Jak na HUBNUTÍ II.

DANO a OSTATNÍ: Pohyb přímo miluju. Bez něho bych vůbec nemohla existovat. Závodně hraju volejbal, a dneska jsme se s kámoškou rozhodly, že budem chodit ještě v pátek do posilovny /doufam, že mi to bude mamka nebo taťka hradit......no a když ne, tak na to padne kapesný/ a ještě možná ve středu na aerobic CLASS. Taky je celkem dobré, že místo těláku máme zaplacených 10 lekcí ve fittnes centru, kde buď cvičíme normální aerobic, power jogu, kick box /to mě moc baví/ A podobně.Takže myslím, že mam pohybu tak akorát.......co myslíte?

VěroM, vítej u nás, jak jsi určitě postřehla, Alenka dělá tabulku (ta je na straně 469)vždy začátkem každého měsíce, jinak jsme vážilky maniačky a vážíme se pro sebe pořád, protože co kdyby tam náhodou bylo o kilčo míň, že jo! Běda, když víc, to se tu kajem a sypem si popel na hlavu, ale pořád zdatně bojujeme. Občas si do nás někdo zareje, ale to jsou jen něčí zlé úlety, netřeba brát vážně.Tak hubni s námi, máš takovou váhu, která láká, aby tam byla jen ta sedmička s nulou, to by byla krása, že jo. Tak makáme, makáme, nepapáme, cvičíme, šlapeme, vánoce shazujeme.... Alenka Tě dá do tabulky a jedem, jaro mlátí na dveře.Pepčo, co na to říct, pravdu má asi dcera, je to děsný dilema, byla bych na tom úplně stejně, kdyby se mi to nedejbůh stalo, z jednoho platu nelze vyžít, když člověk platí takový prachy za byt a co jinak dělat, achjo. Maminka je chudák určitě ještě ve stresu, když si uvědomuje, jak Tě trápí. Ženská by měla být natolik dobře zajištěná, aby mohla zůstat bez problémů s malejma dětma, dokud ji potřebujou a nestrkat je do jeslí a pak, když je zase potřeba starat se o rodiče. Nebo mít na to, zaplatit celodenní péči. Nějak jsme se nenarodily s tím správným bankovním kontem, co je nám platné soucitné srdce a láska k mámě. Co takhle zkusit ukecat zaměstnavatele každá z vás sester na půl úvazku? Že byste se nějak střídaly? Je to k zešílení. Ale určitě nás čti a piš, jak jsi se rozhodla, co jsi vymyslela, vždyť nás spoustu tady má či bude mít podobné problémy. Přeju Ti moc pevné nervy, moc moc na Tebe myslím a vydrž. Jak, to nevím a je mi smutno, že neumím poradit, sobě bych taky nedovedla.Renatko, to rčení "krásná smrt" zní vždycky tak děsivě, jak může být smrt krásná, ale pravdu má Alena, každý z nás na světě by chtěl takto rychle a tiše umřít, ne ty hrůzy např. po mrtvici (měla jsem s tatínkem). Já vím, 60 dnes není žádnej věk, to je na tom strašně smutný a nespravedlivý. A pro maminku opravdu hrozná chvíle, musíš, prostě musíš být ta silnější! Drž se!Verčo, jídelníček Ti určite zhodnotí Iva, ta je expert na naše stravování. jen si hlídej, abys měla všechny důležité minerální látky a vitamíny, jsi přece jen ještě mládě ve vývinu! A co pohyb??? Jak se s ním kamarádíš? Já snad nevydržím a Milušce zavolááááám!Kdybych tu už nebyla a byla holčinka na světě, prosím poslat esemesku Marti a spol, kdo má mý číslo, joooooo?!Tak zatím Dana

RENÁTKO...to mi nemůžeš dělat...je mi to tak líto...jak jsi napsala, že v noci přišel za maminkou a chtěl její ruku...jako by to věděl...pláču tu a je mi to líto, strašně...

Ahoj holky!Na základce nejsem, já jsem totiž šla z pětky na gympl, takže mam o budoucí 4 roky postaráno.Poslaly byste mi taky nějaké fotky?Víte, já to mam složité. Nemůžu se moc řídit vašemi radami, protože chodim do školní jídelny /musim, když jsem se mamky zeptala, jestli bych tam mohla přestat chodit, tak mi řekla, že v žádném případě......./ No tak moc nevim, jak si pořádně sestavit jídelníček. Můj stávající vypadá zhruba takhle: ráno cereálie s mlékem, ke svačině buď jablko nebo light jogurt, oběd v jídelně, a potom se snažim jíst už jen light jogurty nebo nějaké ovoce..........myslíte, že takhle můžu zhubnout?Tak se zatím mějte, budu se těšit až napíšete.Ahojky V.

