Sebevražda

To musíš ale byýt docela odolná osoba, v tak frekventovaném povolání:-)
Víš, je strašně super, že ti pomáhají tyhle stránky. Máš partnera, jsi vdaná, máš děti? Omlouvám se za tu záplavu otázek, třeba už jsi to psala, ale pokud zabrousím hluboko do archivu, stejně mně to bude všechno splývat dohromady.

podle toho co tady pisu bych si tipla tak 15,ale je mi 31 a pracuju jako obsluha baru a herny.prace nic moc,ale jsem mezi lidma a penize taky celkem ujdou..no a jak se dnes mam?zas ten blbej pocit po probuzeni,ale kdyz jsem tady,tak mi je lip..diky za zeptani..

Ahoj, vidíš, takový krásný pozdrav. Jak se dnes máš? Chtěla bych se tě zeptat. kolik ti je a co děláš?

krasny den vsem..

Evi2 děkuji moc teď jedem s dcerou za mojí mami ,přišla už o dvě vnoučata a tak to má taky těžké,tak jsem začala za ní jezdit s dcerou,i když chuť moc nemám, ale musím. odepíši Ti večer děkuji.

Evičko, máš tam mailík, včera jsem přišla pozdě, tak jsem to hned teď napravila.
Je strašný co tady čtu a zároveň strašně povzbuzující.

Evičko,nikdy toto trápení nepřebolí,ale časem bude trochu snesitelnější.Moje tchyni zemřel náhle syn,byl mladý a měl dvě holčičky,nikdy se z toho nedostala,celý zbytek života chtěla umřít a jít za ním.Jen my jsme ji drželi nad vodou,aby tu s námi byla.U nás v dědině se stal případ,že otec jel se synem,který měl taky malé děti v autě trošku rychleji a dostal smyk na ledovce.Syna na místě zabil a on vylezl jen s odřeninami.Když se to v nemocnici dověděl,chtěl se zabít,překazili mu to.Manželka mu nikdy neodpustila,rozvedla se,snacha mu odpustila stýká se s ním ,maminka mu zemřela a on tu zůstal úplně sám se svým svědomím.Myslím,že to je tragédie,kterou ten člověk snáší.Každý večer si říká,proč?Vím,že to vaši bolest nezmírní,ale jen vám chci říci,že nejste sama a věřte okolí bude ohleduplné a myslím si,že nakonec budete ráda,že do práce jdete.

Krásný den Evičko...:-) taky užívám hormon štěstí a k němu přidávám úsměvy před zrcadlem..
Člověk se má snažit když tu je ,aby byl....
ten kdo nic nedělá,nebo se aspo?n nesnaží aby byl, tratí u mne na ceně....

Vesmířanko,píšeš o sobě?Tvé myšlení je opravdu na velmi nízké úrovni,věřím že po smrti něco je,nevím sice co,ale asi je,ale vysvětli mi proč čekat až umřu?Ted jsem tu tak si ten život chci užít,a to co nám ho komplikuje nebo znepříjemnuje k tomu životu bohužel patří.

Plně vás chápu,jak dlouho jste byla doma?Já jsem od 9.9. a měla bych jít 1.11. ale tak strašně se mi nechce ,jít mezi lidi ,ani já nemůžu sama nakupovat,ještě to jde někde úplně jinde ,ne tam kde mi znají tam musím jít s někým ,bohužel mám práci kde chodí každý den tak 20 lidí ,nevím jak to budu zvládat.Nemám sílu se usmívat a ani se bavit s nimi,chtěla bych jen jediné a to asi i vy_své dítě zpět.A vím že mi to nikdo nesplní.Já jsem přestala úplně jíst,spát jen s obtížemi tak na dvě hodiny,pak mi vyhrožovali s kapačkami ,tak jsem začala ,ale nejradši bych byla někde v koutku zalezlá . Mám ještě jednu dceru a za moc jí vděčím ,drží mi nad vodou ,miluji jí stejně jako tu druhou,jsem moc ráda, že je teď s námi doma a mám co dělat ,vařím jim ,peču a tak ,ale až odjedou tak nevím co dál.Vím že to bude doživotní bolest ,to že to dítě už není a tolik chybí,vím že jsou na tom lidi hůř ,ale smířit se nikdy s tím asi nejde.

