Sebevražda

já rozlišuji sebeveaždu a vraždu.Sebevraždu vnímám jako jednání,které je výsledkem mé vědomé mysli.Ostatní je vražda.

Martine, mám stejný...Podle mě, jsou lidi, kteří po "záchraně" po sebevražedném pokusu jsou pořádně na své "zachránce" naštvaní. Ale pak jsou i lidi, kteří jsou za záchranu rádi. Poznala jsem oba typy takovýchto jedinců.

uz jsem vazne mimo.
to psal...Milá Trosko, podle mě by bylo dobré, aby sis dala jiný nick, jméno, které bude třeba fiktivní. Oslovovat Tě "Trosko" mi vždy přijde jako bych Tě podporovala ve Tvém sebepodceňování se a marnosti. Jinak věz, že na sebepoškozování není nic odvážného, ani nic moc úlevného. Po "činu" téměř vždy, přijde pocit studu. Myslím, že je fajn, že máš sílu tady vypisovat svoje pocity. Kombinace barbiturátů, léků proti zvracení a chlastu - ach jo, nemám na to žádné právo, přesto píšu - nedělej to. Máš nebo měla jsi v minulosti nějakého terapeuta (terapeutku)?

Pampeliška: S posledně...Martine, mám stejný názor,, a vnímám jako účinný i stejný postup k úzdravě.
Podpora okolí, léky, psychoterapie.
Také díky tomuto postupu jsem dnes na druhé straně. Díky za Tvůj příběh a připomenutí.

Náhlé procitnutí z umyslu...Nemyslím úmysl spáchat sebevraždu, ale to, když ji někdo opravdu spáchá (ne demonstračku, ale vážně). Zabije se, ale ostatní ho zachrání, najdou včas, apod.
Vrátí ho do života proti jeho vůli, to musí být šílené, být vržen sem zpět do stejných nebo horších sraček v podobě nevyřešení svého problému plus nabalení dalších, třeba pak navíc i fyzických potíží. To vnímám jako tragedii pro toho sebevraha.
Proto mě udivuje, že jsou tací, co po probuzení změní pohled na život a jsou rádi na světě. Co tam asi zažili, že jsou nakonec tady rádi?

Náhlé procitnutí z umyslu o sebevraždu,bez toho,že by člověk výrazně změnil obsah svých myšlenek,ano ale definujme si nejprve slovo sebevražda.

Pampeliška: S posledně jmenovanou myšlenkou jsem se doposud nesetkal. Naopak jsem znal (bohužel velmi blízkého) člověka, který po pokusu o sebevraždu zůstal trvale poškozen. Obávám se, že pokud se neodstraní příčina, tak člověk "nebude rád a nebude si vážit života". Osobně jsem byl od sebevraždy jen kousíček daleko, ale trvalo to spoustu času, než jsem pochopil její nesmyslnost. Čili žádné náhlé procitnutí, ale mnohaletá práce. Rodina, psychoterapie a léky.

Osobně jsem se nikdy o sebevraždu nepokusil,ale s přibýv ajícími lety si dovedu představit,že psychiatři by dokázali zorganizovat takový tlak na pacienta ,že by se tento nakonec podvolil a o sebevraždu se pokusil.

uz jsem vazne mimo.
to psal...Trosko, pokud nejsi zvyklá pít, tak bych to víno raději ani nezkoušela. nebo ne takové množství. To ti tělo nevezme a bude ti blbě.
hele, já se jednou otrávila léky nechtěně, a byl to faKT MAZEC. tři dny si vůbec nepamatuji. jen to, jak mi bylo zle, nevím co se dělo kolem, nešlo pořádně otevřít oči a chvíli se soustředit. a to jsem na to nepila.
prášky i chlast jsou prostě krajně nejistý způsob. však asi víš. snad i proto váháš, což je dobré pro tebe.asi je dobře že není lehké se zabít. jinak by to dělali lidi kvůli blbostem. vzít si život je velké rozhodnutí, a člověk by do toho měl jít jen s jistotou, že to fakt chce.
si představ kdyby se to nepovedlo...víš, lidi často říkají, že když je někdo po pokusu o sebevraždu zachrání, že jsou rádi a váží si života.
Tomuhle moc nerozumím. Co se stane, že tak změní?
Možná by námk tu někdo k tomu mohl něco říct, kdo tím prošel. Co?

uz jsem vazne mimo.
to psal nekdo Tobe,ne ty me.
tak s tim samozrejme souhlasim.
jinak to neni zadny implantat ta moje lidska deformace,ale zaver z mych chyb a prusvihu,ktere jsou nemale,skutecne a s detstvim nijak nesouvisi.
jasne,mindraky a pod se tahly se mnou jak smrad az do matury a dlouho potom.
presto se mi podarilo najit az nekdy v 31 a dyl par vybornych lidi i skutecnych pratel,diky kterym jsem byla opravdu clovek.
a stejne jsem vsechno posrala,doslova.
hodna nejakeho citu v jakemkoliv vyznamu rozhodne nejsem.

at uz to vsechno skonci.
nepreju si vic.
Porazit ten zatraceny alkohol a vychlastat tu flasku vina - vzdyt to nemuze byt tak tezky.
nechapu,ze mi to dela takovy problem.
je to uz fakt k smichu.

