Sebevražda

V 17 víš o životě prd.vážně si to mysliš..i když o mě nic nevíš?... nejlepsi bude ais kdyz se vsema budu souhlasit.. jo nevim vube cni co zivote a sem rozmazlenej blazen kterej nevi co chce.... doufam ze je to pro vas dost uspokojivy,,,, sbohem

Psal jsem, jen slaboši se...Ne.. ja jen vim jakej život doopravdy je,, bohužel.. a naopak si myslim ja, ze vy se radsi podridite zivotu... a kdyz tu jsme..tak.je to jak..otroci.. jo možná mám psychickou nemoc.. ale neco to zpusobilo nemyslite?.. a kdybyhc byla rozmazleny fracek..mela byhc uplne vsechno a nemela bych duvod se starat o nejaky veci ..ktery mi momentlane bezi hlavou... ale.. to uz je kazdyho nazor..

dalši člověk co umí jen...a ani vědět nechci,podle mne jsi rozmazlený fracek a potřebuješ dostat pořádně přes hubu.Ajestli chceš něco udělat,tak to udělej bude o jednoho blázna míň,

dalši člověk co umí jen odsuzovat?... nepochopitelný...:(..vůbec nic oa mě/nás nevíš................

Hodných lidí je opravdu jen...a co ti tak moc chybí?,tak si pořiď kotě a bude,uvědom si kolik je na světě nemocných lidí a tak by chtěli žít a ne,jen čekají na smrt,kolik je maminek co prosedí v nemocnici a kouká na své dítě do postýlky a prosí boha o uzdravení a ty tady kňouráš,tak nakopat někam aby jsi se probrala! ! !

Hodných lidí je opravdu jen málo :(.. važme si jich! a jinak.. kdo sem napsal něco pěkného a opět mě nesrazil na zem... DEKUJI

A nevím, jak jinak bych se...Prosím- zůstaň s námi- na druhém břehu budeš pak sám- za trest.Víš? Sebevrazi to mají těžké i tam-možná si poklepeš na čelo,ale věřím tomu,že Bůh nás na tento svět neposlal
náhodou,že tady máme ssvá poslání a že když si šáhneme na život a ono se nám to pak podaří, i na druhé straně to budeme jako duše mít moc těžké.Řekni- jsi těžce nemocný, máš snad hlad, máš bídu,nemáš stzřechu nad hlavou? Já znám jednoho bezdomovce- žije na hl.nádraží v Praze a na internet chodí do knihovny- žije veřejnou prací a čekáním na ÚP na nějký ten groš-sociální příspěvky nebere. A života se drží.

J... hrozně moc.. opravdu...To je mi Tě líto,ale máš naději- ta naděje je dítě,které jednou můžeš mít. Nemusíš přežívat nebo trpět-dám Ti možnost-můžeme být přítelkyně- můžeš mi psát o všem co Tě trápí, jak nemůžeš něco zvládnout a já se pokusím poradit,pohladit apod. Jestli-nechceš psát si tady-tak za nou přijď na můj mejl- [email protected] napiš kdo jsi a kde jsme se sešly. Pokud budeš chtít-ano?

J... hrozně moc.. opravdu...Ano, děvče, přežívej a trp, nejsi sama, mnoho lidí přežívá a trpí a což teprve starší, ti už mají málo nadějí, ale přesto čekají na zázrak či jak tomu říci, který nepřijde. Ale ty máš celý život před tebou, jistě tě čeká a nemine budoucnost
mnohem, mnohem lepší,musí to tak být. A naděje umírá opravdu poslední, tak jí dej šanci, tobě se vyplní, máš spousty času.

J... hrozně moc.. opravdu hrozně moc bych se chtěla na něco těšit.. nejvice co by mě pomohlo..a co byhc věděla že by mě tu udrželo..je dítě.. miluju děti..a mam k nim hodně vělkej vztah.. jenže.. je tu problém..můj věk... patřím mezi náctiletý... ale ještě pod 18.. i 17.. a to zvířátko..taky by mi pomohlo.. ale měli jsme pejska.. otec ho prodal.. pak krasnyho maliho kralicka.. a do 4 mesicu umrel.. a... já prostě nevim na co byhc se mohla těšit. Ale vím že je tady opravdu ten člověk..jeden jediný člověk .., kterýmu by to ublizilo vic nez si dokazem vsichni predstavit.. a to nechci.. takze.. nejspis budu přežívat.. a tiše trpět.. je to těžké

A nevím, jak jinak bych se...Já tě za slabocha nepovažuji, ani náhodou. Jak už jsem kdysi (a nejenom já) psala,
lidé, kteří odejdou ze světa dobrovolně, jsou jen ti nejodvážnější... !!!!
Ale potom už není nic, odvaha, neodvaha, nic, nic... Zůstaň s námi, zůstaň...!

