Nechci mít dítě

nestea: To dítě by nesmělo být moc malé. Radši bych, kdyby už aspoň chodilo do školy. A ten chlap by to nesměl brát tak, že je to sice jeho dítě, ale "ty jsi ženská, tak se starej". Nejlepší by byl potomek tak kolem patnácti. Já vím, s puberťáky jsou taky starosti, ale aspoň člověka nechají vyspat a není s nimi skoro žádná práce, pokud jsou samostatní. Ale nejlepší by pro mě bylo, kdyby to dítě měla v péči jeho bývalá. To bych byla vlastně něco jako teta. Být tetičkou by mi nevadilo, spíš naopak, ale matkou v žádném případě! Tedy pokud se ve mně ještě něco nezlomí a neobrátím.

nestea: Já vůbec nevěděla že je ti jen 22. To trošku mění situaci myslela jsem že je ti tak kolem 30.
Prosímtě máš spostu času na dítě a vlastně tvůj přítel také. Třeba jednou děti chtít budeš třeba ne ale myslím,že je ještě brzy.
Určitě se nenech od přítele nutit. on ti jakoby dává ultimátum bud dítě a nebo konec. To je pak těžké když ho miluješ.
Si mladá a máš spostu času na taková rozhodnutí až si budeš skutečně jistá.

victoria: A ty by jsi chtěla třeba chlapa, který by měl menší dítě ve vlastní péči, nebo prostě děti nechceš vůbec....?

Já jsem teda četla názor gynekologa a prej normálně vynechá menstruace i když žena bere antikoncepci nebo začne menstrovat třeba v průběhu braní antikoncepce, takže podle odborníka by se to mělo poznat.....a nemyslím si, že by to člověk na sobě nepoznal do 5 měsíce, určitě už na začátku by bylo něco, čeho by si člověk všimnul, navíc není třeba od věci občas si udělat těhotenský test pro svůj klid, 30 korun za měsíc není tolik.....Názor na rozvedené nemam vůbec špatný, není důvod....to doufam, že se to nějak vyřeší, svého partnera nechci opouštět.....

nestea: Prý je spousta chlapů, kteří dokážou spokojeně žít oběma způsoby: s dětmi i bez nich. Jednoho takového dokonce znám. A pak jsou takoví, kteří děti vůbec nechtějí. Tak neházej flintu do žita, určitě tuto situaci časem vyřešíme nějakým uspokojivým způsobem, jen to bohužel asi nebude ze dne na den ;-) Nevím, jaký máš názor na rozvedené, ale myslím, že já jsem na tom určitě lépe než childfree ženy, kteří chtějí jen svobodného bezdětného childfree muže. Dobře děláš, že si stojíš za svým, pokračuj v tom a nenech se za žádnou cenu zmanipulovat k ničemu, co nechceš. A k té antikoncepci: ano, je poměrně spolehlivá, ale není stoprocentní! Nevím, jestli je to pravda, ale dost mě vyděsila Ms. CF, když tady psala, že HA působí tak, že žena své těhotenství může klidně zjistit třeba až v pátém měsíci, když už je na interupci pozdě. Těžko posoudit, když jsem nikdy těhotná nebyla, ale ze svého dnešního pohledu bych jednoznačně volila potrat.

pardon psy :-)

To chápu, protože snad ať v mojí věkové skupině, nebo teoreticky v žádné věkové skupině jsem nepotkala kluka, muže, který by neměl nebo alespoň jednou nechtěl děti. Ne že bych se samozřejmě se všemi bavila o dětech, ale když se k tomu člověk nějak dostane, tak se ze zvědavosti zeptá. I pro mě by bylo asi velmi těžké hledat chlapa, který už děti má a další nechce, je rozvedený nebo vcelku vůbec člověka, který děti ani nemá ani je nechce a řekla bych, že potom je to skupina tich věkově "starších" lidí, což by mě asi nevyhovovalo, mam ráda věk okolo toho mého a když, tak mladší. Vim asi trošku divné :-) Vztah se ženou bych si já asi vůbec nedokázala představit, ale myslím, že je to právě spíš ta zvědavost, zkusit něco jiného, ale aby z toho jednou vyrost plnohodnotný vztah, to si nemyslim, ale samozřejmě je to můj názor. Na druhou stranu i s nechtěným otěhotněním se dá něco dělat a v dnešní době už jsou různé antikoncepce atd. podle mě na dobré úrovni. Možná opravdu názor změním, ale bojím se toho, že i kdybych ho nezměnila, že mě "dav dětných" a partner a vůbec to všechno okolo strhne sebou a já je mít budu.....jsem silná povaha, jdu si za svym, jsem tvrdohlavej lev, ale jsem člověk, který se bojí samoty, s přítelem jsem chodila již 2x teď je to po 3, už se to s námi táhne pomalu 7 let, taky jsem byla už aktivní host na doktorce "rozchod". Někdy vůbec tak přemýšlim, jak tohle všechno jednou dopadne. A když vidim druhou stranu mého okolí, musim říct, že je už dost párů, který ani děti mít nemůžou a třeba to zrovna můžeme být my a všechno může být úplně jinak. Mě k mojí spokojenosti stačí psi. Vím, že se to nedá srovnávat, ale já psi beru pomalu jako lidi a v jejich společnosti jsem spokojená.

