diskuze - komentáře

Já to slyšel... to vaše božžínku, že doufáte, že.. "Hudební výchovu tu snad máme doufám za sebou..", ano máte, ale neberte nikdy raději už jako já, tak často boží slovo nadarmo... ted jdu k TV koukat na road-movie filmy němce Wima Wenderse, ale pak se sem zase možná vrátím a dám vám zase pořádnou hudební lekci, nebojte nedám.. nebo jo?

Ale hlavně né "Adagio pro Smyčce" od američana Samuela Barbera v podání už třeba právě Housera, bože muj, to snad ne, to už je skutečně moc těžký a vubec už největší masochismus (i na mě samého) jak svině v klasické hudbě..

Nothing else matters (Metallica) - Laura Castillo (violin cover)... ke shlédnutí na YOU_TUBE. Naprosto skvělá, hodně vyjímečná i naprosto geniální předělávka kytarové melodie z písně "Nothing Else Matters" od trash-metallové metallici na housle od španělké houslistky Laury Castillo, to skutečně už tolik nemá dnes v hudbě žádné obdoby, tato geniální melodie byla předěláváná mockrát a nesčetněkrát, naposledy i třeba právě už německým houslistou Phillipem Heenem, který jako houslista tolik ujížděl na předělávkách německých metallovích Rammstein. Jako dobrého a vyjímečného houslistu ho mám také upřímně moc v oblibě, miluji v klasické hudbě vždy nejvíce už právě klavír a housle, právě už takovou pro mě už nakonec i vubec nejlepší kombinaci hudeních nástroju v klasické hudbě jsem právě v klasické hudbě ještě vubec u nikoho neobjevil a nenašel, snad až právě na vyjímečného německého houslistu Phillipa Heena, který se jako houslista vždy i nakonec nechá doprovázet na piano. Přitom právě takový skuteční nadčasový velikáni a géniové klasické hudby, jakými jsou už právě nakonec třeba skladatelé Franz Lizst nebo Johann Sebastian Bach, nad ty v klasické hudbě už dodnes není a nikdy už v životě nebude. Slyšet takové tolik ambientní minimalistické skladby jako jsou právě třeba "Gymnopédie" a "Gnosiennes" francouze-ambientního minimalisty a skladatele Erika Satieho na klavír taky není nikdy na škodu a od věci v klasické hudbě..

Die Toten Hosen // „Unter den Wolken” [Offizielles Musikvideo]... aneb: "Svobody nikdy není dost, a musí tu být bez rozdílu už vždy nakonec pak pro všechny." ...je pro mě jedna z vubec už nejlepších písní německých punkeru Die Toten Hosen, která je nejvíce právě po jejich písni "Niemals Einer Meinung Sein" nakonec právě v dobrém porovnání už s touto písní "Niemals Einer Meinung Sein" vždy natolik už moc stejně empaticky "plná" už nakonec vždy tolik stejného hlubokého životního optimismu, nesmírně už tolik velké radosti, naděje a elánu, že mládí je vždy už tím nejlepším obdobím našeho života, kdy mužeme a chceme a vždy dokážeme věci ještě plně změnit, ve stáří už téměř nikoliv, právě s touto písní "Unter den Wolken" v nás mládí nikdy neskončí a neumírá..

Die Toten Hosen // Kamikaze (Offizielles Musikvideo)... moc pěkná písen o tom, že každá hluboká životní krize vždy jen nejlíp prověří a nejvíce posílí náš partnerský vztah, jestli je pro nás ten skutečně už pravý, a vhodný, kdy v životě teprve už pak nakonec i skutečně zrekapitulujeme, shrneme všechny své osobní vzpomínky na vztah a vždy vzpomínáme ve vztahu jen na to nejlepší co jsme s druhým partnerem už vždy prožili, vzpomínáme, jak jsme tolik měli každý krok s druhým partnerem při chuzi vždy dobře harmonicky sladěný a vždy nakonec tolik prožívali i tolik navzájem o sebe vždy své obavy, a to jediné dává upřímně nejvíce naději, že ten vztah byl pro nás ten pravý a nic mu v životě už nezabrání, at se děje a co se děje, už bez ohledu na to, co v životě všechno (i špatného) nakonec přijde. Tu upřímnou písen i ten vizuálně tolik nakonec i podmanivý, sugestivní klip k písni mám vedle klipu k písni "Altes Fieber" skutečně už i opakovaně vždy moc rád, nepřestane v hudbě nikdy už překvapovat, tolik fascinovat a hluboce i dojímat. Každá skutečně velká upřímnost vždy nejvíce překvapuje a nejvíce v hudbě i osobně dojímá..

