extrasystoly

Ahojte všichni. Jak mi napsala Eliška, je to pravda, od té doby co Vás čtu a vím, že s tímto problémem žije spousta lidí, daří se mi tolik nepanikařit. I když kdo ví jak mi bude až zase přidou ty potvory nakupené. Taky jsem na sobě vypozorovala, že můžu být v jakémkoli stresu a mít nějaký problém a Es nemám. Ale jen jsem trochu v pohodě a problém vyřeším srdce začne bláznit. člověk by řekl, že to bude spíše naopak. Nejhorší je ,že mi je při Es celkem dost špatně. Mívám motání hlavy. špatně se mi dýchá a střídání zimy s teplem po celém těle. Asi mám celkově rozhozený organismus jinak fakt nevím.'

Děkuji Eliško,je to přesně tak,nejsem jenom já,jsou i jiní lidé kterých se to týká.Je to složitý a nelze to tu popisovat,to už by bylo na jinou diskuzi.Každopádně jde o to že ES nás otravují a shazují někdy až na dno a kdo zůstane ležet prohraje.Když to není nemoc tak přece musí být způsob jak to vrátit co nejvíc do normálu.Anebo se s tím smířit jak to dělá Blanka,ale to je teď pro mě poslední možnost,já zkusím tu jógu,zkusím cokoliv co půjde.A teď pro Gábi:jak dopadlo to vyšetření?napiš jak jsi na tom.Všem přejí klidnou noc a pravidelný tep.Pa'

Ahoj Lenko.Víš,já si taky myslím,že kdyby mě můj muž/taky je Petr/jednou uhodil,bylo by to jeho poslední,nemohla bych s ním dál být.Ale on mě nikdy neuhodil,tak nevím,co by bylo,kdyby....Je to strašně těžký,když jsou děti,vnoučata atd.Fakt nevím,vždycky jsem si v duchu říkala,že by to udělal jen jednou.Neumím si to vůbec představit,takže tě vlastně obdivuji,že jsi s ním dál.Ale jistě také máte děti,no,není ten život jednouduchý.Držím ti pěsti,a hlavně ať nám zmizí ty ES.'

Petr:Kdysi bych totéž řekla taky,ale je to složitější,ač mi moc ublížil,já mám důvod mu dát šanci.Je to takový očistec na zemi,možná jsem sama kdysi někomu ublížila a teď se mi to vrací.Ty věříš že je něco po životě,já zase že to zlý se nám vrací zlem,dobro dobrem.Jsem na světě 41 let a vidím na sobě i kolem sebe že to funguje.Ataky věřím že když si něco člověk moc přeje tak se to splní,musí tomu ale bezvýhradně věřit a něco pro to udělat.Já si přeji zbavit se ES.Už ale nechci utíkat,musím měnit svůj postoj.zbavit se strachu z něj i z prokletých ES.To ten strach ať je z čehokoliv nás táhne ke dnu.Nevím jak to udělat, ale vím že je to cesta,alespoň pro mě.A ty jsi psal změním zaměstnáni,budu muset změnit život z gruntu...víš jak na to,pracuješ na tom?Když o tom já přemýšlím,zdá se to snadné,ale praxe je mnohem,mnohem horší.Já jsem ve fázi,vstanu,bác na hubu,vstanu,bác na hubu.Teď se zase hodlám postavit,a věřím že vstanu,doufám že půjdu a ...?'

Lenka: Fyzické napadení je podle mě okamžitým důvodem k rozchodu. Nemohl bych žít s člověkem, který mě napadl ani minutu.'

zrovna dnes se mi to stalo,já to mám tyhle stavy když můj manžel nabírá na hysterický záchvat,mám už z toho takový strach že stačí když začne křičet a já dostanu záchvaty ES ,strachu a uplně se vysypu.Apak se z toho snažím dostat několik dní.Vy máte někteří strach z chození mezi lidi,z toho že se to stane v mhd,v supermarketu a já s příčinou svých ES žiju i pracuji na jednom pracovišti.To je teprv nářez,naštěstí už má tyto záchvaty zřídka,musím ocenit že po tom co mu došlo že mi ES začaly díky jeho agresi,dnes už jen hysterii,tak se snaží i léčí na psychologii.Vím taky že mi nerovnováhu v těle a následně ES vyvolal strach a stres,ale ať mi vědomí ,rozum říká co chce,když to příjde ten strach z něho,pak úzkosti,ES,strach z ES a z toho se rozjede panika tak je to hrozný.Vy někteří nevíte z čeho to máte,já to vím a je mi to na nic.Pořád mi zbývá naděje,ta prý umírá poslední.Už jsem přestala pít alkohol,který mi ES zhoršoval,snažím se měnit životosprávu ale tohle prostě nezvládám.Žiju s člověkem kterého mám ráda ale zároveň se ho bojím a to už na mě pár mšsíců nevztáhl ruku a dušuje se že už to neudělá,mé vědomí to bere,podvědomí ne.Asi jsem taky případ pro odborníka,mám fobii z vlastního muže.'

