Nechci mít dítě

Martina: úplně mimo nejsem, ale máš pravdu, tvé příspěvky jsem nečetla! Jestli v nich je něco, co můj mozek dokáže pojmout, napiš ve stručnosti! Dále si myslím, že to s tvým mateřstvím nebude tak valný, protože matka, která si dokáže představit život i bez dítěte, které již vychovává, no nevim, nevim! Neřekla jsem, že život bez dítěte je zbytečný a marný, jenom že neobsahuje tu správnou dávku štěstí a radosti:))
Já mám dítě podobných kvalit, nevynáším ji do nebes, nemá být po kom nekvalitní člověk, ale život bez ni si už představit nedokážu! Je mým hnacím motorem pro všechno co dělám, páč bez ní bych měla pocit, že na vše mám ještě spoustu času, takže bych nebyla tam, kde jsem dnes! Je fajn, že jsi zachránila manželství, oba rodiče jsou pro dítě nepostradatelnou součástí, držím palce, ať to vydrží co nejdéle:))

Martino tak to teda gratuluji k takovému dítěti.Nejde o tvůj názor na tvé dítě - to je fajn (pro každou mámu by mělo to její dítě být vyjímečné), ale spíš mě zaráží, že jsi si tak jsitá jeho bezvadnou budoucností ( vzorný potomek, manžel , otec). Aby jsi to nezakřikla, takových lidiček znám spousty co byly jakože perfektní - všechno umí, nej, nej, nej . A teď : pomalu nepřijdou matce na pohřeb. A to beze srandy.

to Mony: Taky znám případy lepení manželství dítětem, plno případů nešťasných dětí kvůli rovodu rodičů. Někteří se o děti nechutně přetahují leta. Na to jsem chtěla taky poukázat. Většina tady píše, co všechno by pro dítě neudělala. A přitom se dnešní společnost na děti příliš neohlíží, vesele se rozvádí každé druhé manželství. Mě to často připadá šíleně sobecké vůči dítěti. Hodně lidí dítě de facto obětuje. Pořizují si manželství a dítě pozralém uvážení (dnes uvažují daleko déle než v dobách, kdy já se vdávala a rozchází se jěště mnohem rychleji než tehdy).

to Andy: 1)Jsi úplně mimo. Možná kdybys moje příspěvky četla, došlo by ti. Ale podle toho, co píšeš, ani tak ne. Tvůj mozek to prostě nebere.

2)Před rozvodem nemám, já jsem mu dokázala zabránit. Macecha nejsem, svoje dítě mám nejradši na světě. Ale dokážu si představit i život bez něj. Nepovažuji život bez dítěte za marný a zbytečný. Já se na to totiž umím podívat i z jiné strany než ty a nejsem taková ta matka, co vidí jen svoje dítě jako střed světa. A klidně bych být mohla - moje dítě je geneticky, výchovou i vzděláním kvalitní člověk. Má dobré vlastnosti, dobrou výchovu, vysoké IQ. Je perfektní jako potomek (k rodičům se bude vždy chovat dobře), přínos společnosti (nikdy z něj nebude příživník - vydělá na sebe i plno dalších) a bude i dobrým manželem a otcem. Ne že by neměl špatnou vlastnost, ale minimum. Já můžu být klidně pyšná. Kdyby každý měl takové děti, bylo by na světě krásně. Hlavně aby se tohle taky tak povedlo tobě a těm tvým přitakávačkám.

Martino:já si taky myslím že každá žena nemusí mít dítě.A někdy je lepší dítě nemít!Moje kamarádka,chce řešit manželskou krizi dítětem,vlastně to chce na něj nějak ušít,a myslím si,že tohle není správné řešení,ona k dětem nemá vztah,a jak zůstane nakonec sama,bude trpět ona i dítě,potom vznikají takové řeči,jak mi dítě zkazilo život........
Já mám děti,a chtěla jsem je,a o tom to je,nepřesvědčovat že to fajn,ale žena to musí cítit,že to dítě chce.
A taky si myslím že je to hodně o věku,jak píše někdo komu je 19let,že dítě nechce.....to se může rychle změnit.

Mýlíš se bezejmenná, tato diskuze nemá jen přitákavače, nýbrž i druhou stranu a jak správně řekla Eva, diskuze nemůže být jenom jednostranná!
Nikoho nepřesvedčuju, ani bych macechy jako vy do mateřství nehonila, je správné, že o sobě víte, že na to nemáte! Chválím:))
Jenom argumentuju a říkám názory ze života, nepopisuju příklad sousedky ani se nedomnívám!!!