Nežerte furt ty kebaby a nesázejte furt peníze... je to smutný, kolik zbytečně utrácíte za sázky.. a na ty energetáky se taky už konečně vykašlete, skazí se vám z z nich jen pěkně zuby. Zuby vám z toho pak vypadají. A alkohol, marihuanu a kratom raději moc ne, anebo vždy s velkou mírou, přiměřeně, nebo vás to stáhne sebou na dno, věřte tomu. 100 % uplně křištálově čistý a skutečně dobrý kratom na trhu moc už neseženete, který by skutečně obsahoval to co naopak už má, proto jeho užívání je sporné a tolerance dávek se vždy u kratomu i zvyšuje, moc nevím, jak je tomu s marihuanou, ale i po ní jste pěkně vygumovaný a bez kontroly nad sebou občas z užívání marihuany taky chytáte a prožíváte nějakou tu i pěknou pořádnou paranoiu. Mě bohatě k závislosti stačí tradiční turecká káva, draslík a kofein, nebo i občas sypaný, nefermentovaný pravý zelený čaj. Ale nejlepší těžkou závislostí je vždy rocková hudba a KINO ARTově náročná těžká cinefilie, věřte mi, dejte občas na mě, jakou skutečně dobrou a těžkou závyslost v životě nejvíce hledat a ve společnosti "a ve vztahu i.." vždy pečlivě a dukladně udržovat..

Ten se tu jednou uklepe.

Já to tu slyšel, že bych tu mohl psát i esej..

Držím tu asi dobrý rekord v počtu umorně a tolik už neskutečně už tolik neuvěřitelně dlouhých vět, které evidentně tu v neustálém v osobnostně bohatém i v hlubokém monologu nikdy už v diskusi neberou konce, ty věty se občas neustále i přebíjejí, tak to má k větší objektivitě v nadhledu nad sebe a v odstupu od sebe v diskusi nakonec i vždy být - argumenty nakonec soutěží o to, kdo z koho.. a at to nakonec posoudí i jiní.. ..hlavně rockeři. Je z toho tu trochu vždy i nakonec nějaká ta esej na pokračování, esejisticky vždy i hluboké a nakonec dobré uvahy, ale na mobil to tu ke čtení po mě už moc skutečně není.

A jako rocker zásadně "nečtu"..

Proto tolik láska k německým punkerum Die Toten Hosen, k Ukrajinským Okean Elzy a i k Veremiy, ačkoliv zpěvák Veremiy je už tolik hodně oddaný vlastenec své zemi, Ukrajině, ted to bude mit s republikánem Trumpem v USA a s jeho politikou pro Ukrajinu hodně těžký, nakonec to s republikánem Trumpem v USA v politice vypadá tak, že se pro Ukrajinu už bojovalo a umíralo už zbytečně, pokud se má její okupované, anektované uzemí nakonec přenechat už právě Rusku, pak se bojovat a umírat za Ukrajinu už nemuselo tedy vubec, válka byla pro všechny pak nesmyslná a uplně zbytečná. Miluju Ukrajinské Okean Elzy hodně moc, stejně už jako některé písně a hudební alba německých punkeru Die Toten Hosen, a pak také i tolik kanadana a folkaře Leonarda Cohena a některé písně irských U2 a je to pro mě v rockové hudbě snad vše, snad i konečná, že už není (vubec) pro mě dál co v rockové hudbě objevovat a dál hledat, klasický rock moc nemusím, stejně jako tvrdý metall a rapp nebo hip-hop, jsem prostě více tzv. už "nezávislý rocker", který nevyhledává v rockové hudbě už skutečně nakonec už žádný hudební mainstream, žádnou spotřební komerci, ale přitom nějaké už i žánrové extrémy v rockové hudbě v samotné, taky jako skutečně už dobrý i ještě trochu i tolerantní rocker už v samotné rockové hudbě už vubec nakonec nevyhledávám, a k životu už prostě vubec nepotřebuju. Rockovou hudbu, kde je častěji i tolik jazyková baryéra, už nakonec tolik prožívám tolik autenticky upřímně povahově osobnostně, že mě právě rocková hudba nejvíce ze všeho už tolik dobře nabíjí a hluboce podněcuje, motivuje v životě i tam, kde pak KINO ARTově "wendersovsky" náročná cinefile zase prozměnu hodně v životě už i inspiruje a vede k hluboké osobnostní proměně, jiné "vzdělání" v životě už vubec nemám, nevyhledávám a nepotřebuji..

