Nechci mít dítě

sem píší ty samé ženy...matky modelky/herečky/moderátorky mají dost prachů na to, aby šouply dítě chůvě a šly do posilky, na solárko, kosmetiku, ke kadeřníkovi... průměrná česká mamina nemá na chůvu a pomalu ani na toho kadeřníka

No, Lucko, asi si tady vyslechneš kázání a urážky, byť píšeš slušně a ze života. Já neplánuji děti ani svatbu, ani manželku. Cestuju po světě a chci single zůstat, ale musím souhlasit s tím, že svoje milenky si vybírám mezi vdanými, většinou tedy matkami a jsou vesměs hezké, pevné, rozkvetlé, žádoucí, jakoby těmi děcky zkrásněly. Neznám žádnou vytahanou třicetiletou ani čtyřicetiletou matku, což neznamená, že neexistují, stejně jako existují obézní bezdětné dvacetileté, třicetileté matrony s krátkýma nohama, velkou prdelí, celulitidou a špekatým břichem. Souhlasím, že děcky to fakt není. To by musely bezdětné být jen výhradně krásné a štíhlé a pevné a to nejsou.

sem píší ty samé ženy...omluva za překlepy, bylo psané v rychlosti a jsem líná po sobě číst....

sem píší ty samé ženy jako na diskuzi nanávidím děti, stačí číst chvíli-taky jen pár lidí pod různými nicky, i to je znát, ale proč ne-od toho fora jsou. Já jsem na tom, jak tu psala jiná máma-nejsem mateřský typ a ani matka s velkým M. tím názor druhých a řekla bych, že v dnešní době je lepší děti nemít a že lidí na této planetě je víc než dost a docela bychom mnozí uvítali stop stav rodění. K čemu dlaší obyvatele planety beznadějně přelidněné. Žije celkem v pohodě, je mi čtyřicet dva a děti jsou velké. Když byly malé, bylo to náročné a opravdu jsem měla minimum času na vlastní život. tak si to teď tak nějak vychutnávám a jsem ráda, že je mi cizí to, co tu někdo píše o průvodním jevu matek. nejsem vytahaná, cvičím a mám pomalu lepší postavu než v nládí na 165 cm 56 kilo a jde to. Nikomu nic nezávidím, mám fajn práci a vyděláme dost na koníčky i cestování. Nejsem vytahaná ani otrávená životem, naopak, život mně vbaví a taky bych řrkal-mít děcka je hodně náročné-na řádku let, ne doživotně a řádně zvažte, zda do toho jít, ale to, zda jste v životě spokojená je hlavně o přístupu a vůli, ne o děckách. Ty vám postavu nezničí, tu může zničit jen vlastní lenost, rozežranost a pohodlnot matek po porodech i dále, nedostatek vůle a tak dál. Děcky život nekončí, jde o nějakou jeho etapu z vlastní vůle. A když se rozhlédnete kolem-opravdu za těmi kočárky, v televizi, kde jsou matky modelky, herečky, moderátorky, vidítě dsamé otrávené,vatahané tlusté obludy ? Já tedy ne. Naopak, mnohé dnešní matky vypadají jako sestry svých dcer a makají na sobě. Ale tím neobhajuju mateřství, já jsem ze svých děcek totiž jeidný smysl svého života neučinila a jak jsem psala-nejsem zasloužila matka, spíš kamarádka svých děcek, které se dnes už o sebe postarají, když jedem s mužem na flám, na dovču, s přáteli. To není v děckách, ale v náš a v tom, co se svým životem chcem provést a co pro to uděláme.

Nejsem vůbec mateřský typ,..."cítím kus hrdosti na to, že jsem jejich máma, že jsou to moji synové, že je to moje krev a že tu po mně něco zůstane nesmazatelně, až odejdu na věčnost-můj otisk, cosi, co mi dalo smysl pro všechno moje konání ..."

Nejsem vůbec mateřský typ,..."Jsem hrozně ráda, že je mám, jsou to úžasní lidé a jsou z mé krve, moje pokračování."
Tuto větu tady někde píše "pohodová mamča" a dostala za ní jen výsměch.
Ivko, ty jsi vlastně popsala přesně to, co jsem nikdy nechtěla prožít. A také se mi to podařilo:-)).

