Sebevražda

Tak nemít pud sebezáchovy,...V mnohém máš samozřejmě pravdu a trochu mi připomínáš mé uvažování, když mi bylo sedmnáct, osmnáct. A typla bych si, že budeš také mladá dívka-možná se mýlím, ale mám z Tvého příspěvku ten dojem.
Víš co, je těžké Tvé argumenty vyvracet, pustila bych se jen do jednoho, to s tou rodinou a okolím. NIKDY si NIJAK neubližuj a už vůbec neumírej kvůli někomu, byť to jsou Tvoji blízcí. Tvůj život je jen Tvůj, je to Tvé vlastnictví a jestli by se někomu hodila nebo nehodila Tvá neexistence, na to se vykašli. Nebo chceš umřít jen proto, že někomu vadíš? Prosímtě, co je to za důvod.
A pak ještě jedno Ti napíšu: evidentně se Ti nežije lehko, ale zkus ještě v tom bolestném koloběhu vytrvat. A ráda Ti sdělím proč: protrpěný (nějaký časový)úsek života otevírá duchovní cestu. To znamená, že utrpením člověk vnitřně roste a moudří. Lidé, kteří zvládli určitou životní zátěž bývají vnitřně silnější, inspirativní, moudřejší, produchovnělí, jsou vzácnější. A když dosáhnou určitého "bodu", ocitají se na duchovní cestě, která zpravidla vede ke štěstí: mívají svou vlastní spiritualitu. Jestliže o tomto duchovním růstu prozatím nic nevíš, pak bych se vrátila ke své původní domněnce, že jsi ještě velmi mladá. Mám pravdu?
Každopádně to nezabal jen proto, že prozatím vidíš jen stereotyp těžkostí.

Tak paráda, jak to čtu, jsou tady všichni ve sračkách, všichni o tom vědí, vědí, že to vlastně nechtějí, ale doufají v něco, co nepřijde!
D: Překrýt negativno pozitivnem??????????
Sama vidíš, jaká je to pí..vina!!!
Nebo jinak by někdo viděl karieru na téhle diskuzi o tomhle tématu, v sobotu před vánoci, když všichni jsou šťastní?
Du blejt!

Co byste mi poradili na depresi? Když je, tak ty dny se funguje hodně špatně a celkově je slabě a nevolno.

Normální je zapomínat...Radíš překrýt negativno pozitevnem? Tzn. špatné zážitky nechat prostě být a vyhledávat jen ty příjemné a krásné zážitky, protože na ty zlé se časem prostě zapomene?

Také zdravím. Osobně se...Ahoj Martine,
jsem ráda, že se Ti daří dobře. Z medikace léků si nic nedělej, dnes je bere už kdekdo.
Doufám, že nic nezjednodušuji a sám mi to potvrzuješ i připomínkou "úvah". Pokud někdo píše úvahy a zvažuje pro a proti, nemůže nic zjednodušovat.
Spíš bych řekla, že Ty téma sebevraždy znáš jinak než já. O sobě a o tom jak smýšlím jsem toho napsala dost, nebudu to přepisovat a zbytečně větvit. Ale pokud se nemýlím, Ty máš zkušenosti s krizovým stavem, kdy si člověk sahá na život pod vlivem akutní deprese. A v takových stavech si lidé většinou nekladou žádné otázky, nezvažují nic. Ve smrti vidí východisko z utrpení, které se momentálně nedá unést. Mám správný odhad?
Jinak nechci vyčerpávat "nekonečnými úvahami" a "evokovat staré diskuze", nic takového. Jen se, prosím, snaž respektovat, že každý má na tak závažné téma jako je sebevražda odlišný pohled nebo i přímo jinou zkušenost. Ne všichni jsme stejní.
Vzpomínám si na Tebe jako na diskutatéra, který tady povzbuzoval, dodával naději a toho si hodně vážím.

Tak nemít pud sebezáchovy,...Máš pravdu, koloběh se bude stále a stále opakovat. Ono to tak opravdu je, že chvíli je hůře a chvíli lépe.
Pokud pod tím vším není chuť do života, tak je to těžký to procházet znova a znova, to vím...

