diskuze - komentáře

"SCHEIS WESSIS", pohoda, klid a žádný stres, pěkná oslava, mejdan a dobré párty na klinice, nikomu se do ničeho už nic moc ani nechce a každý by si tam užíval a slavil rád po svém, a když přijde řada na rappera Marteria a právě na Campina, to není pak moc dobrý, ten tam dá skutečně rapperovi Marteria vtipně zabrat a naložit a dostane taky už sám nakonec od celého personálu na klinice skutečně pak pořádně zabrat a oboustraně pak po pořádné rvačce nakonec stejně pochopí, že usmíření skrze nějaký ten vzájemný polibek je nakonec vždy lepší než samotná nenávist, prostě punkeři a rappeři se nikdy neměli už moc rádi.

Vstupné

1490 Kč

Web místa

www.scenanaplovarne.cz

Za Monkey Business (křest alba)

Tak to je ještě víc.

Hotl kulůra si na sebe už umí vydělvat.Dnes umělci žijí z živáků.

Jo na jeden byt navíc v Praze a na Dům navenkově jim to stačí, i navše okolo jako pár aut, nahrávací studium, nástroje, koníčky.

Die Totten Hossen, tvá emocionalita vypovídá, žeti je právě ještě 40 let, kdyby ti bylo víc, tak budeš možná víc zbaven jaksi pelu mládí a i když nepracuješ v urně, budeš ji blíž. Tak si to užij, mladíče. A neříkej nám dědci, mi ti taky neřikáme cucáku.

Ještě že se toho muj pes Filip už nedožil... mám velké štěstí, že to tady po mě nečte, já vím že to stojí ted to mé kritizování konzumu v posledním příspěvku za hovno, kritizovat a ničím nepřispět do diskuse umí vždy každý, a očekávám, že když už to chce někdo po mě číst a kritizovat, tak že i pak něčím málo do diskuse sám tu rozumně přispěje, urážet, pomlouvat, ničím nepřispět a dehonestovat umí anonymně každý, já se místy i občas snažím jít skutečně do hluboké diskuze, do hloubky a pod povrch věci, ale jak vidím když už není řeč zase jen právě už o politice, tak to asi nikoho už zřejmě vubec nezajímá a nikdo to moc nečte a nereaguje. Mě zase vubec nezajímá politika, to jsou pak nasraný skutečně všichni.

A ze všeho už to skutečně nejtěžší dnes ve společnosti je být už plně a vždy svobodně sám sebou, to by mělo být tou nejduležitější a největší prioritou, ale dnešní doba je natolik uspěchaná a hektická pro všechny, že už sami její tempo pomalu tolik nestíháte, a ta doba je hodně i o tom, jakou moc a vliv dnes už mají sociální sítě a média, je to vše hodně už dnes ve společnosti vždy více už o dezinformnacích a nakonec tolik o manipulaci.

Nebud tak vulgární, až ti potáhne na 40 let, tak to taky poznáš o čem mé komentáře tu jsou, o čem krom velké upřímnosti vypovídají - podle psychologu lidská osobnost plně dozrává právě koncem 30 let, ve 40 letech už by měl člověk sám sebe už lépe znát a mit konečně ujasněné své priority, které už dneska ve společnosti nikoho moc upřímně nezajímají, protože když nemáš dnes peníze, jsi pro druhé lidi ve společnosti tzv. velké hovno a nikoho bohužel moc už nezajímá, jaký upřímně už jsi, a s takovou povrchní společností kolem sebe i neustále hodně bojuji, že to není vždy jen o soutěži, o uspěchu, o majetku a o penězích, kdo má čeho více, jsem asi bohužel příliš skromný na to, aby mě oslnil a otupil všechen ten dnešní masový konzum a je to i znát, nejdu moc s dnešní dobou.

