako semetriky, protože "vyvoláváme" hádky, hašteřivé hysterky, vždyť dnes pije opravdu každý. Ne každý však dokáže být v opilství slušný a nevulgární, každý má jinou povahu a třeba můj je zrovna v tomto stavu nejvíc upovídaný, nadměrně čilý, i když se potácí a já bych ho měla poslouchat na slovo,pokud nezaspí, protože je potom velmi agresivní, když neposlechnu. Takový je jen opilý, třeba má v sobě potřebu týrat a střízlivý to nedokáže. Proto možná pije. U nás to došlo do stádia, kdy už nemůžu říct ani slovo, abych tím nevydráždila i děti. Samozřejmě, že se bojí skandálu a rozvodu, chtějí mít své jisté, a já odporuju a vysvětluju, že s pitím žít nedokážu. Nechtějí mne pochopit, drží stranu tátovi, už je zmanipuloval. Tak jak říkáš - zůstanu s ní v dobrém i zlém. Škoda, že z toho dobrého už nic nezbylo. Jsem na tom stejně - vyčerpaná, vysál ze mne všechnu energii, je to boj se satanem a nikdy nevíš, jak to skončí. Alkoholici jsou úlisní, úskoční, slibují, ale nedodrží, a dokola.Mnoho sil v boji všem!

Všechny Vás zase zdravím,všem abstinujícím tleskám.Milá Ari,Tvůj život je úplně stejný jako ten můj.Jsem vysílená bojem, zkoušela jsem to po dobrém,celé roky jsme manžela prosila,aby se nad svým pitím zamyslel.ysvětlovala jsem mu, že mi tím ubližuje.Nemohl pochopit, proč v den kdy je střízlivý nejsem nadšená,neobskakuju ho atd. Nechápal moje vysvětlování,že mi to prostě nejde,protože jsem pořád ve střehu a čekám jestli se vrátí ten,kterého miluju nebo ten "jiný".Nejhorší bylo když přišel "jiný" a snažil se zastírat, že nepil. V ten moment se ve mě všechno zbouřilo a skončilo to hádkou.Pak bylo období,kdy jsem se snažila jeho stavy ignorovat. Stejně to po čase skončilo mým výbuchem.Jak sama píšeš,stala jsem se pro něj semetrikou, divnou,že všechno tak zveličuju.Trvalo léta než jsem si sama uvědomila, že jeho pití není normální,ač takhle chlastá půlka vesnice.Trvalo léta než jsem si uvědomila, že nechci takhle žít, že musím něco podniknout.Začala jsem si psát s Dr. Nešporem.Popsala jsem mu stavy manžela a on mi velice pomohl a definitivně otevřel oči,když mi na tvrdo napsal: nutit k léčbě ho nemůžete,je to jeho rozhodnutí.Jediné co můžete udělat,zařídit si svůj život,své záliby,své přátele.Manžel vaše stanovisko zná a je na něm jak s ním naloží.A tak jsem to milá Ari a milý jiří udělala.Rozvinula jsem své záliby,začala jsem se učit angličtinu,abych se rozvíjela osobně a jednoho rána ,kdy jsem věděla,že je manžel střízlivý jsem mu předložila ultimátum:alkohol nebo juá. Po uplynutí ultimáta jsem se zeptala na jeho rozhodnutí:vyměnil svou rodinu za alkohol.Zhroutila jsem se z toho.Ustála jsem to a tady někde je nějaký další zádrhel.Možná by mi Jiří mohl k tomu něco napsat.oto ultimátum proběhlo v březnu. Od té doby se snažím žít po svém,starám se o domácnost,o děti.Manžel se odmítl odstěhovat z bytu.