Plně vás chápu,jak dlouho jste byla doma?Já jsem od 9.9. a měla bych jít 1.11. ale tak strašně se mi nechce ,jít mezi lidi ,ani já nemůžu sama nakupovat,ještě to jde někde úplně jinde ,ne tam kde mi znají tam musím jít s někým ,bohužel mám práci kde chodí každý den tak 20 lidí ,nevím jak to budu zvládat.Nemám sílu se usmívat a ani se bavit s nimi,chtěla bych jen jediné a to asi i vy_své dítě zpět.A vím že mi to nikdo nesplní.Já jsem přestala úplně jíst,spát jen s obtížemi tak na dvě hodiny,pak mi vyhrožovali s kapačkami ,tak jsem začala ,ale nejradši bych byla někde v koutku zalezlá . Mám ještě jednu dceru a za moc jí vděčím ,drží mi nad vodou ,miluji jí stejně jako tu druhou,jsem moc ráda, že je teď s námi doma a mám co dělat ,vařím jim ,peču a tak ,ale až odjedou tak nevím co dál.Vím že to bude doživotní bolest ,to že to dítě už není a tolik chybí,vím že jsou na tom lidi hůř ,ale smířit se nikdy s tím asi nejde.

Jiřinko děláš to správně,hodně chod mezi lidi,nestran se a zaměstnávej se celý den až večer padneš únavou.Hodně chod do přírody,ta ti odpoví na spoustu otázek,uvidíš.Zvládneš to,vím to.

Ahoj všichni, tak jsme se probudily do dalšího dne a to je přece super, ne? To jen pro ty, co je nic nebaví, nenaplňuje...
Ano, jde o "hormon štěstí" serotonin. Nádherně to řekl ve 13. komnatě Jiří Krampol. Jde si zacvičit aby mu ten hormon, který se při pocitu naplnění vylučuje, vydržel alespoň 2 hodiny, než ho někdo nas....
Jen bych chtěla říct těm, co je stále něco nebaví. Pokud jste si to vsugerovali a děláte všechno s nechutí, nesmíte se divit. Mně taky nebaví vařit, uklízet a hlavně mít nějaké povinnosti. Nikdo nedělá jen to, co ho baví a tohle je docela laciný argument
Moje dcera po sebevraždě byla hospitalizovaná na psychiatrii, tam docela změnila názor a pohled na svět. Ty problémy a výkyvy nálady, pocit "nebavivosti" jí tam hodně rychle přešel, když viděla mládež s opravdu pohnutým osudem, ti snad měli na to právo, ale vy co máte milující rodinu, přátele (máte, jen je nevyhledáváte), máte zdraví, pak je taková věc, jako "mě to nebaví" úplně malicherné slovo. Neblázněte, netušíte s čím holky a kluci žijou.

Evo, já se s tím nikdy nevyrovnám. Ale možná díky antidepresivům už jsem schopná trochu fungovat v praktickém životě. Už dokážu jít sama nakoupit, přestala jsem prchat před lidmi a 1. října jse se vrátila do práce. Pomáhá mi fyzická aktivita, prostě dělat nějakou práci nebo sport, prostě pořádně se unavit.

Na sebevraždě není nic špatného,to jen tahle zmanipulovaná společnost tyto jedince považuje za cvoky potřebné léčení.
Uvědomte si,že jste nedokonalí tvorové a vnímání jiných životně možných dimenzionálních existencí přichází až po fyzické smrti člověka,vždyť za života nejste schopni ovládnout a proniknout ani svým vlastním myšlením.

Také mám nutkání od dětství to skoncovat.Není to žádná stěžejní věc,jen tisíce drobností,které zatmí rozum a pěkné věci.Stále mám vše na ukončení života po ruce,ale dal jsem si závazek až za dva dny.No a během té doby se hroty trochu otupí.Jsou to asi depky.Několikrát jsem to řešil s psychyatry,ale radši jsem vycouval .Jsem pro ně anonymní.Považuji to za slabost a stydím se za ni.Asi nám teď začíná mlhavé období a to nejen počasím.Přeji teplo a dodrou náladu.

kolik máš let ,to jsi tak slabá ,nebo spíš slaboch ,že se neumíš pokusit poprat se životem? Jsou tu ženy které přišly o své nejdražší snaží se vrátit do života,za co si je velmi cením....
chci umřít...jak jednoduché...

chci umřít, mám zdraví i život v prdeli,je to mé jediné východisko.

jasne ze serotonin..

Není to náhodou serotonin?