mám nádor na mozku??

Dobrý den, můj 1 rok starý bratranec byl na vyšetření, protože má zpomalený vývoj. Včera nám přišly výsledky a v nich bylo uvedeno, že má na mozku bílou tkáň a nedá se to operovat. Prosím vysvětlete nám co to znamená. Děkuji'

bojim se, že mám nádor na mozku....mám pořád takoví divný pocit, že se něco stane, mám vždy pocit, jakože je to všechno jen sen....citim se taková slabá a unavena, točí se mi hlava a klepou se mi ruce....co když je to nádor na mozku???? ='('

Radši běžte k lékaři,jinak nepoužívejte léky který vám nedoporučil lékař a co nejdřív běžte k lékaři,tan vám pomůže:O)'

strasne me boli hlava kazdy den rano vecer prasky nepomahaji ... kdyz se predklonim je to silena bolest:(:( nevite co to je??

Máša: a jak se u tvého bratra na to přišlo? je dobře, že je v pořádku, kolik je bratrovi, jestli se smím zeptat?'

Hele Báro,nemusí to nic znamenat,ale taky může.Běž na vyšetření a nenech se odbýt.Můj brácha neměl vůbec žádné potíže a nádor měl velký,ale je po operaci už docela dlouho,je úplně fit a pln života a energie.Tak nesed u počítače a sedni si radši do čekárny k lék.a pak písni,že to nic není jen z vyčerpání.Tak pa'

už pul roku me píchá na jednom míste v hlave bojim se ze mam nador ale matka mi to neveri sem hrozne unavena nemuzu e soustredit a ma moje dve prabbicky meli nador a umreli'

achjo, co se to děje? to mě štve, že lidem je zle a doktoři jim řeknou, že si to vymýšlí... včera mi bylo zle, dnes už je to zase lepší... fatk nevím, nekdy lepší někdy horší, včera mi kamarádka taky říkala, že když přišla domů, tak se jí udělalo zle, začala se jí točit hlava, klepat ruce, zle od žaludku... fakt už nevím co to má znamenat'

Tak to znám, ráno zle nikam nejdu, ale já msím spát když to jde mě prášky vůbec nezabírájí :( to jich musím mít hodně aby to zabralo nebo něco sillného'

ahoj mě taky šíleně bolí hlava, už dva roky poslední měsíc nejsem schopna fungovat celý den. Nedokážu se soustředit. MOžná je to směšný, ale rozšiřuje se mi lebka na levé straně hlavy kde mě to bolí i oko často mám oteklé. Nic mi ale není řekli lékaři. BLokádu páteře nemám CT v pořádku EEG též. Jsem zdravá. Jsem ráda, že mi nic není, ale je mi dost zle. Už vůbec nevím co mám dělat. Doktoři si snad myslí, žesi vymýšlim :('

lidi moc Vám přeju co nejrychlejší uzdravení, zdraví je vážně to nejdůležitější, držte se všichni, jás e dnes ráno vzbudil a bylo mi zase blbě, takže jsem nešel do školy:( zítra půjdu k obvodnímu lékaři, aby mě poslal na CT a neurologii, aby se s tím už prostě něco dělo, bolala mě zasehlava a měl jsem opět divný pocit, vzal jsem si Ibalgin a je to trošku lepší, mám už z toho hrozný strach, doufám, že je to jen zablokovaná páteř, na kterou to tipuju'

Petře,
děkuju za zájem, už tak jsem se to pokusila sestručnit. Tak teď jsem se ještě pokusila vybrat "jen" ty zdravotní potíže... I tak je to nadlouho. Achjo :(

Zabolela mě hlava. Ale hrozně. Už se mi to párkrát stalo (asi tak 5x - cca od puberty). Je to taková bolest, která mi začíná u krku (stuhlými svaly, čelistí), pak se šíří po té kosti k uchu a pak plíživě nahoru. Je to spíše bolest vždy jedné strany hlavy, popř. se během ""záchvatu"" vystřídá jedna půlka s druhou. V hlavě mám horko a je to tepavá pulsující bolest. Co jsem si všimla, tak hlavním spouštěčem je, když je venku chladno, vítr, takové typické ""podzimní"" počasí, kdy mrholí. A pak přechod ze zimy do tepla (např. z toho chladna, ""podzimního"" počasí domů atd.), pak tomu předchází často psychická vyčerpanost (hodiny pláče) atd.

