Nechci mít dítě

Přeji ti at je tvé dítě zdravé, at tě poslouchá, at jsi štastná¨!!
Je mi 23 let,přijela jsem před půl rokem z Anglie , vystřídala pár rodin, a od té doby nenávidím děcka.... takže tak...od mého chlapa švagrovka má děti, a rovnou 3, což nevychování spratci jak prase....dělají rambajz...no právě dneska...no děkuji nechci, stokrát makát, studovat, učít se vzdělávat než se o ty spratky starat...já bych byla hodně přísná na některé věcí, co prostě nestrpím...jinak dítě si nepořidím, protože už je mám plné kecky...čaos...bajos

Nikdy som nejako nemala rada, sili mi na nervy, teraz mam synceka a milujem ho, za to by som uz nechcela dalsie deti, desim sa tej predstavy byt opat tehotna, minule som stretla babu co mala 2 deti a tretie na ceste az ma striaslo, som sa jej chcela opýtat, ze naco tolko plodi deti, myslim si, ze jedno staci k spokojnemu zivotu, ked som si predstavila opat kazdu chvilu nocne vstavanie, cez den vecne krmenie joj nie dakujem.

syren:
Problémem, že společnost vnímá děti jako "100% radost" se už zabývají sociologické studie, a zrovna dneska jsem se tím zabývala já: http://childfree.bloguje.cz/709358-studie-ukazuje-ze-deti-nemusi-byt-batuzky-radosti.php

2. Alena & spol. v sobě ještě nesou stíny komunismu, kdy byla psychiatrie určena nikoli k pomáhání, ale k likvidaci politických nepřátel a rovnání lidí do latě

3. opravdu si někdo myslí, že pokud se vám hnusí děti, tak se necháte zavřít na pár měsíců v Bohnicích a když odtud vylezete, tak je budete milovat? to nelze. lidem lze například pomoci od panického strachu - takže místo aby vylezli na stůl a vřeštěli "pomoc, pavouk, pavouk!", tak ho naberou na papír a vyhodí z okna - ale nedojde k tomu, že by reagovali ve stylu "jeee, pavouček, zkuste si taky jak roztomile šimrá nožičkama"

4. něco jako "léčba" homosexuality - elektrošoky apod. lze vyvolat zhnusení lidmi stejného pohlaví, nikoli však vyvolat náklonnost k lidem opačného pohlaví

Myslím, že tyhle výkřiky musí pocházet od duševních zakrnělců, kteří nechápou, že někdo může mít jiné priority a vkus než oni.
Tobě to přijde krásné. Mě to přijde hnusné. JE TO TĚŽKÉ NA POCHOPENÍ? Asi ano; jejich vkus je očividně jediný správný a dobrý.

LP - no tak naši opálení spoluobčané, to je kapitolka sama pro sebe. Nad tím jen mávnout rukou a utáhnout kohouty.

Přestaly jsme se bavit tak nějak vzájemně, každá jsme očekávala něco jiného...Ona, že padnu na zadek a budu jí chválit do nebes, jak je úžasná, okamžitě začnu milovat děti a těhotný a postavím si jí někam na piedestal a budu jí obětovat květiny (obrazně řečeno). Já zase, že když k tomu už teda došlo a ona to nehodlá napravit, i když jde o následek nechráněného sexu, tak že by mohla být trošku citlivější a tak trošku brouzdat kolem a nějak jemně mě na to připravit, že mě postavit před hotovou věc.

Blbý bylo, že když mi to řekla, tak se mi úplně zvedl žaludek a nemohla jsem se hýbat ani dýchat, takže jediný na co sem byla schopná myslet, bylo abych jim nepozvracela koberec a neudusila se... a ona do mě hustila jak jsem zlá, a jak se mám léčit...

Mě to strašně mrzí, psala jsem jí e-mail, ve kterém jsem jí vysvětlila, jak strašně špatně jsem se cítila a jak mě šokovala. A že bych se s ní ráda setkala, dozvěděla se jak se má, ale že bych ocenila cenzuru jisté oblasti. Ona se hrozně urazila, a že prý mě chápala, poslouchala mě a chtěla mi pomoct, ale že nevěděla, že na tom jsem tak špatně a hodně hodně ošklivých věcí.

Nevím, ale tak mohla očekávat, že za ní nebudu dolízat, že se stáhnu. Jestli mě chápala, tak by věděla, proč se stahuju a naopak by si mě nějak přitáhla nazpátek. Ono není dne ani hodiny, abych se nebála, jak zareaguju na další sviště nebo těhotnou. Tady se asi naše představy rozešly nejvíc, možná si říkala, že až to strávím, tak přilezu a budu se doprošovat, já si říkala, ozve se, neozve se, stojí o mě, zkusí to se mnou... No a prd. Kdyby to nebylo tak smutný, tak se to dá hrát v divadle jako fraška.

