ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

To maja: Óó díky za uznání kvality mých příspěvků milá spoludiskutující na tomto serveru! udělala jsi mi velkou radost tím že mně chválíš! Alespoň vidím, že to někdo po mně čte. A kdyby to tak ještě někomu pomohlo a nebo dokonce to někoho posunulo tam kam chce, a nebo už vůbec by to někomu pomohlo najít ztracenou cestu,nebo třeba obnovit vztah ve který už nedoufal.....
No to by byl Radar v sedmém nebi!!

To míša: míšo hlavu vzhůru! Podle té klasifikace 2) to nevypadá špatně! Nemyslím si, že by každý kdo takhle jedná musel být zákonitě manipulátor! Na tomto serveru popisují své problémy i ti kteří vztah rozvracejí a pokud se jedná o dlouhý vztah, což u Tebe 3 roky jistě byl, tak se může stát, že tito rozvraceči zažívají též těžké chvíle! Jenom je třeba rozeznat, kdy rozvraceč vztahu trpí také rozvratem a kdy naopak netrpí ale už se spíš popásá na naší bolesti!! (resp. bolesti opouštěného)
Tuto diagnostiku za Tebe nikdo neudělá, to musíš poznat sama! Veř mi, tři roky nejsou tři týdny! Pokud říká, že by Tě chtěl zpět ale už to nejde, tak to znamená (podle mně)zatím to nejde! Myslím si, že v podstatě říká podívej se jaký jsem zásadový heč!
Je to jenom o nalezení společné řeči, což bývá někdy dosti složité, zvláště u tvrdých palic!!!!!!!!!
Říkám Ti míšo: nepodlézej, nepros se,naznač že bys taky chtěla zpět ale to záleží taky na tom druhém.Hlavně by měl mít pocit že TY mu dáváš šanci, ne on Tobě. Věř na tu sinusoidu. Po třech létech Tě jen tak nesmaže!Podle toho co píšeš že říká je to pro něj taky moc těžké! Proč se to celé stalo nevím, neznám Vás ani Váš vztah. Neulehčuj mu to tím, že uděláš scénu a on bude na koni a mít důvod být s tou druhou!
K tomu druhému chlapci/muži no já nevím jak se zachovat. Můžeš do toho vletět a za dva měsíce jej mít plný zuby! Věř mi vím co píši, právě toto zakouším ale jsem už o něco dál než Ty.
Ciao Radar.

Míšo, tak to aspoň dva dny vydrž a uvidíš jak bude reagovat. Říkej si, že jsi jedinečná, krásná a chytrá holka. Přivolej k sobě obdiv a ne lítost. Je to těžké ale něco na tom je.

Míšo, hlavně mu tu závislost nedávej najevo.
Chápu, že je to pro tebe těžké, když ho stále miluješ, já jsem na tom stejně, ale
pořád si říkám, že člověk by si měl zachovat určitou hrdost. Buď statečná a na ty jeho noční SMS nereaguj a dej mu najevo, že Tě to btěžuje. Jak píše coyot"kdo o toho druhého OPRAVDU stojí, přijde a vyjádří se jasně.Manipulátoři zjistí jak na tom jsme a pak pomalu tahají za nitky a dělají si s námi co chtějí a mají z toho radost a pocit zadostiučinění jak jsme slabí a na nich závislí.

:-) ano ano, coyot je radikál a skeptik.A taky má zlomené srdce a snaží se dát svůj život dopořádku.Před rokem jsme se rozvedli s manželem po pěti letech idyly. Znám to všechno na vlastní kůži,o čem se tady píše-šok,bolest,slzy,naděje,doufání,starost o to jak se mám,za kterou ale není žádná reálná snaha o řešení situace.A samozřejmě nový vztah,s úžasným člověkem,kterému ale nejsem v tuto chvíli schopna moc ze sebe dát,přestože by si to zasloužil minimálně tolik jako ten předchozí.Takže ve výsledku trápení a trápení, pár dnů dobré, hned potom smažák myšlenkama co by bylo kdyby.A to jsme se rozešli v klidu,z mého popudu a já vím,že bychom spolu stejně šťastní nebyli.