Řekla jsem mu,že za to,že bude topit se mu budu starat o prádlo.Jinak se snažím ho ignorovat.Jenže z jeho strany se čas od času objevují takové nálady a okamžiky,kdy mě napadá, že neví kde jsem byla,s kým jsem byla,kam chodím a tak.Když mu řeknu,aby mi s něčím pomohl,neudělá to , má stovky důvodů proč to nejde.Doma kromě topení nedělá vůbec nic.Je to příšerný život,takhle žít vedle sebe.Strašně mě to vysiluje,jenže on se prostě neodstěhuje. Předevčírem to vyvrcholilo,úplná prkotina ve mě vyvolala výbuch pohádali jsme se. No a já z hrůzou zjistila, že on to mé ultimátum vůbec nevzal vážně,vůbec nepochopil, že to bylo mé jasné oznámení, že jsem s ním jako s manželem skončila,že už jsme pouze rodiče našich dětí.Pořád mi opakuje,že mi slíbil,že se mnou bude v dobrém i zlém a že mi slíbil věrnost.(jak také ne,když už v sexuální oblasti alkohol zapracoval tak,že není ničeho schopen).Znovu jusem mu opakovala svůj postoj: léčení a úplná abstinence nebo se nemáme o čem bavit. Opět si vybral alkohol,samozřejmě s dodatkem, že za jeho pití stejně můžu já a mé chování.Strašně mě tohle vyčerpalo a nemám vůbec sil a ani nevím jak dál bojovat.On prostě ignoruje mé mantinely, má rozhodnutí, mé postoje.Nevím jaký dal¨ší postup zvolit.Už jsem se smířila stím, že jeho "zakletí" je nezměnitelné, vlastně už jsem smířená s tím, že nemám manžela a už jenom chci se dostat z jeho vlivu,dosahu a žít aspoň trochu v klidu,ale nevím si rady jak.Ari myslím na Tebe a přeju hodně sil.Kiki

Sama nevím jak to je s těmi zadními vrátky. Antabus ale přece nebudu užívat celý život a jednou budu muset tuhle berličku odhodit definitivně. A momentálně jsem si jistá, že se nenapiju ani bez něj, tak mám pocit, že mi k ničemu není. silvestra trávím s manželem, tak napití nehrozí. Včera mi řekl, že mi věří. Bylo to pro mě úžasné povzbuzení, moc si toho vážím.

Mončo, ještě raději něco. Nechci malovat čerta na zeď, ale: kdyby ses rozhodla svou abstinenci ukončit, což Ti rozhodně neradím, ale k d y b y ses tak rozhodla, prosím, moc Tě o to prosím, dojdi do té AT poradny nebo k tomu Apolináři a poraď se s nimi. Zní to sice bláhově a šíleně nesmyslně, ale myslím to naprosto smrtelně vážně. Jde totiž o to, aby byla eliminována pokud možno všechna vážná rizika z důsledku případné reakce na zbytky antabusu v krvi. To opravdu není legrace! Vím, že když jsem v prvním roce abstinence antabus s asistencí lékařky užíval, velmi naléhavě mně k tomu samému, co říkám teď Tobě, vyzývala. Bylo zřejmé, že nemluví do větru. Ale jak říkám - nechci malovat čerta na zeď a tak spíš přeju pohodovou abstinenci, jejíž výhody začínáš velmi pozorně oceňovat! Tak Ti přeju hodně rozumu, síly, moudrosti a vytrvalosti, kterou jsi prokazovala ve své abstinenci až do této chvíle!!! (mezi řádky to asi zaznělo, ale raději ještě doplním svůj osobní postoj - já na Tvém místě bych ten antabus nenechal v kapse a začal ho brát podle dohody a instrukcí lékaře, tak jak máš doporučeno)Ahoj!!!

