diskuze - komentáře

Andreas Frege - Campino jako psychoterapeut by mě pravděpodobně už řekl: "Vylez si na strom a prospi se na větvi Martasi... to pomuže. Kup si dobrý foták. Procházej se, poslouchej u toho hudbu a fotografuj co tě napadne. Mužeš navštívyt třeba i chudé Palermo v Itálii a právě i zamilovat se."  ...řekl bych mu: "To určitě, jdi do prdele ty smažko... ty raději už zustan u hudby a nerad prosímtě." Samozřejmě už dneska žádná smažka ani alkoholik není, nechci ho tu urážet. To spíše bylo.

Darinka Dušeková z Trutnova je nesmírně laskavá, hodná i vždy milá, má dobré srdce, je hodně temperamentní, vždy i pořádně umíněná a občas i tvrdohlavá, ale vždy už hodně moc slušná holka, se kterou se nikdy nenudíte, je s ní vždy velká legrace a zábava. Je to krásná a vzácná lidská bytost, taky je ve znamení pana, stejně jako Michelle Williams. Má v lesčems její povahu. Ale pro mě to je taková hodně temperamentní i někdy i naštěstí legrační Shakira. Miluje upřímně vždy pohodu, klid, tabáček, žádný spěch a žádný stres, a vždy dobrou náladu, má ráda hudbu, filmy a kytaru, kdyby se do toho hraní na kytaru upřímně více ponořila, tak se svým moc pěkným hlasem muže i vždy nakonec pak zpívat. Moc ji přeji to, aby byla v životě spokojená a štastná a neflákala hraní na kytaru, nemá to v životě už vubec jednodduché. Hodně mi v životě pomohla, když přišly na vile Přemka (ne Podlahy...) těžké chvíle. Jsem jí osobně moc vděčný, jednou každý z nás bude muset jít svou jinou cestou, ale moc doufám, že právě spolu vždy zustaneme už navždy ty nejlepší přátelé.

Ted jsem zálohoval vše ze své nezávislé a vysoké KINO ARTové (i právě wendersovské) cinefilie postahované ještě legálně z ulož.to a vše z rockové hudby v MP4 formátu z Yt1s.com na 64 GB flešku a vše se mi to zálohovat bez problému vešlo, ulevilo se mi. Píšu stejně jak Michelle Williams v road-movie "Země Hojnosti" ze stejné značky... taky z LENOVO.

Máš pravdu, politici jsou hodně egoističtí a sobecký, a mají vždy tolik, že si i penězi nakonec mužou vždy vytírat zadek. Každá skromnost nakonec naučí vždy jen to dobrý. Někdy už sám pochybuji o tom, asi mají ještě vubec v politice svědomí. Proto politiku už tak osobně nenávidím, vždy hodně rád mluvím o jiných věcech než právě o politice. Nikdy jsem nešel k volbám, pak je už zbytečné si asi i na politiky a na politiku stěžovat, většina lidí je nasraná a nikdy se na politice stejně neshodne, o to více jsme asi všichni i pak nasraný. Bohužel, jiný to nikdy nebude a vždycky budeme muset v politice volit nečistou hru a nějaké to zlo, ale snad vždy už konečně to menší zlo. O to v politice většinou jde.

Nic nezranuje a nebolí více než předsudky, hluboká stigmatizace a diskriminace na základě už toho u lidí se zkušeností s duševním onemocněním. Realita je taková, že těch lidí ve společnosti dnes už přibývá a všude je už lékaři a psychologové je sami nestíhají, zaručit jim vždy dobrou a kvalitní péči. A z médií jak dnes všichni víme, kvalitní posudkový lékaři na stanovení ID., kterých je nedostatek a málo, jak víme nejsou už častěji vubec objektivní při svém znaleckém posudku a hodně osobně chybují, ty jim taky nepřejou už skutečně pomalu nic moc dobrého.