Z toho šíleného zmatku mi ale vyplynulo alespoň několik věcí-vždycky když se jedná o dlouhodobý vztah,trápí se na jeho konci oba.Nikdo z nich to nemá jednoznačné takže i toho kdo odešel občas přepadne sentiment a krásné vzpomínky (no a pak ti nedisciplinovaní :) píšou třeba sms na dobrou noc nebo se ptají jak se ten druhý má,ale je z toho už jen bolest a rozdírání rány,která se pak ne a ne zahojit).Taky jsem si musela uvědomit,že kdo o toho druhého OPRAVDU stojí,přijde a vyjádří se jasně. Ale taky to,že i když mi moje ztráta připadá osudová,nezměrná,tragická,je to bohužel životní relita,která se stává spoustě lidí kolem mě.A proto patří můj dík a upřímný respekt všem tady,kdo se svěřují se svými příběhy a pocity,protože člověk ví,že v tom není sám a tohle vědomí alespoň mě hodně pomáhá.

Míšo, než jsem zadala svůj příspěvek, tak čtu ten Tvůj.
Probůh, ten si s tebou pěkně zahrává. Normálně Tě trápí.
Pro ostatní - teď jsem někde četla dobrej článek, že u těch věčně rozcházejících se párů už ani nejde o lásku, ale posedlost tím druhým) myslím, že je to docela správná definice.

Radare, klobouk dolů, máš opravdu dobré a srovnané názory. Asi z tebe mluví také zkušenosti. Já teď zažívám též rozchod a byl uťat z mé strany po sedmileté známosti (i když milenecké). Prostě už na to nemám a nezvládám to a možnost, že bychom byli spolu není. Ten utnutý to asi cítí jako křivdu a urazil se, ale máš pravdu v tom,že já se také cítím hrozně a není to nějaké vydírání. Mnohokrát jsem naznačovala v čem je problém. Chvíli to klapalo a pak to zase bylo v zajetých kolejích.Také nejsem dokonalá. Vše je kompromis, ale už nechci být ta hodná, využívaná,věčně chápající a čekající kdy bude zase čas na nějakou rychlovku. Nic proti, ale chce to občas změnu.On to ví, ale za nějaký čas je to zase stejné.Pak přijdou pochybnosti, nedůvěra - prostě vnitřní boj (několikalety).Tuto krizi jsme měli asi třikrát. Po 14 dnech mi sdělil, že mu hrozně chybím a že udělá cokoli abych byla spokojená a neopouštěla ho(přesný průběh podle tvého popisu).Já byla vždy tak na dně, že mě zlomil. Teď se bojím, co zase bude. Člověk asi musí mít hodně energie a síly aby dokázal něco změnit. Není to jednoduché.

míša: a ještě něco míšo!
Pokud se nadále stýkáte má to nějaký důvod.
1) má starost o tebe jak to zvládáš a je mu Tě líto,-NEBRAT a řídit se názory coyota a střihnout ho!!!
2) cítí to stejné co Ty, jen je zatím s tou druhou a myslí si, že to nechce měnit.

míša:coyot je skeptik a radikálka, i když na druhé straně sám uznávám, že její názory jsou velmi moudré a já si jí dost cením.
Tady na netu lze těžko poznat jen ze psaní jak to mezi vámi je, proč se to stalo, jak daleko je on s ní, jak daleko jsi Ty s tím druhým atd.Podle mého názoru přílišná radikálnost ve vztazích (hlavně v těch kde se rozhodují vztahově-partnersky-klíčové otázky) může škodit. Každý je generál pokud se jej to přímo nedotýká ale po 14dnech mění názory,když vidí, že bez toho druhého nemůže, nebo dosti blbě existuje.Já když se podívám kolem sebe,vidím jen málo vztahů kterým bych mohl závidět a z toho právě vycházím. Všichni mají vztahové problémy,jako rozchody,návraty,nevěry,jejich odpouštění,trpěné děti jejichž otci jsou jiní muži a další a další zla,nedobra a jejich kompromisy.Víš co? Zeptej se své kamarádky, která žije s něvěrným partnerem, popřípadě ve znovu slepeném vztahu? Předem vím co Ti odpoví! Odpoví Ti: "No to bych mu netrpěla, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky" a podobná doporučení!
Jenže ono není vše jenom černé nebo bílé, či voda a oheň! Každý vztah je individuální a problém spočívá i v specificích (rodina,dětství,zázemí,výchova,preference..)jednotlivců kteří do něj vstupují, dále pak na základech toho vztahu, např.společné zážitky,věk, délka vztahu,společné zájmy,sex,žárlivost,přátelé...!
Pokud tedy váš vztah nebyl jen sezónní záležitostí (byl aspoň trochu delší)a ty máš pocit že by stálo za to jej nekončit,resp.obnovit,zkusil bych na Tvém místě bývalému naznačit jak to cítíš!! Nebo s ním o tom pohovořit-dát mu šanci a chvíli vyčkat.
V žádném případě bych nedával ultimáta,zde hrozí ono kontraproduktivní slovo "najust" naschvál NE! a toto ultimátum se otočí proti Tobě.Je to dvousečná zbraň!! "Doprošovanému" to totiž dělá velice dobře a rád se Ti předvede ve svých zásadách ale pak mu je možná ještě blběji, než Tobě.
Platí zásada! NEPROSIT,NEVYPADAT SMUTNĚ,TY DÁVÁŠ ŠANCI MU NE ON TOBĚ!
Potom to nechej chvíli tak pokud se nerozhodne hned ale nenaléhej! Je třeba si uvědomit, že pokud řekne ne, pak si je asi svým ne dost jist a nechce to měnit. Musíš to pak vzít jako fakt ale nenechat se tím rozhodit.
Život je jako taková sinusoida, někdo, tedy W+V zpívají jednou dole jednou nahoře. A na to pamatuj. Děj vědet případně jak to dopadlo.
Radar.