- pak byl popis mých dalších "psychických stavů a problémů" -

Přidal se tlak na hrudníku, občasné záškuby svalů, i orgánů (žaludek?). Pak mi začal tlak jakoby v oku (i za okem), ale když jsem se tak zamyslela, tak to spíš bylo v té kosti pod okem a v nadočnicovém oblouku (to jsem si pak našla, že bych mohla mít zánět dutin - neustále mám ucpaný noc, dýchám prakticky 1 dírkou - a to buď levou nebo pravou, druhou mám ucpanou, ale střídá se to. rýmu prakticky nemám, nesmrkám, jen když se hodně zahřeju, spíš mám pocit ""suchého"" nosu), když jsem si na netu zjistila, že od toho zánětu můžou bolet nebo brnět, nebo pociťovat tlak v okolí oka - příznaky mě přešly do 3 minut - cítila jsem to... nevím, co si mám o tom myslet, protože předtím ten ""pocit"" trval zhruba týden a doprovázel ho další pocit, že na jedno oko vidím jako ještě nikdy (jsem silně krátkozraká) a na levé právě ne, podotýkám, že lépe jsem viděla na oko, u kterého se objevoval ten pocit ""tlaku"". Ale to přešlo a už se to neobjevilo.
ačalo to po tom, co mi na neurologii (kde jsem byla poslána paní doktorkou na žádost mamky), hodný pan doktor předepsal antidepresiva (a já si vzala tabletku a děly se se mnou hrozné věci - úplně se mi roztáhly zorničky, nereagovaly na světlo ani na zaostřování a já už se viděla s mozkovou příhodou :(, to jsem vyčetla na internetu). Vyčetla jsem i rady, jak se to dá zjistit. Takže jsem zvedávala ruce - i předpažovala, zkoušela pohybovat jazykem, říkat nějakou větu atd. Dělala jsem to pokaždé, když mě něco vylekalo. Ach jo. Já se Začala jsem být ještě víc úzkostlivá, plačtivá a hrozně jsem se lekala - jakéhokoli bouchnutí, nečekaného třísknutí, hlasitého pohybu. Vadila mi hlasitá hudba. A trpěla hroznou nespavostí. Vyžadovala jsem, aby pořád byl někdo u mě, zvlášť v noci, bála jsem se, kdyby náhodou něco, aby u mě někdo byl. Pořád jsem se ujišťovala, jestli mě mojí blízcí mají rádi a naopak, že já mám ráda je (tohle jsem nikdy moc nedělala, projevovat city se tak trochu bojím). Už ani nevím kdy, ale to rozostřené vidění mě docela přešlo - překřupávalo mi v krční páteři a jednou jsem zase měla pocit ""mimo"", odkřupla jsem si a úplně jsem cítila, jak to všechno ustupuje a je mi dobře (tedy líp...).
Znovu mě bolí záda, a to dost, cítím, jak v nich mám napjaté ty svaly. Přidal se tlak na hrudníku, bolest nohy (to mám samozřejmě strach, aby to nebyl infarkt, zánět žil, nějaká trombóza nebo já nevím :( - souvisí to i s HA), přidaly se poruchy soustředění, nemám zájem o koníčky, mám strach mluvit před lidma - že něco řeknu špatně, nedokážu se koncentrovat, zapomínám :(. Už se bojím i myslet - protože si myslím, že mi to ""nemyslí"", že se špatně vyjadřuju.
Je to takový začarovaný kruh. Předtím jsem se i víc přeříkávala - třeba jsem chtěla mluvit s kamarádkou, říkám jí, ty jsi ale nachlazená, měla bys to vyležet, máš ucpaný nos - ale jakmile jsem jsem to chtěla vyslovit, řekla jsem noc (prostě mě napadlo, že mi něco může být :( a už jsem se ani nesoustředila, co říkám) - samozřejmě, že se hned opravím. Ale už nevím, co dělat. Začalo se mi špatně číst - hlavně z počítače, jako bych zapomněla ""jak se to dělá"" a nečetla slova dokonce, nahrazovala si je jinými - to mě vylekalo, a pak se to zase táhlo už z té nervozity a strachu, že to zase přečtu špatně. S knížkami se mi to moc nestávalo. Nesoustředím se v rozhovoru. Prakticky vůbec. TAk tohle všechno mě trápí už celé ty 2 měsíce, jakmile zmizí ""nějaký příznak"", objeví se další. Žádný ale netrvá celé ty 2 měsíce nonstop.
Myslíte, že se mě může týkat ten problém, o kterém se tady tolik diskutuje? Včera mě zase bolela ta hlava - hrozně. Bylo mi i špatně od žaludku - nevolnost, ale nezvracela jsem. Je fakt, že předtím jsem byla na oslavě - dlouho, dala si 3 x 2dcl vína, moc toho nenaspala a druhý den prakticky nejedla a nepila, protože jsem byla nějaká podrážděná...

začalo to hlavně strachem z bolesti hlavy, mám je (tu popisovanou bolest hlavy) tak cca 1x za 2-4 měsíce. Mezitím mě hlava prakticky nebolí.'

