alkoholismus

Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit

Jiri, opet Ti tleskam a dekuju, ze jsi a ze sem pises. B.

Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit

K antabusu: není to lék ani látka omezující chuť na alkohol, nýbrž látka, která v kombinaci s alkoholem způsobuje obrovské závratné nevolnosti, bolesti hlavy, pocení, zvracení, naskáčou fleky na kůži atd. Po požití alkoholu tedy pacientovi hrozí dokonce i zdravotní komplikace a pokud má slabší srdce tak hrozí i zástava, proto musí být pacient předem důkladně vyšetřen a musí podepsat, že nasazení tohoto prostředku se děje na jeho vlastní přání. Smyslem zavedení užívání antabusu je přidat další argument stojící ve chvíli případné nerozhodnosti na straně abstinence v situaci, kdy se nabízí alkohol. Asi ale není dobré spoléhat na strach z účinků antabusu jako na jediný prostředek a postavit na tom svou abstinenci. Obava z drastických účinků antabusu má být jedním z motivů posilujícím abstinenci. Nestojí-li ale mezi pacientem a lahví nic jiného, než antabus, pokládám jeho nasazení za poměrně rizikové...K otázce, jaké pocity jsem měl, když jsem naráz přestal: ano, tak jak to říká Marek. Já jsem žádné delirium neměl a pokud si vzpomínám, většina mých spolupacientů delirium neměla. Deliriem myslím halucinace, záchvaty zuřivosti nebo něco takového. Abstinenční příznaky se samozřejmě dostavily. Ale celá situace se měla tak, že já jsem se cca v pět ráno v jednom baru rozhodl, že takhle už to nejde a že se půjdu léčit. Chvilku jsem se doma vyspal a pak ráno vyrazil k podnikové lékařce, tam byla fůra lidí, tak jsem šel k obvoďačce, tam mne poslala ke specialistce na obvodní AT stanici, ta mne po pohovoru dala doporučení do Bohnic. Do Bohnic jsem dorazil kvečeru, na protialkoholním nebylo volné místo, tak mne umístili na pavilonu 3 (centrum krizové intervence), kde jsem byl do druhého dne večer a teprve pak mne vzal MUDr. Nešpor na detox, kde jsem prodělal zbytek "detoxikace" - asi 2 dny, odtud jsem pak byl přemístěn na pavilon 35, kde jsem byl 3 měsíce. Nejtěžší ze všeho byl ten okamžik rozhodnutí a první krok k doktorce! To byly klíčové minuty mého života! Jasně jsem to cítil a v "náručí" léčebny jsem se už cítil mnohem líp, bezpečněji! Přestože mi fyzicky třebas nebylo dvakrát dobře - ale tyhle stavy jsem znal, vždyť kocovina nebyla pro mne věc neznámou. A představte si, že nastoupíte do léčebny, kde se mnoha lidem třesou ruce u polévky stejně jako vám. Spíš se tomu ale už smějete, protože teď už se to může jen zlepšovat! A taky zlepšuje. Po pár dnech je člověk bez jakýchkoli fyzických stop. Fyzická závislost je tedy poměrně rychle vyřešena - tělo už vlastně drogu za pár dní vůbec nepotřebuje... ale bohužel trvá to hlavní - psychická závislost, té se nezbavíte celý život, trvá až do smrti. K stále se vracející otázce, jak je možné, že člověk, který chce přestat pít, přesto sáhne po alkoholu, i v okamžiku, kdy je střízlivý a tedy by se dalo předpokládat, že je soudný a při plném vědomí. Je to, pravda, tak trochu rozpor. Zdálo by se, že buď je pravda, že nechci pít, a pak tedy nepiju, anebo je pravda, že ve skutečnosti pít chci, a pak piju. Zdálo by se tudíž, že člověk, který sáhne po lahvi i přesto, že včera tvrdil, že chce přestat pít, je prostě a jednoduše lhář. Ano, dá se to tak vnímat. Jenomže závislý člověk se opravdu chce zbavit své závislosti, ale zároveň je jeho jednání touto závislostí ovládáno. Je to jako v pohádce, ve které je princezna v moci zlého kouzla, její mysl černokněžník zahalil a ona nepoznává svého milovaného a chová se k němu příkře. Jenomže někde unitř její láska existuje, i když dočasně prohrává - tak je třeba vidět i závislého, který jedná v rozporu se svým přáním. Je to velmi dramatický příklad toho, co obecně poznala psychoanalýza už v minulém století - že totiž člověk je bytost nadaná vědomím, která je schopna jedno chtít, druhé si uvědomovat, třetí říkat a nakonec jednat úplně jinak. To platí, prosímpěkně o každém člověku. A když uvážíme, jak komplexně si závislost na alkoholu umí ochočit psychiku člověka, jeho vědomí i nevědomí, pak nás nemůže překvapovat, že dochází k takovým třeskutým rozporům mezi slovy a činy, a k bolestným rozporům a soubojům všech motivů k jednání. Aniž probíhá všechno na úrovni vědomého rozmyšleného procesu, řeší