Stát se otrokem? Díky,...S tvým příspěvkem víceméně souhlasím, jen musím za sebe napsat, že pouze závist je mi cizí.
Sobecká já jsem. Teda co se týká dětí. Je mi 40 let, jsem svobodně, šťastně bezdětná a 20 let šťastně vdaná.
Když se mi začala blížit 30tka, říkali jsme si s manželem, že bychom měli mít dítě. Ale pořád jsme to odkládali - "přece nepojedeš tam a tam těhotná", v zimě zase kvůli lyžování - a nakonec nám došlo, že po nějakých dětech netoužíme, ani jsme nikdy netoužili a jen hledáme výmluvy. Takže jsme si řekli stop, oznámili rodinám a přátelům, že dítě nebude (nejsme zdaleka jediný pár) a strašně se nám ulevilo.
Ale jsem natolik sobecká, že jsem musela dát jasně najevo, že děti mi do baráku nesmí. Někteří z rodiny i některé zabedněné kamarádky to nějak špatně pochopili a začali nám na víkend cpát své dětičky. Jakože oni si odfrknou a my si užijeme společnost dětí...to si nevymýšlím, i takový hlupáci existují.
Dodnes mám kopřivku, když si vzpomenu jak jsme si pořídili vilku s bazénem, a naši "drazí" k nám začali jezdit ve velkém na víkendy, později i na celé prázdniny.
Takže jsme vyhlásili opět STOP, přestali jsme se přetvařovat a řekli pravdu: kdybychom chtěli děti, pořídime si svoje, takže ani jejich netoužíme vidět.
Dobří přátelé nám zůstali a nesoudné matky mi nechybí.
Jsem sobec, ale je mi to jedno.

Nejsem vůbec mateřský typ, cizí děti jsou mi protivné a neumím s nimi jednat. Ale vyrůstala jsem v době, kdy se toto vůbec neřešilo a já se prostě vdala, jako všechny ženy a taky měla rychle za sebou dvě děti. Nenapadlo mě nad tím nějak bádat, prostě se to rozumělo samo sebou. Musím říct, že svoje děti jsem měla a mám hrozně ráda, ale nikdy jsem nebyla taková ta matka s velkým M. Občas, když toho bylo na mě moc, tak jsem uvažovala nad tím, že jsem je asi mít neměla, že to nezvládám. Když byly malé, byly často nemocné a to byl hrozný stres. Musím říct, že tak do jejich 10-12 let jsem neměla téměř vůbec svůj život, všechno se točilo jen kolem dětí. Pak se už trochu osamostatnily a já začala mít i čas na sebe a postupně to bylo jen lepší a lepší. Teď jsou děti dospělé, samostatné a já jsem rozvedená (nedobrovolně) a nebát jich, byla bych, kromě kamarádek, úplně sama. Jsem hrozně ráda, že je mám, jsou to úžasní lidé a jsou z mé krve, moje pokračování.
Chápu, že některé ženy nechtějí mít děti, ale já za sebe musím říct, že ačkoliv to bylo hodně náročné, stálo to za to.

Stát se otrokem? Díky, nechci! Je mi 37, děti nemám a nechci. Když vidím ty spratky kolem sebe, jen se utvrzuji v tom, že jsem udělala dobře. Ty kecy o stáří a pod. jsou úplná blbost. Kdo je skvělý člověk, ten o blízké kolem sebe nouzi nikdy nemá, sobec počítá automaticky s tím, že se uváže harantovi na krk! Ale to vychází jen v případě, že do něj lifruje peníze a slouží.  Řeči o výčitkách z potratu jsou nesmysl, mám kamarádku, která mi dodnes děkuje, že jsem ji v tom rozhodnutí podpořila! Já našťestí na potrat nikdy sama nemusela, ale okamžitě bych běžela, kdyby se stalo to nešteští a já zabřezla! Vyměnit svůj skvělý, bezstarostný život s úžasným manželem, necítit se jako dívka, být celá ztrhaná, vytahaná, závistivá a nežádoucí? Nikdy. Ty plky zasloužilých matek mě absolutně nezajímají, ať si utírají smardlavý zadky, hádají se doma o každou korunu a tlachají na mmb. Sobeckost? Kdepak! Já nikoho nepřesvědčuji, jen říkám, jak si žiji já. Sobeckost a závist totiž nám, šťastně bezdětným chybí, protože nemáme čeho litovat.

to neni hloupost,ale fakt.Ze..."5.11.2011 13:46 - d

...to neni hloupost,ale fakt.Ze o tom zeny nemluvi,neznamena ze to vypustily."

A ty si myslíš, že když o potratu nemluví, takže v myšlenkách trpí tím, co kdysi uznaly za vhodné? Spíš to může znamenat, že to vypusily. Vlastní zkušenost...