Ano Sáro,já jsem také našla několik příspěvků,když jsem našla tuto stránku,že jsem se tam viděla.Nechce se mi brát nějaké AD,pořád si říkám,že to nějak zvládnu sama.No nevím.Ten strach,co bude dál,je hrozný.Ale pomáhá mi,když si tady přečtu,že nejsem sama.To fakt trochu uklidňuje,co je nás s tímto problémem.Teď jsem začla užívat preparáty z Fin clubu,také tam funguje lékařská poradna,tak uvidím,poradili mi uklidňující kapky a tablety - přírodní.Už jsem toho vyzkoušela tolik,mám skříň plnou preparátů přírodních,tak uvidím.Ale asi si ty ES vsugerováváme a přivoláme je tím.Je to nějak podmíněno jednou s druhým.'

Eliško, když čtu Tvé příspěvky, jako bych to byla já. Také už zhruba dva roky tppím panickou poruchou a k ní se přidaly ještě potíže s Es. Dlouho jsem nevěděla co se se mnou děje a vyloženě čekala až to se mnou sekne. Skončila jsem několikrát na pohotovosti a prošla řadou vyšetření, ale každá návštěva u lékaře mě uklidnila jen na malou chvíli. I když mi každý tvrdil, že jsem v pořádku. Antidepresiva jsem brala skoro rok. Až jsem si jednou sama řekla, že s nima končím a hodila je do koše. Vím, že takhle se to nedělá, ale já už je jíst nechtěla. Stejně mi nepomáhali. Občas si říkám, že jen přežívám Moji vrstevníci mají koníčky ,chodí se bavit, ale já mám strach někam si vyjít, že se mi udělá špatně. Je to už strach ze strachu.'

Naprostý laik: Na

http://ekg.kvalitne.cz/tvorba.htm

to máš i s grafy.'

Eliško,měla jsem před lety skoro stejné stavy jako,ty,hlavně mě vadily hromad.dopravní prostředky a supermarkety,brala jsem AD apomohlo mě to překonat špatné období.
Helčo,mě se ES zhoršily v už v těhotenství,myslím,že tam hrál roly strach o miminko,protože první těhotenství skončilo o šest týdnů dřív,prostě stres a je to tady :-('

stah srdečního svalu mimo pravidelný rytmus'

Je mi 41 let a občas mívám ES ale stává se mi že to přejde až v tachy s akcí kolem 180 tepů. je to dost nepříjemné ale dá se to zvládnou různým způsobem - zatlačením na krční tepny, na oční bulvy, lehnout na záda a chytnout se pod kolena a přitáhnout atd.'

Blanko díky za podporu.Mě se to objevilo taky když byly děti malé,ale zvládala jsem to docela,nebyl čas na sebepozorování.Teď ale jsme doma s manaželem,syn se oženil a dcera studuje v Praza KU,takže z kolele jezdí nepravidelně,a to jen přeperu prádlo,navařím napeču a zase jede.Takže já vlastně jsem zjistila,že už mě nikdo nepotřebuje,kromě muže,který je vorkoholik a pořád něco dělá a kutá v dílně.A najednou začaly problémy s nervama trochu víc.Víc se pozoruji,víc mám o sebe strach,a s přibývajícíma létama/bude mi leto 54/je to horší.Na koníčky nebyl při dětech čas,takže teď co najednou?To je začarovaný kruh a nevím jak z něj ven.'