Ahoj holky!Na základce nejsem, já jsem totiž šla z pětky na gympl, takže mam o budoucí 4 roky postaráno.Poslaly byste mi taky nějaké fotky?Víte, já to mam složité. Nemůžu se moc řídit vašemi radami, protože chodim do školní jídelny /musim, když jsem se mamky zeptala, jestli bych tam mohla přestat chodit, tak mi řekla, že v žádném případě......./ No tak moc nevim, jak si pořádně sestavit jídelníček. Můj stávající vypadá zhruba takhle: ráno cereálie s mlékem, ke svačině buď jablko nebo light jogurt, oběd v jídelně, a potom se snažim jíst už jen light jogurty nebo nějaké ovoce..........myslíte, že takhle můžu zhubnout?Tak se zatím mějte, budu se těšit až napíšete.Ahojky V.

ste strašně hodné, měla jsem napsat hned minulý týden,ale nebyla jsem toho asi fakt schopná.ALI co se stalo?Měl vysoký tlak.Od 50 let kdy to zjistil a byl jednou u doktora tam už pak nešel a zháněl si prášky po všech známých a neznámých.Bral pořád to samé asi 9 let.Takže co to s tím srdíčkem mohlo dělat,že?Když šel před rokem na 60letou prohlídku kvůli řidičáku,tak mu zjistili tlak 230/180 a dali mu hned nějakou injekci či co a nasadili jiné léky.No a pak se zdál být dobrý.Cholesterol,EKG, všechny testy super...jen ten tlak měl prý vyšší.Byl to chlap,který žil jak mimino.Žádné velké starosti,budoucnost vyřešená,na důchod našetřené.Podnikali,ale to jen tak ze setrvačnosti,jedna zaměstnankyně mu šila rukavice a on je prodával už do zaběhlých podniků.Takže žádné velké nervy.Ráno si dali s máti čajíček(jen z vlastnoručně nasbíraných bylinek),v poledne měl oběd,pak šli každý den na procházku,jedl zdravě,žádné červené maso,jen domáci pěstované brojlery a vajíčka od nich.Česneku a cibule co snědl...nekouřil,nechlastal,energii rozdával všude kam došel.No a až po smrti jsme se dozvěděli, že ho chtěl doktor poslat před 3 týdnama do nemocnice s tím tlakem a on prý řekl,že jestli ho pošlou do nemocnice,tak on k nim přestane chodit. Prostě ješitný chlap. A nejsou to jen chlapi co se brání nemocnici.Kterási jste tu o tom taky psala.On vždycky říkal,že kdyby se dostal do nemocnice, že tam umře. Že on musí žít a pracovat,zahradu měl výstavní(2500m2) barák jak hrad a o všechno se staral sám.Prostě šok. Rána z čistého nebe.Umřel.A to se v noci probudil a šel za máti at mu dá ruku,že je mu těžko a do minuty byl mrtvý.Jo někdo řekne krásná smrt,já si to myslím taky,ale v 60 letech?No a ponaučení?Jakmile mně něco bude,tak musím k doktorovi.Jsem po něm.Všechno přecházím,léčím se jen tak naoko, nic nevyléčím...ale kolik z nás je jiných?Babula tu taky psala o tom tlaku...Takže klid,klid,klid..když nejde o život tak jde o ...A ty kila k tomu všemu přispívají.Jenže on ani nějak tlustý nebyl.Měl kolem 90 kil a měl tak 190 cm.Takže žádná těžká nadváha.Takže asi to chce fakt všechno čas.MIRKO taky si pořád říkám,když teď něco dělám,co by řekl a udělal on,je to ale ještě moc čerstvé a já se při té myšlence vždycky rozbrečím.Ufff...jedem za mamkou,jsme tam každý den a moje práce momentálně stojí.Nevím kdy budu všechno dělat,za 14 dní DPH a já na to ještě ani nešáhla.Takže ..kdyby jste některá neměla co dělat.....:o)

Jo a ještě ALENKO díky za tabulku a doufám že opravdu brzo budu v kategorii 1 ! :o)