Eli a Honzo,moc Vám Děkuji Za Váš zájem.Moc mě to pomohlo,že se mě někdo snaží pomoci.Je mi 46 let.Všechno to začalo v srpnu,Kdy jsem v noci nemohla otočit hlavu a ráno mě to bolestí táhlo k zemi.Napíchali mě injekce na uvolnění.Přetrvávala bolest hlavy,dostala jsem prášky na neurologii a pak začaly ty zvuky v hlavě.Byla jsem na EEG,kde zjistili mírnou odchylku,pak jsem šla na CT,kde byl zmíněný nález a teď čekám na MR.Měla už jsem před tím problémy s páteří,tak doufám,že to pískání je příčinou,ale je to neúnosné,pořád brečím,jsem psychycky na dně a mám ty nejhorší myšlenky.Drží mě při životě manžel a v brzké době narození vnoučátka.Ještě jednou Vám všem děkuji a přeji,aby jste nic takového nikdy nezažili.Napíšu,jak jsem dopadla.S pozdravem Iren'

myslíš že to někdo bude celé číst ? Vypadá to budto na panickou poruchu nebo tělo vyčerpalo hořčík .. ale to jsme vydedukoval jen z konce .. skus to napsat stručne :)'

Dobrý den,už nevím, kam se obrátit, proto se se svým problémem pokusím svěřit tady.
Jsem studentka VŠ, vždy jsem byla docela velký "nervák", a tak na mě zkoušky, mluvení před větším počtem lidí atd. docela dopadaly... Klasické bolesti břicha, stažený žaludek atd.
To, co mě ale trápí poslední dobou, začalo asi v průběhu srpna. Předtím tomuto období předcházelo "zkouškové", kdy jsem se 2 týdny neustále nervovala z 1 (pro mě moc důležité) zkoušky. Nakonec dopadla dobře, ale ty nervy... Byla jsem hrozně vyčerpaná. Pak po zkouškovém nastalo období "klidu". Bohužel jsem se nedostala na žádnou brigádu, a tak sem zůstala doma. Přítel na brigády chodil, pak měl třeba nějaké své zájmy, rodiče chodili do práce, bratr odjel na 2 měsíce do Anglie a já zůstala sama doma s babičkou. Celé dny jsem vysedávala u počítače, popřípadě ležela s počítačem v posteli. A tak se to vleklo celý červenec. Ke konci, kdy už se měl můj bratr vracet ze zahraničí (jsme dvojčata, to odloučení už bylo asi znát, už mi nejspíš "chyběl", i když jsme nikdy neměli nějaký "zaláskovaný" sourozenecký vztah :)) jsem začala pociťovat takové pocity napjatosti v břiše, byla jsem nervózní z mé babičky, se kterou nemáme moc dobrý vztah - vlastně jsem z ní byla "úplně na nervy". Prodělala jsem "zánět močového měchýře". A pak to přišlo. Zabolela mě hlava. Ale hrozně. Už se mi to párkrát stalo (asi tak 5x - cca od puberty). Je to taková bolest, která mi začíná u krku (stuhlými svaly, čelistí), pak se šíří po té kosti k uchu a pak plíživě nahoru. Je to spíše bolest vždy jedné strany hlavy, popř. se během "záchvatu" vystřídá jedna půlka s druhou. V hlavě mám horko a je to tepavá pulsující bolest. Co jsem si všimla, tak hlavním spouštěčem je, když je venku chladno, vítr, takové typické "podzimní" počasí, kdy mrholí. A pak přechod ze zimy do tepla (např. z toho chladna, "podzimního" počasí domů atd.), pak tomu předchází často psychická vyčerpanost (hodiny pláče) atd.