Mončo: podle mne není žádná tragédie, když si člověk antabus nebere. Je to spíš nešikovné, protože se organismus dostane nejspíš do určité nezaplněnosti antabusem a tím přestává být tato berlička účinná. Antabus slouží právě proto, aby bylo v té "slabé chvilce", o které mluvíš, právě ono váhavé rozhodování mnohem snadnější. Snadnější rozhodnutí, zda se napít, či nikoli. Vzhledem k tomu, že si je pacient vědom toho, že má v těle antabus a tedy látky, které v kontaktu s alkoholem vyvolají fakt dost děsivou reakci, je větší pravděpodobnost, že se té v té slabé chvilce rozhodne raději svou abstinenci neporušit! Ale jakmile si antabus nevezmeš, tak tahle podpůrná berlička není! Smysl antabusu není mít ho v kapse, ale v krvi! Protože když ho máš pouze v kapse a ne "zatím" v krvi, Tvoje volba ve slabé chvilce je zcela odlišná: napít se (bez rizika šíleného projevu antabusu) anebo si vzít antabus, abych měla větší strach před pitím? To je, jak asi uznáš, daleko výhodnější pozice pro Tvou závislost. Otázka, kterou asi nikdo nezjistí, možná ani Ty sama ne, zní: opravdu je pravým důvodem toho, že sis antabus nevzala Tvá starost o játra, anebo spíš postranní vliv závislosti, která přeci jen chce mít raději otevřená zadní vrátka, kdyby...? Nechat si nasadit antabus a neužívat ho, je přinejmenším nelogické. :o) Rád bych upozornil, že se blíží Silvestr. Možná si to neuvědomuje aktuální obsah tvého vědomí, ale nevědomá složka tvé mysli ovládaná závislostí o tom ví velice dobře. To tě ujišťuji.Abstinenci zdar! Vytrvejte a budete mít šanci na šťastný život! :o)

nevím, jestli jsem psala, že můj manžel je vyléčený alkoholik, téměř 15 let nepije. Tak znám tenhle průšvih z obou stran. Daleko hůř jsem na tom psychicky byla, když jsem pila já. Nulová sebeúcta, žádné sebevědomí, pocity viny, prázdnota...Rychle se napít a zapomenout na to, jská jsem nula a po vystřízlivění to přišlo ještě s větší silou, tak hurá pro láhev nebo 2. A pořád dokola.Dostala jsem antabus domů přes svátky, neberu ho. Přece jen je to záhul pro játra. Mám ho ale pořád u sebe, co kdyby přišla slabá chvíle. Nevím, jestli dělám dobře,jaký je váš názor. Mám to přiznat na skupině? 43 dní abstinující Monika.

Kiki a Ari, snad jsem ta písmenka poskládala správně. Mám na mysli ty dvě paní žijící s alkoholiky. Jsem sama alkoholička (fuj jak škaredě to zní), 5 let abstinující. Samozřejmě,že vím jak alkohol - nebo spíš ten člověk - působí na děti. Moje dcera mi o tom ještě někdy dnes vypráví. Zrovna nedávno před vánocemi. Ani ne jak to, co jsem vyváděla,u toho už ani většinou nebyla(naštěstí), ale to co cítíla, myslela si...a nedokázala si to vysvětlit. Děs a hrůza. Budu to napravovat celý život. Máme sice krás ný a důvěrný vztah, ale dcera se o mě bojí, vzala si mě za vzor, je na mě pyšná.atd.atd. Neuvěřitelné(12 roků). Já jsem chtěla napsat ale něco jiného. Ten muž který v rodině tak vyvádí a šlape po všem je evidentně(oba) nemocný. To je jasné. Potud je to naprosto jasné. Ale co bude dál, je na vás. Jestliže dovolíte alkoholikovi, aby ovládal váž život, tedy samozřejmě a bohužel i život dětí, bude ho zkrátka ovládat dál.Bude to vaše rozhodnutí. Já bych si nepřála, aby to vyznělo tak direktivně a poučně atd.,ale ono to snad ani šetrněji napsat nejde. A hlavně, já si myslím, že šetrnost vůbec není na místě. Je to alarmující stav!!! Je správné v tuto chvíli(bude-li střízlivá-tím lépe),naprosto bez emocí a důrazně sdělit, že chce-li dál žít s vámi, v krásné fungující rodině, je nezbytné definitivně přestat pít alkohol a úvodem podstoupit protialkohol. léčení. Naprosto nekompromisně. O ničem dalším nelze vůbec hovořit.Já vím, jak to zní, vím i co si o mně můžete myslet..., ale toto kdyby mi někdo takto naservíroval, bez jakýchkoli příkras, tak ....nevím, třeba taky..(jsem se svou poctivostí zapletla!!)Já vím, že v praxi to bývá mnohem složitější(společný byt, majetek, finance), ale obávám se, že není jiná šance, kromě denodenních strachů, nervů, nejistot..... a strašlivého dopadu na děti.Buďte, prosím Vás, tvrdé, nesmlouvavé a tím uděláte alkoholikovi tu největší službu.Všechno na světě se dá vyřešit!!!!Strašně moc Vám držím palce, a přeju krásný zbytek roku.