U mě je trochu zvláštní i to, že to je u mě vždy v té hluboké a v hluboce i vždy vyrovnané introverzi 50 na 50, jsem melancholik i flegmatik k tomu zároven, asi tak 50 na 50, pul na pul, nějaký labilní introvert - neurotik zase až tak moc už nejsem, mám v sobě něco hodně i z flegmatika, tím je to celé hodně zvláštní, vnítřní svět je u mě skutečně hodně bohatý i vyrovnaný.. - po své matce jsem melancholik a po otci zase flegmatik.

Ve vztahu vždy rád dám pruchod pořádnému sadismu, který si u sebe vybiju a ventiluju rád na chlapech, cítím se díky tomu mnohem více i spokojený a vyrovnaný, zdání romantika asi i trochu pro chlapi i klame, a jinak to dnes ve společnosti ani bohužel jinak nejde, společnost je dnes plná pěkných sviní, u kterých nelze tolerovat vše. Takový americký herec Edward Norton ve vyjímečném krimi dramatu "Hrdost a Sláva" nakonec taky potřebuje sadisticky pěkně zkrotit druhé muže, zkorumpované policisty ve svých řadách, které se neštítí už ničeho, je to tak hodnotově nakonec správně a v pořádku, někdo nad nimi občas sadisticky dominantní ve vztahu být musí, a musí sadisticky umět krotit, ve vztahu a ve společnosti to dnes jinak nejde. To by člověk jinak dnes ve vztahu už vubec nepřežil, neobstál a narazil.. je třeba to vše vidět realisticky, a ne pohledem romantika..

Игорь Тальков (Talkov) - Чистые пруды ( Chistye Prudy) / Natalia Bruma piano live session ke shlédnutí na YOU_TUBE.. hodně krásná a vyjímečná melodie na piano, která v mém životě hojí i nejhlubší rány a jizvy duše a tím i tolik vždy zoceluje srdce, to se vždy ve mě už hodně silně a i hluboce emočně strhne divoká řeka, která vždy sebou bere v životě tolik vše špatné a nejhorší, a dává naději a zapomenout, nakolik mě už očištuje a osvobozuje srdce od bolesti. Mám upřímně už mnohem více raději klavír než piano, a snad kéž by ta krásná a tolik už i vyjímečná melodie byla vždy už nakonec právě mnohem delší než je, protože mě při opakovaném poslechu dostává skutečně do euforie a do "extáze" v srdci..

Fallen - Die Toten Hosen (subtítulos en español) s českými titulky na YOU_TUBE.. Co znamená vzdát se své velké svobody, kde má svoboda mantinely, nějaké hranice, a co znamená pro nás všechno víra, a kdy a jak s ní zodpovědně zacházíme, pro mě je vždy dobré, že existuješ, protože když už těžce padám k zemi, jsem si jist, že jsem nakonec přeci jen v bezpečí, vždycky mě někdo zvedne, do té doby, dokud už lépe nakonec sám nepoznám, že se vždy potřebujem už právě vždy nakonec už tolik navzájem, dokud už sám nepoznám a nepochopím, že pro nic jiného tu na světě nejsme, než už právě vždy nakonec tolik pro svou vzájemnou sounáležitost, i spolupatřičnost, která nás učí jak zacházet vždy správně s vírou, která nás učí věřit, i to být k sobě více spolehlivý a zodpovědný ve společnosti.. tu písen miluji, jak pro samotný text písně, tak i pro její silnou a velice i vyjímečnou a tolik už sugestivní kytarové melodii. Campino v ní se svým hlasem a tolik vždy vyprávěným, už recitovaným zpěvem tolik skvěle melodicky intonuje, že mě tím vždy nakonec hluboce citově poznamená i dojme..

Ve vězení je vždy hluboká vnítřní samota, ze které vás vysvobodí už jen slzy... ...tam se vždy čeká na slzy.