Míšo,"bývalý" je od slova bylo. :-)

míšo, neuvádíš bohužel jestli Tvůj bývalý už někoho má? Je totiž rozdíl, jestli s někým je nebo je sám.

Leno, vím moc dobře jak ti je, když se takhle spadne svět. Moc ti to nepomůže, ale nejdřív ze všeho se vybreč a pak si najdi něco, co zaměstná hlavu, aby ses pořád dokola neptala. Novýho koníčka, novou práci. Není špatný se přestěhovat, pak je těch věcí, co ti hop budou připomínat míň. Pokud to je trochu půjde, najdi si nový lidi okolo tebe. Čas to pak trochu srovná. Pokora je dobrá věc, ano místo toho malování, co by mohlo být kdyby je třeba poděkovat zo to, co bylo a kolik toho bylo. Pak se s tím, že to skončilo i trošku líp žije.
Liško, já myslím, že chlap neutíká, když má málo nebo moc jistoty, aspoň ani já, ani nikdo z chlapů v mým okolí, když už utíkal, tak to nebylo o jistotách. Velmi často chlap uteče proto, že chtěl ve vztahu něco změnit, sám šel na půl cesty, ale jeho polovička tu samou cestu jít nechtěla. Ale máš pravdu, že trocha nejistoty ve vztahu je konstruktivní. A že je to o zlaté střední cestě. I když to je jen jiný výraz pro kompromis.

TO LENA: A nebylo to tak, že si se na něm tak trochu stala závislou (to jak píšeš, že u něj bydlíš a teď nemáš kam jít) a on to tak trochu vycítil a lekl se.. i když nevím, kolik mu bylo, ale jestli zase tobě je 30, tak to už zase na dlouhodobý a vážný vztah je. Ale chlapi jsou potvory, když maj moc jistoty, utečou, ale zase když jí maj málo, tak taky.. a my? My musíme hledat tu zlatou střední cestu, abychom jim vyhověli. A je to opravdu kurevsky těžký.
A jak se máš vrátit mezi normální lidi? Ty si ale taky naprosto normální, jen máš šrámy na srdíčku a nevíš co s tím. Tak právě bys měla teď co nejvíc s těma jak ty říkáš "normálníma" lidma komunikovat co nejvíc, aby ti otevřeli oči a nastartovali ti znovu chuť do života.. půjde to možná těžce a hodně hodně pomalu, ale jde to.. čas.. čas je lék,i když se to tu opakuje furt dokola, ale je to tak

lisce: je to kurevsky tezke, nevim jak mam vubec jit do prace a pracovat, soustredit se,ja mam uplnou uzkost z lidi kolem sebe, vsichni kolem me , me pripadaji uplne jini nez ja,jak muzu mezi normalnima lidma zit? Kdyz ja jsme uplne nenormalni, zklamana a kdyz jsem ztratila mou zivotni lasku...? muj smysl zivota, vzdyt ja se mu cela odevzdala po dlouhem testovanim jsem se odevzdala velice opatrne,ale ano...cela, dala jsem mu sebe a kompeletne celou a to bylo sakra spatne!!!

