Sebevražda

tetka: o kterých nic neví a nezná je. Pokud člověk cítí, že jeho nešťastná láska, životní neúspěch nebo nevyléčitelná nemoc je důvod k sebevraždě, pak to JE důvod k sebevraždě. Jde jen o to, jak se pak rozhodne... Ale říkat: "podívej, lidi támhle někde v tramtárii ztratili celou rodinu při zemětřesení a ty tady fňukáš" opravdu nikomu nepomůže.

tetka:Nelíbí se mi, jak lidi používají argumenty typu: "jsou lidi, kteří jsou na tom hůř", "v africe nemaj co jíst" apod. Tohle je hrozně hloupej a nesmyslnej argument. Člověk by se měl vždycky rozhodovat podle sebe a ne podle toho, co se děje nějakým "ostatním",

Já bych žít chtěla, jak jen to půjde ale bez něj to nevím.

Ale to já přece nikomu...Mam uplne stejny stav

Tak než si s nim naložíš,...Ale to já přece nikomu neberu ať se s tím popere já už nechci.

Můj život je to jediné,co mi patří a proto s ním naložím tak,jak chci já.

ano martine věřím že to smrtí končí nic není na tomto světě propojené to sou jen tvé iluze..

martin:zkusím ti to vysvětlit na jednoduchém příkladu troska není žádná celebrita ani žádný tvůj přítel který má kupu přátel,troska je jednoduše nikdo ,lidé kní nic necítí nosí na čele nápis :without friendship and love..

martin:nemá jak komu ublížit svou smrtí tudíž ji přeji ať si vybere smrt ...

pro martina ver mi nebo ne troska je opravda sama.

Kdyby to jen bylo tak jednoduche. Z nemoci jsem se bala. Podstoupila jsem vysetreni vse vyslo negativni. I tak se ale porad bojim. Nevim jak se toho strachu zbavit. Kazdy den se probouzim s silenou nervozitou. Je mi na zvraceni. Cely den nic nejim. Snazim se to prekonat. Nejde to. S pritelem chci i nadale byt ale nechci mu timhle ublizovat. Kdyby bylo si tak lehke si odpustit jak pisete tak jsem to uz udelala. Ale nejde to. Pokazde co je chvilka a ja se citim relativne klidna tak na me zacne me podvedomi kricet: Mas se trapit! Podivej co si provedla!

Asi ta nevera. Pritel byl...Asi jste se s přítelem neznali moc dobře, když jste o sobě ještě mnohé nevěděli. Přece nejde nepoznat, že kouří marihuanu, jestli spolu trávíte čas.
Jestli to byl úlet na jednu noc, tak to je myslím docela překonatelné. Připadáš si kvůli tomu hnusně, jako coura?Ale bylas v situaci, kdy jsi potřebovala podržet, utěšit...a přítel nereagoval, bylas na vše sama, opuštěná...dokázala by ses vidět jako tu malou opuštěnou holku?
Nejde o to, označovat někoho za špatného, nebo viníka, a druhého jako oběť. Spíše o to, aby ses na to podívala bez hodnocení z jiného úhlu, na tu holčinu, co potřebovala pochovat a vzala si co bylo po ruce. Někdo se přejí, někdo opije, zhulí, někdo hledá "lásku" v posteli s někým cizím...jsou to jen mechanizmy zvládání. Jsou politování hodné. Ale pokud nemají následky (nemoc, těhotenství, újma finanční), jsou lidsky pochopitelné.

Ta malá holka v tobě potřebuje pochovat a pohladit. Ne ji trápit výčitkami.
Odpustíš ji, když víš, proč to dělala a jak se cítila?
Nebo se ještě potřebuješ na ni zlobit a trestat ji dál?

Asi ta nevera. Pritel byl mesic v nemecku. Moc se mi nevenoval. Poradne nenapsal ani nezavolal. Nez odjel tak jsem se dozvedela ze mi rok lhal ze kouri marihuanu. Pritom vedel ze jsem proti. Vse me to stvalo. Potrebovala jsem se jen nekomu vybrecet na rameni.