Nebud tak vulgární, až ti potáhne na 40 let, tak to taky poznáš o čem mé komentáře tu jsou, o čem krom velké upřímnosti vypovídají - podle většiny psychologu lidská osobnost plně dozrává právě koncem 30 let, ve 40 letech už by měl člověk sám sebe už lépe znát a mit konečně ujasněné své priority, které už dneska ve společnosti nikoho moc upřímně nezajímají, protože když nemáš dnes peníze, jsi pro druhé lidi ve společnosti tzv. velké hovno, a s takovou povrchní společností kolem sebe i neustále hodně bojuji, že to není vždy jen o uspěchu, o majetku a o penězích, jsem příliš skromný na to, aby mě oslnil a otupil masový konzum.

 Proč vždycky zasere celé vlákno jeden čurák?

"Netrapte se nikdy tím, co už sami změnit nemužete a nedokážete - vysokou politiku, ale trapte se už vždy nakonec jen tím, co už sami změnit ještě mužete - a to sami sebe a své blízké přátelé, svou rodinu." (Dalajlama a Martas)

Filip by zase vrtěl ocáskem a měl by zase do velkého pozoru vždy nastražené uši a smutné zvídavé oči a čekal by, byl by tolik zvědaví, co já a Darinka budeme celí den zase dělat a asi budeme i spolu... když ne, byl by z toho hodně smutný a zklamaný, věrný mi byl Filip hodně, i když občas rád utíkal a toulal se svobodně a nezávisle jak jen mohl, jen občas, ne stále, asi hledal po ulicích fenky, proto jsem ho rád nechal utíkat a toulat se, jo prostě Filip by mi to všechno v životě přál a ted se na mě určitě dívá seshora a čeká, kdy zase budu trávit svuj čas více s Darinkou a ptál by se mě i asi ještě k tomu, proč ještě nemám psa. Odpověděl bych mu nakonec už, že takový pes, jako byl on, se nikdy v životě už stejně nenajde a nikdy na něj už nezapomenu, vždy ho budu mit hodně v srdci a to mě i nakonec vždy stačí. K čemu psa...

"Zustanete vždy překvapeni a nikdy se nepřestanete divit tomu, co všechno druhého partnera v lásce nakonec naučíte. O tom život je. Učit druhého partnera i sebe sama (neustále) v lásce." (Martas) A když jen lásku počítáme... ("Was Zahlt" Die Toten Hosen), snáze i vždy pak nakonec zapomenem na všechny životní křivdy. O tom skutečný partnerský vztah myslím si skutečně v životě i teprve pak nakonec právě je. Všechno je to bohužel i složitější... ještě více, než to je.

Leonard Cohen se Sharon Robinson v písni "Boogie Street" - aneb, jaké to je, když přijde určité zklamání ve vztahu, že nemužete být vždy stále jen už nakonec spolu, přijde z toho zklamání, ale nakonec vždy děláte pro druhého partnera v životě své maximum a jste si nakonec stejně už plně ve vztahu oddáni a věrní, stvořeni jen pro sebe, a v lásce přijde očista i zmatek, a v takové lásce i zmizíte. Písen je plná optimismu a naděje, i když je mírně, decentně posmutnělá a více melancholická. Nejsilnější a nejduležitější písen, která je i geniální a hodně vyjímečnou písní z alba "10 New Songs", ta už nemá v Cohenově hudební kariéře žádnou konkurenci. Leonard Cohen se právě v této písni pro mě jako dobrý zpěvák s výjimečným hlasem o partnerské lásce snad nejlíp i melancholicky vyjádřil, že láska je krásná i smutná zároven. A to většinou i je. Snad už jen v podobné písni "The Letters" anebo pak v "Happenes to the Heart", taky geniální věc, a klip k písni je i hodně podmanivý. Asi začnu hodně melancholicky ujíždět i na Cohenovi... to mě skutečně v hudbě nikdy naštěstí nemine.

Leonard Cohen se Sharon Robinson v písni "Boogie Street" - aneb, jaké to je, když přijde určité zklamání ve vztahu, že nemužete být vždy stále jen už nakonec spolu, přijde z toho zklamání, ale nakonec jste si stejně už plně ve vztahu oddáni a věrní, stvořeni jen pro sebe, a v lásce přijde očista i zmatek, a v takové lásce i zmizíte. Nejsilnější a nejduležitější písen, která je i geniální a hodně vyjímečnou písní z alba "10 New Songs", ta už nemá v Cohenově hudební kariéře žádnou konkurenci. Snad už jen v podobné písni "The Letters" anebo pak v "Happenes to the Heart", taky geniální věc, a klip k písni je i hodně podmanivý.

