Nechci mít dítě

To nevadí Lucindo:-)

Mony máš nějaký tip?kdo by to mohl být???

Taky mám ten pocit že sem tam tu vyskytne janina a snaží se strašně hájit nenávist k dětem,ale její vyjadřování se nedá přehlídnout....

Anonymní dárče,asi tě zklamu.Nejsem.Nejmenuji se Lucie a nejsem z Přerova.Ale Lucinda se mi prostě líbí :)

Ahojky holky,já nestačím zírat,to je uplně jiné počteníčko:)))))))

Já osobně bych se s takovou taky rozešel. Nemám rád když mě někdo do něčeho tlačí. To je snad pochopitelný. Takovej vztah je o ničem a je lepší ho ukončit...
Nevím, najednou se z ní stala taková fúrie, postavila si hlavu a muselo být po jejím. S něčím takovým se ale žít nedá. Musela přece pochopit, že on není loutka a vůl co jí zbouchnul byl takovej trošku jednodušší. Možná až mu to dojde tak......no chudák kluk, takhle dopadnout :-(

Lucindo včera jsem tu nechutně odhalil Janinu, už nepíše-takže asi to byla ona, nejsi ty Lucinda CZ z Přerova? Nemusíš odpovídat tady do diskuze, ale jestli jo, tak jsem jedním z Tvých bývalých internetových nápadníků, Už si na mě ale asi nebudeš pamatovat. Nevystupoval jsem pod tímto nickem.

A ty jsi kdo? To nechápu? Co to je za blbou odpověď? Nemáš upito? :-)

A ty jsi kdo? To nechápu? Co to je za blbou odpověď? Nemáš upito? :-)

Můj ty bože, Jendo, že bys byl Janiny duch a tentokrát v její mužské podobě? Vyjádření "patologicky touží po dítěti" mi něco připomíná :-))

Protože spolu nemuseli ztrácet čas a mohla si najít někoho kdo tak brzo, rychle a patologicky touží po dítěti....

nechápu jendo,jak vzala 4 roky života?

Je mi 31 let a také děti nechci, ale asi si je udělám, protože v této společnosti průměrných by to bylo jinak těžké. Mám kamaráda co chodil 4 roky s holkou. Začala naléhat a on se s ní rozešel, protože nechtěl být jen inseminátor a protože nechtěl, aby podmínka jejich vztahu byla jestli mít nebo nemít děti. No a ona si hned našla nějakýho zoufalce a nechala se nabouchat a po roce svatba. No prostě kráva. Ale bohužel do tý doby než začala hloupnout, tak to nebylo poznat. Vzala mu 4 roky života....

Teď mě úplně zamrazilo,vzpoměla jsem si právě na tyto pocity,co popisuješ!!!!Je to nádherné,nezapomenutelné......ale i přesto se najdou ženy co obrátí tvář.....

E-jasně to je něco jiného, já byla navíc strašně mladá,pomoc od rodičů žádná, babičky byly pracující, tak jsem byla do všeho hozená, ale strašně jsem za to vděčná, nikdy jsem nemusela být nikomu za nic vděčná a nikdo mě nemůže nic vyčítat.Dělám vše jak nejlíp to jde a nestěžuju si.Škola do života jako hrom.

Jasně, porodila jsem 3 dny před mýma 19 narozeninama a druhé dítě se mi narodilo přesně na den, za dva roky a sedm měsíců od prvního dítěte.Byla jsem moc mladá, po porodu žádné mateřské pudy žádná láska nic se ve mně neprobudilo,byla jsem ráda, že to mám za sebou, ale přišlo to, když mě dítě přinesli na pokoj a otevřelo očička, to je tak nezapomenutelný zážitek, že když si nato vzpomenu, cítím to mateřské teplo a pak to šlo ráz naráz,nedala bych je ani za nic a stačilo jen aby se na mě podívaly.To bych přála každé ženě, je to pocit, jaký se nedá s ničím srovnat.

No,to jsem si rikala taky,zadne rozplyvani a sislani nad mimcem,zadne spani v jedne posteli...A kdyz se mala narodila,tak to bylo uplne naopak.Hormony zacaly pracovat. Vetsina mamin se v te sve ratolesti vidi.Ja to asi prozivam intenzivneji,protoze mala je zatim jedinacek a ma zdrav.problemy.

Evi - super příspěvek.Moje řeč. Ale jak říkám, pokud se žena rozhodne je nemít, je to čistě její věc a okolí by to mělo pochopit. Ale vyjadřovat se o nich jako o zrůdách, to nadzvedne každého.

bez té Janiny je tu o něčem jiném:-)))
Evo:v kolika jsi měla první dítě,můžu-li se optat.

Lucinda-taky jsem děti vychovávala sparťansky a je to správné, pomazlit ano, ale nerozmazlovat.Odřely si kolínko, brečely, přišly domů-vyčistit, zalepit,utřít slzičky a šly znova ven, zrovna tak jako když byly miminka-plakaly, byly přebalené, najezené, nebyly nemocné, žádné nošení, braní si je do postele, ale nechceš tak nespi a stejně usnuly.Výchova sparťanská, ale praktická.Taky je miluju, hrály jsme si hodiny, mazlily, ale dítě to zkouší co může a na co rodiče nachytá, musí se to rozpoznat a pak jde výchova sama.Také jsem nikdy nebyla čítanková matka,lásku, kamarádství vše jim poskytnu, ale s respektem a hranicemi.Též jsem nebyla přesvědčená, že je chci a teď bych za ně dala život a jsou moje všechno.A o tom to je.Pa