Ještě jsem tomu nepřipisovala moc velkou váhu, pak jsem ale dostala v noci takový "vnitřní strach" - klepala jsem se, třásla se, střídaly se návaly horka a zimy, brečela jsem, bušilo mi srdce. To jsem taky občas mívala. Ovšem když jsem ráno vstala, udivilo mě, že mě tenhle "strach" nepřešel. Náhodou jsem zabrousila na internet na nějakou stránku, kde nějaký chlapec se svěřoval se svým problémem ohledně nádoru na mozku :(. To jsem se už kvůli mé bolesti hlavy začala bát "úplně". Začaly mi tuhnout svaly v zádech apod. Začala mě bolet krční páteř atd. Skoro týden jsem tohle napětí držela v sobě, přestala jíst, začala být apatická. Nakonec jsem to už nevydržela a začala brečet a "nicnedělat", ležela v posteli další 2 týdny, nebyla se mnou řeč. Neustálé jsem se třásla, bála se někomu svěřit se svým problémem. K tomu se přidalo motání ( + jakoby brnění hlavy) hlavy, ztuhlost šíje, problémy s viděním (nemohla jsem moc zaostřit), byla jsem už úplně vyčerpaná + ty neustálé pocity napětí, strachu, úzkosti, paniky doprovázené myšlenkami, že jsem určitě nějak vážně nemocná :(((. Nakonec jsem to nevydržela (spíše rodiče), kdy jsem s nimi nebyla schopná komunikovat, uzavírala se v sobě, popř. vybuchla (málokdy) a poslali mě k praktické doktorce. Ta mi vzala krev (hodnoty prý byly ukázkové), poslala mě na krční-nosní-ušní (když jsem si stěžovala na "knedlík" v krku, díky kterému nemůžu polykat ani dýchat) - tam následně paní doktorka, jen co mě viděla - se rozhodla, že zavolá na psychiatrii - sice mi prohlédla krk, ale konstatovala, že jsem po zdravotní stránce v pořádku, ale že ma podezření na neurózu nebo tetanii, a že je mě nejdříve potřeba uklidnit. Tak mi napsala prášky na uklidnění. Vzala jsem si tabletku, a "krk" mě přestal po chvilce zlobit. Ale motání hlavy a jakoby brnění, bušení srdce po vysazení prášku (brala jsem je asi týden - byly návykové) moc neustupovalo. Byla jsem nešťastná. Přidal se tlak na hrudníku, občasné záškuby svalů, i orgánů (žaludek?). Začala jsem se pozorovat o to víc. U každého píchnutí jsem hned na internetu hledala, co mi asi tak může být (a stále to dělám). Byla jsem na tom špatně, dokonce si začala myslet, že výsledky krve zaměnili, že to jsou určitě jiné. Pak mi začal tlak jakoby v oku (i za okem), ale když jsem se tak zamyslela, tak to spíš bylo v té kosti pod okem a v nadočnicovém oblouku (to jsem si pak našla, že bych mohla mít zánět dutin - neustále mám ucpaný noc, dýchám prakticky 1 dírkou - a to buď levou nebo pravou, druhou mám ucpanou, ale střídá se to. rýmu prakticky nemám, nesmrkám, jen když se hodně zahřeju, spíš mám pocit "suchého" nosu), když jsem si na netu zjistila, že od toho zánětu můžou bolet nebo brnět, nebo pociťovat tlak v okolí oka - příznaky mě přešly do 3 minut - cítila jsem to... nevím, co si mám o tom myslet, protože předtím ten "pocit" trval zhruba týden a doprovázel ho další pocit, že na jedno oko vidím jako ještě nikdy (jsem silně krátkozraká) a na levé právě ne, podotýkám, že lépe jsem viděla na oko, u kterého se objevoval ten pocit "tlaku". Ale to přešlo a už se to neobjevilo. Začalo to po tom, co mi na neurologii (kde jsem byla poslána paní doktorkou na žádost mamky), hodný pan doktor předepsal antidepresiva (a já si vzala tabletku a děly se se mnou hrozné věci - úplně se mi roztáhly zorničky, nereagovaly na světlo ani na zaostřování a já už se viděla s mozkovou příhodou :(, to jsem vyčetla na internetu). Vyčetla jsem i rady, jak se to dá zjistit. Takže jsem zvedávala ruce - i předpažovala, zkoušela pohybovat jazykem, říkat nějakou větu atd. Dělala jsem to pokaždé, když mě něco vylekalo. Ach jo. Já se Začala jsem být ještě víc úzkostlivá, plačtivá a hrozně jsem se lekala - jakéhokoli bouchnutí, nečekaného třísknutí, hlasitého pohybu. Vadila mi hlasitá