Poslouchal jsem od Leonarda Cohena jeho písen se Sharon Robinson "Boogie Street", moc krásná a geniální písen, text písně je právě o tom, jaké to už v životě je, když jste jako partneři stvořeni jen pro sebe, ale nemužete být nikdy už pak vždy tolik už jen spolu, a občas z toho přijde i zklamání, a taky nějaká ta svá osobní velká duševní očista a katarze (resp. zpitování) vzájemnou láskou a oboustranný zmatek na začátku vztahu bych z textu písně nakonec i také osobně odvodil, moc krásná a upřímná písen, geniální věc od Cohena, z jeho alba "10 New Song". Myslím, že tu písen nepřestanu nikdy poslouchat a hodně i upřímně vždy milovat. Ale také miluji křištálově čistý zvuk svého blue-tooth reproduktoru jedné německé zn..., ale nakonec bohužel stejně Číny, ale takovou hudbu pak o to více vždy poslouchám a miluju.

Jedna z nejsilnějších a z nejlepších už písní německých Die Toten Hosen je a navždy zustane písen "Niemals Einer Meinung Sein", Andreas Frege - Campino se v textu písně už i hodně našel, v písni volá po mnohem větší partnerské toleranci a po usmíření, po velkém partnerském respektu, i po odpouštění. Písen je to geniální a fenomenální, je plná radosti, elánu a optimismu. Neznám dnes lepší písen Die Toten Hosen. Navazuje hodně dnes na ni písen "Unter Den Wolken" v trochu jiném smyslu... že svobody nikdy není dost a musí tu být vždy i pro každého... ta je svým optimismem a elánem skutečně největším návratem k písni "Niemals Einer Meinung Sein" z 90. let.

Raci jsou takový hodně nostalgický a zakotvený v rodině, je pro ně tou nejduležitější prioritou mit svuj domov a neopouštět ho, zároven jsou rodinný tipy, přednost vždy dávají své rodině, a také jsou hodně i smyslný a vášnivý velký romantici, který vždy hodně druhé tolerujou a hodně vždy i odpouštějí. Ideálem jsou pro ně možná mírná povaha ryb a také snad pany... ale nevím, moc na to nevěřím, jen částečně, nejsem už moc pověrčivý, ta smyslnost a vášnivost raku se hodně odráží vždy i v sexu, nepřekvapilo by mě vubec, kdyby Andreas Frege - Campino byl nakonec i bisexuální a skrýval a dusil to tolik i v sobě a byl právě z toho i v životě neštastný, bisexualita je velice vzácná i zajímavá, protože se sami chcete vždy plně oddávat bez rozdílu už každému, chcete milovat co nejvíce vždy každého člověka už bez rozdílu a také odpouštět vždy bez rozdílu každému a být s každým blízkým člověkem v plném souladu, v plné symbioze, Andreas Frege - Campino má k tomu neskutečně hodně blízko, protože si vždy moc přeje a vždy touží moc po tom, aby byl každý z nás v životě vždy co nejvíce už spokojený a štastný, proto má tak hluboce dobré srdce a vždy mit bude. Za tím mužeme hledat jeho skutečnou asertivitu a empatii... ale melancholik se vždy pro druhé hodně trápí, a za slzy se nikdy nestydí... ale takové slzy jsou vždy těžké, připomínají déšt nebo řeku, která vás svým proudem vždy strhne. Takový jsou vždy melancholici.

OKEAN ELZY a VEREMIY, to je srdce i duše dnešní Ukrajiny. Nikdy ji ve svém srdci neopustím... Kdo je jednou slyšel, zustane s nima už i navždy...

OKEAN ELZY a VEREMIY, to je srdce i duše dnešní Ukrajiny. Nikdy ji ve svém srdci neoputím...