Sebevražda

Bude o žida míň,hoďte si to hned,vymizí diskuze..........

Šilena-zdravím tě.Píšeš,že jsi přišla o všechny co jsi milovala,co když jsou i lidé,kteří milují tebe,jen o tom nevíš.Myslím si,že na tebe štěstí teprve čeká,jen se trošku lituješ což je jasné,taky bych tak reagovala.Pravdu máš,že za peníze si lásku nekoupíš,to ne, ta se nekupuje,musí se najít a věř mi nebo ne ona se najde to vím určitě.Začínat znovu jde ,za minulostí at už byla jakákoliv udělej tlustou čáru a vykroč znovu,věř mi jde to.Hlavně ale musíš chtít.Ani nevíš kolik na tebe čeká pěkných chvil.Jsi zdravá holka,která má před sebou celý ostatní život a věř mi to není málo.Je tu spousta lidí co by chtěli žít a nemohou,nemoc jim v tom brání atak rády by žili i ten nejskromnější a nejchudší život,který my si ani neumíme představit.Sama si to musíš rozmyslet,to je fakt,ale pamatuj si chybět tu budeš i když to třeba ještě ted nevíš,ale jednou k tomu dojdeš.Přeji,ti at se rozhodneš tu s náma ostatníma bojovat dál.Budu se těšit,že zase písneš,pa Vian.

prisla jsem o vsechny ktere jsem milovala.pro nekoho banalni vec,pro nekoho duvod umrit.k cemu jsou penize,kdyz nemate pro koho zit?na koho se tesit.nekomu verit.lasku a pratelstvi si za penize nekoupim.jak ma clovek sebrat silu zacit znova,kdyz se nedokaze vyrovnat s minulosti?je to vsechno hrozne slozity a nema smysl to rozebirat.jestli mi nekdo pomuze,budu to jen ja sama.jen ja sama si musim uvedomit,jestli chci zit dal nebo to zabalit.a pokud to nezvladnu,nebude me skoda.

Proč o tom uvažuješ?Co tě trápí?

vite,moc dobre znam ty pocity beznadeje a zoufalstvi..sama si je ted prozivam..ale myslim si,ze rozmlouvat nekomu sebevrazdu tim,ze ho urcite ceka jeste neco lepsiho je nesmysl.me ty rozmluvy spis stvou nez aby me pomohli.clovek sam si musi ujasnit,jestli tu chce byt,nebo to vzda.pokud jde o me,zrovna balancuji nad timto problemem a hledam reseni.jenze to mi nikdo neda.to si musim najit sama v sobe..

Holky, BOJUJTE!!! Já mám taky deprese!!! Vystřídala jsem už ne jedny antidepresiva a do dneška po nich občas sáhnu, protože jsem na dně. Není mi dobře a nechce se mi někdy ani žít, můj život nebyl vždy růžový, ale BOJUJI!!! Snažím se na život dívat z jiné stránky!!! Snažím se hledat si záliby. Např. se těším každý večer, až usednu k televizi nebo si zapnu počítač a zajdu na internet, ale také mě hodně potěší, když si něco pěkného koupím! Holky, dopřejte si něco (třeba často - pokud vám to pomůže!!!) něco pěkného, nového, těšte se z něčeho, najděte si koníčky (JAKÉKOLI)!!!, třeba se vzdělávejte, učte se cizí jazyky, zkuste si něco dokazovat, říkejte si, že se máte dobře. Depresí trpí mnoho lidí a mnoho lidí má vážné různé problémy, které musí řešit. Holky, buďme silné a nevzdávejme to!!! Hledejme pozitiva na tomhle světě, utíkejme do přírody (rozkvetlé stromy, lesy, čerstvý vzduch) hodně pomáhá na zlepšení psychiky a je to lepší než anitdepresiva! Dopisujte si přes internet s lidmi, pracujte (nebo si alespoň najděte brigádu), našetřete si na dovolenou k moři, těšte se na ni a ŽIJTE!!! PS: A kašlete na lidi, kteří vám ubližují. Sami mají spoustu svých starostí a někdy jsou zlí proto, že jsou i nemocní, mají problémy doma - o kterých vy ani nevíte, něco je trápí. Neřešte je!!! Buďme silní!!! Ahojky!