TO LENA: Jo, je to hrozný. A takovýhle situace jsou hodně náročný na psychiku a slabší jedinci to můžou nést hodně špatně. Ale tvé poslední věty v tvém článku mají v jednom pravdu. KDyž něco skončí, tak to tak asi mělo být, i když někdy nejsou jasné důvody, protože kdyby to mělo trvat, tak by to asi trvalo. A co se týče té POKORY, tak to máš taky naprostou pravdu. Poděkuj za to, že sis užila se super chlapem, kterej ti ukázal svět, třeba i otevřel oči. Já vím, takových po světě moc neběhá. Ale zase si měla štěstí, že si tohle zažila, že tě nepodváděl, nebil, neobtěžoval. Já vím, že teď jsou tyhle řeči naprosto zbytečné, protože teď ty po tom všem asi takhle nepřemýšlíš. Jen tápeš nad tím, proč se to stalo, že už nezažiješ nidky nic podobného, kde budeš bydlet, co budeš dělat.. já vím, je toho moc. V tomhle směru je někdy život tvrdý oříšek a taky se mi zdá, že je to nefér, ale... my s tím asi nic neuděláme. Zkus si s ním promluvit, zkus nějak jednat a když to nevyjde a nepůjde dál.. Odejdi s tou POKOROU a nedělej blbosti, protože z vlastní zkušenosti vím, že by si toho jen a jen litovala

omlouvam se za ty preklepy, jsem uplne psychicky vycerpana, snad me to prominete a zkusite pochopit o cem pisu, diky

po 4 letem vztahu, je konec...mela jsem chlapa po kterem touzi asi kazda zena, negeloval si vlasy,miluje jazz, podnika a je velmi uspesny, zadyn hnusny snob, obycejy clovek ktery je velmi aktivni cetovatel, do cehoz me take zasvetil. Nasla jsem chlapa! Boze chlapa za ktereho jsem dekovala cele dny! ja jsem videla pulku sveta, chvilku na sri lance pote romantika v parizi. Holky neco o cem se jen sni...Velmi charismaticky a HLAVNE strasne charakterni clovek, ktery nebere v krame jen tak plastove tasky za ucelem nepridavat chudince pripode vetsi naklad, nez sebou uz i tak nese... Planovali jsme rodinu, pul roku jsme na tom intenzivne pracovali a NIC.....???!!! ted uz vubec nic po 4 letem vztahu, je konec...proc? nevim..." neco nevysvetlitelneho ho drzi zpet" nemam kam jit,jsem na nem zavisla jak psychicky ( coz je to nejhorsi) tak financne, ano...i tak, bydlim v jeho byte, samozrejme pracuju, ale....ted ve temer ve 30 si mam hladpodnajem a spolubydlici? lidi mam pocit, ze zivot je nefer, ze to nezvladnu, ale prece jen, neni nahodou POKORA ten spravny lek? Kleknot si na kolena pred zivotem a rict mu z plnych plic - dekuju!!!???? zni to hrozne, ale co vic rict? vzdyt kazda zkusenost nas posouva dal ne?

Tak nebude věřit, co se mi přihodilo. Šla jsem s bandou lidí tahem noční Prahou (šel i můj bývalý)... hodně jsme se opili, byla super nálada. A já sem s ním normálně komunikovala, on semnou a bylo vše v pohodě. TAk se mi trochu potvrdil fakt,že my bychom se spolu i mohli bavit, ale ani jeden nemáme na to (asi to bude možná trochu hrdostí každého z nás) tu konverzaci začít. A pak se tah zvrtnul tak, že jsem šla spát ke kamarádovi, kde spal i ON. Spali jsme spolu na jednom gauči,, nic nebylo, ale když jsem usínala, měla jsem hodně divnej pocit,, proč? Protože jsem absolutně nevěděla, co cejtím. Bála jsem se, že to nezvládnu, že to bude blbý, a pak jsem tam tak ležela a bylo mi to tak nějak fuk,že je vedle mě on, otočila jsem se a usnuli jsme. Je fakt,že jsme byli opilí. I když jednu chvilku jsem si říkala, tak něco zkus, uvidíš, jak zareaguje, ale pak hned jako by mě něco praštilo a řeklo mi, proč bych to jako měla dělat, co bych si tím dokázala, akorát bych byla zase trapná... Ráno jsem vstala a jela do práce.. prostě jakoby byl on kluk, jako každej jinej. Celej den jsem z toho měla zvláštní pocit,, byla jsem zmatená, že jsem skoro ani nic necítila. On tam ležel, už skoro spal .. a já tam taky ležela, a prostě to bylo fakt divný. Ale mám ze sebe radost, že mě to nijak nerozházelo...:-)

Už se to učíš.Přiznat si své omyly,city a upřímněji se pravdě podívat do očí,je správnou cestou v před.
Přeji Všem zde mnoho štěstí.

Jéé, opět moc krásně řečené. A opět krutá pravda.. JOjo, musím se naučit nést odpovědnost za své city a bejt tak trochu ta potvora. A ukázat těm, co mě zranili, že já se z toho přeci nezblázním:-) Ale musím se to nejdřív naučit...