Upřesnění té první věty předchozího příspěvku: je těžké, když to poprvé člověk opravdu míní navždy. Chci tím jen odlišit předchozí desítky či stovky planých žvástů, kterými člověk jen planě sliboval, aby měl na chvíli pokoj od blízkých anebo dokonce sám od sebe. Předstírané rozhodnutí je pokus sklidit uznání bez úsilí. Ale rozhodnutí skutečné úsilí vyžaduje a proto je hodné úcty a obdivu.

Je to těžké, když si to člověk říká poprvé a doopravdy tím míní navždy. :o) Ale po pár letech abstinence už mi to, stejně jako Markovi, těžké nepřijde. Ovšem to může být právě zrádné, takže ve střehu musí být člověk sám před svou závislostí pořád. Jen to už nevyžaduje tolik energie jako na začátku.

zdravíčko, mně to nepřipadá těžké, spíš osvobozující :o)

Ahojte!Jiří - děkuju, chci zareagovat hned v půli rozečteného článku - totiž, je to k nevíře, ale ti kumpáni i obsluha lokálu mně podle slov manžela považovali za "velmi tolerantní, inteligentní, rozumnou, takovou fajn ženskou do partie", trvalo to rok, co mi to muž opakoval, když jsem mu vyhrožovala, že se něco stane a bude litovat. Xantipou jsem byla jen doma, nijak jsem to nezveřejňovala, spíš jsem ho omlouvala, když udělal nějakou lotrovinu. Ani jsem to takhle nechtěla, přišlo to samo, i když jsem se ovládala silou vůle. Nebyl to klasický výstup rozzuřené baby, spíš jsem byla klidná ale o to víc kousavá a ironická. Klidně jsem obsluze řekla, nech se nenechá vyrušovat a lije to do nich dál i když už padají pod stůl. Vždyť jdou vánoce a firma měla dobré odměny, proto si obsluha zaslouží z nich vytahat poslední halíř. Víš, a to slovo kamarád v hospodě, to je sice vazba, ale u manžela je to spíš jeho zneužívání a využití, protože je ve svém oboru dá se říct vyhledávaný odborník, má jisté postavení v práci a lidi ho potřebují. A když ho někdo potřebuje, nejdřív ho musí zpracovat, samozřejmě nejlíp alkoholem a tak se dělají kamarádské vazby, které po vykonání pomoci rychle mizí. Ten lokál je uzpůsobený právě pracovní době jeho firmy - tzn. nonstop. Je to taková rodinná putyka jejich firmy. A to mě štve. Tahají z chlapů peníze, když jim umožní spíjet se po návratu třeba z noční, odpolední atd.Není to můj případ, ale znám chlapi, kteří tam přijdou z noční a spití tam chrápou na stole a leží na lavicích třeba do odpoledne. Vím, že bojovat proti tomu je nemožné, ale já to po roku trápení asi musela udělat. A jsem si vědomá také toho, že za všechno může jen a jen můj ožrala a servírky za to nemohou, že tam leze. Protože já to chtěla probrat fakt klidně, ale bylo zřejmé, že manžel je akorát v té své bojovné ráži a jakékoliv mé slovo ho vydráždí do nepříčetnosti, tím víc, že jsem ho načapala při podvodu, když už den předtím mi slíbil, že půjdeme k odborníkovi. Ne - to jsou už jen úskoky notoriků, slíbí všechno, i nemožné, jen aby se mohli klidně bez pronásledování napít do němoty. A víš, řekla jsem, že jsem ho strapnila, není to pravda, on se vydráždil do nepříčetnosti a strapnil se sám svým opilstvím, protože vrávoral a padal, ale když sedí, tak to vidět není, to se jen přiblble rozumuje. To domlouvání jeho kamarádům mám za sebou už dávno - nikdy jsem se neznížila k nadávkám a vulgarizmům, ale tento rok mě stáhnul do bahna, ztrácím půdu pod nohama a nevím kam z konopí. Chlast je silný nepřítel, nikdy nevíš kdy a jak