Taky o tom uvažuju. Jen dostat odvahu se vším skoncovat. Život mám přitom moc ráda, mám i hodně zájmů, ale kruté bolesti, které mě každý den provázejí, mi nedovolují normálně žít.
Beru Tramal, ten mě trochu drží nad vodou. Co ale až nějaký doktor mi ho nanapíše? To přijde ten konec... a snad s ním i odvaha.
Z nešťastné lásky bych ze světa neodcházela, to nikdy nepochopím, když se dozvím.
Paraplicko, tohle není pravda. Sebevražda je řešení!
Jak chceš bojovat, když nemáš fyzické síly??

Mám schizofréniu a s tým sa nedá žiť.?udia mi nepomôžu, a žiť sama medzi zdravými ?udmi je utrpenie.Keby ma niekto zabil, bolo by to vykúpenie,ale možno sa o to pokúsim aj sama,len to musím dokázať,tak aspoň v niečom byť úspešná - v samovražde, pretože ?udia so schizofréniou sú znevýhodňovaný a obmedzovaný v celej spoločnosti.Poradíte?

Kiaro kasli na lidi,kteri Ti ublizuji, mysli na rodinu a na lidi co Te miluji. Uzivej si ten zivot, zij si ten zivot po svym, najdi si kamarady a nekoukej na nazory jinych. Muj tata me opustil, kdyz mi bylo pet a moje maminka se chtela opit k smrti doma, nastesti sme ji s moji sestrou nasli. Je to nejhorsi zazitek meho zivota. Dnes toho sama lituje. Kazdy ma deprese a kazdy si z nas obcas sahne na dno. Sebevrazda neni reseni, je to jen utek, neutikejte BOJUJTE!

4 krat som sa pokusila o samovrazdu,zas nad tym uvazujem,moj zivot je nanic,nic ma nebavi,nikto ma nechape.ani ziadne lieky nezaberaju a to som ich uz vyskusala za 3 roky kopec.bojim sa to niekomu povedat,lebo zas skoncim na psych...mam schizofreniu -ludia si myslia ze som cudna,nemam pracu ani kamaratki-nikoho.naco mi je taky zivot???

Komerce,hladomor,vymývání mozků obyčejných lidí mocnými ku prospěchu svých kont,AIDS,SARS,dosud nezmutovaný chřipkový virus,chystající se vyhubit 80% populace,nenapravitelně zničené životní prostředí,neobnovitelně permanentně narušovaná zemská atmosféra,umělé zásahy do klimatu a zemské kůry,eroze,otrávená voda ropnými produkty,tání ledovců,které naruší i rotační pohyb Zeměkoule,ke změnám dojde tak rychle,že nebude čas na evoluční změny a přizpůsobení se novému stavu,zvířata uměle vykrmovaná,nepřirozeně křížené zemědělské rostliny,vymírání živočišných a rostlinných druhů nenávratně narušující koloběh života na Zemi,nesmyslná politická vlády a boje,které odčerpávají prostředky a energii k vytvoření příznivějších životních podmínek všech vrstev lidí,očkování,nadbytečné užívání léků,záplavy,přemnožování hlodavců a malarických komárů......odejděte včas,důstojně,s jasnou myslí a na úrovni....
Vaše Vesmířanka.

modest: jsem tu, copak na mne chceš

http://sweb.cz/sapphirus/Gloria-Polo-svedectvi.pdf

Britto,vsude Te hledam.Musim s Tebou mluvit!

