Nechci mít dítě

Co tu jako chcete pořád dokola rozebírat,nechcete dítě tak je nemějte a hotovo.Je už nuda číst pořád dokola to samé

Fandím všem, kteří ví co chtějí a rozhodnou se tak podle svého citu. Tedy když někdo necítí potřebu mít dítě, nechť je nemá a nikdo by se tomu neměl divit, ne?

Založili jsme Klub pro dobrovolně bezdětné. Chcete-li si popovídat a pravidelně setkávat s lidmi se stejným postojem k rodičovství a bezdětnosti, přidejte se k nám!
Více na http://nokidding.webovastranka.cz/forum/23/443_Klub_pro_dobrovolne_bezdetne

Už dlouho do tohoto tématu nikdo nepříspěl. Svého času jsem si zde všechny příspěvky přečetla, neb i já jsem svobodná, bezdětná a vlastně ani ne nejmladší.

Začetla jsem se dnes do diskuse http://diskuse.doktorka.cz/vecny-problem-matka/

I to je důvod, proč děti nemám a když čtu ty názory o sobectví a různé výtky a útoky proti dobrovolně bezdětným, nedá mi to, tyto útočící oslovit a nechat je začíst do problémů dětí, jejichž rodiče na svou roli zjevně neměli.

Ne vždy je dobré dítě mít. Těch názorů s tímto výrokem souhlasícím je málo, leč jsou. A já se k tomu přikláním. Mít dítě je především obrovská zodpovědnost a člověk musí být dostatečně vyzrálá osobnost, která ji unese a zvládne.

Tak hodně štěstí ať to dopadne co nejlíp

Nesteo, děkuji Ti za radu a za čas. Nechám tomu volný průběh, víš, mě se to s ním nechce řešit, nejhorší je, že já to ani řešit nechci, že nemám snahu.. :-( Uvidíme, všechno nějak dopadne. Mám asi nějakou krizi, nebo co. Protože ještě nedávno jsem se na něj koukala jinak, říkala jsem si jak mám skvělého chlapa a nějak mě to prostě přešlo.. Uvidíme, nebudu tlačit na pilu, ono se to nějak vyvine. Ještě jednou díky.

A taky by bylo třeba asi poznat i tu jeho stránku toho jak se chová...

Pokud má diskuze úroveň a dají se v klidu tady sdělovat pocity tak jo, ale ze zkušeností se to tady někdy zvrhne v úplně něco šílenýho a to už pak nemá cenu něčim sem přispívat natož se s někym normálně bavit.....Není to hrůza, někdy to prostě asi tak chodí, proto se lidi rozvádějí, hledají si milence, milenky.....Někdy prostě může člověk přestat milovat i toho nejhodnější, nejlepšího manžela pod sluncem.....Zkus to teď nechat plynout, pokud teda na toto téma nějak nenarazíte a nebudete to chtít vyřešit, a uvidíš, jak si to srovnáš. Nic neukvapuj, třeba je to fakt jenom chvilkový a všechno se zase spraví. Možná bych zkusila nějakou dovolenou, nebo jet někam sama na víkend, třeba s kamarádkou a uvidíš, někdy se to rozleží samo. Ale asi by nemělo podle mě cenu být s člověkem, kterýho už nechceš. Je to sice hnusný, ale.....určitě dej vědět jak to dopadlo

On je jinak hrozně milý, hodný, pozorný, oddaný manžel, je zodpovědný, spolehlivý, snesl by mi modré z nebe. Ale sama už nevím, co vlastně k němu cítím, kolikrát se sama sebe ptám, jestli chci s ním strávit život. Mám pocit že ta jiskra už tam dávno není. Trápí mě to, ale je to tak. Bohužel. Ani by mi nevadilo, kdyby si třeba našel nějakou milenku.. Hrůza, co..

asi jo, nechám tomu volný průběh, jsem z toho taková otupělá.. Nevím, co chci.. Dám Ti pak vědět, co a jak dál.. Chodíš sem často, Nesteo?

Nebo to chvíli nechat plynout jak to je a jak to dopadne samo, zkusit si sama v sobě srovnat pocity.

To je těžké asi radit, ale i tak si myslim, že by bylo asi fajn si promluvit, může to bejt jenom nějaká "krizovka" nebo ten pocit může zůstat napořád a je to tzv. "v pytli". Já bych mu zkusila říct, že cítim, že se prostě něco děje, že se něco stalo, že on už to určitě zaregistroval taky a že by bylo asi nejlepší zkusit to nějak vyřešit, že takhle to nejde. Může to dopadnout fajn, může to dopadnout blbě. Každej člověk má asi někdy pocit, že se v sobě nevyzná a že neví co vlastně chce.

Když mi se právě na to vůbec nějak nesoustředíme. Nepočítáme plodné dny, nic. Zkoušeli jsme se na to totiž takto soustředit jeden měsíc a bylo to o ničem, mě ani jeho to nebavilo. My se milujeme s pocitem, že nás to baví a užíváme si to. Ale manžel je teď skoro každý den večer pryč, neprojevuje poslední dobou ke mě žádné něžnosti, nic intimnějšího a mě to takto vyhovuje.. Sama v sobě se nevyznám. Možná se ke mě chová proto, že to tak ze mě cítí.. Nevím.