Vždycky bude ale pěkná nelítostná a bezohledná svině na ty, co s mnoha svými nevyřešenými předsudky ještě druhé i duševně nemocné ve společnosti nějak osobně stigmatizují nebo diskriminují jako něco společensky podřadného a méněceného či neuspěšného a vyloučeného, to jsem pak bohužel bezohledná zlá svině, která se nezná, vždy. Kdo neví už nic o duševní bolesti, neví už nic ani o skutečné mentální a hodnotové vyzrálosti, vyspělosti u takových lidí ve společnosti, takoví intelektuálové by pak měli držet raději vždy hubu a nezapomínat nikdy na to, že to, taková zkušenost vždy muže potkat v životě i je samotné (proto se jich potencionálně vždy také týká) a že vše je vždy u takových lidí, co mají už zkušenost s duševním onemocněním vždy i jejich samotná zkušenost nakonec hodně jedinečná a individuální, stejně jako samotné už tempo jejich zotavení z onemocnění, ale vždy taková zkušenost s duševním onemocněním vždy i hluboce mění, proměnuje i samotné priority a právě vždy i nakonec žebříček hodnot ve společnosti. Kdo chce vidět a zažít skutečné vysoce vzdělané a uspěšné psychopaty, měl by se vždy podívat na lidi s nízkou a téměř už s žádnou mírou lidské empatie v politice do vysoké politiky na to vše (už jejich) vysoce vzdělané a intelektuální a charakterní bahno, kam až je dovedlo - k ochraně sebe samích, aby se na ně nikdy ve společnosti nemohlo.

Ty co jsou hodnotově silnější, vždy ve společnosti více sociálně slabším i vyloučeným vždy pomáhají, ale těch bude vždy méně než většina ve společnosti, a v každé politice to nakonec vždy bude bohužel jen (dobré intelektuální) bahno, hodně izolované od většinové společnosti, na to si musíme už zvykat. Hlavně nikdy nepouštět je - poslance- mezi obyčejné pracující lidi, ty by je už roztrhali jako psy. Stačí jak poslanci vysoce intelektuálně a vysoce vzdělaně vždy dobře klamou a lidmi manipulujou, pak se v politice těžko hledá nějaký rozumný kompromis.

Člověk by měl hlavně rozvíjet svou emoční inteligenci, bez toho nikdy už intelekt nebudeme schopni správně uplatnovat, bez toho už s intelektem nebudeme schopni už správně zacházet, jen se podívejte vždy na poslance a na vysokou politiku, vždy na lidi, na primitivy s vysoce vysokým vzděláním v politice a chce se vám z nich nakonec vždy vzracet, že takový svině je bohužel nakonec vždy zabít málo, jak umyslně klamou média a veřejnost, jak lžou a manipulujou veřejností i médii, v tom se naučili už právě svým vysokým intelektem a svým vysokým vzděláním vždy tolik dobře chodit, aby se na ně nemohlo, nekomunikují se všemi resorty, nechodí raději už mezi obyčejné lidi do běžné společnosti, proto já jimi už osobně vždy vysoce pohrdám, pro mě nejsou žádnou skutečnou autoritou, nemají skutečné srdce ani skromnost, ale už jen prázdný intelekt, a žijí nejlíp tak, jak o tom už natočil Wim Wenders sám videoklip k písni "Warum Werde Ich Nicht Satt" Die Toten Hosen, hlavně být vždy nejdál a skutečně už daleko od lidí, to je pro ně jediným řešením v jejich životě, ale řikám, jednou z toho sami nakonec pěkně i těžce zmagoří a mužou kázat vodu, a pít víno, mužou krást rukama i hlavou, ale štastný a spokojený z toho nikdy stejně nebudou...

Zajímavé i čtivé, a dobré osobní priority ve společnosti... toho se skutečně držím.