nestea: Myslím, že ti rozumím. Mně je sice už skoro 28, ale také se setkávám s názory, že jsem ještě mladá a že můžu změnit názor. Rozhodně bych ale nikomu v tvém věku nenutila, že nutně musí v budoucnu změnit názor. To se sice může stát, ale také nemusí. A ve 22 nebo 23 mi na děti také připadá moc brzo. Já jsem momentálně single, můj poslední přítel byl v otázce dětí možná ideální, protože už jedno dítě má z předchozího vztahu a vyjádřil se, že už další ani nechce, ale na druhou stranu kdybych třeba otěhotněla a chtěla si dítě nechat, souhlasil by a stál by při mně. Ale bohužel se se mnou rozešel, prý láska ke mně z jeho strany vyprchala. No, radši dost o tom, pořád je to pro mě bolavé, i když se to stalo už více než před rokem. A možnost, že bychom se k sobě vrátili, je sice lákavá, ale málo pravděpodobná, obzvlášť v dohledné době. S výběrem partnera mám problém, protože když už narazím na někoho childfree nebo rozvedeného netoužícího po dalších potomcích, bývá to obvykle někdo, kdo mě nepřitahuje jako chlap. Uvažovala jsem už i o tom, že bych si našla přítelkyni. Dá se říct, že mám lehce bisexuální sklony, se ženou jsem ještě nic neměla, ale láká mě to. Možná je to jen zvědavost, možná ne, nevím. Na lesbickém vztahu se mi nejvíc líbí, že bych se nemusela bát nechtěného otěhotnění. Ale to asi není pádný důvod, proč takový vztah zakládat. Myslím, že i kdybych měla ženu, stejně by mě víc přitahovali chlapi. Naděje, že jednou najdu toho pravého childfree muže, se nevzdávám, ale trpělivost nikdy nepatřila mezi mé silné stránky, takže se někdy neubráním myšlenkám, že všichni pořádní chlapi už jsou rozebraní...

Vždycky jsem asi chtěla žít život jinak. I táta mě tak nějak podvědomě ved k tomu, že mam studovat, umět jazyky, cestovat, poznávat svět, užít si a ne sedět doma, mít děti a manžela....akorát ta vejška se nepovedla, takže pracuju, ale zase mam i finanční možnosti.

Mě je 22, přítel je starší o rok, asi jsem to tady ani nepsala. Jenomže o dětech on mluví strašně dlouho a nejlépe tak do roka, do dvou, což i kdybych je chtěla, tak takhle brzo rozhodně ne, takže i tak by se musel smmířit s tim, že bych je měla nejdříve za 5 let, na což by možná přistoupil. Já bych to ve svém věku ani snad nerešila, ale když je na toto téma pořád nabíháno tak to nejde neřešit. Možná si řekneš, že na můj věk, se ještě 100x můžu rozhodnout, že děti chci, je to pravda, ale opravdu nevím, jestli mi rozumíš. U mě to není jenom nějaký úlet, mam k tomu rozumné důvody, pocitové důvody a i kdyby se to vzalo do detailu tak zdravotní. A ty máš manžela nebo přítele, který má stejný názor jako ty? asi si to také možná psala, ale teď opravdu nevím....teď plánujeme stavět nový barák, hypotéka atd. A to je závazek...... K tomu řešení taky přispívá fakt, že většina mých kamarádek a známých už jsou vdané a mají děti (nevim proč zrovna v tomhle okruhu jsem já).A to jsou lidi buď stejně staří jako já, nebo o rok starší. Každý ale má v životě jinou potřebu, oni to chtěli, vyhovuje jim ten stav, ale mě by takhle asi nenapadlo teď žít