Martina: z tvého příspěvku soudím, že máš před rozchodem či rozvodem, takže se ti může stát, že chlap odejde a co? Sama už nikdy být nemůžeš a to je myslím dosti pozitivní, dítě dává sílu a chuť žít, když ne pro sebe, tak pro něj! Jak může matka říct, že dnes by se rozhodla jinak? Nezvládáte malé o nic chytřejší lidičky?
Neříkám, že děti nezlobí, neřvou a že občas nelezou na nervy, ale to se stává i dospělým, jenže u nich se to toleruje hůře než u děcek! Děti lezou občas na nervy, ale i tak jde o zlatíčka!
Nikoho nenutíme, aby děti měl, to si u někdo špatně vykládá! Jen se pídíme, proč děti mít, či nemít!
A argumentujte věcně, nikoli abstraktně!

Martino, souhlasím s tebou. Andy píše: nebudu vás rušit, a pak následuje její sáhodlouhý konstatování. Andy, ale to je tvůj monolog a nikoho tady tvé názory nezajímají. Čau.

Ty nekonstatuješ, Andy. Přesvědčuješ, že jen to tvoje je dobře a nechápeš, jak je možné, že všechny ženy nechtějí to co ty.

Plno z vás tady přesvědčuje ty, co děti nechtějí, jak je to svělé a bezva.
Já si nemyslím, že je to JEN bezva. Přikláním se na stranu těch, co děti nechtějí. Já si nemyslím, že každá žena musí mít dítě. Lidstvo stejně nepřežije atd.

Možná jsem sobec. Možná se stresuju víc já, abych dokázala dítěti zachovat úplnou rodinu, než aby se stresovalo rozchodem rodičů moje dítě. Nebo co já vím...

Ty, které postihne mateřská touha časem, od dítěte nic neodradí. A ty, které ho nechtějí z jakéhokoli důvodu, nic nepřesvědčí.
Jsem ráda, že žijeme v době, kdy si žena může tohle volit, a věnovat se klidně jiným věcem. Není to zas tak dlouho, kdy role ženy byla jasně dána a takhle svobodně se rozhodovat nemohla.

Další bezejmenný chudák:(
Konstatuju, a to snad můžu, ne?

Andy, co se sem furt sereš ! Tady tvoje rady nepotřebujem. My děti nechceme.

Koukám, že debata se rozjela, tak vás nebudu rušit, jen chci podotknout, že názory domnívajích se lidí, nejsou názory, nýbrž domněnky, viz. Majka! To jest mylná domněnka někoho, kdo neví o čem mluví! Nebudu si kazit postavu, pche! Která z vás je po porodu výrazně zkažená na křivkách? Já také ne, takže nemluv, když nemáš ani páru o čem je řeč!!!
Lilith: dnes je velmi populární říkat všem neposedným dětem Hyperaktivní, hyperaktivita je porucha, která je následně diagnostikována a kde je vytvořena speciální péče pro hyperaktivní děti. Hyperaktivních dětí v ČR je dle výzkumů pouze 12%, takže si nepleťte dítě s poruchou soustředění s děckem, které normálně prospívá, jen vy by jste ho viděly nejraději pořád nehnutě v postýlce!!!
Oběť je drsné slovo, nikomu jsem se neobětovala, jen jsem svoji pozornost rozdělila do více stran!!! A to matky s láskou dělají, jenže vy o tom zase nemáte ani šajn:(

Evi,máš pravdu.Je na každý ženě jestli chce nebo nechce mít mimčo.Četla jsem v jiné diskuzi,jak jedna šla na interupci Ve12tt.Kdyby se jen zeptala jestli to jde ale napsala to tak hrozně že mi z toho bylo zle.Že je to,,parazit,,na jejím těle a že tam nemá co dělat.A že i kdyby to byl člověk tak to klidně zabije.Že si nechce zkazit postavu.

Je to opravdu na každé ženě jak se rozhodne.Mám syna a jsem za něj šťastná a určitě budu chtít i druhé.(měla jsem ho ve 23)a kamarádka vždy říkala že dítě nechce že jsou to parchanti.A teď ve 29 má dcerušku a je z ní starostlivá a vzorná maminka.

