ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Zdravím všechny diskutující,

V posledních dnech jsem přečetla celé toto fórum, od Aurelie, přes Radara a Balču a ostatní až sem na konec. Načerpala jsem tu hodně zajímavých poznatků, i když mě zároveň děsí, jak dlouho může trvat vyrovnat se s rozchodem a mrzí mě, že i když to člověk nějak překoná, změní ho to a nemůže být jako dřív. Budu ráda, když mě přijmete do své diskuse a vzájemně se podpoříme. Myslím, že by mi vypsání se mohlo pomoci.

Můj vztah skončil před měsícem a trval čtyři roky. Je mi 27, bývalému příteli bude 26. Nečekala jsem to a byl to pro mě šok. Náš život mi vyhovoval, vybudovala jsem pro nás domov a vůbec jsem dělala všechno pro něj, což teď zpětně vidím jako chybu. Nicméně jsem to považovala za samozřejmost a byla jsem šťastná. Nepřemýšlela jsem za sebe, ale vždycky za dva, prakticky ve všem. Ztroskotali jsme na tom, že mi přítel jednoho dne oznámil, že žiju život, který mu nevyhovuje, nebaví ho vracet se z práce domů ke mně a že ho čeká něco lepšího. Do posledního dne se ke mně choval jako milující partner, jediné, na čem jsme se neshodovali, byly jeho stále častější potřeby být s kamarády (kteří byli naši společní kamarádi a já jim věřila), ale beze mě. Tak to dopadlo tak, že si s těmito

neřek mi to, ale napsal...kdyby mi stál po ruce tak by nepřežil, pač už jednou ode mě takovouhle chytilza to, že lhal a ani nebyl schopnej mi říct pravdu do očí, ale on je takovej chcípák, že to jen napíše.....proto jsem tak ukrutně naštvaná a nevim jak z toho....potřebuju se někde vybít, ale bojim se že to odnese někdo, kdo si to nezaslouží...nakopat je, je opravdu málo....

Přesně tak. Čím víc se s hovnem mažeš, tím víc smrdí.

Když by mi chlap řekl, že je s ní rád, ale že mne miluje, dostal by pořádnou facku a kopanec ze dveří. Co to je za keci!? Vím o tom své. Nebo jakože pauza a já jen odcházím, ale nerozcházím se... Nakopat je do prdele, jak už někdo napsal. Není to jednoduché, ale nic jiného si tací nezaslouží.

Lucko, fakt těžko radit. Jak jsem dopadla já-to už víš, fakt bych ti to moc přála, ale pořád z toho mám pocit, že si tě prostě drží v záloze. Nezlob se za to na mě.

Musíš prostě dát na hlavu, ne na srdce, jsem si jistá, že z osobního kontaktu vycítíš, kam se to hnulo, jestli se to vůbec hnulo...a hned budeš chytřejší.

Držím palce, aby se to už nějak vyvinulo, ať tak nebo tak.

Holky to je den...asi do vánoc nepřežiju:-( Dneska jsem se dozvěděla, že už někoho má, takže mě hned napadla ta hydra bejvalka, co mě s ní během 9ti měsíců asi 3x podved, což jsem zde už psala...no a je to pravda, ještě jsme si smskovali dneska a z něj vylezlo, že je s ní rád, ale že mě moc miluje, je vtipnej, že? Už jsem totálně odrovnaná a nevim co dál, vim, že ho nemám řešit, nechat ho bejt, že za to ani nestál, vůbec za nic nestál, že je to prolhanej, nechutně neupřímnej hajzl, ale já se pořád trápim, to snad neni možný, ne? Mám už takový záchvaty, že bych se mu chtěla pomstít, nejsme tak hnusná, ale prostě mě to napadá, ale ani nevim jak bych se mu (jim oběma) pomstila...Jak já se za tohle nenávidim:-( A to suprový počasí mi dodává taky hodně optimismu...už nevim jak dál....dneska jsem i volala svýmu bejvalýmu příteli, se kterým už nesjem 3 roky, že se mu chci omluvit za všechno, co jsem mu prováděla já: tím myslím, že jsem ho málem během vztahu podvedla a po rozchodu si začla s chlapíkem, se kterým jsem chodila před ním a on ho nenáviděl. Omluvila jsem se mu a řekla, že se mi to vrátilo za něj i s úroky, jsme ted dobří kamarádi, on má si myslim i holčinu, ale prostě jsem mu to musela říct, tak mě uklidnoval, že ne že by mi to přál, ale že prostě věděl, že na mě jednou dojde, nemyslel to zle, to vim....takže se tak stalo...Tak už mě napadaj i takový myšlenky, že snad dojde i na tohodle hajzla, ale jsem životem tak zklamaná, že si myslim, že sviním se tady daří nejlíp, co? Tak takovouhle depresi jsem už dlouho neměla teda...a vim, že je to naprostý H.... oproti tomu, co prožívá Gabča a další jiní....Jak mám zahnat ty myšlenky na něj a na tu pitomou pomstu? Já ho nenávidim, a nejvíc mě asi štve to, že on si našel někoho první a ještě k tomu jí...já prostě neumim prohrávat a kor s takovým debílkem...přesto se asi nepřekousnu, i když vim, že to za to nestojí....Ach jooooooo, mám v hlavě neskonalej guláš a asi se z toho zbláznim....a tohle vypsání všech myšlenek mi pomáhá, tak se nezlobte, že tady takový hemzy píšu....Přeji Vám krásný myšlenky a pozitvní jak jen to jde:-))

