Panic po dvacítce

Tak já jsem to párkrát zkusil, ale to je hrůza. Když někam příjdu, tak jsou tam většinou známí a ti jsou naprosto konsternováni, že mě vidí ve společnsti, takže se pochpitelně stávám centrem pozornosti. To mi vážně nevyhovuje.

No tak musis po malych kruccich. Mas nejake kamose? Urcite jo. Tak at ti pomuzou. Nekam te vytahnou, at nesedis porad doma. A urcite se dostanes do nejakeho kantaktu s holkama a postupne ten "strach" z komunikace s holkama snad zmizi, ne? Hlavne nesmis uvazovat o tom, ze nekam jdes s umyslem si nejakou holku najit. Proste to ber, ze se jdes bavit... Pokud mas kamose dobre, tak urcite pomuzou.

No jo, ale kde sebrat odvahu. Mě se zdá, že s léty ji rapidně ubívá. Tak kolem dvacítky jsem se s holkama ještě celkem normálně bavil, problémy jsem měl, jen když mi o něco šlo, to jsem pak utek jak zpráskanej pes. Teď už mě začínají holky děsit všeobecně. Takže si myslím, že jestli se to stupňuje, tak je těch 24 už alarmujících a 25 to je na ručník do ringu.

to michaela - tak napad zajimavy, ale tezko zrealizovatelny. Prece jenom,nejsme vsichni z jednoho koutu republiky a navic kluci typu ja nejsou moc spolecensti. Tak treba odkud si? A naopak myslim, ze "zaseknut" se v techo vecer je asi spis charakteristicke pro kluky.

to 25 let - tak jasne, lecktera pubertacka ma vice zkusenosti, ale myslim, ze vetsine holek to vadit nebude. Holky rady uci. Navic maji moznost si nas "vychovat" k obrazu svemu. To je taky jeden pohled na vec, ale mas pravdu, ze rozhodne vychloubat se s tim, zes nemel holku se neda....
Tak jako tak, v podstate resim stejny problem jak ty. Jenze lepsi navod nez nesedet u pocitace a nekam se pohnout ti nikdo neda. Bud to udelas, nebo se s timto stavem smiris.

A kde myslíš, že sedím? Doma u počítače!
Člověk se musí pohnout, to vím taky, ale v těhle letech už mám strach jen z toho, jak se před nějakou ztrapním. Vždyť má každá druhá puberťačka větší zkušenosti než já.

jsem docela překvapená, že se dnes najdou i kluci, kteří jsou panicové i po dvacítce. Myslela jsem si, že většinou se v těchto věcech "zaseknout" jenom holky. No, docela mě to uklidňuje. I já patřím do této diskuze (25 let!!. Takže dík, že jste se ozvali i Vy kluci!! Sakra, lidi tak založíme nějakej klub ne?? Můžeme se pak třeba setkávat a tak!! Kdo je pro??

Mozna ti pomuze, ze v tom nejsi sam, ale ja, narozdil od tebe, bych jeste ropuchu nebral.
I kdyza za rok..... kdo vi :). Co s tim, to je fakt tezke. Doufam, ze alespon chodis do spolecnosti, treba te nejaka sama "klofne". Nejhorsi jsou takovi, kteri chteji radu co s tim a pritom se nehnou z domu a jen sedi doma a utesuju se, ze jednou to prijde (do teto skupiny bohuzel patrim i ja) :).
Tak jsem zvedav, zda ti da nekdo nejakou kloudnou radu...

No tak to už si je začínám dělat. Teda já si je dělám taky tak od 19. Je to čim dál tim horší. Ženskejch už se normálně bojim. Nevíte co s tim? Za mlada sem si hledal nějakou princeznu, ale měl sem takovej strach, že sem se k ní ani nepřiblžil. Teď bych bral i ropuchu, ale bojim se i jí.

Vsechno ma svuj cas

Simono, povedl se ti krásný překlep: "Ani Freund by se mnou asi nic nezmohl. Není to nějaký blok z dětství nebo tak. Nebyla jsem zneužívaná atd..."