nemocný otázku, zda mají jeho milovaní blízcí vůbec ponětí, jak velké je jeho utrpení, když nedostane svou drogu. Ptá se, zda mají právo žádat, aby se drogy vzdal, protože její průvodní jevy ovlivňují jeho chování způsobem, který je jim nepříjemný. Ptá se, zda to, že je jim jen něco zvnějšku nepříjemné, je dost silnější argument než jeho vnitřní nesnesitelná muka. Ptá se, zda není náhodou vydírán svým okolím, které nemá o skutečných proporcích toho, co zažívá za hrůzu, ani ponětí a zdá se mu pochybné, že by oni měli právo žádat po něm takový důkaz, že je miluje, protože jeho láska k nim je přece fakt! Klade si otázku, zda je není požadavek k úplné a okamžité abstinenci přehnaný, když vidí kolem sebe příklady lidí, kteří také velmi holdují všemu, čemu holduje on. Ptá se sám sebe, jestli je opravdu nezbytné, aby přestal pít hned - vždyť pokaždé, když se napije, cítí uvolnění a teprve když to předchozí napětí povolilo, si může naplno uvědomit, jak moc mu na těch milovaných osobách záleží - často se dokonce v takovém okamžiku dojetím rozpláče a potvrzuje si tak skutečnost, opravdovost své lásky, kterou oni tak bezcitně zpochybňují. Pak může při další dávce rozeznít tuto demagogickou strunu a pustit se dokonce do obviňování svých blízkých. Ptá se, jestli oni ho nechtějí náhodou vydávat za horšího než je! Jestli náhodou to nejsou oni, kdo je se svou bezcitností příčinou jeho problémů. A tak dále a tak dále. Zkrátka začne roztáčet kolo nejroztodivnějších racionalizací, kterými vlastně jen závislost obhajuje své právo na existenci(znovu upozorňuji, že to všechno může probíhat v nevědomí, podprahově, a jen sem tam vykouknout do vědomých úvah). Tyhle myšlenkové přemety jsou opravdu mocné a střídají se z protichůdnými myšlenkami, člověk obrací o 180stupňů každou chvíli, a to také podle toho, kolik drogy mu zrovna koluje v žilách...K tomu, co Karinka nazvala jako úlet. Je dobře, že to vzala tak, jak to vzala. Nemělo by samozžejmě smysl začít se obviňovat anebo propadnout pocitu, že je to důkaz, že abstinence je nemožná. Takže já Tě, Karinko, velmi chválím, že ses k tomu relapsu postavila takhle a že jdeš nanovo do abstinence. Nenech se ovládnout nervozitou. Fakt to fyzicky není až tak a velkej problém. Jestli to bylo 4. den, tak to už jsi podle mne byla od alkoholu vlastně téměř úplně vyčištěná a je škoda, že těsně u cílový pásky jsis dala. Teď ale aspoň víš, že se to dá zvládnout, protože už jsi tam byla!!!! Pak je třeba zvládnout tu psychiku, udržet "démona" na uzdě. To je asi těžší, ale na druhou stranu to není tak nepříjemné jako ty první dny, nebolí to, nejsou to nevolnosti ani nic takovýho! A mám pro Tebe dobrou zpravu! Inspirovala mně k ní jedna Tvá věta z předchozích zpráv, ve které obdivuješ všechny, kdo to dokázali třeba i několik let. Chci Ti říct, že čím déle abstinence trvá, tím je snadnější!!!!!!!!!!! - Takže to vyjádřím ještě jinak: abstinence druhého roku a dalších pěti let není obtížnější, ale snadnější úkol, než abstinence prvních pěti měsíců a abstinence druhého až pátého měsíce je ve skutečnosti snadnější, než abstinence prvních dvou týdnů, a ty jsou zas o něco snadnější než první dny. Takže můžeš být klidná - těžší, než na začátku, už to dál není, jen stále snadnější a snadnější!!! :o) Zvládneš to, uvidíš! Tvá abstinence je dosažitelná!Tak Ti tady všichni držíme palce. A piš, jak se máš. Sleduj svoje pocity! Monitoruj, co s Tebou jaká situace dělá a odhalu, proč. Nejde jen o chuť se napít, i ostatní emoce - je důležitý znát sám sebe, čím líp se znáš, tím menší hrozba z nevědomí, které by bylo pod vlivem závislosti. To mi ještě připomíná dobrou radu, které je dobré se držet, říká se tomu HALT a je to zkratka slov, která znamenají stavy, jež mohou způsobit hrozbu: hungry (hladový), angery (rozzlobený), lonely (osamělý), thirsty (žíznivý). Takže těchto stavů je dobře se vyvarovat a být stále najedená, znát zákonitosti svých emocí, být ve společnosti někoho milého (třeba i nás na netu) a mít dost tekutin (samosebou bez alkoholu). A piš, piš, piš. - Když budeš mít chuť svou abstinenci porušit, napiš. Když budeš mít blbou náladu, napiš. Když budeš mít dobrou náladu, napiš, když se budeš chtít podělit o nějaký svůj postřeh, názor, napiš! Ahoj!!!

Pro vkládání komentářů se musíte registrovat nebo přihlásit

alkoholismus

Přidat komentář