Dobré ráno. Ano, noKosi,...Ale vubec ne, myslel jsem to naprosto vazne, zadna ironie!!!! Pampeliska ma za sve nazory palec nahoru!

Takze chovas jiskricku...Pro "D": Nene, odvahu k sebevraždě nenajdu,
dokud jsem ještě sice nešťastně, ale přesto asi "normální".
Zázrakem jsem myslela něco
co by změnilo život nešťastný na přijatelný.

Konecne s Tebou Pampelisko...Trosko?
To sice nebyl můj příspěvek, ale to je teď vedlejší-důležité je, jak to cítíš ty, pořád mluvíš o vině. Ale já tam žádnou nevidím. Kdosi ti to implantoval asi již velmi dávno do hlavy a tys tomu uvěřila. Což je pochopitelné, co jiného má dítě na výběr, než uvěřit těm, jež považuje za dokonalé, za Bohy-tedy dospěláky.
Mnohem později prohlédne, že to není všechno tak, jak mu říkali, ale to už je semínko méněcennosti zaseto a pěkně roste.

Já Ti tady v diskuzi samozřejmě nemám šanci vyvrátit, že nejsi žádná troska. Ani Tě přesvědčit, že jsi hodna lásky, že jsi jedinečná a krásná duše.

Trochu to vždy píchne u srdce, jak čtu, jak o sobě píšeš s despektem, o vině, bezcennosti, a spravedlivé odplatě...
Ač to sama znám, některé vzorce chování se mění jen pomalu, a někde uvnitř jsem stále schopna si hodně ublížit...tak přesto když na to koukám u druhých, najednou vidím, jak je to hrozné.

dozajista jsi supertvoreček....Konecne s Tebou Pampelisko nesouhlasim.
kdybych byla supertvorecek neplacam se vlastni vinou v takovych srackach a bahne bez lidskeho profilu.
No,dobre mi tak.

Dobré ráno. Ano, noKosi,...Takze chovas jiskricku nadeje, ze se stane nejaky zazrak, a ty najdes odvahu k sebevrazde?

"všechno co děláme,...Dobré ráno. Ano, noKosi, píšeš to možná ironicky, ale pravdou je, že v této hektické době, kterou žijeme ,je velmi těžké vidět vedle sebe ještě toho druhého. Proto si tak cením těch, jako je Pampeliška, které to dokazuje svými příspěvky, ač to skromně překrývá a zlehčuje tím, že se nazývá i narcisem.
Ahoj, Pampeliško, díky za tvá slova. Ano, vybojovávám každý nový den a už vím, nepřijde-li zázrak, boj je předem prohraný.
Tak žiju a budu muset i nadále žít tím, co je mi dáno a co mne činí nešťastnou, protože nic jiného vymyslet nelze, neumím to. Dlouho jsem koketovala s tím, že to "zabalím" a ač bych věděla a měla možnost jak to udělat,a to na jistotu,dlouho mi trvalo,nežli jsem si přestala lhát a přiznala, že na to nemám...Že tu statečnost nikdy nenajdu. Snad jen kdyby přišla k té normální mizérii ještě navíc těžká a nevyléčitelná nemoc, pak si myslím, že snad...

Jill,
všechno co děláme,..."všechno co děláme, děláme především kvůli sobě" - velmi moudre!!!! Take to rikam. Porad. A zijem take predevsim pro sebe...

Pampeliško, je tak dobře,...Jill,
všechno co děláme, děláme především kvůli sobě. Ono to tak nezištné zase není. ;-)
Ve skutečnosti lidé obohacují mě, svými příběhy, svými pohledy na situaci.
Moje vypisování zde je krom empatie také jakýmsi nenápadným projevem narcizmu. Vždyť si všimni, kolik tu zabírám místa.
V reálu jsem přitom celkem nenápadný introvert. Ale ta síla ve mně je. A říkám si, že když už ji mám, proč se aspoň nepodělit.

Taky tě zdravím a doufám, že bojuješ.
Já teď trochu prohrávám, možná je to i důvod, proč jsem tady...ale sebevražda mi nehrozí, to nyní ne. Mám teď jakýsi úkol, který považuji momentálně za důležitější, než odejít.

dozajista jsi supertvoreček. Navracíš nám chuť do života. Díky

jasne ze to mam Pampelisko...Tak to jsi neměla asi moc hezký start do života. Je mi jasné, že nechceš do diskuze psát podrobnosti. To je mi líto, že bylo už tenkrát všechno špatně, to se nemá člověk pak jakoby "kam vracet", když není nic, čeho by se mohl chytit.
Víš, když člověk onemocní, je přirozené, že se chce uzdravit. Ale když se jakoby do té "nemoci" už narodí, pak vlastně nezná ten stav "uzdravení", a tedy ani cestu k němu.

Proč se těšíš na noc? chceš to udělat v noci? Nebo na noci je dobré to, že spíš a nevíš o sobě.???