Když mi se právě na to vůbec nějak nesoustředíme. Nepočítáme plodné dny, nic. Zkoušeli jsme se na to totiž takto soustředit jeden měsíc a bylo to o ničem, mě ani jeho to nebavilo. My se milujeme s pocitem, že nás to baví a užíváme si to. Ale manžel je teď skoro každý den večer pryč, neprojevuje poslední dobou ke mě žádné něžnosti, nic intimnějšího a mě to takto vyhovuje.. Sama v sobě se nevyznám. Možná se ke mě chová proto, že to tak ze mě cítí.. Nevím.

Možná je to tou přílišnou snahou o dítě. Sex už není zábavou, potěšením s někým koho miluješ, ale stal se možná jenom aktem k tomu, abyste počali dítě, proto se Ti manžel možná protivý a možná to, že jste neměli sex, Ti vyhovuje nebo nevadí z důvodu toho, že vlastně ani nevíš, jestli dítě chceš. Asi by nebylo na škodu si spolu promluvit o Tvých pocitech a co si o tom myslíš. Třeba je na tom partner nějak podobně jako ty, jenom jste si to neřekli. Možná, kdyby jste se přestali snažit a nějak to urovnali ten pocit, že dítě chceš zase přijde. Ale snažit se moc a dlouho je podle mě na nic a psychicky vyčerpávají, dala bych tomu volný průběh a čas....

My jsme s manželem 8 let, 3 rok po svatbě a skoro rok se snažíme o dítě. Chtěla jsem dítě moc, ale nějak se nám nedaří a já si najednou uvědomila, že dítě vlastně ani nechci. Nevím, jestli je to chvilkový pocit, zdá se mi, že jsme se poslední tři týdny s manželem nějak odcizili, nevím, jestli je to z mé stránky nebo z jeho.. Ale asi z obou, všechno mi na něm vadí, leze mi na nervy a on je poslední dobou každý den pryč. Už přes dva týdny jsme spolu neměli sex a mě to ani nevadí.. Uvědomila jsem si, že s ním dítě ani nechci mít.. Nevím, co se to se mnou děje.

My jsme s manželem 8 let, 3 rok po svatbě a skoro rok se snažíme o dítě. Chtěla jsem dítě moc, ale nějak se nám nedaří a já si najednou uvědomila, že dítě vlastně ani nechci. Nevím, jestli je to chvilkový pocit, zdá se mi, že jsme se poslední tři týdny s manželem nějak odcizili, nevím, jestli je to z mé stránky nebo z jeho.. Ale asi z obou, všechno mi na něm vadí, leze mi na nervy a on je poslední dobou každý den pryč. Už přes dva týdny jsme spolu neměli sex a mě to ani nevadí.. Uvědomila jsem si, že s ním dítě ani nechci mít.. Nevím, co se to se mnou děje.

Já bych i kdybych měla děti, nikdy bych nechtěla být dlouho na mateřský, tak maximálně rok a šup do práce, neztratit pozici, rozhled. Po 3 letech pokud se žena nějak např.neučí novým věcim, není v dění se musí cítit naprosto zbytečná.....Teda v mém případě by to tak bylo, být zavřená doma s dítětem a mít jako denní plán, praní, žehlení a starání se o děti, tak mi za týden klepne. I kdybych měla děti, musela bych se hodně realizovat, učit se, chodit mezi lidi a co nejdřív by to šlo do práce. Hodně lidí to nechápe, ale já zase na druhou stranu nechápu je, jak můžou být 3 roky doma u plotny a pak si ještě udělat další dítě a prodloužit to na 6 let.....totální degenerace....a ani bych si neuměla představit, že mě živí jenom můj manžel....

pro Chlap33:
pokudm uživíš sám ženu i děti tak,aby se nemusely výrazně uskromňovat(myslím tím,že nemohou studovat, pěstovat záliby, atd..), tak jsi v dnešní době jeden z mála výjimek. Muž s lehce nadprůměrným příjmem rodinu z jednoho platu neutáhne. A to nemluvím o průměrných a podprůměrných. Já na svou povahu bych se ale od muže živit nechat nechtěla - připadala bych si strašně závislá. Představa, že si říkám o každou korunu........br!!!Pokud to ale tvé ženě nevadí (že ji živíš), je všechno v pořádku. Hlavně se s ní nikdy nerozveď, protože potom by byla úplně v háji.

Viktoria: Mě by asi menší dítě nevadilo, ale přesně jak ty říkáš, nesměl by to brát tak, jsi ženská, kvůli tomu sem si Tě našel, tak se starej. Nakonec by to bylo, když to řeknu možná blbě, hlavně jeho dítě....Někdy i bejt tetičkou je možná docela těžký, když se dítě potom začně chovat blbě vůči Tobě, no a je fakt, že 15-ti letej puberťák už má většinou svůj život a je rád, že se nemusí podílet na různých aktivitách s rodiči.