zaútočí, musíš být stále ve střehu, v pohotovosti, to se ani nevyspíš, neodpočineš, je to jako bys ochrnul, ale musíš kvůli dětem žít dál. S manipulací mého muže nic nesvedu, je velmi rozumný a střízlivý je JEŠTĚ! inteligentní, i když alkohol se už podepsal i na nezvyklém uvažování, přesto sebou nedá manipulovat.On je taková vychytralá potvůrka - v čínském horoskopu je opice a jeho chování je opravdu tomuto zvířeti až příliš podobné.Tento rok byl rokem opice a on opravdu dosyta vyřádil. Musela bych vyvinout nadlidské úsilí, aby to nepoznal. Je to těžké a ze dne na den mám menší chuť ho od pití odvracet. Má možnost léčit se, je dospělý, podala jsem mu pomocnou ruku a teď je jen na něm, zda ji přijme. Dnes se rozhodl, že léčení nepotřebuje, před týdnem tam chtěl jít kvůli mně, aby mně zavřeli konečně do blázince a on mohl pít bez rušení. Kolik lidí mi už řeklo - rozveď se, já bych to netrpěl, jsi husa, když mu věříš, je to ničema apod. Ale je to táta mých dětí, já si ho vzala dobrovolně, nikdo mně nenutil, splodili jsme potomky, a tak ještě chvilku ten kříž ponesu. Buď ho zaženu na původní cestu, po které jsme kráčeli, anebo si to pokašle sám a já ho nechám na starost samého a nemocného z chlastu. Jsou vánoce, nechci už hovořit o nemoci a neštěstí, nechejme nemocné, nech v klidu rozjímají a přijmou rozhodnutí. Jak se drží ostatní osazenstvo? Zvládli jste vánoční nápor? Je to těžké říct si - nepiju? Držím vám palce, mnoho štěstí!

Ari: z toho, co píšeš, cítím, že to není tak beznadějné. Je v něm zahlodanej červíček sebepoznání a to dává určité reálné předpoklady, aby si uvědomil celou pravdu o sobě a přijal opravdu dospělé rozhodnutí. A o tom, že je to rozhodutí jeho a že je to rozhodnutí oprvdu CHLAPSKÉ, je nutno ho ubezpečit. Asi ne takto slovně, ale postojem. Hezky se mi to říká, já vím. Povím ti historku o jednom mém kamarádovi z doby, kdy jsem chlastal. On patřil mezi mé četné kumpány, s nimiž jsem chodil pít. Nicméně to byl a stále je dobrý přítel. Já jsem s ním sice chodil pít, ale ne každý den, jen občas, tak jednou měsíčně, dříve snad jednou týdně. V době, kdy naše setkání řídla a opravdu jsme se zas tak často neviděli, mne požádala o schůzku jeho znepokojená maminka a vysvětlila mi, že si nepokládá jeho pití za normální a že se pak k ní chová neurvale atd. a žádala mne, abych ho k tomuhle životu neponoukal. Cítil jsem se jako školáček a ještě k tomu nespravedlivě peskován. Ale protože jsem si té jeho maminky vážil, řekl jsem, že sice nemyslím, že jsem já jejich problémem, ale že ho k pití svádět nebudu, což neznamená, že ho budu od sebe odhánět, protože to ode mne žádat nemůže. Vlastně jsme se dohodli, protože jsme pochopili oba máme rádi téhož člověka. Bylo mi nepříjemné, že jsem za lotra, ale - tuhle dohodu jsme uzavřeli, a ještě si přála, abych mu o její intervenci neříkal. To mi vadilo víc, ale respektoval jsem to. Proč to povídám. Bylo pro mne poměrně obtížné připustit její tón, ve kterém jsem byl mezi řádky označován jako příčina zla, které jsem spíše tušil jinde. Ale zároveň jsem věděl, že i já jsem tak trochu odpovědný za to, co můj kamarád dělá, i když jsem se hájil tvrzením, že je dospělý a já mu nic nenařizuju. - Kdyby na mne ta paní vyrukovala s pouhými výhružkami a bojovností, patrně by ten můj alibismus velice nabobtnal a smetl bych