hudba. A trpěla hroznou nespavostí. Vyžadovala jsem, aby pořád byl někdo u mě, zvlášť v noci, bála jsem se, kdyby náhodou něco, aby u mě někdo byl. Pořád jsem se ujišťovala, jestli mě mojí blízcí mají rádi a naopak, že já mám ráda je (tohle jsem nikdy moc nedělala, projevovat city se tak trochu bojím). Už ani nevím kdy, ale to rozostřené vidění mě docela přešlo - překřupávalo mi v krční páteři a jednou jsem zase měla pocit "mimo", odkřupla jsem si a úplně jsem cítila, jak to všechno ustupuje a je mi dobře (tedy líp...). Z té neurologie jsem byla poslána i na cvičení-rehabilitace, na bazén i na vyšetření EMG (to kvůli tetanii - byla mi zjištěna, ale slabá). Moje "stavy" ale přetrvávaly, pořád jsem byla roztřesená, unavená, napjatá, vyčerpaná (i psychicky), až mě mamka objednala k psycholožce, a ta mě poslala k psychiatrovi. Předepsali mi léky, brala jsem je nějakou dobu, k tomu magnézium, pak jsem léky vysadila. Připadala jsem si po nich trochu jako "robot" a ještě se k tomu přidal další strach - strach z braní léků. :(. Tak i proto částečně. Beru HA, ale s tím mám teď už taky problém, bojím se vzít si "prášek", takže asi je brát taky přestanu. Na začátku jsem myslela, že mám i RS - to kvůli změně chování, nebo právě ten obáváný "předmět této diskuze" :(. Ach jo. Už nevím, jak dál, hrozně se bojím. Znovu mě bolí záda, a to dost, cítím, jak v nich mám napjaté ty svaly. Přidal se tlak na hrudníku, bolest nohy (to mám samozřejmě strach, aby to nebyl infarkt, zánět žil, nějaká trombóza nebo já nevím :( - souvisí to i s HA), přidaly se poruchy soustředění, nemám zájem o koníčky, mám strach mluvit před lidma - že něco řeknu špatně, nedokážu se koncentrovat, zapomínám :(. Už se bojím i myslet - protože si myslím, že mi to "nemyslí", že se špatně vyjadřuju. Je to takový začarovaný kruh. Předtím jsem se i víc přeříkávala - třeba jsem chtěla mluvit s kamarádkou, říkám jí, ty jsi ale nachlazená, měla bys to vyležet, máš ucpaný nos - ale jakmile jsem jsem to chtěla vyslovit, řekla jsem noc (prostě mě napadlo, že mi něco může být :( a už jsem se ani nesoustředila, co říkám) - samozřejmě, že se hned opravím. Ale už nevím, co dělat. Začalo se mi špatně číst - hlavně z počítače, jako bych zapomněla "jak se to dělá" a nečetla slova dokonce, nahrazovala si je jinými - to mě vylekalo, a pak se to zase táhlo už z té nervozity a strachu, že to zase přečtu špatně. S knížkami se mi to moc nestávalo. Nesoustředím se v rozhovoru. Prakticky vůbec. TAk tohle všechno mě trápí už celé ty 2 měsíce, jakmile zmizí "nějaký příznak", objeví se další. Žádný ale netrvá celé ty 2 měsíce nonstop. Ach jo. Nevím, co dělat. Neustále se bojím, že umřu, že mám něco "v hlavě". Občas se bojím i toho, že se zblázním, že zešílím. Vím, že když vykonávám něco, co mě chytne, tak to na chvíli přejde a je mi fajn. Problém je v tom, že už mě vše přestalo bavit, a jen se do něčeho nutím. Nějak mě nic nebaví a jsem taková smutná, bez nálady. Myslíte, že se mě může týkat ten problém, o kterém se tady tolik diskutuje? Včera mě zase bolela ta hlava - hrozně. Bylo mi i špatně od žaludku - nevolnost, ale nezvracela jsem. Je fakt, že předtím jsem byla na oslavě - dlouho, dala si 3 x 2dcl vína, moc toho nenaspala a druhý den prakticky nejedla a nepila, protože jsem byla nějaká podrážděná... Ach jo, mám takový strach :('

