Sebevražda

L, to máš pravdu.
na všechno jsme v důsledku sami...
Ale jsou části cesty, které můžeme spolu sdílet.. třeba tady. Mně třeba pomáhá, když tady píšu. jsem na své stavy sama, ale je nás aspoň víc "samotných", je to alespoň přiblížení se k druhým, malá potěcha, že je i tahle těžká cesta obvyklá.

Četli jste teď někdo ten časopis co vyšel.88 sebevražd slavných lidí?
Mně se líbilo, jak tam psali, že Brodský často prohlašoval:
"Asi se nezabiju"...a za dva roky to udělal.
někdy je ta cesta delší, a nevědomé signály nezřetelné, takhle mluví mnoho lidí, i já.A hodně často. Že se asi nezabiju. A myslím to vážně. Věřím, že v tu chvíli to Brodský myslel taky vážně, a nepředstíral pohodu, jen neměl akutní potřebu se vraždit...ale situace se mění.

D.
nejednam ve zkratu.

a...Ano, je to pořád dokola, to je pravda.
Není rady ani pomoci.
Nakonec jsme na všechno to nejtěžší stejně každý sám a sám.

Pro D: Píšeš moc hezky,...Já přeci nechci, aby sem kdoko-li psal své zkušenosti se zkratovou sebevraždou. Upřímně řečeno ani není důležité zda někdo polykal prášky, jak si řezal žíly a jánevímco. Ale spolehlivě pomáhá, a to každému a Trosce by pomohlo obzvlášť, protože je hodně uzavřená, uvolnit se, rozvázat a dostat ze sebe emoce. Vyvztekat se, zaplakat si, nebo se jen politovat a zanadávat si.Prostě něco na ten způsob a většinou přitom člověk řekne i něco osobního, což není zrovna nejlepší vzhledem k tomu, že net je veřejný, ale za dostání se z uzavřenosti to prostě stojí. Navíc jsme tady pod tím tématem na tom všichni podobně, tak má jistotu, že se setká s pochopením.

Pro D: Píšeš moc hezky, máš jistě taky své zkušenosti, ALE problém je podle mě v tom, že sem nikdo (většina) nepíše své zkušenosti se sebevraždou ZKRATKOVOU!
Věř, že i já bych chtěl Trosce pomoci, ale vím, že bych jí mohl spíš ublížit. Já prostě nevím, jak pomoci sobě, a proto nemůžu pomoci jí, byť nevím, jestli by o to stála. Jen se mi zdá dost šílená představa, že je to člověk z mého okolí a já to vlastně o ní ani nevím.
Tohle mi teď v poslední době trochu pomohlo - nerýpat se v sobě, ale myslet na mé známé, blízké.
Doprčic to je zase román! Ještěže nepíši ty ptákoviny na papír, to by zelení asi nerozchodili...

pro N,

omlouvam se,az ted...Trosko, před několika dny jsem sem psala naprosto vyčerpaná a v této diskuzi o sebevraždě se mi podařilo sebrat v sobě sílu. Moc mi pomohla Tvá úvaha o tom, že pokud člověk žije pro sebe, měl by také pouze kvůli sobě umírat-pokud má v plánu sebevraždu. Často si ta slova opakuji a ještě jednou: děkuji. Pomohlo mi to hodně, protože do situace, ve které teď jsem mě vydeptalo právě mé nejbližší okolí. Pak se "jen" přidaly nemoce....
Paradoxně v diskuzi o smrti se tu dá najít vzpruha a chuť jít dál životem. Ostatně jsem si jistá, že všichni, kteří sem píšem a i ti, kteří čtou, máme dost silný pud sebezáchovy. Lidé, kteří jednají ve zkratu bývají uzavření a prostě jdou a sebevraždu udělají-často i nepromyšleně.
Stejně jako ostatní budu Ti přát, aby jsi měla jiný úhel pohledu a přišla na jiné myšlenky. Hlavně nepřestávej zvažovat a, prosím, nepodléhej zkratu: teď to udělám. Zkus být otevřenější, pokus se napsat co Tě do zoufalé situace vlastně dostalo a hlavně nakolik je Tvůj pocit frustrace subjektivní a jestli nejde spíš o objektivní problémy-nezaměstnanost, nemoc, atd.Zkus se tady v tom tématu prostě "vykoupat"

Ty bys potřebovala fakt...No, to by asi moc nevyřešilo. Máš dojem, že trosce chybí fyzické násilí?
Už se někomu podařilo z někoho depresi vytřískat?
Možná tím ulevíš své zlosti na to, že s tím nic dělat nemůžeš, ale rozhodně to neprezentuj jako "pomoc", jako něco, co by druhý potřeboval.
Musíš sám (sama) vědět, že to nemůže mít účinek.

pro N,

omlouvam se,az ted...Ještě zvaž možnost, že bys sem napsala, co tě do takového stavu dostalo. Možná by ti rozuměli i ti, co ti zatím nerozumí

pro N,

omlouvam se,az ted...Nevadí, jsem ráda, že jsi reagovala

Ty bys potřebovala fakt...Ta se tu bude placat v prisernych stavech jeste leta...