Eliško,také jsem měla PP,ale tenkrát jsem nevěděla,oč se jedná.Prostě jsem vedle ES začala mít potíže s motáním hlavy,pocity na omdlení,následnou úzkostí,hyperventilací/zrychlené dýchání a následnými křečemi v těle/,stavy napětí v celém těle.Nakonec to vyvrcholilo/když jsem se bála chodit pomalu mezi lidi,přesně ,jak to popisuješ ty-obchody ap./,že jsem podstoupila léčbu psychoterapií.Při autogenním tréninku,kdy ostatní usínali,tak mě se dělalo na omdlení,prostě jsem se vůbec nemohla uvolnit.V té době jsem pracovala v jeslích,doma 3 děti,problémy se žárlivým manželem,ES vyvolávající strach ze smrti.Toto vše u mě bylo příčinou PP.Ještě dlouho,i po změně zaměstnání,se čas od času objevovaly záchvaty,vlastně zřídka se objevují stále,ale už je celkem zvládám,protože jsem sama sebe přesvědčila,že se jedná o psych.problém a ne projevy nemoci.Také jsem brala léky na uklidnění,ale jen malé dávky a nepravidelně,protože se bojím závislosti.Je pravda ,že antidepresiva jsou na jiné bázi a pro mnohé lidi jsou záchranou,obzvláště ta moderní ,která nemají tolik vedlejších účinků.Jak popisuješ to napětí,tak si myslím,že bys měla něco užívat,nebo zkusit jógu.Prostě to napětí je hrozné a je určitě příčinou všech dalších obtíží.Já se kasám ,že mé ES nejsou psychicky podmíněny,to nevím,ale stačí ,že teď píši o věcech,o kterých si myslím ,že jsem se jich zbavila a cítím opět napětí a roztřesenost.Určitě máme v sobě věci,některé i z dětsví,o kterých nevíme ,nebo nechceme vědět a projevují se různými tělesnými příznaky,jak píše Helča.A stres se kterým se setkáváme v běžném životě,naše potíže ještě zhoršuje.Tak jsem se zase rozepsala,aniž bych chtěla se k tomu vracet,protože to bylo hrozné období.Cítím s tebou.'

jsem naprosty laik,co to vlastne znamena ty ES?

Elišku účetní taky jednu znám,to je náhoda:-).Přesně přesně,stažené svalstvo kolem hrudníku ES taky stopro způsobuje kdysi jsme s ostatními ,co mají ES, zkoumali mezi sebou možné příčiny,krom psych,napětí a i páteř napjatá,taky při či po jídle,plnatost ze žaludku..tohle nám ES tay vyvilává všem shodně!Ale nevrvy hrají nej roli:-(.Pokud chceš ,mrkni na pan.poruchu-PP,tady na doktorce,už je 6.díl chatu na toto téma.Větší čast lidí tam ví,co jsou ES.Někdo se s nimi dokáže zžít a neomezují ho, ětšianvšak panice propadá,já z toho měla už i depky.Po porodu s emi ES zhoršily a chytla jsem PP.Samo od sebe tě o nepřejde,věř tomu.To je 4 roky.ahoj a bud aspon dnes bez ES:-).'

Helčo,tak ty jsi první,u koho si myslím,že čtu svůj příspěvek.U psychologa jsem byla,řekl,že by se to mohlo podpdořit lékama,internistka mi dala něco ale říkala,že jestli to budu zvládat,mám to brát jen při obtížích.Já cítím v těle hrozný napětí,spím snad se zaťatýma pěstma,ale co jsem si vyzjistila,má na to vliv asi také špatné dýchání,jak mám z něčeho strach,začnu nepravidelně dýchat,zadržuju dech a to je asi taky ten jeden ze spouštěčů.Já se nedokážu na nic soustředit,dělám účetní,ale při tom mám celý den v hlavě ES,jestli začnu a když jo,kdy přijde druhá.To je děs.Takhle přežívám jeden den za druhým,když poslouchám kolegyně,kde byly a co dělaly,tak si připadám jako blbec,nedovedu si představit,že bych šla na nějakou delší tůru do přírody,do společnosti taky,jen doma a doma.Je to problém a veliký.Ale trochu mě zklidnily ty příspěvky tady,nevěděla jsem,že tolik lidí tohle trápí,ve svém okolí nikoho,tudíž jsem neměla komu si postěžovat.'