to celé ze stolu se stejnou razancí a s vychytralým pocitem, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Ale ona byla vlastně moudrá a tohle mi neumožnila. Vzala mne totiž do hry jako zodpovědného dospělého člověka. Z takové pozice se už fanfarónské gesto dělá hůře. Člověku se do toho nechce. Je brán vážně a vážně tedy také jedná, nebo se tak alespoň pokusí jednat. I když nejsem vůbec přesvědčen, že alkoholismus byl pravým problémem toho mého kamaráda (dodneška si myslím, že alkoholik není), alespoň po určitou dobu jsem si hleděl toho, abychom se spolu příliš neopíjeli a aby vždycky dal vědět domů, kdy přijde. To, že jsi jednala v hospodě vůči jeho kumpánům a vůči servírce tak, jak popisuješ, tedy poměrně emotivně, je tedy sice pochopitelné, ale zároveň to v sobě nese určité rysy situace, kdy oni ti ostatní aktéři byli jaksi odkázáni do pouhé role viníků. Aniž sis je předtím nějak naklonila, přišel útok z tvé strany a tak nikdo z nich neměl žádný motiv postavit se na tvou stranu a už vůbec nebyli motivováni uvědomit si v té chvíli, že "tvá" strana je vlastně v tom nejhlubším slova smyslu stranou jejich dobrého kumpána. Obvykle i v hospodě vznikají vazby, v nichž slovo kamarád něco znamená, i když je to hodně deformované, tak alespoň sami před sebou chtějí, aby to tak vypadalo. Patrně by byli přístupnější ke spolupráci, kdyby tedy měli od Tebe nějaký mandát typu "promiňte, že jsem si k vám tak najednou přisedla, chci vám vysvětlit, co mně sem přivádí - vím, že jste dobří kamarádi, a vážím si toho, protože v dnešním světě je takových věcí málo, právě proto se obracím právě na vás, protože mám problém, o kterém jsem dlouho nechtěla s nikým mluvit, protože jsem cítila, že by to mohlo manželovi ublížit. Ale vím, že ve vás má velkou důvěru a proto se odvažuju předpokládat, že se vám můžu se vším svěřit." Pak bys jim mohla vylíčit vaše společné trápení a při tom se omluvit manželovi přede všemi, žes to řekla takhle, protože on se zdráhal zatěžovat je svým problémem, atd. Jsem dalek toho, abych si dělal iluze o morálně čistém rozkvetlém sadu, který by pak rozkvetl, ale vsadím se, že by šance na vybudování předpokladů a podmínek k dalším pozitivním krokům byly výrazně lepší, než když byli jen osočeni (podotýkám, že sice poprávu, ale přece jen pouze osočeni). Když totiž vezmeš v úvahu velkohubé furiantství vládnoucí duchu našich hospod, kde nikdo z frajerů nechce "ztratit tvář", tak jediným logickým důsledkem takového osočení je "najust" dokázat, že já jsem svým pánem! To je smutná pravda, ale je to tak. Neměl bych asi k ničemu vyzývat ani nic takového navrhovat, ale když už mne to napadlo, tak to řeknu, abych necenzuroval žádnou svou myšlenku (mou zásadou tady v té diskusi je neskrývat pokud možno nic, z vniklého materiálu si pak ale musíte všichni vybrat jen to, co pro sebe pokládáte za opravdu vhodné). Tak tedy, napadlo mne, že dokonce i po to fiasku v hospodě, kdy byla prohrána jedna bitva, se dá pomýšlet na vítězství v celé válce. Nemyslím totiž, že bys před těmi všemi štamgasty ztratila tvář, kdybys tam přišla a normálně lidsky se omluvila, žes byla tak prudká a pokecala tam s nima o tom všem, proč se to stalo. A protože svou omluvu bys přišla říct celý tý skvadře, která se tam zpíjí každej den jako dobytek, nemysli si, že by to na ně neudělalo