nestea: S tím čekáním je to ošemetné. Já svému tehdejšímu příteli řekla, ať ještě počká, že možná v budoucnu změním názor. Sama jsem tomu moc nevěřila, spíš jsem ho nechtěla ztratit. A on na to: "No jo, ale já nevím, jestli mám tolik času. Je mi už 32." Mně tehdy bylo 24 a i kdybych děti chtěla, tak rozhodně ne v takhle mladém věku. No, a dnes je mu 35, má o pět let mladší přítelkyni a děti ještě nemají. Ale prý tak za dva roky už by je chtěli a ona na rozdíl ode mě není childfree. Asi už jsi to tu někdy psala, ale já to zapomněla: kolik že ti je let a kolik tvému příteli? Možná jste ještě oba trochu mladí na to, abyste dělali nějaké definitivní závěry. Ale někdo děti chce už v hodně mladém věku, tak nevím.

Markéto, já svou ženu a rodinu uživím.

markéta: souhlasím s Tebou, mluvíš mi z duše.....:-)

Victoria: asi tak no. Nějak moc možností není. Právě, že jednou nechci litovat, ale je to hrozně těžký. Jenomže nevim jestli třeba on taky nedospěje třeba k tomu, že děti mít nebudeme, nebo jestli já nedospěju k tomu, že je chtít budu, ale aby už pak nebylo pozdě.....jinak mám samozřejmě důvody proč děti nechci není to žádnej jen tak špajc, pro vysvětlení.

pro Chlap33:
a to není objektivní důvod, když ne každá žena má prostě potřebu mít děti? Jak se potom o ni postaráš ty, až ji nikdo nebude chtít zaměstnat, protože byla doma s dětma - tudíž je prý k ničemu. Budeš ji živit? Určitě ne, viď? Sbalíš se a půjdeš o dům dál. Vy chlapi to máte strašně jednoduché!

Nesteo bez urážky: Být na místě tvého přítele kdy by nebránili objektivní důvody mít dítě, tak bych tě v tom tvým šprajcu nechal a už bych s tebou dávno nebyl. Respektive přeju tvému příteli aby si rychle našel budoucí matku svých dětí.

nestea: Obávám se, že váš vztah asi dříve nebo později skončí rozchodem. Děti jsou bohužel tak zásadní otázka, že pokud se v ní lidi neshodnou, je to průšvih. Zažila jsem něco podobného. Ten rozchod sice nebyl primárně kvůli dětem, ale sehrálo to také dost podstatnou roli. Jedině že by se tvůj partner ve jménu vaší lásky rozhodl žít s tebou bezdětný život, ale ty se kvůli němu bezdětnosti rozhodně nevzdávej, mohla bys toho šeredně litovat.

Ahoj všichni, koukám, že už se zde dlouho nepsalo, ale přesto se chci zeptat na Váš názor. Měla jsem opět rozhovor (no ze začátku rozhovor, později už trošku hádku) s přítelem na téma děti. Jelikož jsem sem přispívala, tak děti nechci, ale partner si je prostě jistej, že je chtít budu. Vlastně ani jinou variantu nezná. Řekl, že mě miluje, že se mnou bude, ale že pokud já děti chtít nebudu, že to asi to skončí. Já ho moc miluju, ale opravdu si nejsem vůbec jistá tím, že někdy svoje rozhodnutí změnim, i když je to třeba možné, opravdu nevím. Je to situace, kterou nevim jak vyřešit, jestli čekat, jednat, prostě nevim.....

Lenka: Já nenapsala, že je pro potraty, ale že není proti nim. Jako proti nejzazší možnosti, pokud žena dítě nechce, a to z jakýchkoliv důvodů. Samozřejmě je špatné nechránit se a chodit na potraty jak na běžícím pásu.

A duvod proc nechci deti... hm... v mem pripade je to jako ptat se: a proc mas rada cokoladovou zmrzlinu... zkratka mi to nic nerika a myslim, ze jediny opravdu dobry a relevantni duvod na to mit deti je ten, ze vite, ze to bude naplneni a smysl vaseho zivota a ze jim muzete zabezpecit to co potrebuji a zaroven je radne vychovat... takove to: proboha, mnozte se, vzdyt vymreme je podle mne docela tragedie