Alexandra M. tak jí spácháme spolu, ty protože tě ničej a nedopřejou ti normální život a já protože mě psychiatři zničili a už nemám na normální život. Sháním pistoli, ale tu asi neseženu, tak co skočit pod vlak? Podívej se, mě každý přesvědčuje že není všem dnům konec a že se to zpraví.Ty máš jistě taky naději jen musíš vydržet. Nechápu proč tě psychiatři nechtějí pustit do práce, ten můj mě pouštěl hned, ale já nemohla protože jsem trpěla šílenejma bolestma a nemohla jsem se soustředit. Vlastně kdybych tenkrát k těm psychiatrům nešla, normálně bych pracovala a žila bych si štastně dál.Našla bych si přítele a chodila se opíjet.Třeba by ze mě byla alkoholička, ale pořád lepší alkoholička než schizofrenička, protože s touhle diagnozou jsi uplně odepsaná.Teda alespon já, protože na mojí práci potřebuju lékařské osvědčení a to mám ted na dvě věci. Pro mne bude sebevražda vysvobození a šílená úleva. Stejně mě nikdo nebere a díky doktorům nemůžu mít ani děti ani si užívat sexu a vůbec se necítím být štastná, jen trpím a trpět nepřestanu dokud budu naživu. Ty máš naději, změn léky a třeba to bude lepší.Mě třeba seroquel způsoboval epileptické záchvaty. A šíleně mě tlumil, takže jsem pořád spala, klepali se mi ruce a nemohla jsem se hýbat. A to jsem ho dostala jen tak aniž jsem měla psychozu.

jak si to tady přečítam, chápu vás, ja na sebevraždu myslím dost často, nevím jak dál, práci, bydlení i pejska mám. ale život mi nic nedává

Sebevražda (i demonstrativní) je zoufalým voláním o pomoc.
Znám jednu puberťačku, co to udělala natruc rodičům, že ji někam nechtěli pustit, spolykala prášky na spaní, a když jí vypumpovali žaludek, prohlásila, že by to udělala znovu. Docela normální rodina, jen dcerunka poněkud zhýčkaná a rozhozená tím, že ji rodiče někam nepustili.

Pak jsou případy, kdy to lidi myslí vážně, a opravdu chtějí skoncovat. Když pominu duchovní stánku věci (že si tím stejně nepomohou), tak musím říct, že kdo překoná ten nejzakořeněnější vrozený strach-strach ze smrti, tak ten má sílu na to, aby překonal i strázně osudu.
To není jen o depresi. To musí být porucha někce "v základní desce", protože to chce obrovskou odvahu. Pokud jsou pod vlivem drog či alkoholu, nebo jsou vyloženě duševně nemocní, tak to mění situaci.

Nechci odsuzovat sebevrahy, umím si představit, že kdyby mi vymřela rodina, a musela bych začít znovu z ničeho, možná budu mluvit jinak.
Ale dnes se sebevražda bere pomalu stejně jako potrat. Něco nejde, tak to skončíme...
Lidi ztrácejí sílu a vůli žít.

Sašo, tvůj životní příběh je hrozný, ale nejseš sama co psychózou trpí asi by ses divila, co zrovna takových lidí na světě je, co s tím bojujou a přežívají ze dne na den. Nedokážu si ty stavy moc představit, neb /zatím/ něčím takovým netrpím, ale řešit to sebevraždou? To snad ne. Držím ti palce bez malíčku aby jsi v sobě našla vůli žít,i když je to těžké. Zkus si najít nějakou zálibu a věnuj se jí, nebo se starej o nějaké zvířátko, třena dostaneš jimý myšlenky, ale těžko říct co ti poradit, psychóza je nemoc zákeřná..

