ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Diano, chápu tě to co píšeš, to co kdyby, věř, já jsem nikdy takhle nežila odešla jsem a nikdy se neohlídla zpět, za láskou, věřila jsem, můžu i dneska říci že nelituji ničeho co jsem udělala a vím jak jsem se trápila tím co by bylo kdyby, kdybych reagovala jinak, řekla něco jiného, nebyla bych sama s dítětem, měla bych domov atd, věř že to co jsem zažila by stačilo na hodně blbej román ale vždycky i dnes nekoukám na co kdyby ani na majetek, ale jen na city, ty jsou pro mě spolu s vírou, nadějí a láskou nejdůležitější na světě, ale také dneska už vím, že musím mít svou hrdost a nenechat sebou manipulovat, prostě jsem já, já jsem zodpovědná za svůj život, za své chyby a nemůžu omlouvat sobeckost nebo nedospělost někoho jiného. A hlavně mi vždycky pomohla víra v to že nikdy za rozchod nemůže jen jeden, je to pak alibismus, na všechno jsou dva na setkání i na rozchod, kdyby byla žena spokojená nebyla by nevěrná, kdyby dostávala to co potřebuje, proč hledat něco jiného, proč by byla nespokojená nebo hnusná, to samé platí i pro muže. nikdy v tom není člověk sám. Vím co děláš a vím v co věříš a ze srdce ti přeji aby to bylo jinak než jak to vidím, možná jsem už v tohle skeptik, ale vím jak špatně chlapi říkají konec, jak hledají výmluvy, jak si nechávají i zadní vrátka, co kdyby, to je něco co žena nepochopí, protože jsme jiný. Přeji ti aby si brzy uvědomil co v tobě má a že ho nikdo nebude milovat víc, ale pokud to nepochopí, tak věř, že je to jeho škoda, né tvoje, on přišel o to nejkrásnější ve svém životě.

Jo napsala. Strávila jsem u něj v pokoji půl hodiny, protože jeho máma mě zatáhla dovnitř a měla náladu se vybavovat.Když odešla, lehla jsem si do Tomanovo postele, Barney ke mně a 10 min mi zase všechno připadalo jako dřív. Pak jsem od nich odcházela a potkala jsem ho před barákem. Smál se, jakoby nic, že jde teď s klukama na pivo, a že se jde zítra na fotbal a jestli jdu s nima. Nejdřív mi volal jeden kamarád, že se jde a já řekla, že se těším. Jenže on mi neřekl, že mají v plánu pozvat i Tomáše. Tomáš je prostě v pohodě. Zeptá se mě, co je novýho, co v práci a pak jen tak řekne ahoj a uvidíme na fotbale. A já bych mu nejradši skočila kolem krku, dala pusu a už bych se ho nikdy nepustila.
Na ten fotbal nemůžu :-(

V pohodě, Renčo, já to tak neberu, ani nečekám, že tu něco vyřeším, je to spíš takový zrcadlo problému, je dobře, že se do mě pustili, aspoň se udržím při zemi a ne kdesi v oblacích, protože od včera je atmosféra v práci mezi námi zase o chloupek lepší.

Co ty? Napsalas kvůli pesanovi? Uvidíte se?

Pořád jsem tu já se svými problémy se kterými se snažím prát, ale zatím nevítězím...
Každý tady asi čeká radu a pomoc, ale to, co se tu strhlo, už je jen moralizování a o to asi nikdo nestojí...

Díky, Katko, díky anonyme. Není tu někdo další s problémy? :oD

Di, jsi fakt v čudu. Snaž se děvče překročit vlastní stín a pochopit oč vlastně ve vašem vztahu šlo. Ty vlastně
ani poradit nechceš a dál půjdeš hlavou proti zdi.

Taky si myslím, že už jde o něco jiného, Marto, Diana rozchod neakceptuje,ví proč k němu došlo,že chyba byla na její straně, a chce získat svého partnera zpět. A to je jedině dobře, tenhle boj za to stojí, hrdost tím určitě neutrpí. Jen mu jasně dala najevo, že o něj stojí.

