Reklama

Sebevražda

Tekken (Út, 26. 8. 2008 - 11:08)

Di do toho a nemluv o tom!

samík (Út, 26. 8. 2008 - 08:08)

chci spáchat sebevraždu a jsem rozhodnut.

petr (Po, 4. 8. 2008 - 18:08)

ahoj Jirino tak uz jsme tri

Jiřina (Po, 4. 8. 2008 - 17:08)

Petře, ráda se setkám tváří v tvář.

petr (Po, 4. 8. 2008 - 17:08)

ok tak uz jdou dva ? kdo chce jit at se vyjadri jasne davan na to cas po druhem 12 zari

Návštěvník (Po, 4. 8. 2008 - 15:08)

Petře myslím že kdo to zakusil na vlastní kůži tak má o tom reálnější pohled, než ten co o tom jenom kecá.Viz.bodie.

MÍLA (Po, 4. 8. 2008 - 14:08)

:-)))...DOBRÝ NÁPAD PETŘE...

petr (Po, 4. 8. 2008 - 14:08)

nejak porad pisem to same dokola .asi nam to nejak spestruje denni zivot.nekdy cekame co reknou ostatni jindy trochu provokujeme ale prosim vas jemon me tady nikdo nerikejte co se ma delat a co se nama delat co je dobro a co je zlo.z takovych reci se me vzdy udela spatne. taky se me dela spatne kdyz lidi rikaji jak jsou radi ze se tenkrat nezasebevrazdili.a aby si to lidi rozmysleli to udelat.ze pry je to sobecke. tak clovek bude trpet zivotem aby ostatnim neublizil.ale o tom jsme zde jiz hovorili mnohokrat a jenom se opakujeme.navrhuju se setkat nekde a poradne se pobavit treba udelat nejaky ohen a opect burty nebo prase a napit se dobreho moku.tyto rozpravy na netu jsou nemocne.lidi pisi nikdo je nezna zijem v bubline kazdy ve svoji ,mame spojeni s celim svetem ale pokecat o nesmyslech s nekym osobne se nam nedari.
znovu bych rad pripomel vsem pisatelum Senecu kdyz rekl VOLENTEM FATA DUCUNT-NOLENTEM TRAHUNT coz volne prelozeno znamena CHTEJICIHO ZIVOT VEDE-NECHTEJICIHO VLECE. lidicky jestli byste se opravdu chteli setkat ,tak bych byl rad aby setkani bylo ve znameni radosti ze zivota s tim ze se muzu kdykoliv zasebevrazdit az uznam za vhodne a ze me do toho nikdo nebude mluvit a premlouvat me at to nedelam.tak ted cekam na vase reakce vy zakuklenci pocitacovi

bodie (Po, 4. 8. 2008 - 11:08)

Kdo uvažujete o tomto radikálním činu - chápu vás, také jsem si tím prošla. Udělala jsem to. I dnes - 10 let poté si někdy říkám, že bohužel to nevyšlo. Ale za tu dobu jsem něco ušla. Nejsem tak daleko, abych dokázala svůj život někam směřovat a mít sílu překonávat překážky a směřovat ke snům, stále se motám v kruhu a na nepřekonané překážky se už jen smutně dívám, ale jsem tu. A tak vidím, jakou bych napáchala spoušť. Ano, já bych si to vyřešila a myslela jsem si, že bych tím pomohla i ostatním, ale nebylo by tomu tak. Měli by o starosti míň, ale za jakou cenu? Tu bolest, zoufalství, výčitky, kterou byste způsobili... za to to nestojí. Je to strašně sobecké a zbabělé. Říká se mi to těžko, často si to musím opakovat a ty děsné myšlenky zahánět. Ale jde to. Pomazlím se se psy, zničím se na kole, vezmu si Neurol - ale jen jeden! (no, někdy dva...). Než se rozhodnete to skončit, rozhlídněte se, pokud to ještě jde. Já byla v tak hluboké depresi, že už mi to nemyslelo. Kolem bylo jen černo, vůbec nic nemělo smysl, všechny jsem jen trápila a nenáviděla jsem se. Přežila jsem bez následků, což se prý rovná zázraku. A tak vidím, co bych napáchala. Když už ne pro sebe, žijte pro ty druhé. Mám psy, kteří mě potřebují a nemůžu starost o ně prostě hodit na jiné. Nejsem sice jejich "hlavní člověk", ale jsou na mě závislí a mám za ně zodpovědnost. Už mi jeden umřel a vím, jaká to byla bolest, jaká propast zůstala v mém srdci. A ještě horší bolest bych způsobila svým blízkým? Už ne.

petr (Po, 4. 8. 2008 - 10:08)

Denisa- ne je to jenom pro obcany Holanska a Belgie jinym to neudelaji.

Denisa (Po, 4. 8. 2008 - 01:08)

Petře, taky jsem o tom slyšela, ale v Oregonu to jenom když je někdo smrtelně nemocný a stejně by za čas zemřel. Ale co když nejsem? Nevím jak je to v Belgii a v Holandsku. Je tam euthanasie dostupná i pro cizince a za jakých podmínek?