slečnoX
ti, co to zabalili,...Tak nemít pud sebezáchovy, tak už tu nejsem, to máš pravdu. Ale překonali ho jiní, tak já můžu taky.
Nejvíc mě štve, že když mi bylo skvěle, všechno se mi dařilo a myslela jsem, že jsem šťastná, tak jsem pár lidí podporovala "že sebevražda není řešení a že to můžeš udělat kdykoliv, ale žít jen jednou a blablabla a že až mi zas bude nejhůř, tak si vzpomenu na tohle období a budu vědět, že zas jednou přijdou ty lepší časy" Takový debilní kecy. Nejenže teď žádný lepší časy nevidím. Ale i ty dobrý časy nebyly tak dobrý jak jsem myslela. Byly to jen manický epizody a já vůbec nevím, co mám teď čekat. Jestli to štěstí zase přijde a kdyby náhodou jo, tak jestli to zas nebude jen mánie. Asi to ani nedává smysl :( Na mě je tohle prostě moc. Všem jsem akorát na obtíž, rodina to má se mnou těžký, hodně lidem jsem ublížila a všichni přátelé už si myslí, že jsem cvok. Večer nechci jít spát, protože pak přijde další den a ráno nechci vstávat, protože v tom nevidím smysl. Jíst, spát, chodit do práce, šetřit na dovolenou, jet na dovolenou a zase odznova. Chci z toho koloběhu vypadnout. Tolik lidí denně srazí auto a oni na místě umřou. Co by jejich rodiny dali za to, aby žili a co já bych dala za to, abych byla na jejich místě.
Možná se to zase obrátí a já to zas uvidím všechno jinak, ale do roka budu zas ve stejných sračkách. A nevím jak dlouho to ještě zvládnu

Také zdravím. Osobně se mám stále dobře, i když bez léků by to zřejmě nešlo.

Nechci se zase zaplést do starých výměn názorů, ale třeba s příspěvkem D. z 19.prosince víceméně nesouhlasím. Lidé přece nepáchají sebevraždy jenom proto, že už nemohou unést tíhu života. Asi jsem stále svázán svými zkušenostmi z depresí, ale člověk v hlubokém propadu chce odejít, protože je zde zcela zbytečný. Je k ničemu a nikomu nebude chybět, takže proč zde dále překážet.

Ale jak říkám, toto téma mě už nějak neláká. Jsou to nekonečné diskuze a osobně mě to evokuje staré úvahy. Jenom mě zlobí, když to někdo příliš zjednodušuje.

D. ahoj, mám se také lépe,...Ahoj Pampeliško,
jsem moc ráda, že se Ti daří dobře a cítíš se šťastně. Myslím, že pro mnoho lidí na téhle diskuzi je pomáhající zdůraznit: jednou je hůř a jindy zase líp. Dává to sílu v momentě, kdy se nedaří.
A já se v takovém "propadu" momentálně pohybuju. Na druhou stranu, když jsem sem psala před dvěma lety, trýznily mě zdravotní problémy a silné několikaleté bolesti spojené s onemocněním. A malý zázrak: je to pryč. Léky se našly, bylinky zabraly, těžké zánětlivé stavy odezněly. Když si vzpomenu jak mi tehdy bylo, vím, že teď to není vysloveně nejhorší. Asi tak. Ale že by se mi dařilo dobře, tak k tomu mám daleko.

pro D. a N. a všechny, kdo se obávají napsat veřejně své aktuální pocity a chtějí se podělit (zajímá mě to velmi, lidsky), moje adresa:
[email protected]

Trestný to je akorát...slečnoX
ti, co to zabalili, ti především neřeknou, jestli to bylo tak rychlé a bezbolestné, jak se nám mohlo zvenčí jevit.
Jd pár způsobů, které jsou takřka tutovka, ale tam je to tak drsné, tak bolestivé, že to nesplňuje ten účel-zbavit se utrpení.

A navíc-narazíš tam na to nejdrsnější-setkání s vlastním pudem sebezáchovy, a to je to nejtěžší překonat.

Protože i když je tvůj život ve sračkách, tohle pořád funguje zatraceně dobře, a nejde přes to jít jen tak. Dokonce musíš mít ještě dostatek sil, abys tohle překonala.

Zažila jsem především staré lidi, kteří se rozhodli umřít a umřeli. Neměli sílu bojovat, a fyzicky neměli ani na to lézt někam na okno nebo na most, přelézat zábradlí, aby někam skočili. Byli tak ve sračkách, že jediné, co jim pomohlo umřít, bylo jejich skutečné rozhodnutí. Ale taky to nebylo hned a to utrpení bylo nezměrné.

Tohle mě utvrdilo v tom, že chci umřít včas. Že čekání na smrt je tak strašné, strašnější než smrt sama.

Pampeliško, zdravím. Po cca...D. ahoj, mám se také lépe, než před pár lety. Vlastně prožívám teď druhé nejhezčí období svého života. Když už jsem tu zůstala, jsem ráda, že nastalo, ale nepočítala jsem už s tím. Vypadalo to, že nějak dožiju, nyní ale žiju naplno a jsem si vědoma toho, že to tak nebude zase navždy a že období se střídají. Takže si to dokážu užít i s tím vědomím konečnosti takových chvil.
Děkuji za zájem, a ráda bych se optala taktéž na tebe, jak se daří???