Ahoj, ja som sa už o sebevraždu pokúsila, no nejak som si to rozmyslela,zašili mi zápastie.Naozaj som si to nemala rozmyslieť,lenže bolesť ruky ma prinútila vzdať sa myšlienky na sebevraždu a dať si zašiť ruku, bála som sa,že ak to prežijem, tak nebudem môcť hýbať rukou,čo znemožňuje život.Bohužia?, netušila som,že síce v 17 rokoch prežívam peklo, ale fakt som nemala ani tušenia,že v 22 rokoch dostanem psychickú chorobu, psychózu, a že mi budú doktori ničiť život, a zatvárať ma na psychiatrii.Som nešťastná,lebo s liekmi,ktoré mám úžívať celý život, sa nedá fungovať ani jeden deň,majú brutálne ved?ajšie účinky.Nútia ma ich užívať,lekári,rodina, ak sa to rodinou nazvať vôbec dá.Mám pocit, ako by som nemala žiadne práva,kedyko?vek ma môžu odvliecť na psychiatriu, kde si znovu "odsedím"vyše mesiaca,psychóza sa vyliečiť nedá, a ja sa chcem z tohoto liekového utrpenia vyslobodiť, len musím nájsť taký spôsob samovraždy,a musím to dokázať tak,aby mi na to neprišli,lebo by ma zavreli do blázinca.Poradíte mi ako to urobiť?Tak aby som napríklad nezostala celá zjazvená, ak by ma zachránili?Dá sa predávkovať Seroqelom,liekmi?Zavesiť sa na šnúru asi nedokážem.Doktori mi ničia život, lebo ma nechcú pustiť do práce,bez práce sa nedá žiť potrebujem náplň prázdnych dní.Pod vplyvom liekov,ktoré nie sú proti samovražde,len trpím a som nadopovaná,ospalá,nefungujem.Nedajú mi pokoj,kým ich nezačnem užívať,nikto sa somnou už nerozpráva,len o tom,či beriem lieky,kontroly,sanitky,policajti.Som sama na tomto svete.A výroky,ktoré mi povedali, sa už odvolať nedajú,dôvera a normálny život sa už nedá vrátiť späť.Najprv mi rodina zničí psych.zdravie,nútené liečenie je strašné, nemám oporu v nikom.Aj nadopovaná antipsychotikami môžem spáchať samovraždu, tak prečo ma nútia?V 17 po samovražde ma nezavreli do nemocnice, dokončila som si školu, a teraz mám kolotoč hospitalizácii,ktorí neskončí nikdy, a nevydarenú samovraždu nemôžem riskovať, bolo by to ešte horšie.Keď už nemám oporu v rodine, aj keď sa niekedy snažia tváriť,že ma majú radi,tak aj doktori, mi nedali šancu.V tejto spoločnosti,človek bez práce, bez možnosti postarať sa sám o seba nemá šancu.Ja som si našla prácu,len bez lekárskeho potvrdenia nemám šancu.Človek s psychickou chorobou bude vždycky sám, pretože okolie sa bude nad neho vždycky vystatovať, a je vlastne odpísaný, aj keď ti to na začiatku nikto nepovie.Neberú ťa ako samostatného,veď ani nemôžem byť, keď mi nedovolia pracovať.Už som pracovala,len si mysleli,že beriem lieky.S liekmi som nadopovaná, nátlak z každej strany.Predtým som netušila,že človek s psychickou poruchou môže byť skutočne spoločnosťou obmedzovaný,mňa pán Boh určite nemá rád, inak by mi radšej doprial smrte?nú nemoc,ako nežiť,len prežívať.Len neviem,kto ma bude živiť v 40r, keď v mladosti ma nechcú pustiť do práce.Je mi zle keď počujem húkať sanitku.Mám síce priate?a, ale o mojich psych.problémoch nevie nič,a babu s psych.problémami by určite nechcel.Túžim po pohrebáku,aj keď aj po dieťati a živote,lenže mňa už nikdy nikto nebude normálne brať.Jediné,čo môžem očakávať sú opätovné hospitalizácie, nútené a to nie je život.Poraďte ako spáchať dokonalú samovraždu?Ako sa vyrovnať so znásilnením?Aj tak by mi nik neveril, mali by ma s mojou diagnózou ešte za väčšieho blázna.Poraďte prosím.

Sebevražda, tak myšlenky na ní mi probíhají už asi tak od mých 9 let, ne sice pořád, ale čas od času, teď jsem už delší dobu v takovém psych. rozpoložení, že na ní myslím denně, ale ještě jsem neměla odvahu to udělat. Taky si říkám, že by se mi třeba nemusela povést a že bych skončila s trvalými zdrav. následky. Myslím si, že sebevražedné myšlenky není věc, za kterou bych se měla stydět, protože tyhle myšlenky za život proletí hlavou asi každému člověku a kdo tvrdí, že ne, je u mě lhář.