Dobrý den,
už nevím, kam se obrátit, proto se se svým problémem pokusím svěřit tady.
Jsem studentka VŠ, vždy jsem byla docela velký "nervák", a tak na mě zkoušky, mluvení před větším počtem lidí atd.

docela dopadaly... Klasické bolesti břicha, stažený žaludek atd.
To, co mě ale trápí poslední dobou, začalo asi v průběhu srpna. Předtím tomuto období předcházelo "zkouškové", kdy

jsem se 2 týdny neustále nervovala z 1 (pro mě moc důležité) zkoušky. Nakonec dopadla dobře, ale ty nervy... Byla

jsem hrozně vyčerpaná. Pak po zkouškovém nastalo období "klidu". Bohužel jsem se nedostala na žádnou brigádu, a tak

sem zůstala doma. Přítel na brigády chodil, pak měl třeba nějaké své zájmy, rodiče chodili do práce, bratr odjel na

2 měsíce do Anglie a já zůstala sama doma s babičkou. Celé dny jsem vysedávala u počítače, popřípadě ležela s

počítačem v posteli. A tak se to vleklo celý červenec. Ke konci, kdy už se měl můj bratr vracet ze zahraničí (jsme

dvojčata, to odloučení už bylo asi znát, už mi nejspíš "chyběl", i když jsme nikdy neměli nějaký "zaláskovaný"

sourozenecký vztah :)) jsem začala pociťovat takové pocity napjatosti v břiše, byla jsem nervózní z mé babičky, se

kterou nemáme moc dobrý vztah - vlastně jsem z ní byla "úplně na nervy". Prodělala jsem "zánět močového měchýře". A

pak to přišlo. Zabolela mě hlava. Ale hrozně. Už se mi to párkrát stalo (asi tak 5x - cca od puberty). Je to taková

bolest, která mi začíná u krku (stuhlými svaly, čelistí), pak se šíří po té kosti k uchu a pak plíživě nahoru. Je to

spíše bolest vždy jedné strany hlavy, popř. se během "záchvatu" vystřídá jedna půlka s druhou. V hlavě mám horko a

je to tepavá pulsující bolest. Co jsem si všimla, tak hlavním spouštěčem je, když je venku chladno, vítr, takové

typické "podzimní" počasí, kdy mrholí. A pak přechod ze zimy do tepla (např. z toho chladna, "podzimního" počasí

domů atd.), pak tomu předchází často psychická vyčerpanost (hodiny pláče) atd.
Ještě jsem tomu nepřipisovala moc velkou váhu, pak jsem ale dostala v noci takový "vnitřní strach" - klepala jsem

se, třásla se, střídaly se návaly horka a zimy, brečela jsem, bušilo mi srdce. To jsem taky občas mívala. Ovšem když

jsem ráno vstala, udivilo mě, že mě tenhle "strach" nepřešel. Náhodou jsem zabrousila na internet na nějakou

stránku, kde nějaký chlapec se svěřoval se svým problémem ohledně nádoru na mozku :(. To jsem se už kvůli mé bolesti

hlavy začala bát "úplně". Začaly mi tuhnout svaly v zádech apod. Začala mě bolet krční páteř atd. Skoro týden jsem

tohle napětí držela v sobě, přestala jíst, začala být apatická. Nakonec jsem to už nevydržela a začala brečet a

"nicnedělat", ležela v posteli další 2 týdny, nebyla se mnou řeč. Neustálé jsem se třásla, bála se někomu svěřit se

svým problémem. K tomu se přidalo motání ( + jakoby brnění hlavy) hlavy, ztuhlost šíje, problémy s viděním (nemohla

jsem moc zaostřit), byla jsem už úplně vyčerpaná + ty neustálé pocity napětí, strachu, úzkosti, paniky doprovázené

myšlenkami, že jsem určitě nějak vážně nemocná :(((. Nakonec jsem to nevydržela (spíše rodiče), kdy jsem s nimi

nebyla schopná komunikovat, uzavírala se v sobě, popř. vybuchla (málokdy) a poslali mě k praktické doktorce. Ta mi

vzala krev (hodnoty prý byly ukázkové), poslala mě na krční-nosní-ušní (když jsem si stěžovala na "knedlík" v krku,

díky kterému nemůžu polykat ani dýchat) - tam následně paní doktorka, jen co mě viděla - se rozhodla, že zavolá na

psychiatrii - sice mi prohlédla krk, ale konstatovala, že jsem po zdravotní stránce v pořádku, ale že ma podezření

na neurózu nebo tetanii, a že je mě nejdříve potřeba uklidnit. Tak mi napsala prášky na uklidnění. Vzala jsem si

tabletku, a "krk" mě přestal po chvilce zlobit. Ale motání hlavy a jakoby brnění, bušení srdce po vysazení prášku