Dále píšeš, že je to Týny věc a ty nic jiného nepíšeš. Pořádně si přečti svůj příspěvek. Normálně zastrašuješ, píšeš, že se šeredně plete, že věkem to bude horší...takže si dost protiřečíš.

a už je mi 32 let. Já to...Mam uplne stejny nazor jako ty a pro Tynu nenech se premluvit a to straseni neposlouchej,taky sem byla na potratu a pak to byla uleva a kdyz si ted na to vzpomenu tak ja zadny vycitky necitim,spis pocit ze sem udelala dobre a nepridelala sem si na krk dalsi starosti s ditetem.Ja totis jedno dite mam a fakt to staci,tech starosti je vic nez radosti.A tak nejak je to vsechno tak jak to tu pise predchozi prispevek.

a už je mi 32 let. Já to vidím tak, že se zabřeznutím končí život - začne to vláčením obřího pupku, následuje nedůstojných a ponižujících několik hodin porodu v gynekologické poloze za přítomnosti vámi otráveného nemocničního personálu, pak pár let kolotoč mezi hovínkama, blinkáním a papáníčkem, no a pak hajdy zpátky do rachoty, abyste se při té roli matky a univerzální hospodyňky náhodou nenudila. Někdo tady psal, že z medicínského hlediska mateřský pud, resp.přirozená a nezadržitelná touha po vlastním potomstvu neexistuje, ale myslím, že musí existovat, protože jinak by nás tu nebylo jako sr*ček. K čemu si dobrovolně pověsit na krk celoživotní řeholi - je snad potomstvo o něčem jiném? A ne,že si tady zase přečtu varování, jak budu na stará kolena litovat, že se o mně nebude mít kdo postarat a podobné nesmysly. Dnes je jiná doba, úcta a vděk rodičům,kteří vám obětovali vlastní život už se dávno nenosí a děti vás mají rády, jen když vás potřebují a když z vás padá nějaká ta vata. Jakmile se situace otočí, jste najednou bez dětiček a také bez prostředků, které z vás ti andílkové vysáli. Díky, že zde mohu, byť anonymně, vyjádřit svůj názor - v reálu by mně za tohle ti "normální" sežrali :-)Tady očekávám nanejvýš hysterické šílení citově založených osob přetékajících mateřskými pudy :-))

pro d: ale Týna se šeredně...to neni hloupost,ale fakt.Ze o tom zeny nemluvi,neznamena ze to vypustily.Nejsem ani verici,ani agitatorka proti interupcim.Jen jsem chtela Tynu upozornit na prosty fakt,protoze vim,ze to tak byva.Hloupost je to,co pises ty-pamet je podivna vec,ktera se neda ovlivnit vuli.Naopak snazit se sobe,nebo druhym namluvit,ze jde neco naprosto vypustit z pameti a mysli je pitomost.Nepsala jsem,ze na to bude myslet od rana do vecera a nemyslela jsem to jako straseni,jen upozorneni,aby si nenamlouvala neco zbytecne.A samozrejme ze je to jeji vec,nic jineho taky nepisu.

myslím že se mýlíš.Je to...pro d: ale Týna se šeredně neplete. Nepiš hlouposti. Člověk dokáže zapomenout na mnohem horší věci a na miniinterupci většina žen ani nevzdychne. To jenom tady se snaží věřící agitátorky nahnat strach.
A čím bude starší, tím méně si na to vzpomene.

Děkuji Petro, za tvůj...myslím že se mýlíš.Je to tvoje rozhodnutí,máš na něj samozřejmě právo,ale jstli si myslíš že pak jen tak zapomeneš,tak se šeredně pleteš.Připomínat se ti to bude,a to ve chvílích kdy to budeš nejmíň čekat.A čím budeš starší,tím častěji.Tím tě nechci strašit,ale takhle to bývá,tak upozorňuju abys tím nebyla zaskočená.

To se ti Tyno nedivim a...Děkuji Petro, za tvůj názor. Už sem pevně rozhodnutá a jak jsme na tom psychicky mě v tom utvrzuje... prostě by jsme dítě neudýchali. Jenže v jednu chvíli mi řekne, že mě plně chápe a pak jestli jsem si to nerozmyslela. A mě to bolí nechci se v tom pořád rýpat - prostě tam jít a zapomenout

ahoj tady teď řešítě že...To se ti Tyno nedivim a myslim ze si rozhodla spravne,tak to pritelovi vysvetluj porad,snad to postupne pochopi.

ahoj tady teď řešítě že nechcete dítě.... já jsem v 6tt a dítě nechci prostě jsem zjistila ze na to nejsem ještě zralá(je mi 20 a studuji) a prostě nemáme na něj ani žádné prostředky...ale žiji již 4 roky z přítelem a ten si dítě moc přeje. Jsme už psychicky na dně já přítele miluji ale dítě je krok který nejde vrátit z5. Už jsem obědnaná na potrat, ale přítel to nese strašně těžko a mám strach že si něco udělá. nevím co mám delat jak mu vysvětlit že s ním jednou určite dítě chci ale ještě není ten správný čas já se prostě necítím na dítě připravená

Napadlo mi ještě napsat drobnou poznámku - když se na dítě ještě necítíš udělej si jasno v otázce potratu dřív, než to budeš muset jednou řešit. Začneš-li sexuálně žít, je to důležitý bod, protože si nikdy nemůžeš být 100% jistá. Určité procento selhání má každá antikoncepce.

Lenko, kdyby jsi potřebovala, napiš mi na maila [email protected]
Můžu vyslechnout všechny trable a pokusím se podpořit tě :)