Jo jasně, "co kdyby" se to stalo, až budeme mít děti, "co kdyby" se to stalo s hypotékou na krku, "co kdyby"...to jsou všechno jen alibistický kecy, Marto. Protože pokud by se život bral takhle, tak toho moc neprožijeme.

Ano, člověk má mít svou hrdost a neponižovat se. Co ale když ty důvody, kvůli kterým se to stalo, jsou takovými povahovými vlastnostmi, které by prostě netoleroval NIKDO? Fajn, proč se měnit zrovna kvůli nej chlapovi mýho života...zůstane mi přece hrdost, hrdost mě obejme, hrdost mě vezme za ruku, super! Všeho s mírou, jestli někomu přijde, že tímto chováním ztrácím hrdost, pak je mi ho líto. Protože uznat svou chybu nemá se ztrátou hrdosti nic společného.

Umí psát, umí koupit kytku, souhlasím. Ale proč by to proboha dělal? On něco provedl? Že už nesnesl moje povýšený a panovačný chování? Že už to nevydržel a řešil to takhle? Za to kytku? Na dobívání netrvám (bože chraň, to by teprve byla ztráta hrdosti), na dobývání ovšem taky ne, tyhle klišé nejsou v životě vůbec podstatný.

Člověk se nezmění, to je prava, ale přizpůsobí se, když mu o něco jde...a to já nedělala. A ano, pokud to vyjde, tak si dám sakra pozor a BUDU se o tu lásku bát každý den, protože teď už vím, jaký to je ji ztratit. Na tom nevidím nic špatnýho, takový život si zasloužím. Ano, určitě ano.

katko, uplně ti rozumím a rozumím i Dianě, vím jak se cítí, když udělala co udělala, jak je stále naděje, pořád si člověk opakuje, že kdyby nic necítil, tak by to řekl, ukončil, ale prostě vidíme v těch očích tu lásku. Jo taky jsem to zažila, omlouvala, hledala a nalézala a do dnes asi nepochopila proč jsem se chovala jak jsem se chovala a je pravda že teprve teď si asi dokáži přiznat pravdu, člověk má mít svoji hrdost a mít rád sám sebe, děláme ustupky ze své hrdosti kvůli lásce a kvůli nim. Vlastně si to děláme sami, zůstáváme na místě a představujeme si něco, každý okamžik kdy nás neodmítnou vidíme jako naději, že prostě budeme spolu že jen oni jsou zmatený, nevědí co chtějí atd. Ale dneska už si to nemyslím, oni stejně jako my vědí doře co chtějí, jen ukončit vztah když víme že nás někdo miluje a nechcme ublížit je těžké, vytáčky atd. pritom je to pak ještě horší, ale upřímně, když někdo chce, tak za tím jde, když by to cítili stejně tak určitě to vypadá jinak, umí psát, umí koupit kytku, nepotřebují pečovatelku, která je bude omlouvat a opatrovat, chtějí samostatnou bytost, kterou můžou dobívat, vím, určitě to zní divně, ale je to tak, a dokud jsme se nezamilovaly tak jsme to taky tak cítily, ale láska z nás udělala slepé a slabé. Jediná rada je vážně být tvrdá, k sobě, prostě nereagovat. teď je to tvrdé, ale jak by to bylo tvrdé kdyby odešel po několika letech, byl společný byt a děti? co pak? a říkat si neodešel protože to bude podruhé jiné to nic neřeší, protože se nezměníme tak aby to bylo jiné a hlavně bát se každý den něco udělat a říci aby neodešel, to je život který si zasloužíme? ne, určitě ne. Trvalo mi to dlouho, ale tohle už dneska vím.

Katko, marně přemýšlím, jestli jde dohromady slovo láskyplné a odmítnutí. Ale máš, jak vidím, víc zkušeností, takže to asi dohromady jde.