Ty bys potřebovala fakt naplácat a nejlépe na holou sa denně aspoň dvakrát abys přišla na jiné myšlenky.

Mně připadá, že jsi toho...Chápeš to naprosto přesně. Díky

Reaktivní deprese, je deprese, na kterou není lék, není to žádné filozofování o životě a smrti. Je to deprese, která má příčinu a ta příčina je neodstranitelná

Trosko, přečetla jsem si...Mně připadá, že jsi toho zažila víc než mnohé z nás. A že vidíš sebevraždu z obou stran, jako ten, kdo chce odejít, protože mu někdo odešel. Chápu to dobře?

Monny nevím, proč se omlouváš za příspěvek dávající hlavu a patu.
Jenže se v mnohém podle mě pleteš, nebo lépe pro tebe, máš to jinak, než druzí.
Nechci to tu psát znovu, pokud máš náladu přečti si mé nedávné "záchvaty inteligence".
Jinak Ti také přeju, ať Ti elán vydrží a název této rubriky pro Tebe zůstane jen téma k diskuzi.

Omlouvám se za svůj příspěvek, přesto,že se může zdát, že o tomto tématu vím kulový, já to znám zase z té druhé stránky. Vy, kteří si myslíte, že život je na nic, že na Vás nikomu nezáleží, není to pravda, to si jen Vaše podvědomí a deprese s Vámi zahrávají. Vím, jaké to je, být v situaci, kdy je vám jedno, co bude s vašimi blízkými, protože je Vám tak strašně na duši, že máte pocit, že jedině smrt Vás vysvobodí. Jenomže já vím, jaké to je, znám ten pocit chtít umřít a znám i ten stav, kdy odejde Váš milovaný vlastní rukou. Prosím, nedělejte to, je to něco hrozného. Nemůžu se s tím smířit, nejde to. Neznám odpovědi na otázky, nemám chuť žít dál, mám strach z budoucnosti.

"zivot neni marny pro...Trosko, přečetla jsem si Tvůj příspěvek, a naprosto přesně jsi napsala, že to, co pro jiného je banalita, pro druhého je "životní překážka". Víš, já na to koukám zase z jiné strany. Nejsem si jistá, jestli to napíšu správně, ale trpím tzv. reaktivní depresí, ale "díky" ní si dokážu představit, jak se člověk v depresi cítí. Zkrátka chci jen podotknout, že ač to "jen" reaktivní deprese, najednou to, co pro mě bylo samozřejmost či maličkost, je pro mě nadliský úkol a říkám si, zda to, co udělám, (byť je to jen umytí nádobí) má nějaký smysl, říkám si, co z toho?! Chci tím říct, že v určitém období jsem chtěla umřít, už jsem se téměř viděla, jak opouštím tento život a neviděla jsem budoucnost. Stále ji nevidím, ale vím, že musím. A tak se držím den za dnem. Nevím, jak pomoci druhým, i když bych moc chtěla, ale bohužel si nevím rady ani sama se sebou.

Jill, máme na to stejný...Ano,máš pravdu, rado. Jsou to dlouhé plochy smutku a pouze okamžiky radosti.
A u některých z nás ani to!

Jill, máme na to stejný názor! Tady nejde o to, že člověk neprožije "štěstí", nemá z něčeho radost, jde spíše o to, že ta radost trvá krátce, nevýrazně (či jak to lépe napsat) a zase spadne do marastu. Nevěřím tomu, že ti, co tu píší, včetně mě, tak lidem ubližují, nepomáhají, jsou líní atd. Jen prostě o sobě smýšlýme špatně. I když k tomu prý neexistuje důvod...

Na tomto světě neexistuje...Tentokráte s tím nemohu na rozdíl Od Pampelišky souhlasit .
Zdá se mi to příliš černobílé.

Na tomto světě neexistuje......tak na tomhle něco je...