deprese a sebevrazda

http://butlavavrba.dobrodruh.net/

Odpovedela jsem na prispevek pisatele z 25.8.2007

To musis rict rodine a musi se lecit,nenechas ho zabit.Obesil se mi nedavno ex pritel,mel radu problemu,dluhy a hral automaty,pritom se choval ke mne sobecky,misto aby byl rad,ze me ma!

nejsem si jista jestli mam deprese.Zadne prasky neberu a svoje nalady pred okolim skryvam.Nedavno jsem se vdala a vsechno vypadalo skvele ale ted zaciname mit s manzelem caste hadky.Pozoruje na me zmeny,ale vykla da si to jinak nez depresemy.Posledni roky se dost uzaviram a je pro me cim dal tezsi se s nekym seznamovat,jsem hodne neduveriva.Mivam hrozne stavy,ze me rodina a pratele nemiluji,ze me zdradi a ublizuji.Ze jim na me vubec nezalezi.Pres to vim ze to tak neni,ale nemuzu zabranit tomu pocitu,jak mi silne busi srdce a chce se mi brecet.Nedokazu se sverit,protoze se bojim reakce.Mivam sny ze me nekdo zabil.Desi me to,ale na druhou stranu jsem rada ze je to cele zamnou.O prvni sebevrazdu jsem se pokusila kdyz mi bylo 12let(prasky)nikdo si toho nevsiml.Bylo mi po tom moc zle a vsude jsem kolem sebe videla vycitave oci,tisice a tisice oci.porad myslim na sebevrazdu,a v poslednich dnech je to silnejsi.Brani mi jen jedna vec,jak moc bych tim ublizila manzelovi....ale nekdy je mi to uplne jedno,hlavne ze uz me nebude nic bolet a trapit.

A co Tví blízcí????

dnes sa obesim...dalej nevladzem

To je těžke....řekl to jenom mě a to jenom proto že mi věřil..... kdybych to někomu řekl, tak bych ho zradil....a myslim ze pak by mu bylo ještě hůř

Rodiče si pořád myslí, že se probudí, ale každý doktor s kterým jsem mluvila mi řekl, že mu odumírají buňky, člověk v bezvědomí vnímá, teda pokud nemá poškozený mozek, já také doufám, ale to jedno procento na probuzení mě opravdu zabíjí. Uvidíme, co přichystá čas...

slečna z prahy:a co jeho rodiče?Buď při něm,to mu určitě pomůže.Víš že člověk v bezvědomí prý dokáže vnímat?Přeji hodně síly!!!!

Kari:Drž se!!!

venab:promluv si s ním a zkus ho dotáhnout k lékaři.

je už skoro 7 týden v bezvědomí a nikdo mi žádnou naději nedává, chodím tam za ním skoro každý den, konečně ho dají na neurologii, ona se totiž přestavuje, tak až mu udělají důkladnější vyšetření, tak zjistíme, jestli má mozek celý poškozený, nebo alespoň do jaké míry.Ale poškozený je, přemýšlím co se životem, jestli vypadnout hodně daleko, nebo dál na školu, ale ani na jedno nemám náladu.

ahoj venab! určitě s tím musíš jít ven, ten kluk je úplně na dně, musí se léčit! jestli to neřekneš, tak je velmi pravděpodobné, že to udělá brzo znova, potřebuje pomoct, jestli ti veří a jste kamarádi, tak s ním mluv, buď u něj, kdyby něco potřeboval a každopádně mu nějak zařiď pomoc. držím vám oběma palce! K*

No můj kámoš se pokusil zastřelit... byl naštěstí psychicky až tak mimo, že se netrefil. Díru ve zdi zasádroval a říká že už by to nikdy neudělal.... jenomže mám strach, jesli to někomu říct? jsem jedinný kdo o tom ví a jesli to zkusí znovu tak si to nikdy neodpustím....

Mony, už trošku jo...snažim se na to nemyslet;)

Teda holky jsou to ale hrozné situace!!!!
Kari:a jak je tobě?Je to lepší?
slečna z prahy:držím palečky ať vše dobře dopadne,a jak je mu nyní?
A holky vypadnout,vypnout byjste měly obě!!!