dojem. Nesmí to ale bejt podbízení! Musíš mít svou cenu, svou důstojnost. Kdyby se ti tohle podařilo a kdybys tam tu omluvu položila jako omluvu ZA ZPUSOB, jakým jsi tam vystoupila, tak já si tipuju, že bys tím získala vážnost, protože oni jsou milovníci velkých gest, stejně jako ocenili jistě to silácké gesto tvého manžela s rundou panáků, určitě by na ně tohle udělalo dojem. Nenech je ale na pochybách, že alkohol není nadále tvým přítelem a požádej je o spolupráci, vysvětli jejich případným radám "omezit" nebo "vždyť to není tak strašné", že to jsou marné pokusy a že strašné to je, a dolož to na svých zkušenostech. Nedbej toho, že se budou smát a zasměj se klidně s nimi, pokud ti to přijde také vtipné (ono spíš nepřijde), ale pak zůstaň klidná a vážná, protože tak se chová lékař k pacientovi, který vtipkuje o svém výrůstku doufaje, že nejde o rakovinu. Vysvětli jim, že k tomu, co děláš, je důvodem jen to, že svého muže máš ráda a že je to akt zoufalství a posledního pokusu o odvrácení krachu vašeho manželství. Neboj se být zoufalá, vyděšená a slabá, ale pokud budeš klidná a vyrovnaná, také dobře. Nemaž jim med kolem huby, ale neurážej je. Řekni jim klidně, že žít jejich způsobem života je pro tebe poměrně nedostačující, i když se to třeba nechápou... Ale nějak jsem se do toho dal moc dopodrobna. Jakobych psal scénář, hrome, zastavte mne! - Já bych ženskou, která tohle dokáže, ocenil, i v době, kdy jsem byl největší norek! A asi bych se zamyslel nad tim, jestli něco neni potřeba trochu změnit. Aspoň bych se zamyslel. Protože ženská, která se vypraví do takového nepřátelského tábora a chce mluvit se samotnym Napoleonem (oni všichni jsou Napoleoni), to je doopravdy ženská, teda něco! - Jasně, i poprvé to bylo docela dost obdivuhodný, ale pro ně spíš "jo, to je teda metrnice, to ti povim". Ale bez té psychologické přípravy je to jen takové zpestření a námět k vtipkování u mnoha dalších posezení "jo, to jak sem přišla Novákova stará, tos měl vidět, hohó! - Ale Miluška, ta ji pěkně utřela!". Co mně k tomu taky trochu vede, jsou slova maminky jiného mého kamaráda: "jak někdo začne sprostě nadávat, už v tu chvíli nemá pravdu". Tím boj za svou pravdu už prohrálo mnoho spravedlivých. Ještě jednou Ti vyjadřuju hlubokou úctu! Rozhodně si můj obšírný výlet do fantazie "co by bylo kdyby" tak, že kritizuju Tvé jednání. Kritizovat lze tak leda alkoholika, a dokonce i toho v podstatě s rezervou, protože je to fakt pacient. To, že do krize Vaše manželství ženeš Ty, je jen optickej klam. Žene ho tam závislost Tvého manžela. - A Tvoje jednání v té situaci je tak příkladné, že bych ho dal do učebnic manželek alkoholiků. Manévrování, které jsem rozepsal v jakémsi obšírném návrhu a na němž nijak nebazíruju, nelze v žádném případě přeceňovat a je jen drobným doplňkem, o němž může být i nejrůznějších sporů.Mnoho síly, fištróna, trpělivosti, odolnosti proti zklamáním, optimismu pro budoucnost, naději a schopnosti stálé vize a neztrácení svého vlastního osobního cíle! To všechno a nejen to do příštího roku! A nejen tobě! Všem! Nám všem! :o)