Myslela jsi asi Freuda, ne? Freund byl sexuolog. Jeden z prvních vůbec. Freuda by tvůj překlep jistě pobavil. Napsal na téma chybných úkonů slavný článek....
Ale dost legrácek. Dal bych ruku do ohně za to, že to nějaký blok z dětství je. A nemusela jsi být zrovna zneužívaná. Stačí dlouhá řada drobných odstrčení, neporozumění, odtažení, drobných manipulací a špatných příkladů z okolí.
Míval jsem podobný problém. Toužil jsem po objetí krásné dívky a když jsem se přiblížil k nějaké, se kterou by to bylo klaplo, tak se ve mně něco zlomilo a odmilovalo a místo toho jsem se nešťastně zamiloval do jiné, která si mne držela bezpečně od těla... Bál jsem se vlastně žen. Bál jsem se, že jakmile si s nějakou začnu, bude konec s mojí svobodou, volností, nezávislostí a budu ji mít na krku až do hrobu (jak mne vychovala moje maminka, pán Bůh jí to odpusť), Toho strachu jsem se zbavoval postupně a dlouho.
A tak jsem se sblížil se svou milou až ve 24 letech a dodnes na to rád vzpomínám. A až po třicítce jsem si začal uvědomovat, jak moc je pro mne důležitý dotyk, blízkost, pohlazení, vůně kůže, teplá náruč. Když se moje děti přijdou přitulit, v duchu jim trochu závidím: sám jsem tuhle možnost nemíval. A mám radost, mé děti na rozdíl ode mne, v dospívání tenhle problém mít snad nebudou. Moji rodiče na tu blízkost nějak nebyli a mne to asi dost poznamenalo. Indové věří, že děti přicházejí na svět s úkolem poprat se s tím, co zvorali jejich rodiče.
Píšeš, že se bojíš pustit si někoho k tělu, že by tě stějně opustil a tebe by to tak akorát bolelo. Jeden slavný psycholog kdysi napsal, že nejtrýznivější strachy člověk mívá z toho, co se mu už stalo - kdysi dávno, když byl malé škvrně, které si ještě nedokázalo zážitek přebrat, zpracovat a vlastně zapamatovat ve slovech, myšlenkách, vzpomínkách. Přetrvává to v něm mlhavě: v podobě trýznivých pocitů v situacích, které zavání něčím podobným.
Neboj se, že "skončíš u psychouše". Pokud k nějakému půjdeš, spíš u něj začneš. A pokud budeš mít smůlu a natrefíš na nějakého pitomce, vždycky můžeš odejít a najít nějakého jiného. Nebo radši jinou.

Jo presne tak(radecek01) me je 24 a poprve to bylo v 21 akorat ze se mi to vubec nelibilo holka se kterou jsem byl byla chladna jako kus skaly nekde v tatrach a mysli tim i dole!!!,

tos rezignoval dost brzo...v 19 letech. Trochu zbytecna skepse. Panic v 19 letech to je jeste, rekl bych, celkem normalni. Nekde jsem cetl, ze prumerne se zacina se sexualnim zivotem mezi 17-18 rokem (v CR). TAk to jeste nemusis resit. Jsi pouze rok pozadu :). Delej si starosti az ti bude 25. Ted bud v klidu.

Zdravim, sem na tom stejne je my 19 ale myslim ze to nikdy neprijde. uz sem smirenej....

¨tohle je primo muj pripad, jenze jsem potkala kluka, ktery ma divku skoro tri roky.. a proto nevim na cem jsem, ale opravdu jsem si rekla, ze je to ten pravej.. uz jsem si to rekla u jinyho, ale prebrala mi ho jedna holka,.. no a ted jsem zas v depkach co bude... ach, jo jsem tak nestastna uz z toho