A nevím, jak jinak bych se měl s tím posraným životem prát, než ho zlikvidovat.

SLABOCH je ten, kdo se neumí...No a co jako? Třeba se poser same.

Já mám sebevražedné...J, palec nahoru, tvůj příběh je strhující.
Ale stejně se bojím, že těm, kteří se už dostali příliš daleko ve svých těžkých úvahách, už nic nepomůže, ale jistě že
každá větička dobrého člověka je pro ně alespoň momentovým lidským pohlazením...

chci to udělat, ale..vim že...Pochopení mám plné srdce, ale i strachu o vás, kteří jste se pomalu vydali na cestu, z které není návratu... Chtěla, bych, abyste tu byli s nám, podle stylu psaní jste inteligentní lidé,jednoduchý člověk na takové věci nemyslí... A tak chodí po světě tolik lidí, kteří by tu ani nemuseli být a ti, kteří by tu být měli se rozmýšlejí...

Já mám sebevražedné sklony vrozené,také jsem se několikrát o sebevraždu pokusila- vždy stranou od lidí,aby mne nikdo nenašel-vždy se tam objevil nějaký člověk- turista,nebo lesník apod. Jednou jsem to udělala doma a našel mě manžel v posledním stádiu a když mě zachránili ,prý to bylo za pět minut dvanáct. Měla jsem velmi těžký život,neuměla jsem se adaptovat v novém prostředí a sociální zázemí jsem neměla.
Protože mi stát vzal děti do Dětského Domova,bylo mi 34 let.
Nikdo nepochopí kdo to neprožil,a jednoho velmi pošmurného dne,jsem našla zatoulané štěně,bylo mu zima,bylo vyhladovělé,a já si řekla,že mu dám domov. Díky tomuto tvorečkovi,z kterého vyrostl krásný německý ovčák,jsem našla smysl života,naučila jsem se za někoho mít zodpovědnost a naučila jsem se spoustě dalších věcí- Pes již zemřel,ale já žiju sdál a nejsem na svůj život sama.Začala jsem si vážit manžela, lidí,kteří umí pomoci v pravý čas a díky tomu všemu jsem si na stará kolena-je mi 62 udělala maturitu a sama jsem teď opěrný bod pro lidi,kteří hledají pomoc.Neberu žádné léky,když mám splíny, udělám si bylinkové čaje,mám nového psa a věřte mi,že život je mnohem hezčí-když se máte na co těšit-třeba na to,že druhý den vstanete a uděláte si dobrý čaj,nebo něco dobrého uvaříte apod. Co se týče dětí- vrátily se k mámě. Máme moc hezké vztahy,ale jisté odcizení tam je i po tolika letech cítit-jsou to ztracené roky,kdy jsem měla prázdnou náruč a neumíme řešit banality,jako v jiných rodinách.Ale již se nechci zabít.Promiňte,rozepsala jsem se,možná to někomu pomůže,možná né.Ale za svůj život tady si každý nese svou zodpovědnost sám.

chci to udělat, ale..vim že když to udělám, jeden člověk to udělá taky, člověk na kterým mi záleží a nechci aby se to stalo i jemu. Ale pak si zas jen rikam.. kvůli jendnomu člověku neudělám to, co mi od všeho pomůže?... jenže.. at tady tvrdite cokoli... vsichni mate v necem pravdu.. VSICHNI.. takze i ,,my''! ale jen někdo má pochopení pro ty druhý.. :(

život je břemeno!!!
Stojí...Svatá pravda. Vždyť proto, abych žil, musím dělat spoustu věcí, které nenávidím. Pokud je dělat nebudu, dostanu se na okraj společnosti. Není z toho cesty ven. Jen jediná, jiné řešení opravdu není.

život je břemeno!!!
Stojí...Souhlasím, život je lože utrpení...
Ale protože si myslím, že každý z nás přeci jen zažil v životě šťastné chvíle,
byť třeba i jak dítě či mladý člověk(můj případ), užiju slova J.Špáty: " Život jsou dlouhé plochy smutku a jen okamžiky radosti..."

život je břemeno!!!
Stojí úplně za hovno, a kdo si to nepřizná, tak si akorát chčije do rukávu a je nám realistům pro smích.
K čemu žít?
Vždyt je to na hovno a úplně zbytečné.