Nechci mít dítě

Leni, opravdu jsi ještě...Ok, ok =) Tak já to tak budu brát. Moc děkuju za reakce a odpovědi. Dám tomu všemu čas... ;-)

Leni, opravdu jsi ještě...Ok, ok =) Tak já to tak budu brát. Moc děkuju za reakce a odpovědi. Dám tomu všemu čas... ;-)

Leni, opravdu jsi ještě mladinká. Já jsem v jednadvaceti teprve začínala objevovat, že jsou na světě i kluci. Byla jsem taková trošku zpožděná :o) Ještě v pětadvaceti jsem děti ani náááhodou nechtěla, cizí kočárky mi nic neříkaly a malých dětí jsem se spíš děsila, protože jsem nevěděla, jak s nimi jednat a tak. Pak to najednou přišlo - láska jako trám, svatba, stavba domu no a pak i logicky děti, které jsem najednou moc chtěla. Ale to už mi bylo 30 a já se na to konečně cítila zralá. Teď mám dvě a nebýt komplikací, klidně bych chtěla i třetí. Tak nezoufej, času máš moře. A kdybys pak přeci jen zjistila, že děti nechceš, je to jen Tvoje volba a nikomu do toho nic není.

To chce klid, je ti teprve...Ok. Tak já budu doufat, že to tak vezme i rodina a lidi okolo ;-) Když ne tak napíšu =)

Mě je "teprve" 21,...To chce klid, je ti teprve 21. Buď to přijde, že budeš chtít, anebo se zařadíš mezi dobrovolně bezdětné. Obojí je OK.

Ahoj holky, jsem ráda, že...Mě je "teprve" 21, ale už vím, že dítě mít nechci. Možná je trochu brzo o tom sem psát, ale když jsem narazila na tuto stránku tak mě popadla chuť to někde říct - napsat. Zatím jsem to říkala jen jakoby z legrace, teda já to myslela vážně, ale ostatní to berou jako srandu nebo jako mladiství názor!!
Proč je nechci mít? Nedokázala bych se o ně postarat. Mám pocit, že nejsem TA žena, která může mít děti. Aspoň v tento moment určitě ne. Je to strašně těžké se nějak vyjádřit aby to někdo pochopil. Ráda hlídám cizí děti, dívám se do kočárku, ale vůbec si nedokážu představit že bych měla někdy svoje vlastní děti.

Ahoj lidi, našla jsem tyto stránky v googlu, když jsem zadala, že je mi 32 a nemám děti. V poslední době to řeším asi kvůli tomu, že na mě začal tlačit více manžel a hlavně okolí. Jsem totiž prý nenormální sobec..Děti mám ráda, občas někoho hlídám, nevadí mi. Stále jsem čekala na mateřský pud a zatím nepřišel. Můj manžel je lékař (vědec) a řekl mi, "kdo to od Tebe očekává, že budeš mít mateřský pud?" Ten z medicinského hlediska neexistuje. Muž se může postarat o dítě stejně dobře jako žena. Přestala jsem tedy cítit pocit viny, že jsem nějaká špatná, že nemám pud na to mít dítě. Manžel děti chce, já vlastně ani nevím stále, jestli já ano. Pořád se snažím sama sebe předsvědčit, abych do toho šla a nechce se mi. Pracovala jsem se vysokém managementu, teď jsem nedávno začala podnikat a úspěšně, jsem workoholik a kariérista. Raději bych budovala kariéru v zahraničí a něco dokázala. Jenže.. Nebojím se té zodpovědnosti - mít dítě, vůbec. Stojíte před rozhodnutím a nevíte a nevíte, čekat nemá smysl, ve 32 je na první dítě už tak dost pozdě. Jenže čas plyne a pořád nevím, něco ve mně nechce.. Stále se ptám, co mám dělat???

Ahoj Míšo, přijd k nám na web pro dobrovolně bezdětné
http://nokidding.webovastranka.cz

Ahoj štěně.Psala jsem Ti...Milá Veroniko.Jsi asi ještzě mladá,ale moc se mi líbí Tvé názory.Nemyslím si,že každý,kdo nechce děti je špatný a sobec.Naopak je sobecké si pořizovat dítě,jen proto,že je to ,,normální,,.Každý má právo na svůj postoj,jen to musí promyslet,aby jednou nelitoval.Ale opakuji,JE TO KAŽDÉHO VĚC.Nás s manželem touha po dítěti vedla až k adopci,protože vlastní mít nemůžeme a vůbec nelitujeme-Šteně opravdu není důvod přistupovat k tomu tak vyhraněně,ale jinak přeji vše nej a hlavně,ať se každý rozhodne dle svého svědomí,aby jednou nelitoval.

