Sebevražda

normálním lidem já nemam co dát, čim je obohatit, nikdo se mi ani nesvěřuje, natož aby ode mě potřeboval pomoct. Sice na tom nejsem dobře, ale tady jsou lidi kteří jsou na tom asi hůř, takže by to třeba mohlo fungovat...

Minulej rok jsem měl docela dobrej, na jaře jsem bral antidepresiva a cejtil jsem se dobře, a pokračovalo to i na podzim, kdy už jsem ale prášky nebral. Myslel jsem si, že už jsem dost silnej a že se mi deprese nevrátí, pokud se nestane něco opravdu vážnýho. Ale stačilo zkouškový období, během kterýho jsem musel vypustit schůzky s lidma i další věci, včetně návštěv psycholožky, protože jsem se potřeboval učit a nutně to zvládnout, aby mě nevyhodili ze školy. Zkoušky jsem sice zvládnul, ale psychicky jsem se dostal ještě do horšího stavu, než když jsem začínal brát prášky. Právě to je pro mě zklamání, že život je jenom koloběh a že tyhle stavy se asi budou vracet pořád a myslim si, že to za to nestojí.
Mam jenom málo přátel, a ani ti nejbližší mě úplně ve všem nechápou. Hledam v životě lidi, kteří mají taky nějaký psychický problémy, a nenacházim. Nevim proč jsou všichni tak pořád v pohodě, protože ten život je prostě těžkej. Často si někoho vytipuju, kdo vypadá posmutněle nebo introvertně, ale když toho člověka poznam blíž, zjistim že žádný problémy nemá a žije normálně aktivně a to mě uvrhává zase do deprese. Znam jenom málo lidí, kteří se pokusili o sebevraždu, jenže oni měli jenom špatný období a teď žijou dál v pohodě a nejsou vůbec uvnitř tak prázdní jako já, kterej o tom jenom mluvim a ani bych nebyl schopnej se o to reálně pokusit. Moc bych si přál poznat nějaký lidi přibližně v mým věku (kluky i holky), kteří mají psychický problémy, myslim že bysme si mohli vzájemně pomáhat a nebejt na to sami. Hrozně by mě lákalo někomu naslouchat a pomáhat, protože

Ahoj, tohle je docela...no vidíš máš důvody proč žít tak žij,nekritizuji tě já jsem o hodně starší a prožila jsem si dost ošklivého a teď i když je to o dost lepší (nebo ne?)
nevím co dál,mám různé problémy i se zdravím a dost lidí je nechápe protože to nezažili,často jsem nevěděla jak dál a nevím ani teď ale vždy to nějak dopadlo,asi se s tím máme "poprat" a starat se taky o sebe,a tomu co říká tvá kamarádka věřím,jednou se mi i když v živém snu neboco to bylo stalo podobné když už jsem přemýšlela co tu vůbec dělám ...řekl mi že pokud mu budu věřit udělá vše..
neznamená to asi mít se jak "prasátko v žitě" ale že ti pomůže
držím ti palečky neboj budeš šťastný věř a měj se rád žij pro sebe!!!

Ahoj, tohle je docela zajímavá diskuse a myslim si, že mam k tomuhle tématu taky co říct. Mně je 23 let a kdybych se měl v tuhle chvíli rozhodnout, jestli dál pokračovat v životě nebo ne, tak bych určitě nepokračoval. Já si uvědomuju, že nemam nějak horší život než ostatní, u mě je problém spíš to, jak vnímam to co se mi děje. Důvodů k sebevraždě by bylo možný najít každej den tisíce. Mě obtěžuje každej pohyb kterej musim udělat, každej problém kterej musim řešit, jakákoliv nepříjemná povinnost. Doufam že tady za to nesklidim kritiku, já za to nemůžu, samy mě ty myšlenky napadají a jistě uznáte, že když člověka každých 10 minut napadne myšlenka na sebevraždu, tak se žije těžko. Mam strach z budoucnosti, neumim se ve svým věku ještě sám o sebe starat, zatim jenom studuju a ještě nikdy jsem nepracoval a nevim vůbec co budu v životě dělat, protože mě ten život prostě nebaví, nemá pro mě smysl a chtěl bych ho ukončit. Důvody, proč se NEzabít, by se u mě daly shrnout do 4 bodů: 1) Kvůli rodičům, nechtěl bych jim způsobit ten smutek, 2) Strach z bolesti - přemejšlel jsem kterej způsob smrti by byl nejvhodnější, nejsnáz proveditelnej a nejmíň bolestivej, ale nevim, bojim se toho, 3) Jsem zvědavej, jak se bude dál vyvíjet muj životní příběh a taky lidí kolem mě, 4) Čtvrtej důvod jsem získal teprv nedávno, když mi jedna kamarádka řekla, že člověk má povinnost bojovat proti těm problémům, který v tomhle životě má, protože kdyby nebojoval, tak by se v příštím životě potýkal s těmi samými problémy, ale měl by už horší výchozí podmínky pro to, aby si s tim poradil. Je to dost silnej důvod, nejsou to jenom spekulace, protože ta holka prožila klinickou smrt, kdy mluvila i s Bohem, a já jí prostě věřim, že další životy (minulé i budoucí) existujou a že je pravda to, co mi řekla...

