Sebevražda

Presne.
Obvzvlast,kdyz pak mimo terapie jedna druhou klasicky stejne pomlouvaly.
Ikdyz musim rict,ze jen jednou se me pri indiv. terapii na konci zeptala,jestli me muze obejmout.
Nikdy predtim se mi to nestalo u nikoho,vzdycky to byl ten standartni pracovni odstup.
Nevim,jestli tim sledovala zamerne jako soucast prace jak reaguju,musim ale uznat,ze jsem ji to verila,prislo mi to spontalni.
Tehdy jsem presne ale uz citila,jak jsem uz emocne tupa.
Vubec jsem ji to nedokazala ,revansovat, .
Nevim jak to popsat.

Tomu rozumím,
potřebuješ...Pavle, objetí je docela velký problém pro člověka, který nikdy nebyl objímán třeba v dětství a naopak mu bylo ubližováno. To pak objetí vnímá jako útok a neví, jak se v takové situaci chovat. Objímání při terapiích je naprogramované a nedomyšlené, vůbec se nebere v úvahu, co člověk cítí, důležitější je, co má plnit. To je v důsledku kontraproduktivní, protože se zde učí model chování - jsi pozitivní a schopen obejmutí, jsi přijatelný. Co myslíš, je pro psychicky nemocného pokrytecké chování pomocí? Chybí psychologové, kteří dobře znají sami sebe, aby se mohli dobře vcítit do druhých lidí a je pak vést (nasměrovat a ne léčit) k pochopení svého nesouladu. Zdá se mi, že dnešní psycholog má v hlavě knihu a v ní podtrženou větu "K čemu Vám to slouží?". Tu používá často

podle mě depresivní...Ano takto nemocný člověk moc potřebuje lásku, soucit, pomoc a blízkost partnera jako každý nemocný. Nikoli ale blízkost fyzickou, doteky, sex

Fungující vztah a tahou z bryndy.Ano určitě.Jenže v čase se lidé mění,takže jako mladí vám vše nějak fungovalo,nastavili jste si vše co se vztahem souviselo podle všich potřeb,individuálních nároku,rozdílností atd.Pokud ale např.došlůo k problému ,který nebyl správně zvládnut a čas vyrazně poskočil dopředu vrátit a nastavit vztah tak aby zase oběma partnerům vyhovoval není už tak snadné.

Okolí,to tvoří druzí lidé.Nežijeme ve vakuu.Moje jednání vůči ostatním je jednáním vůči okolí

podle mě depresivní...Když má fungující vztah, tak je to velké plus a může to být dobrý tahoun z bryndy. Žel často právě tuhle zkoušku vztah nevydrží. A celkem se nedivím. protože v čase deprese to vůbec není o partnerství , o vzájemném dávání a oboustranné lásce... Tam pak se to redukuje pouze na účast, soucit, lítost...na druhé straně zas pocit viny (depresivního člověka), no žádné světlé emoce tam nejsou. tohle přežije jen pevný a vybudovaný vztah, který má z čeho čerpat, kde brát, na co navazovat.

V depresich jsem zadnemu...Nesnáším objímání na terapiích. to mi vždycky bylo z duše protivné.:-(
Takové nereálné, nepravdivé.

Tomu rozumím,
potřebuješ...Zadne okoli neexistuje,neni komu co vydavat.
Takze tohle je nerealne,nerealizovatelne.
V tomhle ale jinak obecne celkem souhlasim

Tomu rozumím,
potřebuješ aby tě měl někdo skutečně rád,né přetvářku,potřebuješ pravdivé obětí.Problém ale také bude asi v tom ,že sama sebe nemáš dostatečně ráda.Zkus více lásky vysílat do okolí a postupně se ti začne i vracet.Zkus to.Je to běh na dlouhou trať

Predposledni prispevek jsem Pampelisko myslela asi malinko jinak,jak pise Jill,ac ta prvni cast sedi.
Neumim to ale popsat.
Jill taky zdravim

podle mě depresivní...V depresich jsem zadnemu objeti a pod.. neverila.
Pripadalo mi (hlavne na terapiich),ze objimaji ze slusnosti a jinak ze by si o me neopreli ani kolo.

blízkost

podle mě depresivní člověk by potřeboval naopak obětí partnera,lásku

když to říkáš, stím já zkušenost nemám

Pavle v takovém stavu se vyhýbáš každému tělesnému doteku, nejen sexuálnímu. Problém je i s obětím, podáním ruky..atd

to potom je otázkou osobních vlastnosti,schopnosti komunikovat ev.strategii

tomu nerozumím

Mám tomu rozumět tak,že...no nemám to takhle doslova, ale vzásadě to takhle se opravdu může projevovat a mnohdy projevuje.U mě to bylo jen období, jako důsledek mého duš. stavu jsem měla rozhašené osobní hranice. Samo se to spravilo s odezněním deprese a úzkostí.

Mám tomu rozumět tak,že např.máš přítele,nejsi schopna se s ním mazlit a současně se bojíš ,že ho ztaríš?

Pampeliško,samozřejmě ,že narození může být už velký problém.Snažit se poznat sebe,tím myslím dostat do vědomé mysli,uvědomovat si svoje vlastnosti,pozitivní negativní,svoje chování,svoje strategie,atd.To špatné,to co naráží se pak vědomě ,nacvikem snažím změnit.To nemůžu udělat jako dítě