ROMOVÉ - žijí tu s námi

Já je mám v omezených. Když u některé zruším omezeno, tak u mě uvidí zelenou tečku a to znamená, že se chci s ni vidět. Pak jen čekám až se sama ozve.

Tak se nechají zaživa sežrat na ubytovně.

Aby bylo jasno. Upřesním. Šel jsem po ránu kolem řeky a chtělo se mi na velkou. Nikde ani živáčka jen asi 200 m ode mne, rybář v maskáčích. Ve vodě jsem se očistil, zaplaval si a když jsem vylezl, na mých svršcích stál rybář v maskáčích a ukazoval mi placku kriminální policie. Zcela ochotně jsem se mu legitimoval, s tím, že my chlapi se před sebou nemusíme stydět...Pak jsem dostal předvolání, tam mi řekli, že chce udělat karéru a proto je až moc horlivý a beze všeho mne pustili. Mnohem horší bylo, když jsem musel strávit noc za katrem, protože po mě stříleli z malorážky, ale sebrali mne, když jsem před střelci utíkal, jako podezřelou osobu. Pustili mne až ráno, když se přihlásili svědci. Tak si mne vychutnej. Ubožáku.

Zde se naskýtá otázka, jakého deviantního prohřešku jsi se dopustil, když ti dobří lidé byli nuceni proti tobě použít zbraň.

Tak to je taky zajímavý příběh. Šel jsem si poslechnout kapelu s kterou jsem hrával a zajímalo je co já na jejich muziku. Dal jsem si v restauraci s tancem dvě decky vína, poslechl si je, pokecali jsme a když jsem chtěl platit, tak servírka po mě chtěla asi 500,- kčs za láhev francouzského koňaku. Jestli to vypila kapela... asi ne. Byli střízliví. Zdrhnul jsem přes WC malým okénkem. Pak po mě stříleli dva pikolíci i když tam byli i jiní lidé. Ještěže se netrefili, ale bylo to hodně blízko. Dodnes jsou na baráku kolem kterého jsem běžel, jamky od kulek. Někdo asi zavolal policajty, ale ti šli po mě. Jenže to není konec. Vedoucí té restaurace byl můj starý kamarád. Šel jsem za ním a on všem třem dal na vybranou. Buď okamžitě půjdou, nebo žaloba a soud. Už jsem je nikdy neviděl, protože po tom je žádná restaurace nepřijala. Taková já jsem kurva.

.

Já už jsem se nezajímal o to, co s nimi bylo dál. Nejsem z těch, kteří mají radost z cizích problémů i když mne ohrozili. Svědků střelby tam bylo habaděj. Co s tím dělali policajti prostě nevím. Nezajímal jsem se. Provozní u toho nebyl, protože měl jen raní směny. Udělal jen to, že se taky zbavil problému. Policie byla zřejmě zavolaná na mě. Nějaká střelba jí vůbec nezajímala. Když jsem jim to řekl, nereagovali, nevěřili, nebo nechtěli věřit. Vyšetřovatel to dal do protokolu. Po mě se střílelo víckrát, takže ani já jsem z toho neutrpěl očekávanou psychickou újmu. Zase mi nikdo nebude věřit, že můj život byl hektický, ale byl a naštěstí stále je.

Je mi to líto, ale nevěřím, že to tak bylo. Možná si to už jen nepamatujete a policie vyhodnotila, že se nestřílelo. Ti kluci by něco takového odnesli a byli by stoprocentně zavření. V osmdesátkách se to prostě nemohlo projít.

Je mi líto, že nevíš, že i v té době bylo všechno možné. Dost možná, že zrovna ti kluci měli vlivné rodiče a mysleli si, že jim to projde, nebo jen příliš často koukali na kovbojky. Dodnes si pamatuji ten postoj ála Vinetou, když na mne volali: "Vrať se, nebo tě zastřelíme." Jsem voják s dobrým výcvikem a tak jsem kličkoval, aby mne nazasáhli. Kolikrát vystřelili nevím. Kuriozita. Z té hospody jsem zdrhl ještě jednou, stejným způsobem, ale to už nikdo nestřílel. Zase jsem měl platit za někoho. Holky z ekonomky, kde jsem externě přednášel, si mne pozvaly na pomaturitní mazec. Asi si myslely, že jim ho zatáhnu. Když jsem viděl účet, tak jsem se omluvil, že musím na WC a potichu se vypařil. Mezi těma holkama byla sestra jednoho kolegy a ten z ní vytáhl, že ze mne chtěly udělat hejla. Taková studentská srandička.

Velmi dobře vím, co v té době bylo a nebylo možné.

Víš houby, protože jsi žila ve své sterilní bublině. Já si klidně sedl i s kriminálníky, kteří mi sami, aniž jsem se ptal vyprávěli o Havlovi, jaký to byl kamarád. Nebo jsem si sedl k estébákovi, terý mne sledoval a nadiktoval jsem mu co si o něm a jeho režimu myslím. Nezavřeli mne. Neporušil jsem zákon,ale kariéra, jak se domníváte, nebyla. Obhájci chudých to neměli lehké.

Tak to s Nonou se ti moc nepovedlo :). Ty jsi tak zahleděný do sebe, že vůbec nevnímáš, jací jsou druzí.

Já už s nonou diskutuji nějaký čas, mám jí rád, vážím si jí, ale ona bývá někdy jinde a tak se štengrujeme, protože láska nehněvaná není milovaná. Ta moje měla taky jiné názory a přesto jsme se milovali. Jinak se v lidech vyznám, ale nemusí to vědět. Vždy jsem chodil s kůží na trh a sledoval ty ostatní, jestli půjdou se mnou, nebo proti mě. Je to ve své jednoduchosti pro někoho asi hodně složité.

Ty jsi tady na Doktorce "služebně" nejmladší. A pokus se napsat příspěvek bez slova Já.

Já sedo toho zapletla než mi doklaplo, že to píše Host. Už jsem od něj tyhle historky četla několikrát a vždycky mě vyděsí, co si o tom třeba mohou myslet lidé, kteří tu dobu nezažili ani jako děti. Zdravím.

Host, když byl dítě, tak nacházel miny, granáty, zbraně i nabité, s kamarády odpaloval pancerfausty po Němcích a když to šel odevzdat policajtům, tak dostal přes držku, protože to našli oni. Našel jsem archív gestapa, jen jsem to nahlásil, tak zmizel, protože ti esenbáci tam byli taky. Nechci to, ale vy už mne nevyškolíte k braz svému. Jsem jiný a stím se smiřte. Když ne, nebudou ani příběhy.

Já doufám, že sem na neúchylné diskuse píší straší lidi, co socík zažili. Mladí jsou jinde. Jenomže on si asi myslí, že sem píší třicátníci a jen valí oči jaký je borec. Někdy ho lituju, někdy je mi k smíchu. Také Tě zdravím.

Opět lžeš.