Chci natrvalo odejít, už...Ester , také jsem na tom tak. Jsem rozhodnutá odejít, ale nejsem schopná to udělat . Je mi 17 a jsem těhotná , chtěla jsem se zabít ale stále ten pocit už nejsem sama , u vnitř mám své druhé já. :/

Eliško, pokud ti na žádné...A l

ono je veliký rozdíl,pokud je jedno dítě,nebo tři.Pokud máš jedno,tak je to takový mazel,máš na něho moře času.To je třeba můj případ.Já jsem ještě ve školce měla tendenci synovi zavazovat kaničky,kdybych měla v kočárku další dítě,pak bych ho učila větší samostatnosti.Ted je kluk velký,ale přesto vím na 100%,že kdybych měla mimčo,tak by se cítil odstrčený a že už ho třeba nemám tolik ráda-protože byl zvyknutý,že jsem se starala jenom o něho.To je úplně normální a ty jsi myslím psala,že jste tři,tak to je potom jasné.Já jenom,aby ses to snažila pochopit.Ono je těžké kupovat všem dětem nové věci,proto píšeš,že ti rodiče berou ošacení,no chtějí,aby to ještě unosili ještě sourozenci a ty už jsi starší,tak chtějí,aby sis vydělávala,šla na nějakou brigádu-tak je to správné.Dneska jsou děti luxus,není snadné je uživit,kde jsou obědy do školy a všechny ty věci.Zamysli se aspon trošku nad tím,už jsi velká,tak bys to měla pochopit.

píše,že od té doby,co se narodila její sestra,tak rodiče o ní nemají zájem.Eliško,sestra ted potřebuje větší péči,to snad chápeš.Přijde mi to,že žárlíš,což je u dětí normální.Každý rodič miluje své děti,ale pokud jich je víc,pak vždycky ten nejmladší má přednost,ty už jsi starší,samostatnější.

Děkuju, že jste se mě...Eliško, pokud ti na žádné lince nic smysluplného neporadí, pokus se vyhledat někoho kolem sebe, se kterým jsi si trochu bízká a komu věříš. Tetu, sestřenici, učitelku, doktorku. Nebud to lehké, lidí, kteří jsou ochotni nejen naslouchat, ale i pomoci je dnes málo.A až o tom budeš mluvit nebo jen sama přemýšlet, snaž si vzpomenout na každou situaci z pohledu tvého i z pohledu rodičů. Opravdu na tebe reagovali lhostejně a nenávistně? Nebylo to vše, protože mají třeba problémy s dalšími sourozenci a ty jsi pro ně holka silná, bezproblémová a tak se spolehají na tvou samostatnost? Není to vše jen nedorozumění, že rodiče v určitém momentu nepochopili, že je toho na tebe moc? Rodiče své děti milují, což neznamená, že rodinný život probíhá, jak v hloupých amerických filmech

Blonďaté vlasy (jediná v rodině) a zrada mladinkého kluka by mohla znamenat, že jsi velmi přecitlivělá, což není nic špatného, jen se je potřeba občas zastavit a kouknout se na situaci i z druhého pohledu. Možná by byli rodiče zděšeni, jak moc se trápíš. Možná ten kluk vůbec nepochopil, co jsi od něj čekala.