Ahoj děvčata,Pepča čte, nepíše. Je pitomá, protože po vánocích je těžší o 4 (slovy: čtyři kila). Aby zase někdo nemusel psát, že se zde nehubne ale tloustne.Maminka se zhoršuje. Přestože k ní běháme společně se sestrami z domácí péč několikrát denně, prý už nemůže být sama. Lékařka nabízí LDN a žádost do DD. Ale to já nechci. Nevím co mám dělat. Máme nějaké půjčky, když zůstanu doma, nevím, ale na jeden plat to neutáhneme. Ráno mě držela za ruku a chtěla, abych byla s ní. Líbala jsem jí ruce, že hned z práce budu u ní. Pak zase ruce líbala ona mě.Děvčata, stáří je hrozná věc. Večer jedu k sestře dohodnout nějaké řešení.Teď mi přišla SMS od dcery: "Mami, jestli tam babičku dáte, tak umře."Pepča

Ahojky všem,rádá bych se k vám taky přidala. Již asi tři týdny si vás čtu a prožívám s vámi malé i velké radosti i starosti a tak nějak mě to zase motivovalo ke zhubnutí. Je mi 44, měří 172 a vážím 77 kg, je to vůbec moje nejhorší váha, v těhotenství u obou dětí jsme měla tesně před porodem 71 kg. Prostě hrůza a konečně jsem se rozhodla něco pro to udělat.

Milé kočenky:)RENATKO...je mi to moc líto, nevím, co napsat, úplně ti rozumím s tím, jak taťku všude vidíš, ale DANUŠKA má pravdu, ta největší bolest poleví, i když se teď zdá, že se to nikdy nemůže stát...Já nemůžu soudit ze své zkušenosti, díkybohu jsem zatím přišla "jen" v uvozovkách!!! o drahou babičku, proplakala jsem pár nocí, všude jí viděla, slyšela...nejdřív mě to ničilo a dneska...po 6-ti letech...si s ní povídám...vidím jí pořád, hlavně jí teda slyším, mluví ke mě a často při mě stojí, když potřebuju v něčem poradit. To jak jsem ji měla ráda, jsem si bohužel uvědomila, až když zemřela. Myslím tu velikost té lásky... Čím dál víc na sobě pozoruju, že jak stárnu, chovám se jako ona, říkám, co by řekla ona...babi viď:) Dokonce i tu postavu jak říkala "kortakpulentní" mám po ní:) RENATKO moc ti přeju, aby se ta největší bolest ze ztráty milovaného tatínka co nejdřív zmenšila na únosnou míru, aby ses při vzpomínce na něj dokázala třeba i pousmát, ono to půjde...chce to čas...MÍLO - babušo, to mi nemůžeš dělat, já snad dostanu poslíčky, jakej jsem nerv!!!! Prosím tě, i kdyby to bylo v noci, že nám sem dáš vědět? A co nejvíc podrobností, já si chci poplakat štěstím!!!:)Kočenky, co jste tipovali pohlavíčko našeho zlatíčka:) Já si také myslím, že to bude kluk, prostě si nemůžu pomoct, ale vidím tam krásného pytlíka:)))) Ručičku má drobeček vedle hlavičky a druhá snad nemá prstíky jako dvě kuličky:) NO, uvidíme:) Každopádně sestra mi dneska volala, že ve 31 týdnu jí na UTZ zjistili HOLČIČKU!!!! Bude se jmenovat na 99% Štěpánka:) Takže jsem o to víc napjatá, jestli budeme mít v rodince hned po sobě páreček, nebo to budou dvě treperendy:)Zajímavé je, že sestra byla vnitřně na 100% přesvědčená, že budou mít kluka Vojtíška:) No a já zase, že budem mít Aničku:) Až teď s tou kazetkou se mi to nějak motá a zdá se mi, že to co nás asi nemine, bude kluk jak buk:) Kočenky, padám něco dělat a budu nakukovat, co u naší budoucí babušky nového:)Vaše Míra a ??? :)

RENATKO, to je moc smutný. A přišlo to zrovna v takovou dobu. Co se stalo? Nějaká náhlá příhoda? Já nevím, jestli ti to pomůže, ale víš, já si vždycky strašně přeju, aby moje máma jednou odešla přesně tak, nečekaně, bez trápení, bez ležení v nemocnici nebo nedej bože v nějakém umíracím zařízení. Tohle je zlé pro ty, kteří zůstali, ale věř mi, že daleko, daleko horší je vidět milované lidi bezmocné, s proleženinami, s plenami, bez jasné mysli. Táta mi umřel už před deseti lety a ještě dnes ho občas "potkávám" nebo mi ho někdo gestem připomene. Jak píše krásně Dana, časem to už nebolí, jen se vynoří vzpomínky. A hlavně si s ním pořád povídám. I po těch letech si vybavuju jeho smích, způsob řeči, různé hlášky, které by řekl a když se má něco důležitého odehrát, "mluvím" s ním o tom. Ty máš svoji rodinu, svoji budoucnost, daleko hůř je na tom mami. Bude tě potřebovat, v tom prvním roce moc a moc. Nech ji z toho vypovídat, vyplakat, teď začneš ty a tvoji sourozenci (pokud máš) přebírat v rodině to roli, kterou dosud měli tvoji rodiče. To je koloběh života. Každému umřou rodiče a je to tak přirozené. Strašné je to, když rodiče pohřbívají své dítě. Tam je přirozenost narušena. Ale i s tím se musí žít dál. Neboj se, zase se budeš smát, zase budeš bezstarostně blbnout. Abys tak ale mohla zase žít, musíš se vyrovnat s tím smutkem. Slzy jej pomáhají odplavit, někdy i křik a vztek z bezmoci, hlavně se nesnaž být hrdinka a potlačovat bolest v sobě. Čím víc ji dostaneš ven, tím dřív se s tím vyrovnáš. Alena