Ahojky Simono a jiní,
já vám docela rozumím a chápu.Ještě donedávna jsem prožívala uplně to stejné.20let, prý krásná holka, ale neustále sama, bez kluka a panna.A právě protože jsem prý krásná, nešlo ostatním na rozum, jak je to možné, že nemám kluka.Jen já sama jsem věděla, jak to je.Mohla jsem si vybírat kluky.Mohla, jenomže jsem měla ze vztahu strach.Sice pěkná, ale zakomplexovaná.Kluci mě opravdu chtěli, mám spoustu přátel, takže do společnosti jsem chodila a většinou pokaždé, at už v hospodě nebo na diskotéce se objevil někdo, kdo chtěl na mě číslo, pozvat mě na kafe, nebo tak.Byli mezi něma i hezcí kluci, ale já jsem se jim nikdy neozvala.A pokud jsem se ozvala,tak jsem to zavčas utla, aby si ten dotyčný nedával ještě větší naděje.Prostě jsem ze vztahu měla strach.Jak vy tady píšete, měla jsem strach, že to bude obrovský zásah do mého monotóního života, měla jsem strach, že se zklamu, nedokázala jsem si představit, že bych měla oznámit rodičům, že mám kluka.Prostě jsem se toho všeho obávala a proto jsem ten strach nedokázala přeskočit.A ačkoliv jsem hrozně toužila po chození s klukem, po lásce a i sexu:-), tak když přišlo na věc a já mohla s nějakým klukem chodit, vycouvala jsem.Jako bych si říkala, hmm, tenhle není ještě ten pravý, ještě můžu čekat na jiného, atd....
A proč to sem píšu?
No protože jednoho krásného dne jsem se probudila a měla jsem v sobě pocit, že už na to budu kašlat, nebudu to řešit a až to přijde, tak to přijde.Nebudu se tím zabývat.Ten večer jsem shodou okolností šla na diskotéku.Nechtělo se mi, kámoška mě ale přemluvila a já tam šla s tím, že si jdu jen zapařit.Ani jsem se nenalíčila, jen řasenku.A kupodivu se ten večer stal zázrak: Oslovil mě tam kluk.Pro mě to nebylo nic nového, ale v jeho případě jsem hned ucítila, že tenhle kluk je přesně ten, pro kterýho bych všechny svoje mindráky hned zahodila za hlavu.A opravdu.Začali jsme spolu nejprve kamarádit, protože já jsem nechtěla nic uspěchat.Ale pak už jsem ucítila, že nechci jen kamarádství, že ho miluju a ten den jsme se poprvé políbili.A o měsíc později jsem zažila své první milování.
Takže- co z toho plyne?Opravdu jen ta "pravá" láska, kdy samy ucítíte, že je to prostě ONO, vás z toho vyléčí.A ze své zkušenosti vím,že přichází nečekaně.

Simono,tak promin, jsem nevedel, ze se to vztahuje i na vek (ze jsme na to tom stejne). Koukam, ze se s tim trapis asi vice nez ja. Myslim, ze uz trochu podlehas sebelitosti a skoro az rezignujes na to, ze se to zmeni. Tak koukej zacit myslet pozitivne, jo :). Rozhodne nejsi prestarla a ani nejsi a nebudes stara panna. Uvidis... to jeste prolomime.

Pendreku, myslím, že už jsem přece psala, že jsme na tom stejně!! Je mi 25 let. Takže jsem už těžce přesstárlá. Myslím, že už by se dalo o mě hovořit jako o staré panně. Ale co nadělám... Když mi bylo 18, říkala jsem si, že "to" do 20ti všechno stihnu, pak jsem tu hranici pořád oddalovala, a nakonec je mi 25 a nic... Takže je to bída.

Simono,to bych taky rad vedel, co je semnou spatneho, ale jak nad tim koumam, odpoved nenalezam.Asi oba jsme zrali na odbornou pomoc. Co se tyce najakeho bloku z detstvi, tak ani ja nic. Normalni vsechno v pohode.
Vubec muzu vedet, kolik ti je let... Jestli ti je treba 20, tak bych to v tvem pripade nevidel jeste tak tragicky.
Kazdopadne bych nerad dopadl, jako nekdo, kdo sem psal, ze byl az do 40.... ale co ja vim

Pendreku, já ti teda slubuju, že už nebudu vůči klukům agresivní, ale říci mu,že jsem stydlivka, nevím, ale to bych asi nedokázala. Ale jsem ráda, že i ty máš podobnou zkušenost ( s tou pusou). Co teda je špatně??? Co způsobilo ten reflex??? Já tomu fakt nerozumím. Normální kluk by přece tu holku popadl ne?? A já bych zase už měla dávno s jedním z těch mých nápadníků chodit ne??? Ani Freund by se mnou asi nic nezmohl. Není to nějaký blok z dětství nebo tak. Nebyla jsem zneužívaná atd...

Ahoj Simono, frigidni asi nebudes. Vse bude v prilisnem respektu z kluku a hadam z fyzickeho kontaktu, kdyz pises o tom klukovi, ktereho si odstrcila. Mam podobnou zkusenost, teda ne s klukem samozrejme :). Je to tak tri roky zpet co kamaradka mi chtela pred Vanoci poprat hezke svazky a chtela mi dat pusu, no ale ja se odtahl (a pritom se mi fakt hodne libila). Proste nejaky reflex.
Tak to mame stejne.
To citove zklamani bude druhotne. Ostatne si myslim, ze asi vetsina lidi, ma alespon v koutku duse tyto obavy, ze jejich druha polovicka je jednou zklame.
Az potkas nejakeho kluka, ktery se ti bude libit a bude se o tebe pokouset, tak staci rici, ze si proste hodne stydliva. On vyciti, ze musi na tebe pomalu.
Hlavne uz je nemlat :)