Sebevražda

něco strašného.Z mé rodiny ne,ale z manželovi strany.Nejhorší je,že nikdy žádné problémy nedělal,ba naopak,byl oblíbený,společenský,všichni jsme v šoku.Jako v první chvíli co mě napadlo,tak proboha,do jaké rodiny jsem se to dostala.Co s tím,já se o tom s nikým bavit nechci,vím,že je to strašná věc,která se nesmí stát nikdy,nechápu to,fakt bych se nejraději odstěhovala.

právěže se bránit nijak...Spachal nekdo z tvych blizkych pribuznych nejaky zavazny trestny cin?

pro D. z 00:22

Jdeš na to...I lide, kteri jdou na podobne veci hodne technicky, maji tencenci prozivat podobnou skalu emocionalnich stavu jako kdokoli jiny.

Zalezi vzdy na tom, jake slouceniny jsou syntetizovany v neuronech, aby byli jimi nasledne vymesovany, a napojovaly se na receptory nasledujicich neuronu v nervovych tkanich.

právěže se bránit nijak nemůžu,ani s tím nic dělat nemůžu.Sice se to netýká mě samotné,ale blízké rodiny.Jde o hodně špatnou pověst,kterou ted budeme mít.Jedině se nad tím povznést,ale to já právě neumím,to nejde.Nikdy by mě nenapadlo,že nás něco takového potká.Potřebovala bych jít ke kadeřnici,ani tam už chodit nebudu,vím,že to všichni vědí a já se tak stydím,i když se to netýká mé rodiny.Co mám komu říkat,když sama vím,že je to neomluvitelné a nic takového se nemělo stát.Opravdu bych se snad ostěhovala,ani čas nepomůže.

> Je to jako porovnávat,...pro D. z 00:22

Jdeš na to hodně technicky.
V Tvém pojetí musí být i sebevražda jen chemický proces proměny těla v prach...
Možná Ti to pomáhá se netrápit. Třeba.

jsi rozumná.Ano,každý si...Je to něco, co by si zde mohl přiblížit, nebo je to příliš intimní?
Je mi to líto... :-(
Co s tím můžeš udělat? Jak se můžeš bránit?
Sebe ochránit?

Ty jsi opravdu jen...Mys je evolucne daleko blizsi cloveku nez zelve.

A pokud me uz zde mermomoci chces oslovovat, neskodilo by, kdyby sis pro tento ucel vybrala nejaky ode me odlisny nick.

> Je to jako porovnávat,...Ty jsi opravdu jen živočich. Něco jako želva nebo myš. Nemyslíš páč nechceš. Ne že nemáš čím ale nechceš. Resp. nedomyslíš. Ale jsi mi už u prdele. Nazdar JEN živočichu.

Míra utrpení není...Tak to všechno cítím i já. Už jsem tu kdysi zmínila slova významného amerického pastora-"Ano, víme o tom, že jiným je ještě hůře, ale zároveň KAŽDÉ SRDCE MÁ I SVOU BOLEST." Proto se nestyďme i za to, že i když jsou povodně a tisíce nešťastných lidí, cítíme přesto nadále i svou duševní bolest. Byť nám to činí rozpaky.

> Je to jako porovnávat, jestli mně chbutná tenhle citrón kyseleji než tobě...když nikdy nezjistím co při jeho ohutnávání cítíš ty.

Pri konzumaci citronu vsak lze merit napriklad miru aktivity v ruznych mozkovych centrech, pripadne intenzitu elektrickych impulsu v oblasti samotnych senzoru apod.

Vysledky mereni lze tez porovnavat mezi ruznymi probandy, a lze i testovat vypovedi ruznych probandu a davat je do korelacnich vztahu s namerenymi objektivnimi daty.

Podstatne je pritom to, ze clovek je zivocich jako kazdy jiny, a zivocichove obecne jsou fyzikalni objekty jako kazde jine.

no,holky pomahaji,ale ja...Míra utrpení není objektivně měřitelná. Její sílu určuje výhradně její oběť.

Kdysi mi přišlo přehnané, když můj terapeut mluvil o mém "utrpení", a mně přišlo, že šíleně přehání, že přece lidi si procházejí většími hrůzami a nejsou tak v prdeli jako já.

ubezpečil mě, že to, jak velké utrpení prožívám, si určuji sama. tak se stalo, že mě skolilo něco, co druhý by zvládl bez ztráty kytičky.
Jsou jen různé způsoby prožívání a zpracování. Není lepší nebo horší.
Proto mi přijde úsměvné, jak se někteří "měří" kdo je na tom "hůře" či lépe.
Jak to posoudit?
Je to jako porovnávat, jestli mně chbutná tenhle citrón kyseleji než tobě...když nikdy nezjistím co při jeho ohutnávání cítíš ty.

popis je jen popis. Vždy bude velmi povrchní, nedokonalý, a zážitek chuti citrónu je nepřenosná.