(brala jsem je asi týden - byly návykové) moc neustupovalo. Byla jsem nešťastná. Přidal se tlak na hrudníku, občasné

záškuby svalů, i orgánů (žaludek?). Začala jsem se pozorovat o to víc. U každého píchnutí jsem hned na internetu

hledala, co mi asi tak může být (a stále to dělám). Byla jsem na tom špatně, dokonce si začala myslet, že výsledky

krve zaměnili, že to jsou určitě jiné. Pak mi začal tlak jakoby v oku (i za okem), ale když jsem se tak zamyslela,

tak to spíš bylo v té kosti pod okem a v nadočnicovém oblouku (to jsem si pak našla, že bych mohla mít zánět dutin -

neustále mám ucpaný noc, dýchám prakticky 1 dírkou - a to buď levou nebo pravou, druhou mám ucpanou, ale střídá se

to. rýmu prakticky nemám, nesmrkám, jen když se hodně zahřeju, spíš mám pocit "suchého" nosu), když jsem si na netu

zjistila, že od toho zánětu můžou bolet nebo brnět, nebo pociťovat tlak v okolí oka - příznaky mě přešly do 3 minut

- cítila jsem to... nevím, co si mám o tom myslet, protože předtím ten "pocit" trval zhruba týden a doprovázel ho

další pocit, že na jedno oko vidím jako ještě nikdy (jsem silně krátkozraká) a na levé právě ne, podotýkám, že lépe

jsem viděla na oko, u kterého se objevoval ten pocit "tlaku". Ale to přešlo a už se to neobjevilo. Začalo to po tom,

co mi na neurologii (kde jsem byla poslána paní doktorkou na žádost mamky), hodný pan doktor předepsal antidepresiva

(a já si vzala tabletku a děly se se mnou hrozné věci - úplně se mi roztáhly zorničky, nereagovaly na světlo ani na

zaostřování a já už se viděla s mozkovou příhodou :(, to jsem vyčetla na internetu). Vyčetla jsem i rady, jak se to

dá zjistit. Takže jsem zvedávala ruce - i předpažovala, zkoušela pohybovat jazykem, říkat nějakou větu atd. Dělala

jsem to pokaždé, když mě něco vylekalo. Ach jo. Já se Začala jsem být ještě víc úzkostlivá, plačtivá a hrozně jsem se lekala - jakéhokoli bouchnutí, nečekaného třísknutí, hlasitého pohybu. Vadila mi hlasitá hudba. A trpěla hroznou nespavostí. Vyžadovala jsem, aby pořád byl někdo u mě, zvlášť v noci, bála jsem se, kdyby náhodou něco, aby u mě někdo byl. Pořád jsem se ujišťovala, jestli mě mojí blízcí mají rádi a naopak, že já mám ráda je (tohle jsem nikdy moc nedělala, projevovat city se tak trochu bojím). Už ani nevím kdy, ale to rozostřené vidění mě docela přešlo - překřupávalo mi v krční páteři a jednou jsem zase měla pocit "mimo", odkřupla jsem si a úplně jsem cítila, jak to všechno ustupuje a je mi dobře (tedy líp...). Z té neurologie jsem byla poslána i na cvičení-rehabilitace, na bazén i na vyšetření EMG (to kvůli tetanii - byla mi zjištěna, ale slabá). Moje "stavy" ale přetrvávaly, pořád jsem byla roztřesená, unavená, napjatá, vyčerpaná (i psychicky), až mě mamka objednala k psycholožce, a ta mě poslala k psychiatrovi. Předepsali mi léky, brala jsem je nějakou dobu, k tomu magnézium, pak jsem léky vysadila. Připadala jsem si po nich trochu jako "robot" a ještě se k tomu přidal další strach - strach z braní léků. :(. Tak i proto částečně. Beru HA, ale s tím mám teď už taky problém, bojím se vzít si "prášek", takže asi je brát taky přestanu. Na začátku jsem myslela, že mám i RS - to kvůli změně chování, nebo právě ten obáváný "předmět této diskuze" :(. Ach jo. Už nevím, jak dál, hrozně se bojím. Znovu mě bolí záda, a to dost, cítím, jak v nich mám napjaté ty svaly. Přidal se tlak na hrudníku, bolest nohy (to mám samozřejmě strach, aby to nebyl infarkt, zánět žil, nějaká trombóza nebo já nevím :( - souvisí to i s HA), přidaly se poruchy soustředění, nemám zájem o koníčky, mám strach mluvit před lidma - že něco řeknu špatně, nedokážu se koncentrovat, zapomínám :(. Už se bojím i myslet - protože si myslím, že mi to "nemyslí", že se špatně vyjadřuju. Je to takový začarovaný kruh. Předtím jsem se i víc přeříkávala - třeba jsem chtěla mluvit s kamarádkou, říkám jí, ty jsi ale nachlazená, měla bys to vyležet, máš ucpaný nos - ale jakmile jsem jsem to chtěla vyslovit, řekla jsem noc (prostě mě napadlo, že mi něco může být :( a už jsem se ani nesoustředila, co říkám) - samozřejmě, že se hned opravím. Ale už nevím, co dělat. Začalo se mi špatně číst - hlavně z počítače, jako bych zapomněla "jak se to dělá" a nečetla slova dokonce, nahrazovala si je jinými - to mě vylekalo, a pak se to zase táhlo už z té nervozity a strachu, že to zase přečtu špatně. S knížkami se mi to moc nestávalo. Nesoustředím se v rozhovoru. Prakticky vůbec. TAk tohle všechno mě trápí už celé ty 2 měsíce, jakmile zmizí "nějaký příznak", objeví se další. Žádný ale netrvá celé ty 2 měsíce nonstop. Ach jo. Nevím, co dělat. Neustále se bojím, že umřu, že mám něco "v hlavě". Občas se bojím i toho, že se zblázním, že zešílím. Vím, že když vykonávám něco, co mě chytne, tak to na chvíli přejde a je mi fajn. Problém je v tom, že už mě vše přestalo bavit, a jen se do něčeho nutím. Nějak mě nic nebaví a jsem taková smutná, bez nálady. Myslíte, že se mě může týkat ten problém, o kterém se tady tolik diskutuje? Včera mě zase bolela ta hlava - hrozně. Bylo mi i špatně od žaludku - nevolnost, ale nezvracela jsem. Je fakt, že předtím jsem byla na oslavě - dlouho, dala si 3 x 2dcl vína, moc toho nenaspala a druhý den prakticky nejedla a nepila, protože jsem byla nějaká podrážděná... Ach jo, mám takový strach :('