Tak si vem nějakou dovolenou a vydni pryč z města uvidíš....já jsem se rozhdla, že nemůžu vysedávat doma a trápit se. Proto jsem vyrazila párkrát s holkama ven ..párkrát se opila a když nejsem sama tak je mi mnohem líp! myslim,že i dovolená by pomohla! Neboj tohle všechno jednou skončí a časem bude líp...

Není tu mezi Vámi nějaký doktor, který by mi pomohl a předepsal antidepresiva? Můj kontakt je n.pet"centrum.cz. Dříve jsem je bral a pomáhaly mi, teď mi je ale moje současná doktorka nepředepíše.

Potřebovala bych vypadnout od všeho daleko, včera jsem tam byla, dali ho na JIPku, neměli na ARU místo a hlavně když jsem ho zahlédla, mámlem jsem se tam složila, jednu nohu pokrčenou,ruka na břiše a prsty v pěst,další ruka poležená, ale prsty každý jinak, známky poškození... už aby to zkončilo,strašně to bolí tak ho vidět, v sobotu jsme oznámili datum svatby, pak strašná hádka...ale v neděli jsme odjížděli v pohodě, mělo mě napadnout, že to chce udělat, ale byl to nejspíš zkrat, když si bral věci lidem na půjčení.To že mi nepsal mě zaráži doteď,ale určitě do něj hučeli, takhle to bylo také jednou. Jel za rodičema, pak už neodepisoval...až v půl osmé večer jsem ho našla schouleného v posteli, brečel že chtěli aby se se mnou rozešel, prý si to má rozmyslet, dokud nebude pozdě. Tak volal tátovi, že se mnou bude a on: jak chceš necháme to už být, ale ty na to doplatíš.To se stalo 3 týdny před nehodou. Jemu záleželo na nich a zároveň nemohl žít beze mě. Ale vzepřel se řekl jim, že semnou bude, ať se jim to líbí nebo ne.Ale už no nemá cenu, jen si ubližuji a říkám si proč??????? zrovna já, cožpak jsem už nezažila bolesti

Slečna z Prahy:Myslim si, že ted už si to uvědomujou i jeho rodiče. Já se mu moc nedivim, že z toho byl tak na nervy. Ale zas na druhou stranu se od nich měl uplně odpoutat a žít bez nich...jenže ono to asi někdy nejde:(....moc mě to mrzí..ted to asi nevyřešíme,ale přeju ti abys byla šťastná!!!

Ono když tě někdo bude odmala psychicky deptat a ubližovat a zároveň byl ve výchově,kde pro něj rodiče znamenali hodně, poslouchal maminku na slovo. Maminka řekla: rozejdi se s ní, je moc hubená a on to udělal. Rozhodovala mu o všem, chovali se k němu hrozně a to jim nikdy neodpustím!!!!!!!! Každý kdo znal Pavla a je, tak se s nima nebaví a ještě jim to daj najevo, ale to je jedno.. dnes jsem byla za ním a má už vidiny postižení... já se tam málem složila. Byl napokraji života, než mě poznal, ale maminka nedávno zase dělala dusno a to byla poslední kapka i pro mě, pohádali jsme se, ale druhý den odjížděl v klidu, jeho kamarádi mi říkali, že rodiče do něj zase hučeli a co si já na nich teď vezmu?????? když se už nevrátí, jediné co si přeji, už aby to zkončilo, strašně to bolí ho tam tak vidět.Ale to chování jeho rodičů a atd. je na hodiny vyprávění zážitků, co prováděli. Jednou vylil pivo a oni mu začali nadávat do debilů a atd a celý den se s ním nebavili, myslíš že je to normální??? jeho to žralo, rodiče byli pro něj svatý. V dnešní době je to lidem jedno, co si myslí kamarádi. Ale má kamáradka si ubližovala, protože ji také psychicky tatínek od malička ubližoval, byla na léčení, jednou málem vykrvácela, podřezávala si žíly a to jen díky tomu co zažívala od mala od táty. Teď jsem ji nedávno potkala a je zase OK, dostala se z toho a já jsem moc ráda,tak aspoň vidíš, že těch případů je víc.....myslím kvůli rodičům

Slečna z Prahy: Život je hodně tvrdej:(. Ale tohle mi moc jako důvod k sebevraždě nepřipadá...asi ho museli rodiče hodně vydeptat, že už nemoh dál....