Chtěla bych za sebe...nejsem...Jsi silná. Jsem si jistý, že se zbavíš i těchto depresí, které stále máš.
Máš pravdu víla nejsi, ale jsi něco víc. Člověk se sdrcem na pravém místě.

Nokosi, to co jsi napsal(a)...Tak prd, velebnosti. Nezadarilo se. Akorad jsem musel vysvetlovat doktorce, proc jsem najednou bez inzulinu. Ten muj inzulin na sebevrazdu neni vhodny. Funguje to jen s tim, ktery se picha dle potreby. Ale ten muj (Levemir) se pich apravidelne a pusobi dlouhodobe. No, slibil jsem, ze pisnu jak to dopadlo...blbe, jenom kocovina.

Chtěla bych za sebe...nejsem dobrá víla, nejsem ani žádná jiná víla.
Jsem jen člověk, co má cosi za sebou a pokouší se o empatii.
Vím, že to někomu může přijít dost sentimentální.
Moje zkušenost je taková, že tvrdost opravdu depresivního člověka ještě nikdy nenakopla, vždy ho jen srazila ještě níže k zemi, pod zem...
Umím být tvrdá, ale jsou lidé a situace, kde se mi to nezdá vhodné. A téma sebevraždy je jedou z nich.
Od života ke smrti vede jen uzoučká štěrbina. U některých je obzvlášť úzká.

Sama jsem teď na zvýšené medikaci a nejsem na to nikterak pyšná. Ale musím zvládat, co jsem si naložila (rodina, práce, studium). Pakliže to nedám, tak to prostě nedám. Tak trochu jedu sama proti sobě, ale mám to tak už nastavený. Buď všechno nebo nic. Můj život bez činnosti pozbývá smyslu. Raději umřít, než tu být zbytečně. Takže se pokouším přežít takto. Když se to nepovede, aspoň neumřu s výčitkou, že jsem se nepokusila.
Cestovala jsem dnes po Praze, část metra zatopená, náhradní doprava funguje, ale ulice jsou přecpané, všude plno lidí. Dnes měla Vltava kulminovat, zatím se tak nestalo, uvidíme. Povodně se stávají pomalu naší obvyklou součástí.
Musíme se s tím naučit žít, že prostě přicházejí.
Tak jako jsem se smířila s tím, že deprese mě čas od času přepadne. Důležité je být na ni připravena a vědět co dělat. Včas. Ne až je ve stadiu rezignace v posteli zralé na hospitalizaci. I Když ani to vyloučit samozřejmě nemohu nikdy.
Svět je tak nevyzpytatelnej...

Predavkovat inzulinem se sice...Cukrari sou na to zvykli. Akorad ja mam blbej inzulin :(

no,holky pomahaji,ale ja...Nene nemyslím, že se to dá srovnat s tím čím procházíte.

Například Pampeliška co jsem pochopil sice něčím prošla, ale stále jí to tíží a není z toho zcela venku. To já zase vzpomínám na onen týden, jako na hrozný, ale jsem rád, nyní vidím lépe věci okolo sebe.

Byla to por mě potřebná lekce, za kterou jsem vděčný. Jednou jsem použil tuto větu a právě tak se cítím. Člověk musí projít temnotou, aby rozpoznal světlo.

Jinak doufám, že ti je už lépe, než poprvé co ses tu objevila. ^^

no,holky pomahaji,ale ja urcite ne,nemam jak,ony jsou zkusenejsi (blby vyraz,ale jiny me ted nenapada) a umi to vse popsat,sdilet,predat.

a neznehodnocuj ten Tvuj pekelny tyden.
to preci o delce vubec neni.
jakekoliv utrpeni a bolest neni preci meritelna ani srovnatelna.
kazdy jsme jiny a kazdy snasi to sve jinak.

jsem tu protože někoho...Inu potom ti přeji abys ji našel. Určitě se to povede ^^

jsem tu protože někoho hledám o koho mám strach ale neni tu ...
souhlasím s tím názorem nahoře
čtu to tady a jinde ale marie sem už nepude
běžte do pr..
vy co tu denně onan...
je to tu pro lidi
doktorka neni pro dopisování
dám stížnost na veb,mně je nějakej h a pampelycha ukradený ale čtu je stále tam kde hledám kamarádku já nepíšu bludy já hledám záleží mi na ní .je to jak vedle o romech taky jen dialog...ale to mně nesere. ona neni c....tam by nešla šla by sem ....

nemám vztek jen mně nebaví lidi co se ukájí
na jiných co mají krizi ...
kde je ta tvá pampeliška...
příde až bude ona tiu vílou ...
hrajete si na dobrý duchy a slaboši vám to žerou ... a vzhlíží k vám ..
udělejte si sektu a neblokujte oficiální blog kde může uvíznout někdo skutečný a pro vás je to hra na kterou čekáte denně..
to je hnus...
vyměň si stou svoji pampeliškou email soukromý a neprzni tu anonymní diskusi doktorky ..
neni to o vás..
je to pro lidi ....