Iren
Podle CT se uvažuje o ložisku způsobeném místní cévní nedostatečností ve spánkové oblasti vpravo /cévní choroba mozková/, staršího data, které se nechová jako zhoubný nádor. Magnetická rezonance by to měla upřesnit.
Nepíšeš, kolik je ti let a zda se neléčíš např. tlak, cukrovka, zvýšený cholesterol nebo hladina tuků. Neměla jsi ještě jiné, třeba přechodné obtíže mimo pískání?
Je možné zkusit např. léky ze skupiny nootropik /Piracetam, Geratam/, případně z jiné skupiny, které zlepšují prokrvení mozkových cév, pokud nejsou nějaké důvody, které tomu brání. Jde o dlouhodobější užívání, výsledky se mohou dostavit až po delší době. Je to velice individuální.'

Iren: vůbec nevím o co jde, nerozumím tomu co jsi napsala, mám také problémy, bolí mě hlava, píská mi v uších, ale jen večera ráno, když ležím a pořád mi lupe v píteři, typuju to asi na zablokovanou páteř, v úterý jdu k doktorovi, aby mě poslal s tím někam na neurologii, CT... mám z toho taky strach už to mám delší dobu, přeju Ti hodně štěstí a ať se toho zbavíš a hlavně aby to nic vážného nebyl, drž se'

mám 12 dní nepřetržité houkání,a pískání v hlavě a nejde to zastavit je to k zešílení.navíc mě na CT zjistili vpravo temporálně nepravidelnou hypodenzi vel.42x35mm mechovající se expanzivně postkontrastně dochází k výraznějšímu barvení cév při okraji léze zjm. nad lézí bez nabarvení jinéhopatol.ůtvaru.ischemie nejspíše staršího data s projevy luxusní perfúze vpravo temporálně.jdu ještě na MR.Mám strach,že je to vážné.Hlavně bych se potřebovala zbavit těch zvuků.Pokud někdo ví jak,Prosím pomozte!!!Jsem zoufalá!'

Filipe běž k doktorovy .. ta boule muže bejt tuková a muže tlačit na nervová centra .. každopádně musíš k doktorovi protože i když to nebude nic závažného i toto umí napáchat dost škody na nervech. čim dřív tam pujdeš tím lépe a budeš mít pak aspon klid'