Co ale odmítám je, že mu dávám prostor se definitivně zaseknout, docela bych tě chtěla vidět, jak bys zářila sebejistotou KAŽDIČKÝ den v práci, 9 hodin denně, jak by ses tak bezchybně chovala tak, abys mu začala chybět, aby cítil, jak tě ztrácí, přesto si myslím, že se mi to daří maximálně, jak to jen za těchto okolností jde. On je to dost rozdíl tohle všechno zařídit, když se opravdu celé dny nevidíte, to snad uznáš. Ani o víkendech ho nekontaktuji, napíše/zavolá VŽDY první on sám. Prostor k zaseknutí? Nemyslím si...

Euforii prozatím necítím, to není ten pocit, ono mě to totiž posunulo, jak píšeš. Vím, jak dovede "odmítat", přes rok jsem do něj byla zamilovaná, než jsme se dali dohromady. Věř mi, že tohle je něco jiného, můžu srovnávat, zažila jsem to a bylo to velmi tvrdé (měl tenkrát přítelkyni).

Tohle není výměna názorů, nechci, aby to vyznělo nějak hrubě, jen písmena nedokážou vyjádřit tu podstatu. Také netvrdím, že to mám v kapse, že to nedopadne špatně, jestli jsem se něčemu naučila, tak určitý pokoře před tím, co neovlivním...jen říkám, že se TEĎ cítím o MALILINKO líp, téměř po 2 měsících. Jsem na sebe pyšná a pokud je to dle tvého názoru důsledek chyby...? S tím nic nenadělám.

Každopádně děkuju za názor, opravdu. A jsem ráda, že ti to vyšlo, také opravdu.

Di, jen k naší výměně názoru, výstup z toho je ten, že my dva jsme spolu. A kdybych se tehdy dokázala zcela odpoutat po týdnu, trvalo by to ten týden, ne dva roky:). Teď sem chodím, aby nezapomněla, abych zůstala ve střehu a vždycky měla na paměti, že musím mít radši sebe než jeho. Jen takové si mě váží a chce mě. Přeju Ti štěstí a už jsem říkala, že si myslím, že šanci máte, ale že děláš stejné chyby jako já.Na takové gesto jako Ty jsem se nezmohla a obdivuju to,teď už bys ale měla mít jasno, že to bylo láskyplné, slušné, ale jasné odmítnutí.V podobných situacích jsem cítila taky euforii, ale k žádnému posunu to nevedlo. Radila bych posunout se dál sama,to znamená přijmout to odmítnutí. Nechce, tak nechce. Budeš jeho rozhodnutí dál odsouvat svou úpornou touhou, dávat mu prostor se definitivně zaseknout? Nebo mu dáš možnost, aby Tě mohl získávat, cítit, jak mu chybíš a jak Tě ztrácí, jak jdeš dál a jde Ti to i bez něj? Co myslíš?

Dobré ráno,

Renčo, držím palce, abys to vydržela, radši napiš ty tady nám...než jemu! Pejsek tomu moc nepřidá, co? Někdy je fakt těžký všechno zpřetrhat :o(

Artepka má taky dobrej příběh, to si tu přečti.

To Artepka: Jak dlouho trvalo, než se k tobě přítel zase vrátil? Jaký byl důvod rochodu? Kdo se s kým rozešel?

Včera jsem nenapsala ani na dobrou noc. Bylo to těžký a čekala jsem, že alespoň on napíše, ale připojila jsem se na ICQ, on taky a nic, ani pozdrav :-(
S tím psem je to zapeklitý. I Tomášova máma mi říká, že si pro něj můžu kdykoliv zajít a já i chci. Je doopravdy jak můj. Dneska bych si pro něj chtěla jít. Budu muset Tomášovi kvůli tomu napsat... Ale tak 1 zpráva denně je pro mě určitě krok dopředu. Ještě to není ani týden.