Nebo co zkusit říct "absolutně nejsem rodinný typ?" Zní to přece jen lépe, než "já děti nechci mít a nebudu!", což mám občas některým lidem chuť vpálit, ale myslím, že bych tím spíš ublížila sama sobě.

nesteo, nevěděla jsem, že jorkšír je takový ten úplně malinký pejsek. V rasách psů se moc nevyznám, jsem ráda, že rozeznám jezevčíka od kokršpaněla :-) Ale někteří lidé se bojí i malých pejsků. Třeba u mě strach není o tom, jestli je pes velký nebo malý (jorkšírů se nebojím, připadají mi docela roztomilí), ale o mém pocitu z konkrétního psa. Jinak párkrát se mi už stalo, že mě řidič nechtěl pustit do autobusu se zmrzlinou nebo s bagetou. Oficiálně se to nesmí, ale většina řidičů to neřeší, a když se nestihnu najíst jinde než v MHD, co mi pak zbývá... Místo toho by opravdu měli raději řešit ty bezdomovce, případně mimina.
Dominiko, úplně tě chápu. Táhne mi na osmadvacet, v tomhle věku v dnešní době spousta žen dítě ještě nemá, ale bojím se, co bude tak za pět let, jestli se mě kolegové budou každou chvíli vyptávat, kdy už půjdu na mateřskou, jestli známí budou otravovat, jak to že ještě nemám dítě apod. Také nechci žít na bitevním poli. Asi to zkusím s taktikou humoru nebo "promiň, nechci o tom mluvit", ale nevím, bojím se...

Po pravdě si do bez nich ani nedovedu představit. Někdy ani nechci aby vyrostly a někdy mi trochu lezou na nervy. Třeba, když se vezmou za ručičky a jdou si hrát do pokojíku, tak jsou oba tak roztomilí, ale když se tam za nima příjdu podívat a zjistím, že počmárali všechen nábytek pastelkama, tak bych je zaškrtila. :o) Někdy toužím si někam bez nich vyrazit a když se konečně někam dostanu, tak se mi po nich stýská a nic si neužiju..

Lejo.Hezky napsané,a reálné.:-)Ale až ti děti vyrostou....to bude masakr....prostě najednou bude doma ticho...a vy si budete moci užívat všeho.

Co se týče zvířat jsem trochu citově plochá :o). Když jedem na dovču necháme kocoura doma a krmí ho sousedi :o). Nechat takhle doma děti, nevím, nevím, co by si o nás lidi pomysleli. :o) A když kocour v noci mňouká vyhodím ho na zahradu ( k dětem musím vstávat)...

to Leja: Ale presne takhle to funguje i kdyz si poridite psa ci jine zvire, nikam se nemuzete hnout...

Pobavila mě ta věta " Hned po porodu budeš chtít další" :oD Já tedy po obou porodech tvrdila "Už nikdy!" Dokonce se mi i líbila představa té jediné stoprocentní antikoncepce (sexuální zdrženlivost). :oD
Jinak Dominiko, mám pocit, že vaši "přátelé" se vysloveně těší na to až přijdete a budou Vás moct přesvědčovat. Myslím, že v tom může být i určitá závist. Možná Vám závidí svobodu, nezávislost, bezstarostnost. Mít děti je krásné,ale člověka to svazuje. Není možné prostě odjet na měsíc do ciziny jako to šlo dřív. Když si chcete večer někam vyrazit, musíte nejdřív sehnat hlídání. Pokud jste nemocní musíte sebou k doktorovi táhnout i děti...
Proto mají možná Vaši přátelé potřebu před Vámi a hlavně sami před sebou obhájit to, proč oni děti mají...
Doufám, že to co jsem napsala, dává trochu smysl. Hraju tu u toho pexeso a odpovídám na miliony otázek a sleduju večerníčkové DVD :o)

Dominika: No to jo, to věřím. Asi by mě to taky trápilo a bála bych se, že zůstanu sama. Rodina s dětmi je povážována za jakýsi ideál, ale realita může být jiná ;o). Ale podle mě s tím nikdo nic nenadělá, protože většina dětí vyrůstá v rodině a tak to vlastně odmalička tak bere - až vyrostu, vdám se a budu mít taky děti..., dokonce si na to holčičky jako malé hrají a považují to za samozřejmost. Myslím, že štěstí je, když to člověk udělá tak, jak si přeje - má děti nebo nemá. Nopak je smutný, když žena děti ve skutečnosti nechce a má je, protože si to v sobě třeba jen nesrovnala, nechala se strhnout okolím nebo se obětovala...a nebo když žena dítě chce, ale třeba nemůže z jakéhokoliv důvodu. Takové ženy nikdy nebudou úplně šťastné. Já si právě říkala, jak jsou na tom asi chlapi. Ale nejspíš to bude podobný, taky někteří touží a někteří ne. Jen je blbý, když se sejdou dva a každý to cítí jinak :o(. Mimochodem, moje holčička se jmenuje Dominika :o).