Tak pořád nic, Miluško, jestli jde všechno jak po máslíčku, ozvi se nám!!

Dobré odpoledne,Mílo, držím palečky ať to má snacha brzy za sebou :-)Renatko drž se, čas vše zahojí a bude líp...Mirko já na tom ultrazvuku nevidím vůbec nic, jen čmouhy, asi to nemám v ještě v oku... Tak věřím holkám že to bude kluk :-)Jinak se taky cítím nějaká opuchlá, na váze je taky nějak moc...už začínám přemýšlet zda se znovu nepustit do dělené stravy jako Iva. Moc se mi do toho už nechce, ale asi to bude nezbytné...hezký denM.

tak pořád nic nevíme. Koukám, že se ozvala Renátka, tak je to s ní snad na dobré cestě. Mluvily jsme spolu a jak psala Iva kašleme na pomlouvače každá z čeho se potřebuje vypsat ať se vypíše. Renatka ví, že jsme s ní. mějte se kočky a ať se nám to brzo narodí.Mirko vidíš to co nám způsobíš za šoky až budeš rodit, a to ještě doktorka špatně běhá. martina

Reni, to ještě budeš tisíckrát koukat na ulici, když Ti někdo tátu připomene, ale bude to míň a míň bolet, věř tomu, zažila jsem. Jenom to s Tebou tak trochu cukne, ale už nezabolí, jen budeš ráda, že ty vzpomínky máš a budeš se chtít o ně podělit s Davidem, s maminkou, s námi, neboj se o tom mluvit, já vím, až časem. A třeba se Ti zachce taky do miminka a budeš hledat tátovu podobu a vyprávět mu o dědovi a bude Ti už jenom fajn. A nebumbej, udělej si jenom takovej lehoučkej střik z vínečka, při trápení se lehce člověk stane závislým na tom každodenním úniku do opojení a zapomnění!Nenene!A Miruška fakt bude mít chlapáka, to by ta holčinda musela dělat naschvál ručičkama!A teď musíme už jenom čekat na zlatou babču Emču, tak tu snachu trochu Miluš pohoň, ať to bé stihnem, než půjdem domů, já chci doma taky trhnout špuntem, žlučník nežlučník, aspoň kapínek si dám na holčičku!Dana

Nevím Blanko jestli budu ještě někdy mít takové nálady jak jsem měla.Asi časem jo,každý mně říká že je to otázka času.Že ho budu mít v sobě pořád ale nebude to už tak bolet.To jsou ale všechno jen slova,ale já ho cu nazpáááteeek.No tak už toho nechám a radši se začnem bavit fakt o tom hubnutí.

Ahojky,konečně se mi podařilo vás všechny dočíst a zrovna ten poslední příspěvek je hodně smutný. Renatko, je mi moc líto, co tě potkalo, mám tady až husí kůži. V tomto směru není moc pomoci, snad jen čas pomůže tuto bolest překonat. Přeju ti, abys tohle těžké období zvládla a brzy se ti vrátila tvá veselá nálada.Blanka

Mílo díky...a co mimino Vaše?Už je na světě a nebo snacha ještě trpí?V kterém vlastně ona byla týdnu?A syn je tam s ní a nebo na to neměl odvahu?

Koutky jsem dala IVO nahoru a slzičky mně tečou,ale snad to přejde.Musím začít žít tak, jak on by chtěl abych žila.Nikdy mě nechtěl vidět brečet,vždycky když mě něco trápilo tak on z toho byl snad ještě smutnější než já.No, ale teď už se holt jen na mě někde z nebíčka dívá a říká si AŤ SE VZPAMATUJU.Nic jiného mně stejně nezbyde,co?

Renatko - je mi to líto.