Byla jsem neverna. Nechtela...Uzkostnou poruchu klidně můžeš mít, kvůli tomu nejsi žádný psychouš (i když nevím, co si pod tím pojmem představuješ).

Nevěra je jistě nepříjemná komplikace, jen se mi nezdá, že by to byla jediná a hlavní příčina tvého stavu. Spíše poslední kapka. Ať je to jakkoliv, tak tvoje situce je docela dobře řešitelná. Zvláště když přítel tvůj přešlap tak skvěle přijal. Proto ani asi nechápe, že to nakonec tak vzalo tebe (ne jeho).
Co tě trápí nejvíce-to, že jsi zahnula, nebo tvůj současný celkový úzkostný stav? Co je prioritní nyní řešit?

Byla jsem neverna. Nechtela jsem to ale nemohla jsem se branit. Mam pritele. Nejak to vzal. Jeli jsme na dovolenou a vse bylo paradni. Po prijezu jsem se psychicky slozila. Zjistili mi ze mam ukostnou poruchu. Pritel me ma za psychouse. Nevim co delat. Jsem zoufala

Potřebuji pomoc. NEvím jak...V.,
pokud chceš, napiš o tom více. Jinak není moc možné reagovat na takový neurčitý povzdech nějak konkrétněji.
Ne že bychom vyřešili tvé potíže, jen se většina z nás snaží druhé pochopit, nebo aspoň přijmout s tím, jak to mají.

Ano spousta z nás tady hraje...To je až s podivem, že na to člověk v takových sračkách ještě má energii...předstírat relativní pohodu, nebo aspoň nevyzařovat to zoufalství, kterého je plný...vůbec to nezpochybňuji, sama to znám, a dodnes jsem nucena tajit i drobné duševní nepohody, protože můj muž je na to až moc citlivý poté co si se mnou zkusil, a reaguje nepřiměřeně (kouká se v takovém případě okamžitě distancovat a oddělit se ode mě i s dětmi, to si pak připadám ještě horší, a nicotnější). Z jeho pozice to ale racionálně chápu.

Navíc jsem si vědoma, že jsem ve svých fatalistických myšlenkách a melancholii nesmírně nakažlivá, a cokoliv vypustím z úst, může poškodit mnohé jiné lidi, o to hůře, že pracuji s lidmi v tomto dost zranitelnými.
Takže také musím ovládat kus toho hereckého umění, jako každý psychicky porouchaný jedinec.

jen musím obdivovat přírodu, čeho je schopna. Kéž bechom v depresi uměli tu energii (kterou vydáváme do zdání "normálnosti") dokázali využít nějak konstruktivněji, tedy ke své úzdravě.

Je to, Jill, klasický...Ahoj, milá N.
Je to "hraniční" uvažování, na to nemám, když totiž dojdu příliš daleko a zamyslím více než hluboce , enormně se zkoncentruji, vím, že ještě krok a že se zalknu, ztrácím dech a že zemřu a tak já zbabělec to s úlekem, kam jsem se to dostala, opouštím kvůli děsivosti toho pocitu.
Chtěla bych zemřít trochu "lehčeji" než v té hrůze. Jen tak usnout..
Ale smýšlíme povětšině stejně, resp. podobně. Moc tě zdravím!

Potřebuji pomoc. NEvím jak dále. NEvím co dělat. Život pro mě nemá smysl

Ano, žena by možná to...Je to, Jill, klasický příklad pudu sebezáchovy a chápu, že se nám to nelíbí, nezapadá to do našich očekávání, jak mají věci být.. Je prostě silnější než mateřský. Nemá to nic společného s tím, jak matka dítě miluje, v takovém momentu není schopna používat rozum ani cit. A nejde ani o to, že samozřejmě nepřežijí oba. Píšeš: nechtěný reflex? Ano je to tak