Sebevražda

Nemyslím si, že nebližší...a nemyslíš že nepochopením našeho (jakéhokoliv problému či problémů) ti naši nejbližší jen přitápějí pod kotlem. Buď z neznalosti či z neochoty pomoci.

děkuji že jste mně...Nikdo nemá právo tě odsuzovat. Spousta z nás tady bere AD a strach a úzkost známe velmi dobře

pracuješ tj. chodíš pravidelně do práce? Prosím nemusíš na tohle odpovídat - kolik je ti let? Žiješ sama nebo s někým blízkým kdo by ti mohl být oporou?

první krok uvědomit si, že...Nemyslím si, že nebližší nechtějí pomoci. Oni jen nerozumějí tomu, co se s námi děje. Není divu, mnohdy opakovaně selháváme

děkuji že jste mně neodsoudily a nebyly zlý
jo jo nechci to posrávat dál a mít strach co dělám když si to nepamatuju ani léčebna mi nepomohla musim sama to je fakt ale děsí mně jak to semnou cvičí a manipuluje .....
kdybych se ráno nenapila tak bych vraždila chápu proč narkomani ko nčí že hlavou třískaj o zeď ....když už nemaj na fet....
věděla jsem že jsem již alkačka ale ne že to tak musim mít a že mně to povznese nad strach a úzkost ....a paniku myslím že už jsem si vypěstovala závislost v kombinaci s psychózou ... obdivuji ty silné lidi ...tady a všem milým lidem děkuji děkuji stydím se ale trochu se mi ulevilo ... muselo to ven .....

sue, jsi na dobré cestě....první krok uvědomit si, že jsem v průšvihu.
Ale pak ta cesta zpátky! Trvá to dlouho. Většinou je na to člověk sám, protože ti nejbližší ruku nechtějí podat. Ale nezoufej a věř ve svoji sílu. Máš na to se z toho dostat. Občas se chce člověku rezignovat. Ale to je normální a lidské. Zase bude líp, ale ty na tom musíš pracovat. Bohužel asi sama. Ti nejbližší se chovají jako bys byla prašivá. Držím palce. Neboj zase bude líp. Optimismus a vydržet. Pa

Jak praví klasik:

Čuang-c' se probudí a říká:
„Právě se mi zdálo, že jsem motýlem a sním o tom, že jsem člověkem
anebo jsem člověk, kterému se zdá, že je motýlem?”

ahoj lidi je mi strašně zle...sue, jsi na dobré cestě. Uvědomuješ si, že jsi v průšvihu a to je první nadějný krok. Řešit vše chlastem je stejně blbé jako řešit vše práškama, sebepoškozováním, bulimií, drogami. Spousta lidí je na tom dně jako ty, nejsi v tom sama, věř mi.

ahoj lidi je mi strašně zle asi se už sama nedokážu opravit ale nikdo to za mně neudělá
vše řešim chlastem a to nonstop jsem šíleně rozpitá tak že když to nemám začnu uplně vyšilovat nervově se hroutit to jediný mně na chvíli uklidní než tělo dostane svoje ale pak zas zvracim jak amina a už to nefunguje a je to dokola dokola vubec mi to nechutná ale potřebuju to nejsem vubec schopná fungovat jsem vyděšená sama ze sebe jsem troska alkoholická .říká se že ode dna se odrazíš ale já tak leda ode dna prázdný skleničky
musela jsem to napsat aby semi trochu ulevilo zabít se nedokážu napište mi něco hezkýho co má smysl

chce to tu někdo ukončit? Ve dvou se to lépe táhne,haha.. Praha!

I já ráda čtu Hitokage a...Jill,
jak se vede?
Já mám hektické dny, ale stejně nějak nepotřebuji spát a už tu straším v práci od šesti, i když začínám až v 8. :-)
Myslím, že si prací, činností zaměstnávám natolik všechny stránky mého já, že nemám čas se zaobírat sama sebou.
Jen na doktorce si vždy uvědomím, že jsem O.K., když to tady čtu, a když si připomenu, jak jsem na tom byla.
Co ty a činnosti? Jde to? Jak na tebe působí jaro?
U nás dnes prší, máme nějakou akci, kde vystupuji a budu nucena mluvit. tak si říkám, jestli si vzít Rivotril, nebo jestli už to nemám jen jako zbytečnou perličku.

Včera jsem měla den, kdy jsem prožívala hned se třemi blízkými velké události. Kolegyni se narodilo dítě, příbuzná maturovala (ústní) a jiná kolegyně obhájila svou Bakalářskou práci.
Tak jsem se s nimi radovala hned 3x.
je krásné se radovat.
Pamatuješ ještě na to, jaké to je?

O.K.
Tohle zase chápu...I já ráda čtu Hitokage a zvláště pak tebe, Pampeliško...

Chápu, chápu. Ty víš o...O.K.
Tohle zase chápu já.
Ráda Tě tu čtu. :-)

Hitokage,
víš, v tomhle...Chápu, chápu. Ty víš o čem mluvíš. (pokud nejsi dědek z Jihlavy, né sranda :D) Prostě se ale nemůžu dívat a nic nenapsat no.

Pokecejte, udělejte si...Hitokage,
víš, v tomhle stadiu oni už nejsou schopni to vidět.
když jsem dnes otvírala doktorka.cz, ťuklo mě do oka hned článek o domácích porodech na úvodní straně a fotka rodičky při kontrakci.
když pominu, jak neetické mi přijde v tak intimních chvílích fotit ženu, Tvůj příspěvek mi tohle připomněl. Je to jako kdybys té rodičce ve chvíli sílící kontrakce vyprávěl o tom, jak je porod krásný.
Svým způsobem je. Ale ona v té chvíli to těžko ocení. Rozumíš tomu?

Tvé poselství je fajn, jen musí padat na úrodnou půdu. Tam, kde jsou mu lidé otevřeni.
Nicméně tě obdivuji za Tvou chuť rozsévat dobro a světlo.
Po letech možná pak budeš vidět i to, kde Tvá slova mají šanci být vyslyšena a kde pomohou.

[email protected],hned se ozvu

to je jedno Jill.
zkratka...Pořád ještě tě to drží? Hm ale stále tu jsi ^^, to je dobře.

Pokecejte, udělejte si výlet vykašlete se na to. Už jenom to, že se tady takto domluváte je svým způsobem krása lidského myšlení.

chci jit do toho,[email protected]

Zitra napisu dnes nejsem doma...Tedy, to je síla!!!!