Sebevražda

ale pokud je troska žena bude to mít daleko težší zvolit smrt než ve srovnání u mužů,žena má daleko složitější pud sebezáchovy dle mého,ale možná se pletu.

proč chcete trosce pomoc když chce zvolit smrt ona cítí smrt :)Je na tom něco zlého že si chce zvolit smrt?

Tak jsem se po dlouhé době...I když Tě tady z této diskuse ještě neznám, tak Ti přeji, ať dovolenou prožiješ v klidu a pokud možno tak, jak si sám přeješ.

Tak jsem se po dlouhé době podíval na diskuzi a našel jsem tam jeden příspěvek pod mým jménem. Jak ale Troska správně podotkla, tak se dobře pozná, kdo je kdo.
Jinak se mám dobře. Nedávno jsem měl lehčí hypománii, takže jsem se měl až výborně :-). Je to stejně nespravedlivé. Jeden je v trvalé krizi a plánuje sebevraždu, druhý potom zažívá ničím nezasloužené stavy euforie. Jak rád bych dal třeba Trosce trochu své energie a optimismu...
Odjíždím na dovolenou, mějte se tu pěkně!

opatruj se Janko,at je lip a...Já také děkuju.

to me mrzi,ze to u Tebe neni...Bylo mi včera nějak úzko, tak jsem nechtěla vnášet do diskuse své negativno. A máš pravdu - ti prudiči - nechápu - už x-krát psal někdo pod mým jménem. Ničí to diskusi, což pro někoho může být jediný kontakt se světem... Tak já už se odpojuji, ale těším se, že Tě tady později najdu.

ano Janko,je to tak jak pises...a s tím, že nemáš někoho blízkého - ach jo, tím spíš chápu Tvé pocity a rozhodnutí. To je špatná zpráva.

z toho co jsi psala jsem...Hmmm, i já z Tebe cítím zvláštní blízkost a někdy (jen někdy) pocit, že jsi to ještě úplně nezabalila. Je škoda, že to tu opravdu není bezpečné pro sdělování bližších údajů... A Tvůj věk - myslím, že v něm se dělají skutečně již uvážlivá rozhodnutí. Ach jo :-(, kdyby to tak šlo nějak přenést aspoň trochu chuti žít, i když i já ji mnohdy postrádám. Já se teď budu muset rozloučit - povinnosti, ale jak to jen půjde, vrátím se a doufám, že Tě tady najdu. Nemá asi smysl psát, že se něco zlepší.... Ale přece jen - jestli můžu radit, zkus si uchovat aspoň trochu naděje, že se třeba přece jen něco změní. I když naprosto chápu, že pokud trápení trvá neúměrně dlouho, tak člověk už v sobě jakoukoli sílu nebo vůli doluje často marně.

ahoj Janko,
omlouvam se,ale...Včera jsem nějak neměla odvahu sem napsat, ale pročítala jsem zpětně diskusi, objevila Berušku (doufám, že nepletu nick) a další, a skoro mě fascinovalo, kolik reakcí vzbuzuješ u lidí. Mám na mysli spíše pozitivních reakcí. Neznají (neznáme) Tě, a přesto se zajímáme o to, jak se Ti vede, zda žiješ. I to může být pro osamoceného člověka fajn. Vidíš, tehdy snad ani tato diskuse neexistovala (tehdy, když jsem to udělala já). Tedy možná existovala, ale já o ní nevěděla. Za chvíli už budu muset jít, tak Ti přeji, ať je Tvůj dnešní den aspoň trochu únosný, jestli to teda jde. Říkám si, že něco dělat musíš - z něčeho musíš být živa, obstarávat si jídlo, prát si atd. - a to jsou ty elementární prvky, které člověka stále udržují ještě nějak při životě. Když jsem já tehdy ztratila i sílu na tyto běžné práce, tak jsem zákonitě skončila ve cvokhausu. Takže tak, ať je Ti líp!

ahoj Janko,
omlouvam se,ale...Já svůj věk napíšu - je mi 40 a v největších průserech jsem byla, když mi bylo kolem 30. I proto jsem se Tě ptala a přece jen si myslím, že věk hraje roli. V těch 30 jsem se moc neohlížela napravo ani nalevo, na příbuzné, na to, že je ničím... Ale Ty jsi tuším nedávno psala, že nemáš nikoho blízkého...? Je to opravdu tak? Pokud ano, asi bych se dokázala vžít do Tvých pocitů.