LP : To ano, je to báječný:-). A nejen kvůli tomu stejnému názoru na rodičovství:-).
Ale do té doby (mých 22 let) jsem hodně řešila myšlenku, jestli vůbec někdy najdu někoho, kdo nevezme nohy na ramena, jakmile se dozví, že s miminkem nepočítám. Ono se o tom i hrozně špatně mluví. Já sama jsem se to poprvé nahlas odvážila říct až před ním.

Tý jo, Dominiko, tak to jste teda měli štěstí, že jste s manželem na sebe narazili ;o). Je to super, že to vidíte stejně, protože jinak by zřejmě byl jeden z vás nešťastný, protože by se chtěl pro druhého "obětovat" a nebo byste spolu nakonec nebyli vůbec...
Já bych to zkoušela uhrát na zdravotní důvody a dál bych se o tom nechtěla bavit. Když jsem se někdy dostala k tématu, o kterém vím, že bych skončilo zbytečnou hádkou, tak jsem raději řekla "Nezlob se, ale já se o tom nechci bavit" a nikdy se mi zatím nestalo, že by se někdo vyptával dál, vždycky vklidu souhlasili a začalo se jiný téma, většinou rovnou ňáký veselý ;o). Tak to někdy zkuste, taková milosrdná lež a upřímná prosba je rozhodně lepší než zbytečná hádka, která stejně nic nevyřeší :o)).

nestea 15:19:46
Také si to nějak nedovedu představit:-))...(to UO)

pardon tak dvakrát ve dvou verzích no :-)

Dominika: Příspěvek se mi nepřidal tak znova. Jsem se fakt zasmála :-)Buď si nemocná psychicky nebo fyzicky. Sem si představila, že nechceš děti, nechceš být těhotná, rodit a budeš podstupovat umělé oplodnění :-) Teď to byl trochu vtip, ale ta představa.....no jo no, moje okolí mě taky nechápe a myslim, že ani nepochopí.....

nestea a Kikino - díky

LP - Děti jsem nemusela od malička. Tak moc bych si přála vědět proč konkrétně, abych s tím mohla pracovat. Bohužel nevím to, můžu se jen dohadovat, že je to souhra několika příčin, konkrétně právě rodinná konstelace ukázala, že prababička zažila něco hodně ošklivého. Hodně moc to taky zhoršila kamarádka, bohužel. I když věděla, jak na tom jsem, tak svoje těhotenství (a podotýkám, že naprosto neplánované a vzniklé nulovou ochranou proti otěhotnění) mi pleskla jak syrovou rybu na stůl. Hodně tě to zarazí od člověka, kterého znáš tolik let. A ona tebe. Prostě jsem se dostala tak nějak do šoku a do dneška se nevzpamatovala. Nedokážu pochopit, jak člověk, kterému se svěřuješ očekává obrat o stoosmdesát stupňů. A hrozně se diví, přez to všechno co ví, že to tak není.

Za mě osobně říkám, že se tady promeškala příležitost k terapii, kdyby ovšem celá záležitost proběhla jiným stylem a trošku citlivěji z její strany. Nechtěla jsem o ní přijít, ale za svůj postoj se omlouvat nebudu.

Člověk jistě musí být sobecký, láskou a pochopením k sobě začíná láska a pochopení druhých. Naprosto nesobecký člověk neexistuje a nejspíš by se zadusil hned v první vteřině svého života, protože by se bál nadechnout, aby neubral vzuch ostatním. Taky to nesmí překročit jistou mez, jenže když někde řekneš, že nechceš děti, nemáš je ráda, tak se to z 95% zvrhne právě v to "jsi sobecký" tak nějak úplně automaticky a když tohle párkrát zažiješ, tak už pak chytáš na první našlápnutí.

Tím se jí nechci zastávat, jen spekuluju a píšu z vlastní zkušenosti proč tak může reagovat. Její zázemí nejspíš nebude tak strašně dobré, jak píše. Ale je na ní, jestli si to přizná a začne s tím pracovat.

Dominika: Tak teď jsem se trošku zasmála :-) Nemáš děti, jsi nemocnej, psychicky i fyzicky :-) tak to už nevím jakou radu dát, možná na něco ještě přijdeme :-)jedině, že ani umělé oplodnění nejde :-) Teď to byla trošku sranda, ale opravdu člověku dojdou nápady a když nezbírá nic, je to děsný! Jak říkam, znam to, moje okolí nechápe.....

nestea : Mě už dokonce známá umělé oplodnění doporučovala:-). To, že spolu dva lidi žijí tak dlouho a přitom ještě nemají děti, si totiž vysvětlila tak, že u jednoho z nás patrně bude zdravotní problém:-).