Dobrý deň. Som učiteľ, gay a vždy som túžil mať deti. Hľadám serióznu slečnu alebo pani, náhradnú matku, ktorá by mi vynosila moje dieťa. Vajíčko by bolo od inej darkyne. Hľadám slečnu - pani, ktorá to nerobí ako biznis, ale ktorá chce úprimne pomôcť. Samozrejme sa za pomoc odmením, avšak ako učiteľ mám obmedzené finančné možnosti. Aj počas tehotenstva budem náhradnú matku finančne aj duševne podporovať. Vďaka. Žijem poblíž Južnej Moravy. Mail: [email protected]

Souhlasím s Petrou a Martinou. Každý na to prostě není...To platí pro chlapy i ženský.

Kdy už ubožáci typu WTF pochopí, že kdo děti nechce, no tak ať je nemá, kdo děti chce, ať si pořídí třeba vlastní školku a hotovo!
Vážně nevím, proč sem chodí převážně dětní (kterých se toto téma nějak netýká, když už mají své děti) poučovat, že jejich rozhodnutí je to jediné správné. Těm pár slušným a příjemným maminám, které to nedělají, se omlouvám...

A pro Petru K taky přesně vystižený,taky jedno dítě mam a taky si to napsala přesně jak to vidim já.

Já matka jsem, ale chápu, že někdo děti nechce. Mám dvě děti, už velké, a kdyby některá nebo obě děti mít nechtěly, vůbec jim to rozmlouvat nebudu. O tom totiž spokojenost v životě není...

Pro Vás, co máte pocit, že o děti nijak zvlášť nestojíte a všichni se proto na Vás vrhli: není ani důležité, jestli v budoucnu názor změníte, či nikoli. To nechte koňovi. My, jako národ, jsme vždycky chytří, a to hlavně v případě, když jde o jiné. Nemáte nikdo povinnost to nikomu vysvětlovat a nikoho přesvědčovat, je to jen Vaše věc.
Škoda, že takhle neuvažují i nezletilé, nebo nepřizpůsobivé tzv.,,matky". Bylo by méně odhozených miminek v popelnicích.

Člověk je nejzbytečnější tvor na světě a celý život hledá smysl toho zbytečného života. Je velice snadné se schovávat se za výrobu a opečovávání dětí, a přitom se bít do prsou, jak jsme užiteční a obětaví.

Cože, někdo dítě mít nechce? jak si to může dovolit?!Tihle dobrovolně bezdětní tuhle berličku nepotřebují, vždyt oni jsou vlastně šťastní!! Jen do nich, tohle jim nedarujeme!

Martino ty si to napsala jako bych to psala já.Mě příde že akorád s dětma vidíme jak rychle stárnem,je to spousty starostí a strachu o ně.A kdo se rozhodne je nemít tak má vlastně jen starost o sebe a žádný nervy navíc.

Před pěti lety jsem na tom...Podle mě je sobectví házet na krk chlapovi dítě, o který nestojí, takže je to dost relativní...

Je mi 32 a přiznám se, že...Martino, mně je 35 a cítím to stejně jako ty. S tím rozdílem, že já už jedno dítě mám. Miluju ho víc, než cokoliv na světě, ale občas mě napadá, že kdybych byly bezdětná, zas tak moc by se nestalo.
Je to tak, jak píšeš, starosti, omezení, strach, a už si nemůžeš nikdy dělat co chceš...
Myslím, že když někdo včas odhadne, že není mateřský typ a nehrne se do toho po hlavě, je to jen dobře. Ušetří tak hodně trápení sobě i případným potomkům.
Nenechte si nikdo do toho mluvit okolím, užívejte si svýho klidu a pamatujte, že rodit děti není povinnost a nikdo nemá právo se Vám do toho míchat.

Je mi 32 a přiznám se, že zatím jsem nepřišla na to, k čemu je to dobré, mít děti,jaké to je, když je člověk chce.
Zdá se mi to jen všechno kolem zbytečné trápení a ztráta času. Aspoň vidím, že nejsem sama.