Mimča jsou radost ale i starost.Ale stojí za to:-))

Také nevidím svět pouze růžově,nemám to lehké,zůstala jsem s dcerou sama.Ale jsem optimista,nikdy bych neměnila.Je pro mě ten nejcennejší poklad,co mám.Chápu matky,které nechtějí mít děti,je to jejich rozhodnutí.Nechápu však,s jakou vulgaritou se o těhotenství a dětech vyjadřují.
Jak se třeba pak cítí ženy,které nemohou mít děti nebo mají postižené?

Martino,pravda je,že i já tenkrát váhala,když jsme se rozhodovali,zda si pořídíme dítě.
Naše dcera byla plánovaná,uvážili jsme všechna pro a proti.Nikdy ale nemůžeš dopředu vědět,jestli manželství vydrží a zbytečně se stresovat a radši si dítě nepořizovat.Život je loterie,buď to vyjde nebo ne.Dítě si většinou pořizuješ s mužem,kterého miluješ a nepřemýšlíš,zda se někdy rozvedete.

Martino,pravda je,že i já tenkrát váhala,když jsme se rozhodovali,zda si pořídíme dítě.
Naše dcera byla plánovaná,uvážili jsme všechna pro a proti.Nikdy ale nemůžeš dopředu vědět,jestli manželství vydrží a zbytečně se stresovat a radši si dítě nepořizovat.Život je loterie,buď to vyjde nebo ne.Dítě si většinou pořizuješ s mužem,kterého miluješ a nepřemýšlíš,zda se někdy rozvedete.

Martino,pravda je,že i já tenkrát váhala,když jsme se rozhodovali,zda si pořídíme dítě.
Naše dcera byla plánovaná,uvážili jsme všechna pro a proti.Nikdy ale nemůžeš dopředu vědět,jestli manželství vydrží a zbytečně se stresovat a radši si dítě nepořizovat.Život je loterie,buď to vyjde nebo ne.Dítě si většinou pořizuješ s mužem,kterého miluješ a nepřemýšlíš,zda se někdy rozvedete.

to Eva: Já to samozřejmě chápu. Vždycky je něco za něco. Já jsem schopná vidět i negativa pořízení dítěte. Je mi úplně jedno, že mě kvůli tomu někdo lituje.
Já ty, co děti nechtějí nebo hodně váhají naprosto chápu. Kdybych se rozhodovala dnes, taky bych hodně váhala.

O tom, co je obětovat svůj klid, pohohdlí a možná i vlastní štěstí, aby moje dítě nebylo nešťastné, vím dost.

To že někdo porodí dítě, ještě vůbec neznamená, že bude šťastné. Kolik dětí je dnes vychováváno v úplné rodině? Nevím, jak jsou na tom děti vychovávané od narození jen matkami, ale ty z rozvedených rodin většinou z tohoto stavu nadšené nejsou. Chtěli by žít s oběma rodiči v jedné rodině. Dítě totiž neznamená jen oběť v podobě postavy, peněz, času, ale znamená to i sehnat pro něj dobrého otce se kterým bych měla vyjít zhruba 20 let. A to je hodně těžké. Já si totiž myslím, že dítě mají vychovávat oba rodiče. Má mít příklad z obou stran, v rodině má být mužský i ženský prvek. A ne jen kvůli tomu, že dítě z rozvedené rodiny má mnohem větší pravděpodobnost, že se zase rozvede.
Já vůbec nejsem zastáncem vztahů jen kvůli dítěti. Ale dnes se rozvádí každý druhý. Myslím, že ohled na dítě, se bere čím dál menší. A přitom kdo si dítě pořídí, je za něj zodpovědný do jeho dospělosti.

Vím i jak těžké je vybírat pro dítě náhradního otce.

Nejsem moralista, ale kolik lidí dnes může říct, že obětovali část svého štěstí kvůli svému dítěti.

Stejně tak je někdy těžké se v dnešní materiální době rozhodovat, jestli dítěti věnuji čas nebo ho věnuji na vydělání peněz na mobil, lyže, brusle, dovolenou v Alpách a u moře, drahé školy. Málokdo nemusí dělat kompromis a má pro dítě všechno. A co je vlastně pro dítě důležitější? To je taky někdy těžké rozhodování co na úkor čeho.

Martino,jak spravně píšeš,je to všechno oběť kvůli dítěti,ale tak to má být.Klidně budu mít pár kilo navíc,křečové žíly nebo strie,jen když dám život malému zdravému človíčkovi.Obětuji klid a pohodlí,aby bylo šťastné.Kdo nemá dítě,nepochopí.A kdo děti má a také nechápe,tak ty lituju.