Moc fandím lidem, kteří dávají a očekávají takové ty absolutní city. Mám to tak celý dlouhý život. Ale blbě se s tím žije, nic absolutního totiž v citech neexistuje. Takže jsem se naučila najít tu správnou míru, vědět, že druhý může city prožívat jinak a přesto mě milovat atd

Děkuju, že jste se mě...Eliško,
spousta věcí na tvém příběhu mi nehraje. Nedokážu takhle přes sklo PC rozklíčovat co se ti vlastně děje,co z toho je tvůj pohled, co z toho je realita. Jelikož nejsi dospělá, bylo by potřeba mluvit i s tvými rodiči, prostě tady na doktorce nenajdeš radu a pomoc.
Musíš hledat v reálném životě. Zašla bych v prvé řadě za svou dětskou lékařkou, a svěřila se jí, že mám problém, se kterým potřebuji pomoct. Ona na to není odborník, ale má tě kam poslat. Pokud nevěříš svým rodičům, měla bys to řešit s odborníky.

možná jsi moc přecitlivělá.Nemyslím si,že by se o tebe rodiče nezajímali,jen nejsi sama,máš ještě dva sourozence.I jak píšeš o klukovi,takových ještě bude.Jsi mladá,tak běž s kamarádkami někam na zábavu a jistě nebudeš takhle smýšlet o rodičích.Dnes je taková jiná doba,možná rodiče mají sami nějaké starosti a tak nemají čas se tolik věnovat a co se týká peněz,tak jste tři a je těžké,aby každému dali co by děti sami chtěly.

promiňte, ale nějak se mi...Děkuju, že jste se mě zastala. Některé linky jsem obvolala , ale všechny říkají to samé, promluvit si s rodiči ale jak??! Když s níma začnu mluvit, přeruší mě a začnou se bavit mezi sebou o něčem co má pro ně větší význam. Jsem proně jen vzduch.Od toho jak se narodila sestra nejeví o mě žádný zájem. Taky mám starší sestru, všechno mi brali, od oblečení, boty, skřínky vše co jsem jen měla dali sestrám. Měla jsem z toho strašné sny ze kterých jsem se probouzela s pláčem. Já nic ony všechno. Vadilo jím že museli za mě utratit jen blbou stovku (kč) ale za ostatní by dali všechno. Možná proto mi o peníze nešlo, když už jsem nějaké potřebovala do školy hledala jsem si různe brigády, jen abych o ty peníze nemusela říkat rodičum. Připadámi
že tady do této rodiny nepatřím všichni jako malí aj teď jsou blonďaci ale já jediná bruneta už od mala. V této rodině jsem byla štastná jen po dobu kdy zatím žila má babička, byla pro mě vším, nejen babičkou ale také matkou a kamarádkou. Milovala jsem ji ale ona mě tu nechala samotnou. Od toho dne nedokážu být s ními štastná. Byl jeden kluk který se stal mým nejlepším kamarádem, naslouchal mi, věřil a pomáhal.Znali jsme se 6 let. Pokaždé jsme si psali jak moc se máme rádi. Každý den jsme si říkali že jednou budeme spolu napořád. Milovala jsem ho a on mě zradil. Každý den přemýšlím nad tím že mu napíšu jak moc mi ublížil a taky jak moc mi chybí. Díky jemu přibyly další jizvy na mém břiše. Nedokážu být bez nich. Buď mi umřelo nebo zkrátka jsem přišla vždy o to co jsem měla hodně ráda!! :'(

Chci natrvalo odejít, už jsem to zkusila, ale nedopadlo to. Jsem rozhodnuta, ale sbírám k tomu sílu. Jak je to možné, že když jsem se rozhodla, tak to zatím nedokážu dokončit?

nechrapej ,mas sluzbu

jinak pokud muzes pomoci,bud tak laskav.

Znovu precti co jsi napsal porovnej s tematem.Jinak stranky police a jejich asistentu jsou jinde.

Znovu precti co jsi napsal porovnej s tematem.Jinak stranky police a jejich asistentu jsou jinde.

Adam: To si proberte osobně s Vašimi doktory, tady žádnej není. Váš osobní už tuplem né.

Doktorko,samozrejme,ze vycet ev.pripadnych stezovatelu neni uplny,ale nepredpokladam,ze byste timto zpusobem lecby reagovala na nejakeho lapiducha ci osobu ,ktera za 200,- kc nebo i vice poskytne k tomu vhodnou informaci.

Doktorko,
doufam,ze se doziji setkani s Vami.
Patrne mate stale jeste mnoho ctitelu odhodlanych udelat pro vas cokoli.