ahoj Janko,
omlouvam se,ale...To mi udělalo upřímnou radost, že si na mě pamatuješ i že sis na mě vzpomněla. Můj život stojí za ... A chápu, že se nechceš moc rozepisovat, já také ne, někdy může být člověk snadno dohledatelný a to nechci. Jen se vrátím k tomu, že tedy opravdu nežiju moc šťastný život, ale ASI jsem pochopila, že to prostě nějak musím zvládat. Že někdo to má v životě jednoduché, někdo méně. Už nemám sebevražedné myšlenky, to z mého pohledu považuji za důležité... Škoda, že o Tobě nevím víc (ale žádné info z Tebe tahat samozřejmě nebudu), ráda bych se s Tebou sešla (i když Ty o to asi nestojíš). Přeju Ti, ať Tě potká něco, něco dobrého, co přece jen aspoň trochu pozmění Tvůj pohled na život, ať máš aspoň z něčeho aspoň malou radost a hlavně ať ji jsi schopna vidět a PROŽÍT - to je asi to nejdůležitější.

meles nesmysly.
nikde...Ahoj Trosko, už je to nějaká doba, co jsem Ti psala... Nemám čas být často na netu. Jsem ráda, že jsi svůj plán ještě neuskutečnila. Možná jsi to psala už někdy dříve, ale nejsi ochotná napsat, kolik je Ti let? Ptám se proto, že mám za sebou nějaké nepovedené pokusy o sebevraždu, teda jeden téměř povedený...jen doktoři dělali, co mohli, a taky mě někdo našel včas... Už si nepamatuju, co jsem Ti dřív psala, předpokládám, že pochopení pro Tvůj náhled na svět a na život. Ale říkám si....třeba to neuděláš a třeba se najednou stane něco dobrého, co vůbec nečekáš a co změní Tvůj pohled na život a na smrt. Věř mi, že bych Ti to přála.

Vůbec tě trosko nechápu jsi paranoidní a vztahovačná a cítíš se jen, že ti je ubližovano od společnosti,ale pravda je jiná jsi obyčejnej srab jdi a kopni do sebe ty barbituráty a blbě tu nekecej jen tu podporuješ lidi k sebevraždě víš, ty vůbec, že je to trestný čin ?

Znal jsem člověka, který...a opravdu se neobavej Martine znam dost spolehlivych zpusobu sebevrazd kdy se to na sto procent povede...

pro D a Martina :bohuzel...trosko nepodceňuj nás...všichni, co sem píší vědí o čem tady mluvíme. Ale je jen na tobě co řekneš

pro D a Martina :bohuzel nemas pravdu, kdyz clovek onemocni tak je to vzdy z nejake priciny a co takhle tu pricinu najit?/ Stejne tu pricinu nepochopis tak nac ti tu cokoliv vysvetlovat?To vím jen já= troska.......

Pampeliško, Ty máš zase jednou pravdu, až z Tebe jde strach.
Je jasné, že tady nikdo nic nevyřešíme, že je to pro nás jakési uvolnění, že jsou lidé, kteří se dokážou vcítit do druhého, protože už s tímto tématem mají zkušenost. Ale vlastně není toto ta pomoc? Asi je, tak klidně piš (a nejen Ty dál)!

Všechno bude nakonec...NK,
no jasně, když nesnáším třeba dršťky, tak to neznamená, že se do nich musím jednou zamilovat a považovat za pochoutku...žádné pravidlo to rozhodně není, tak to nebylo ani myšleno.

L, to máš pravdu.
na...Pampeliška to hezky napsala-jsou části cesty, které spolu sdílet můžeme.
I já vím, moc dobře vím, L., že jsem v tom nejtěžším sama a jistě vždy budu,
ale i já sem mezi vás občas zabloudím a na chvíli jdu s vámi bok po boku.

...jednou, když jsem se terapeutovi svěřila, že jsem dříve nechápala lidi, co si ubližují a řežou... doslova jsem si říkala, jak tohle můžou udělat, to já bych nikdy...

Uběhly dva roky a byla jsem v tom až po uši.
terapeut na to říká:
"Už v tom prohlášení, i když negativním, muselo být něco, co vás nutilo nad tím přemýšlet, a vaše nevědomí už asi vědělo...jen jste se tomu tvrdě bránila tím, že jste si to ošklivila.

Napadlo mě, že tak mohou fungovat asi i všechny ta věci a situace, kdy někdo nesnáší třeba homosexuály, nebo nějakou vlastnost, protože nemá rád část sama sebe, popírá ji, nevidí ji, nechce ji vidět.

Já jsem se taky nechtěla přece vidět jako někdo kdo by se mohl sebepoškozovat. to je přece hodně ujeté, iracionální...! to seš nedělá, je to "fuj". A stejně za pár let jsem s hrůzou zjistila, že přesně tohle dělám, a vybavilo se mi právě to dřívější striktní odmítání.

nevím, jestli to tak budu mít i s tou sebevraždou, když teď jsem přesvědčená, že se nezabiju, , asi, nebo dneska aspoň ne...jestli to jen není prostě latentně skryté. kdoví. Nikdy neříkej nikdy.