Di díky, situace je taková, že se mu buď stýská (nedělám si iluze) nebo mě lituje. Ptal se jak se mam a pátral zda se na něj nezlobím a zda platí co jsme si řekli (odloučení, ne rozchod).
Že prý z mého chování při stěhování měl pocit že jsem na něj naštvaná...eeeehm zaťala jsem zuby a řekla mu, že naštvaná nejsem, bylo to jeho rozhodnutí, respektuji ho a samozřejmě co jsme si řekli to pro mě stále platí. Prý je rád. HMMMM...teď si připadám jako TOTÁLNÍ BLBKA!
Mno ale ozval se jako první to mě trošku pohladilo sražené sebevědomí, ale závěry si z toho nedělám.

Lucko, to je super, palce budu držet, to je jasný! Dej vědět!

No jo, ale co dělat, když ten chlap řekne, že prostě neví?
"Ta nová" má 4r přítele, ale přesto všechno se lísá k tomu "mýmu" a lepí se na něj, koketuje s ním a přitom se s přítelem nerozejde.
No já vím, chlapi mají občas stavy kdy se jim mozek přesouvá do kalhot, ale sdělit protějšku to že "ona mi udělala v hlavě zmatek tím, jak se na mě lepí, usmívá a koketuje" a já si to chci ujasnit, ale nerozcházíme se, jen se odstěhuju, to je docela mazec, když se na to takhle dívám s odstupem času.
No nic já jsem tu už psala, udělala jsem něco podobnýho a pak jsem zjistila že to byla životní chyba. Šanci jsem dostala, takže ji dávám taky.
Btw. holky dneska se mi ozval...tak mi držte palce.

To ano, ale jsme již ve vyšším věku a oni děti neplánují. Každej má své. Jedinný závazky jsou ty finanční. Každý si dělá co chce, ale že oba někoho mají, nevědí. Sex je spolu nepřitahuje. Možná se oba bojí zase začít vztah někde jinde, s někým jiným a zse si budovat něco od začátku.Nevím, ale nehrotím to. Po svých zkušenostech a bolestech z manželství se také do ničeho nehrnu. No, opět čas ukáže.

Pavlo, zamotané to máš pořádně, to jo, moc jsem to nepochopila, ale ty považuješ za přítele někoho, kdo žije s jinou? Co znamená nemá s ní závazky? Jako že ještě nemají děti? Vždyť přece už jen to, že spolu bydlí, tak znamená, že jsou pár, podílejí se na nákladech a mají závazky, ne???

Annette, to máš pravdu, také se chlap nebo ženská zamiluje znovu do jiné/ho, tak pak už je návrat asi těžký.

Kdyby to byla moje kamarádka, tak to by mě štvalo a neodpustila bych jí to, ale je to můj názor, může za to ten chlap, kdyby nechtěl, tak to neudělá a může ho svádět 10 ženskejch. Ale je přirozené, že Tě štve i ta ženská, protože to bolí a máš ho ráda. Mám teď přítele, nežije sám, ale nemá s ní závazky a vím, že ona má někoho jiného, ale můj přítel o tom neví. Tedy jednou jí přistihl s ním, ale ne infl. Jen mu zatajila, že bude s ním. A ten co s ní něco má, mi to řekl ještě před tím, než já jsem se seznámila s tím jejím přítelem, protože oni Ti dva chlapi se znají. Dobrý né??? Trochu zamotaný, a výčitky, právě proto nemám. Dávám tomu čas a už se nechci nervovat. Třeba potkám někoho jiného i když jeho,mám velice ráda.