zdravím všechny s ES...trpím jimi již dlouho, občas sem nakouknu,když jsem četla příspěvek Elišky,nedá mi nereagovat---ve tvém stejně jako v mém případě se jedná o to,že z ES máme takový strach,až jsme si vypěstovaly tzv.strach panický,jež je nazýván panickou poruchou.viz dr.chat-a pokud k panickým atakám dojde na určitých místech-např.obchody,MHD,komunikace s lidmi,velká prostranství-jedná se o tzv.agorafobii.Z takových potíží se lze dostat vhodnými AD,které předepíše psychiatr,neznamená to ,že je člověk cvok, pokud tam zajde,naopak si může pomoci,k AD je pak vhodná kombinace posezní u pychologa,může zjistit,co způsobuje v našem podvědomí takové reakce.Arytmie jsou jen takovym voláním těla o pomoc,zkrátka neco neni v nas OK,může to být nevyřešení nějakých cit.prožitků z dětství apod.Nikdy bych si toto nemyslela a ted nepsala,kdybych nezkusila na vlastní kůži.Ze strachu z ES a následných nevolností doma i na veřejnosti jsem pomalu zůtavala už jen doma,pokud to šlo.Ad mi doslova zachránila život,už jsem byla na dně.ES dnem i nocí v jednom kuse,vyšteření je prokázala,ale původ nebyl v srdci samotném.V dnešní době je nás takových spousta,stres je tu,at si ho uvědomujeme,či ne.to druhé platí mnohem častěji.Nemyslí se jím jen pocit ,strach že nestíháme to či ono,ale i obyčejná potvora úzkost,např.skrytá,trvá-li dlouho,může tělu stres působit.A srdce to pocítí a reaguje,těmi ES nás upozornuje,že máme něco změnit.Za sebe říkám,že v takovém případě,po lékařsky neprokázaných tělesných problémech,je vše psychikou a naše ES jsou jen jedním z psychosomatických projevů.Na to vážně pomohou vhodná AD-nemám na mysli anxyolitika,tj.jen dočasná zklidnovadla typu Neurol...dnes je spousta AD kvalitních,nevzniká na ně závislost.Pod názvem antidepresiva si není třeba představit,že musí člověk trpě jen depresí..jde o trvalé dodávání hormonů navozujících správné pozit.myšlení,zklidnění nerv.soustavy a časem při poctivém užívání i tělesné projevy duševního napětí zmizí.Platí tu,že čím dřív AD začne člověk brát,tím líp.Mám tedy na mysli ty jednince,kterým ES natolik zametou v životě pozitiva,kterým se začne dělat mdlo,když mají vyjít na ulici,do obchodu,protože si prostě nemohou nevšímat,že jejich srdce skáče nepravidelně a v jendom kuse.Mně se zas ES vracejí,je to strašné,ale už ne tak moc,jak dříve,když jsem neměla jasno,v čem tkví mé potíže.Přísahám,že až zabrala AD,ES zcela vymizely.Po něk letch jsem zkusila vysadit AD,chtěla jsem děti,po více jak roce bez AD za scítím napětí a ES jsou tu.
Aspon vím,že srdcem to není,mám ho vyšetřeno již před pár lety a povrzeno,že je to stresem.'

Eliška: Hm, já si naopak říkám, že v supermarketu, či jinde, kde je hodně lidí bych vždycky natrefil na nějakého prodavače, který by měl automaticky zavolat pomoc. Také se jedná o místa se snadným přístupem záchranné služby. Mě naopak tato místa spíše poskytují pocit určitého bezpečí. To mě spíše přepadne strach, když jsem sám na tůře v horách a mám s sebou sice mobil, ale vím, že bych i tak obtížně dispečerovi popsal, kde se nacházím, navíc se jedná o těžko přístupný terén.

Zkus si v každé situaci říct aspoň nějaká pozitiva. Všeichni jsme jen slabí lidé, naše tělesné schránky jsou jak skořápka od vejce. Viděl jsem před několika lety na vlastní oči, jak tramvaj najela do člověka. Vždycky jsem si myslel, že lidská lebka je pevná. Už si to nemyslím....

Je ale zbytečné se strachovat, kdo to přijde. Je jasné, že každý jsme smrtelný, ale co se má stát, to se stejně stane. Už jsem tu dříve psal příběh svého kamaráda, kerému maminka ač měla celý život srdeční arytmii, umřela nakonec na něco zcela jiného. Jinak jsem to ještě nepsal, ale já nevěřím, že smrtí všechno končí, takže i toto mě trochu pomáhá překonat strach z výpadků v úderech srdce.'

Víš Petře,ono to není o tom samém místě docela,že bych se bála okolí,myslím si,že je to tím,že jsem v prostředí,kdy to nezvládám po stránce vzdálenosti od domova,protože jak dojedu domů ,vím,že jsem v relatitním bezpečí.V tom supermarketu dostanu strach,že teď ES nezvládnu a nevím,kam skočit,co bude dál.Já nemám problémy s lidma,s komunikací,když je nemám,myslím si,že jsem docela společenská a zábavná.Ale ten strach když nastanou ES je větší prostě.Ale jsem moc ráda,že jsem našla tuhle stránku na internetu,protože ve svém okolí jsem nenašla dlouho nikoho,kdo to má a věděl,jak se cítím.Ale když tady čtu,že to má taková spousta lidí,tak začínám věřit,že je snad začnu zdolávat,že nejsem sama.'