Právě, nevím proč, ale...D., tak tímto příspěvkem mi mluvíš z duše...

Ani s mým svědomím netí...Právě, nevím proč, ale život mi už naložil a nakládá tolik trýzně, že mi prostě dochází síly. Pak je ještě strašný, že když se člověk vylíže z jedný rány, přijde někdo nebo se semele něco, co zase vezme veškerou chuť k životu. A to nejsem žádné kamikadze. Umím se začlenit a dobře fungovat jako většina jiných.
Mnohokrát jsem se setkala s názorem, že člověk dostává od života (od osudu) naloženo jen tolik, kolik je schopen unést. Zajímavé, proč se tedy odehrává tolik sebevražd?
Pak jsem ještě alergická na kecy "žít se musí, protože život je dar". Ano, život je dar a jako s darem se s ním má zacházet: tzn. v určité situaci a za jistých okolností si umět říct "ne, děkuji, nemám zájem o takový dar. Nechci tento dar přijmout." - S darem života by se mělo zacházet stejně svobodně jako s jakýmko-li jiným darem. A okolí by to mělo respektovat.

Troska zmizela a s ní i...Aha, a já že ji tehdy tak nemohla pochopit.Někdy působila docela věrohodně a rejpaly jsem neřešila.

No to mi povídej...říkala...Nebo se vyřeší, případně minimalizují a pak přijdou další rány-asi tak.
Ale mohla jsem to i skončit: v tom riziku jsem se pohybovala. Téma sebevraždy není v rozporu s mým svědomím.
A jak Ty?
Chodí sem ještě Troska (sama se tak nazývala, ikdyž jsme jí ten nick vymlouvali)? Víš o ní něco bližšího?
Já jsem sem dnes tak vtrhla lačná po diskuzi, tak jsem pročítala jen několik posledních stránek. Vím, že jsme jí tady všichni všemožně "křísili" a nějak se tehdy nechytala.

Trestný to je akorát...Trápí mě toho hodně, ocitla jsem se v tíživé situaci. Konkrétní být nechci, tohle je net, je to všechno veřejné a mnohé info mohou být zneužitelné.
A posiluje mě to, že už jsem na dně párkrát byla a dostala se z toho: bylo pak líp nebo to trápení mělo naprosto svůj konec a bylo zase dobře. Ráda se o tuhle zkušenost tady s vámi podělím a zároveň bych tu chtěla provést "exhibicionistickou koupel na to nejdepresivnější téma-sebevražda". A budu si velmi přát, abych se v té "koupeli" neutopila (já si totiž nemyslím, že je sebevražda něco špatného nebo něco na co člověk nemá právo, spíš je to každého osobní věc), ale vyšla z toho očištěná, posílená a snad i nějakou dobu zase šťastná. A budu to přát i vám všem, co sem píšete nebo jen čtete.
Zároveň se toto téma nedá zlehčovat. Život je neskutečně drsný, těžký a bolavý. A já respektuji, že to někdo prostě zabalí.

Ne,neprotiřečím

Jinak...Ahoj,vzpomínám si a jsem ráda, že jsme to nezabalily. Ale je to občas boj, co?

Víš,on Ti ani nikdo nic...Trestný to je akorát teoreticky, na internetu je takových rad dost a autoři jsou furt na svobodě :). Spíš bych řekla, že tady nikdo nic spolehlivýho a co nejmíň bolestivýho neví a ti kteří to věděli si to asi vzali s sebou do hrobu.
Jinak pro a proti bych vymyslela z fleku
PRO: tak to je jasný.. konec bezvýchodné situace a stejně to bude buď teď a nebo za rok, za dva- tak proč to prodlužovat?
PROTI: nechci ublížit rodině a mám už teď určitě hoodně špatnou karmu a tímhle si ji doseru úplně, že ani nechci vědět, co budu v příštím životě.
Jinak velký pro je, že celý život budu muset brát prášky a žít poklidně, vyvarovat se zátěžovým situacím.. a to nevim jestli zvládnu. Slovy Neila Younga: "It’s better to burn out, than to fade away.” - Raději shořet než vyhasnout. Tohle napsal Kurt Cobain před smrtí, vždycky jsem ho měla ráda, možná to zahrnu do svýho dopisu na rozloučenou.
Jsem se nějak rozepsala a samý blbosti.. Co trápí tebe, že si sem zavítala?

Tak koukám,že tady jede...Tak nekoukej, ale val voči.
Ono to totiž bývá tak, že když ti nikdo nepomůže (což není vždy případ této diskuze), tak nezbývá než si umět pomoct sám.
Co si o tom myslíš?