Ahojky všem. Vždycky když čtu něco podobného,tak si přesně vzpomenu na to, co se stalo mě.Jediné co může člověku v této situaci pomoci je vědomí, že jsou lidé, kteří jsou na tom podobně nebo i hůř.Je velice důležité mít kolem sebe rodinu a přátelé, rozebírat s nimi své pocity a pracovat na sobě, přesně jak píše Aurelie. Pokud je člověk sám a trápí se, měl by se nějak zabavit - snažit svůj čas využít plnohodnotně. Pracovat na sobě. Vzdělávat se, najít si lepší práci, pracovat na nové image a hlavně poučit se z případných chyb, které dělal v minulosti.Není totiž vyloučeno, že se druhá polovička po náhodném setkání s okouzlucí, spokojenost vyzařující bytostí, která je tak trochu "nová" opět nezamiluje...( a to se taky stává).
Ale bolest si ve finále každý musí nést sám a ne vždycky dostaneme, co chceme...nejspíš to má ale nějaký hlubší smysl...je to taková výhybka na naší cestě, naznačuje nám směr...tudy ne a tudy jo!
Rozhodně nemá smysl nic hrotit a snažit se někoho sbalit jen proto, aby člověk nebyl sám a okolí mu přestalo dávat sežrat jeho "singlovství".
ODVAHU,NADĚJI A TRPĚLIVOST nám všem!

Pavlo, to by mě taky zajímalo, jestli mají milenky špatné svědomí... Ta se kterou podvedl mě o nás věděla že jsme pár už dlouho, několik let, že budujeme společné bydlení, chystáme se pomalu počít dítě... a přesto ta hnusná potvora do toho šla... Já vím, že to byla akce na obou stranách (milenka i ten můj), ale prostě mě nějak víc štve, co udělala ona, že přece jako v podstatě i moje kamarádka nebo aspoň známá, mohla mít ke mně tolik ohleduplnosti, že by mu řekla NE nebo že by sis ním začala až poté, co by ho nějak dotlačila k tomu, aby to se mnou skončil... Asi si to přebírám docela blbě, že jo, hlavně mě neměl zradit on, ale ta ženská mě bůhvíproč štve víc... jak to máte vy???

Nojo, chlapi většinou poznají, že milují až když je pozdě, ale i ženy. Ale spíše chlapi si takhle užívají, prostě to tak je. Nejhorší jsou ty myšlenky, jak se už tady zmiňovalo s tím nic dělat nejde. Čas opravdu mnoho věcí a situací vyřeší a srdíčko vyléčí. Spíš nechápu, jak to ta milenka unese!!!!!! Když už tam jde o zdraví a o rodinu. No, já jsem zvědavá,jak to té Gabče dopadne. Moc jí fandím a doufám že bude v pohodě:-)

Radko-ta nová/ten nový je lepší v tom, že je to prostě něco novýho. Za nějakou dobu skloune každej vztah do určitýho stereotypu, tomu se nezabrání.

Pavlo-drsně, ale pravdivě řečeno, nedokážu pochopit, jak se takhle můžeme k sobě navzájem chovat.

Martine-to není žádná ostuda. Koukám, že s reakcemi je to všude stejný. Sami nebudeme jiný, až bude někdo ubližovat našim dětem, ne?

Nech tomu volný průběh Martine, že jsi to řekl rodičům to je dobře. Asi také záleží na tom, jaké rodiče máme a zda se jim můžeme svěřit. Na mě to hned poznali a kdybych jim to neřekla, tak to v sobě budu držet a bylo by to ještě horší.
Do ničeho se mi nemontovali, ale pochopili mne a pomohli i s dítětem, abych se já sama mohla dát dohromady.
Gabčo, být tebou, řekla bych jim to. Uleví se Ti, než to tajit,HM?

Ahoj holky, já jsem to rodičům řekl hned, vlastně jsem ani nemusel, našli mě v pokoji těsně potom co mi to řekla a odešla, zrovna se vrátili z dovolené, hrozně jsem se před něma styděl, že mě tam takového našli, takovou trosku. Musím říct, že mě hodně podrželi, i brácha, teď mi sice radí ať se na ní vyseru, že je to kráva, ale já ještě počkám, kdyby náhodou.

Sex s novou jim zatemní mozek, to je jen zamilovanost, ale dokážou tím zničit všechno a ještě ublížit ženě, kterou tak (MILOVALI..!), je prostě nová a je to vzrušuje. Promiň Gabčo, ale toho Tvýho by jsi měla ale pořádně kopnout do PRDELE. Sbalila bych mu kufry a hodila je před dveře.Úplně cejtím s tebou, jak jsem si to teď tady četla a zpětně mám i vztek!Ono se mu to vrátí! Neboj a ty se snaž být hlavně v klidu už kvůli sobě a dítěti. Držím Ti palečky a přeji Ti moc štěstí. Měla jsem stejnou zkušenost 1 dítě a 2 potraty a on,on měl milenek víc. Dneska je pryč, ale vracet se chce pořád. Už má smůlu.
Bude lépe, uvidíš.