Renno vydrž, čtu to tady celý den....je to smutný, ale ted na toho pejska nemysli, víš, že mu bude s nim dobře a až to nejhorší přebolí, tak bude všechno mnohem snažší uvidíš!!! I když já tady moc radit nemohu, sama jsem nevydržela...a psala a psala až se to nakonec zvrtlo a je vše ok, ale buhví na jak dlouho....Patří ti muj obdiv, žes tak dlouho vydržela, vydrž minimálně do zítřka a uvidíš, že mu pak přijde divné, že nepíšeš....a třebas se ozve sám, jestli ne, tak za to nestál....pevný nervy, paa

Ale vlastně ještě jeden zádrhel. Psaní smsek si nějak vyřeším sama, ale co pejsek? Můj přítel má psa, krásnýho, mýho miláčka! To už ho nikdy neuvidím? On mi řekl, že ho můžu jít kdykoliv vyvenčit, ale jak to mám udělat? To mám jen tak přijít, vzít si Barneyho a .... Já nevím. Chybí mi i ten pejsek. Ztratila jsem tak vlastně 2 bytosti :-(

Ahoj, jenom se hlásím s informací, že naposledy jsem mu psala v půl 3 a teď je skoro 8 a ještě jsem nenapsala ani zprávičku!! Jsem na sebe hrdá a když vydržím nenapsat ani na dobrou noc, pak budu zase o mravenčí krůček dál!
Musím ale říct, že mi hrozně pomáhá kamarádka. Já teď nemít kamarády, byla bych na tom pořád stejně jako v den rozchodu. Stmívá se a depka se hlásí... Hlavně nesmím psát!!!NESMÍM!!!

Ilo, neomlouvej se, to je fakt v pohodě. Je obrovský paradox, že mě to neuvěřitelně pozitivně nabilo a tady čtu samé negativní reakce. Dnešek je po dlouuuhý době fajn den :oD Ale byla jsem tam já, tak si dovolím oponovat. Blok tam samozřejmě je, to je mi jasný, ale masochismus? Nevím, nevím. To ublížení-ignorace něčích citů a pocitů, je to moc, je to málo? Stále si stojí za svým, ale je nalomený, cítím to. A v sobotu jsem zase kousek přidala. Nevím, jestli to bude stačit, ale musela bys vidět ten výraz v jeho očích, jsou tam velký otazníky, to samozřejmě, ale já tam prostě vidím ještě něco. Třeba jsem naivní magor, třeba ne.

Pořád opakoval, že to neudělal, aby mě trestal, že mě nechce trápit...při rozchodu se vždy někdo trápí, ale nemůže se přece říct, že je to něčí vina v pravém slova smyslu. Prostě se to stalo.

Ale díky, tvůj oblíbený web seriál pokračuje, sleduj další díly :o)

Diano, jak víš, pořád vás všechny s velkým zaujetím a pochopením čtu a koukám, co jsi dokázala udělat, chtělo to strašně moc odvahy,ale když je cit tak silný, tak už jde vše stranou, vymyslela jsi to úplně úžasně, ale já jako nestranný pozorovatel tam cítím totální blok z jeho strany, bu´d jsi mu tak moc ublížila a z vlastní zkušenosti vím, že někteří muži to nedokáži překousnout vůbec, anebo až za velmi dlouho dobu, já vím, že tě te´d asi mým názorem moc netěším, a to přesto všechno ti moc držím palce, samozřejmě i všem ostatním, ale jeho chování,když jsi u něj byla ,bylo samozřejmě super, ale až mi to připadá promiň mi ten výraz masochistické, jak tady někteří píšou, jestli tě opravdu miljuje, tak by musel v tu sobotu vidět, jak strašně ti na všem záleží, jedna zkušenost, čím delší je pauza ve vztahu, tím rychleji vztah a láska umírají,vyčkej ještě chvilku, jak se změní jeho chování,ale pokud to bude pokračovat stále stejně-p.milé chování v práciatd.tak budeš jen ztrácet čas.Je mi moc líto ,co jsem ti te´d napsala, ale ty víš, že ti nepřeji nic jiného, jen ,abys byla šťastná a dopadlo to dobře, Já se svojí povahou,bych byla po té sobotě totálně mimo a asi bych si myslela, že to je konečná, ale všechno samozřejmě může být jinak, jen se prosím nezlob za můj názorm já to takhle vidím drže se!!!!!!!! Ilona

to Renna: bohuzel, nekdy i rok je malo...
kazdy z nas je jiny...