Existuje dnes panic po třicítce ?

A existuje třeba žena bez řidičského průkazu v dnešní době ? Ve skutečnosti je fůru paniců a nejen po nějakém věku, prostě se jim to v tom správném věku nepodaří a pak je příležitostí čím dál méně.

Nedělejte z toho nějaké neštěstí pokud jste ve třiceti panici. Já byl také a ve čtyřiceti jsem se seznámil s holkou a šukáního si užívám skoro denně. Mám dva kánoše, kteří kolem dvaceti šukali holky a dnes ve čtyřiceti jsou stále svobodní a bez ženský.

Tady chcípl pes 

Jak dlouho musím vydržet bez soulože abych byl zase panic ?

Fhomas už máš někoho

Je těch kluků asi dost, protože můj současný přítel, když jsme se seznámili, byl také ještě v pětatřiceti panic, jsem jeho první holka, ale vše dohání. Když jsme se o tom bavili, tak říkal, že má spoustu kámošů u kterých ví, že ještě nesouložili. 

Nejsem panic jako takový, já jsem jednou v osmnácti a pak jednou v      sedmadvaceti souložil, ale vždy to bylo s vdanou holkou, která si potřebovala užít, že její manžel se kterým má tři děti ji pořádně neuspokojí. Já jsem jinak sám a táhne mi již na čtyřicítku a zatím jsem se s žádnou holkou neseznámil i když se snažím. Jsem nějak nesmělý a má strach to na nějakou holku vybalit, že bych s ní chtěl chodit, aby mi někam neposlala. 

Nevím, zda je to ostuda, že jsem ještě po třicítce stále ještě panic nebo hrdinství, protože někteří spolužáci jsou již i dvakrát rozvedení. 

Vím, že u kluků je panictví po třicítce již na zamyšlení, ale pořád mají ještě čas. Horší je to u nás holek. Mě je také již po třicítce a stále jsem neměla ještě kluka. S jedním jsem již chodila, ale jen jsme se vodili za ruce a k ničemu nedošlo jedině líbání. Ani jeden z nás nebyl tak smělý, aby to nějak dovedl dál, až jsme se rozešli. Teď již koketuji s jedním rozvedeným kolegou z práce, tak uvidím co ukáže čas, teď až bude příležitost, tak asi budu již více tlačit na pilu.

Já jsem na tom stejně. Bude mi už 33 a pořád jsem panic. Asi v tom vždy hráli roli jisté faktory z mé strany, například jsem měl nedostatek sebevědomí, různé psychické problémy, nemluvě o tom, že v kalhotách nemám sotva ani průměr. Takže jsem za ten život pár holek i odmítnul. Bylo to na prd, ale u jedné mě to fakt mrzelo, měl jsem jí hodně rád a jednu chvíli to vypadalo, že ona mě taky. Dávala mi ruku kolem krku a dokonce mi nabízela sex. Tak jsem jí taky odmítl. Na druhou stranu ona byla taková, že už těch chlapů měla možná víc jak třicet. Povídali se o ní věci. Ale asi mě fakt měla ráda, protože když se dozvěděla, že jsem řekl ne tak brečela. No to je fuk. To bylo před cca. 7 lety. Od té doby nic a nevím jestli se to dá nějak změnit. To bych musel za prostitutkou, ale to jsem nikdy nechtěl.

V době puberty jsem s několika děvčaty zažil poměr, ale pak se to nějak hrnulo a já stále neměl žádnou známost. Někdy jsem si za to částečně mohl i sám, že jsem se chtěl rovnat partě a alkoholu jsem měl trochu víc. Stále jen kamarádky a stále nic. Jelikož jsem z mládí poznal tu slast soulože a milování stále nic a to mi již táhlo na čtyřicet. Pak jsem se seznámil s jednou rozvedenou s většími dětmi se kterou jsme se navzájem na sobotu a neděli střídali. Vždy jsme skoro ten víkend prosouložili, pak jsme se opět rozešli a jsem stále sám. 

Než jsem začal hledat na seznamce, tak jsem byl panic skoro do čtyřiceti. Tam jsme byli podobné osudy a jen chci potvrdit, že ty slečny také na to čekaly. První setkání někde v kavárně, postupné tykání a za pár dní při druhém setkání jsme většinou skončili u mě v bytě nebo u slečny v bytě a jak jsem se prvně osmělil, tak jsem to setkání nějak vedl a stačilo málo naznačit a již jsme se svlékali a došlo na soulož.