Krásné vánoční svátky všem!Jiří, píšeš mi z duše, takto to cítím, přesně tak to je. A máš pravdu - není to blb a nedá se manipulovat. Jen pod vlivem alkoholu se z něj stává bestie. Ani nevím, jestli budu mít ještě chuť bojovat s tímto silným protivníkem, přesto budu trvat na společné návštěvě psychiatra, ať už se to vyvine jakkoliv. Víš, byla jsem ponížená, dourážená, žila jsem v nedůstojném postavení. A ještě mám bojovat s něčím takovým silným jako je alkohol? Asi musím, kvůli dětem. Dlužím jim to. Ale jak jsme si to proboha zasloužili?Ano - označuje mně za nesnesitelnou semetriku, xantipu, ježibabu, prý ostatní chlapi chlastají bezbolestně, ožerou se do němoty a doma jim nikdo nedělá problém, jen já z toho dělám vědu. Jsem v tomto asi fakt nesnesitelná, v této záležitosti kompromisy nedělám. A to opilce dráždí. Když zaútočím i já nečekaně, neví, na kterou stranu skočit, nejdřív se spije ještě víc, potom začne přemýšlet, že to až tak přehnat nemusel, a že nás vlastně potřebuje k životu, a začne mně přesvědčovat, abych byla aspoň trošilinku benevolentnější k pití a on by se už tak nedůstojně neožíral. Klasika. Krize je potřebná - vyvolala jsem ji sama, ač nechtěně, ale když tak nad tím přemýšlím, myslím, že jsem to musela udělat a zachovala bych se i jindy stejně. Seděli v hospodě, obvyklá sešlost, neměli se k odchodu asi 3-4 hodiny, já šla okolo na nákup a viděla naše auto přímo před lokálem.Vešla jsem s dobrým úmyslem, ale to co se událo potom, vyprovokovali sami svým primitivním řehotem a "vtipnými" poznámkami na mou osobu. Byla jsem totiž třetí manželka, která tam přišla a každá odešla s dlouhým nosem. Každá se styděla a já jsem si dovolila oznámit číšnici, že nalévá šoférovi a jestli k tomu má nějaké zvláštní povolení. Ta mi oznámila, že mám vypadnout, jestli nechci pít, načež manžel objednal další - asi 5-6 půldecák pro všechny. Strapnila jsem ho zveřejněním jeho opilství a kumpáni mi řekli, že takovou krávu by doma zabili. Opravdu nedůstojný život. Když vystřízlivý po pár dnech, je jako vyměněný. Medové týdny by mohli pokračovat, kdybych ovšem nepoznala pokračování. Fakticky je nemožné odhadnout, jak bude příště reagovat, vždy je to jiné. Momentálně si uvědomuje, že přepísknul - já mu totiž vysvětlila, že stejně nekompromisně jako on pije, budu já proti tomu bojovat, zvlášť, když jezdí autem a ohrozuje kromě nás jiné nevinné životy. Neberu ani ohled na číšníčky v rodinném a útulném prostředí lokálu, která vidí, že chlap zaparkuje auto před dveřma a ona do něho nalije co se vejde, hlavně že má tučné spropitné. Má naše peníze!Ano Jiří, máš pravdu - chce si vynutit smířlivost vůči pití, i dnes mě přesvědčoval, že přece už má na to roky, má nevyřešené problémy,starosti v práci, a ten půldecák anebo pivo si zaslouží. A já mu oponuju, že právě proto má problémy, právě proto nemá vyplacené půjčky a nemůže si dovolit je nechat platit detěm, protože nikdo nikdy neví, jestli se dožije zítřka a při tomto životním stylu je nepravděpodné, že se dožije šedesátky. Taková jsem já semetrika, jinak jsem velmi tolerantní a společenská a spravedlivá a upřímná, co mi občas přináší i nedorozumění, ale co to všechno je oproti boji s alkoholizmem?! Děkuju za povzbuzení, nedá se to srovnat s radami buď dětí nebo sestry, mužova rodina se mi otočila zády, protože oni nechtějí ani slyšet o tom, že by mohlo jít o něco tak vážného, jako je alkoholizmus. Samozřejmě, nikdy na něm nevidí, že má vypito. A když má, tak je prostě jen víc veselý a rozpustilý. K psychiatrovi prý patřím já.Dobrou noc a krásné svátky!