Jiřina (Ne, 3. 8. 2008 - 23:08)

Radko, M a další, kteří jste mi vyjádřili sympatie, děkuji. Petr a Julča mně nemůžou ublížit, protože mně se už nic horšího stát nemůže. Syn se léčil několik let s depresí a v poslední době jsem už měla naději, že to bude v pořádku. Já teď nejsem schopna nějakého delšího psaného projevu, jsem v nějaké bublině a moc mi to nemyslí. Stejně je tady pořád se mnou, protože ho miluju.

petr (Ne, 3. 8. 2008 - 23:08)

D.M. v holandsku jsem rok bydlel ,myslim ze to je jeste povolene v Belgii a jako obcan Oregonu tam to taky maji povolene.

Kaja (Ne, 3. 8. 2008 - 18:08)

Život je zvláštní. Máš skoro vše co jsi kdy chtěl a to co nemáš věříš že brzy budeš mít. Nechybí ti nic. Pak se to ale otočí. Ze dne na den. Ať už se stane cokoliv tak ti to může změnit život a pak už je k tomu kousíček. I když mám kolem sebe dost lidí kterým na mě záleží, kteří mi hodně pomohli, tak stejně člověk uvažuje o tom že to ukončí protože nevidí jiné východisko a nedokáže si představit jakýkoliv další život.Pokud má člověk v co věřit a doufat tak se žije hezky. Čekáš že si splníš sny, přání a vše můžeš pokud chceš. Ale co když najednou nic z toho není. Když to zmizí. Co pak dělat? Navštěvuji psychiatry a psychology ale zatím pořád nevěřím tomu že mi pomůžou. Samozřejmě léky na deprese jsou fajn ale spíš bych potřeboval ránu do hlavy, zapomenout na vše, a začít znovu. Asi tady plácám nesmysly. Už přestanu. Jen jsem tím chtěl napsat že nezáleží na tom jaké má člověk vzdělání nebo jestli je duševně vyrovnaný a tak podobně. Prostě sesypat se to může vždy. Znám dva kluky studující poslední ročník medicíny co to udělali a povedlo se jim to. nikdo neví proč když to byli tak inteligentí kluci. Děkuju za přání snažím se tomu věřit že to bude lepší ale je to těžké.

Jiří (So, 2. 8. 2008 - 16:08)

Zdravím Kajo. S tim, co jsi napsal ohledně léčebny, máš pravdu. Podělím se o svou zkušenost. Můj nejlepší kamarád se dostal do Kosmonos s těžkou depresí, pak mu zjistili schizoafektivní poruchu. Nyní se léčí doma a občas vážně přemýšlí o tom, že to skončí. V léčebně jsem ho byl navštěvovat(je to tam hrozné). Studovali jsme vysokou školu, říká, že už nemá šanci ji dokončit. Známe se 6 let, po celou dobu byl skvělý a v pořádku, prožili jsme spolu hezké chvíle. Věř, že mi bylo hodně špatně, už jsem byl léčený na depresi, takže vím, jaké to obnáší hrozné utrpení. Mám ho moc rád a dost se obávám, že o něj přijdu...
Teprve když si člověk sáhne na dno, uvědomí si, co všechno vlastně má a že k radosti stačí obyčejné maličkosti. Přeji Ti hodně zdaru a úspěchu do dalších dnů.

Kaja (So, 2. 8. 2008 - 12:08)

Děkuju moc Mílo.

D.M. (So, 2. 8. 2008 - 11:08)

> Petr > doporucuji navstivit zemi, ve ktere je povolena asistovana eutanazie. Myslim, ze je to Holandsko. Pro tebe by to nemel byt problem.

MÍLA (So, 2. 8. 2008 - 05:08)

Kajo...držím pěsti

Lída (So, 2. 8. 2008 - 01:08)

Předávkování heroinem bych nevolila ani v té největší nouzi.Lidi jsou hloupí,uvěří všemu co jim podsuneš,uvěřili by tomu,že jste špinavé smažky,které to praktikovaly kdoví kolik let a byli nakažené žloutenkou a bůh ví čím,jestli chcete odejít,tak čistě,určitě je pravda,že ten Nuselák a metris zvolí člověk,který to potřebuje vykřičet a vyčítat lidskému společenství hnus současného bytí i to je v pořádku.

Kaja (Pá, 1. 8. 2008 - 21:08)

Ahoj, doporučuju všem když to chcete udělat tak to vymyslete tak aby to vyšlo. me to nevyšlo. pár dní na JIP, pak psychiatrická léčebna. Kdo si nejste jistí jestli to udělat běžte se podívat do léčebny. Přejde vás chuť dělat cokoliv. Pokud to budu chtít zopakovat tak hodně destruktivním způsobem. Ale možná že to že jsem to udělal mě odprostilo od minulosti a já teď dokážu žít dál. To ale ukáže až čas

Reklama

Přidat komentář