Jsem hluboce lidsky a lidsko-právně zaměřený ve společnosti, ale občas to mám pořádně dezorganizovaný a špatně se na věci soustředím, hudba mi pomáhá se líp soustředit a líp si to vše v hlavě i srovnat, do politiky nevidím a ani nechci, politika mě vubec nezajímá a s dnešní masově konzumní společností taky nedržím krok a tempo, vlastně tempo nestíhám, proč se tím trápit, jsem velký expert na polopatické primitivní zjednodušování věcí, které jsou vždy o mnohem více nakonec složitější ještě více než se vubec zdá, že jsou. Člověk by měl jít vždy dobrým a nejlepším příkladem pro své nejbližší okolí a toho by se měl v životě i držet, neměl by už moc strávit čas na sociálních sítích a být už jednostranně tolik pod vlivem médií, to bere svobodu i nezávislost, mě chýbí větší tolerance dnešní masově konzumní společnosti, protože pro mě je velice těžké nahlížet tuto společnost už tzv. zevnitř, ale na druhou stranu lidská osobnost mentálně nedozrává nikdy s plnoletostí, to často nemáme ještě sami vubec ujasněné své priority, ale mentálně sami plně vždy dozráváme vždy někdy ke konci 30.let, do té doby je to tolik hodně o manipulaci a dnešní doba je hodně o manipulaci s lidmi, protože vždy to skutečně ze všeho nakonec už nejtěžším ve společnosti pro každého z nás vždy bude a zustane být plně a svobodně tolik upřímně sami sebou, nezávisle na druhých lidech, to má být i jedinou pravou hodnotou života, a mě osobně v tom už právě samotná rocková hudba i "Nový Německý Film" Wima Wenderse nakonec nejvíce pomáhá, tolik právě usměrnuje, povzbuzuje, motivuje a inspiruje k seberealizaci, nezávisle na dnešní době a konzumní společnosti. I to muže být nakonec dobrým vzděláním. Upřímně jiné vzdělání v životě nakonec stejně nemám. Na druhou stranu trénink intelektu matematikou není už pro mě.

,,V letech 1967 až 1969 žil Wim Wenders v Mnichově ve společnosti nebezpečně a bezohledně fanaticky těch nejvášnivějších anarchistu, mezi mnoha levicově smýšlejícími mladými lidmi. V jejich čele stáli 2 velký občanský vzbouřenci Fritz Teufel a Rainer Langhans." - jak k tomu Wim svými slovy dodává: ,,Točil jsem policisty při veřejných občanských manifestacích. Byl z toho "Polizei-film" o policejní strategii. A pak nás začali pronásledovat. Proti Teufelovi a Langhansovi byl sehrán velký vykonstruovaný zmanipulovaný soudní proces. Použili k tomu mimo jiné i mé filmy, aby nám tak dokázali co jsme to za podvratné živly. Langhans dostal 7 let na tvrdo a překvapuje mě dnes, že ho policisté svými metodami k donucenému přiznání své osobní viny nezlomili. V té době se z vás stal terrorista, bud anebo jste se psychicky zhroutil. Namířil jsem si to do Palestinských výcvikových táboru, ale v Římě jsem své snažení zarazil. Nějak mě to pak všechno došlo."....vzpomíná na neklidnou a bouřlivou dobu Wim Wenders, který sám byl přitom v letech 1969 téhdy sám zatčený za učast na nepovolené občanské demonstraci veřejně protestující proti utoku na Rudiho Dutschkeho, předsedu mimoparlamentní levicové opozice. A svými slovy dnes Wim připomíná: ,,Ta doba mě hluboce ovlivnila a utvářela - zvláště pak v souvislosti s rokem 1968, kdy jsem také stál víceméně ve středu tehdejších politických aktivit, také jsem bydlel v sociálních komunách a s lidmi, kteří se později dostali k militantním hnutím a v tomto bodě jsem se s nima, a s celím tím hnutím pak nakonec rozešel. Vždycky jsem si ale říkal, že ty lidé měli skutečně skvělé myšlenky, ale chtěli je vždy (příliš) násilně už prosazovat proti svým citum a tím i nakonec pak častěji podléhali právě dojmu, tomu omylu, že snad pak už mohou mluvit za všechny.

Rappeři v Německu doufám jen chudnou a punkeři v této zemi bohatnou, u nás je to bohužel naopak... Tak rappeři jsou v Německu pořádně nasraný, i o tom je dobrý klip k písni "SCHEIS WESSIS" Die Toten Hosen, že punkeři a rappeři v Německu se nikdy upřímně už neměli moc rádi, a všichni potřebují vždy nějaký ten odpočinek a terapii na klinice, ale stejně si to tam tzv. nakonec "jedou" a režírujou vždy po svém. Občas i nějaká ta jejich nenávistná rvačka taky klinice a dobré terapii už nikdy neuškodí. Rozbytá láhev o hlavu a i židle na klinice v jejich rvačce lítají vzduchem... tohle bude nakonec i dobrá terapie na klinice k jejich usmíření, tohle nebude špatná písen, klip k písni je hodně vydařený.