ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahojky Lucko,MM,Diano,moc vám díky za rady,snažím se je brát k srdci.Asi teď nejsem schopna moc rozumně jednat,ráno v devět mne čeká interupce.Jsem ráda,že je to tak rychle a nemám čas si to rozmýšlet.Vím,že bych mě to zlomilo a to by nebylo dobře.Dítě je krásná součást života,ale musí přijít do pohody a klidu :( Dnes jsem se rozhodla,že se překonam a půjdu k psychologovi, buď skončím u Chocholouška nebo chytím druhý dech a bude mi krásně, zase. Taky mě mrzí, že si partner (dáli se to tak nazvat) se mnou nechce vůbec promluvit.Nechci se bavit o nás, ale o klukovi,jenže jak už jsem psala nebere telefon, domů chodí když jsem v práci, vezme si věci, vegedí tam, než s malým přijedeme, odjíždí.Nepodívá se mi ani do očí. Přitom jsme měli vztah řekla bych krásný.Prožili sme si velkou romantiku, hodně cestovali, byli dost aktivní, do dvou let Kubíka bylo moc dobře, i co se týče sexu, spali jsme spolu i v době, kdy už měl jinou. Já vím, strašná hloupost, za kterou teď platím, ale naivně jsem si říkala-spí se mnou, tak to nebude na druhé straně tak horké.
Lucko: Trhací kalendář je skvělý nápad, a za každý utrhlý lístek se odměnit :) jen jsem měla začít už v květnu.

Hele super mě se to odeslalo pod tvym jmenem...buď jsem tak pitomá že jsem ho sem napsala sama nebo to tu zůstalo. Jdu dom dát si alespoň čaj, když už ne jídlo, zřejmě mi hrabe z hladu.

Hele já se směju...ta písnička je krásná dokonce jsem si vzpoměla i na melodii jak jsem četla ten text.
No já teď poslouchám tuhle: http://www.lyricsdomain.com/1/anastacia/left_outside_alone.html
a nejvíc mě dostává tenhle text: "And I wonder if you know how I really feels to be left outside alone when its cold out here, well maybe you should know, how it feels..."

No takže já vyrážím do tý zimy venku, je jak obrazná tak skutečná a zítra, zítra se to zas posune někam směrem za lepšími zítřky :-) ať už to bude kamkoli.

Lucko, no to už si snad děláš srandu? :o) Teď jsem přemýšlela nad písničkou, která řeší náš případ za předpokladu, že by si ti "naši miláčkové" neuvědomili, co ztratili, je to I Will Survive od Gloria Gaynor. Text je tady:

http://www.lyricsdomain.com/7/gloria_gaynor/i_will_survive.html

A kdo jen trochu speak English, tak pochopí, je to přesný.

Di, jako obvykle máš pravdu :-) pocity stejné, ale pokud nebudou vyjasněny jako oboustranné, bohužel život musí jít dál bez něj i když to bolí.
Brrr jinej chlap hrozná představa. Samota mi teď spíš pomáhá. Jako ne že bych raději nebyla s ním, ale než koukat jak on se trápí jestli jí nebo mě tak to raději sama.

Budoucnost máme obě, resp. všichni co sem píšou. A já můžu jen znovu zopakovat: co tě nezabije, to tě posílí .-)

Jinak jsem si při této super příležitosti vzpoměla, jak jsem řešila rozchody, když jsem byla náctiletá (já pár vztahů před tím měla, i když vesměs nejdéle na ani ne rok). Pustila jsem si Annie Lenox "No more I love You" a zopakovala svou pubertální poučku "Pro jedno kvítí slunce nesvítí, pro jednoho osla jsem nevyrostla". Vybulela jsem se a šla dál. Teď to sice nejde, ale zlepší to náladu.
A nejvíc mi pomáhá to, že já ve své podstatě udělala něco podobnýho - hodně teď přemýšlím co jsem cítila, jak se on choval a vím, že to tenkrát bylo první krok na mě a zbytek opravdu strašně moc na něm - byl milej, nic nevyčítal, jezdil za mnou a tak. A já si i díky tomu po tom prvním rozbřesknutí tvrdě uvědomila o co bych přišla.

Přesně, Lucko, přesně tak. Tvoje pocity vůči milému jsou do puntíku stejný jako moje. Velká (první) láska, plány na společný život, děti, spolu až do smrti. Bože, jak je to všude stejný.

S tím rozdílem, že já už nic nečekám a jdu dál, což prozatím naprosto nezahrnuje další muže (to ANI náhodou), spíš tak nějak sama v sobě, chápeš? A co budoucnost přinese? To nikdo neví, nechme se překvapit.

Di, ja to myslela presne takhle :-) ze si proste stojim za svym. Ty sis preci stala taky a vyplatilo se ti to, dosla jsi sama k urcitemu poznani a ted delas obrovske kroky kupredu (treba to dnesni nelibani).

X let to nevim, tak dlouho bych se asi trapit nenechala. Ano, miluju a pockam, ale ne vecne. Vse ma sve meze, i kdyz z me strany je to velka laska. Takovou jsem jeste nezazila :-)

Jinak desne moc mi pomohl kamos, kterej mi rekl, at si predstavim, co bych poradila ja jemu, kdyby byl holka a tohle se mu stalo. A psal mi postupne vlastne vse co jsem si prozila a ja jsem to jen komentovala a radila mu. No a pak jsem si to po sobe precetla a vysledek jasnej. Dat k ledu, zadny natlak a kontakt z me strany, v pripade jeho pozitivniho kontaktu kontaktu byt uprima, prijemna...proste jak to citim ted, ne az se mnou zamavaji emoce.
V pripade ze se ozve s tim, ze je s ni, hystercit nebudu, to fakt ne. Ja jsem si neco podobnyho zazila z my strany, uz jsem to tu mozna psala (ale asi ne), meli jsme loni presne touhle dobou pauzu diky me blbosti, stehovala jsem se na druhy konec Prahy kvuli praci a konickum. A to prvni vystrizliveni a uvedomeni si ze mi chybi bylo asi po 2 mesicich, ale bylo to sakra hnusny. Jak si clovek uvedomi co provedl, sel by se zahrabat. Desne moc mi pomohlo, ze on na muj kontakt reagoval pozitivne a pak me uz i obcas kontaktoval sam od sebe no a nakonec jsme byli na Vanoce zpet spolu a pak uz to slo jen pozitivni cestou...eeehm az do ted teda.
A situace byla obdobna - nerozchazime se, ale ja se stehuju. Nechci tu rozmazavat detaily, proste to casove neslo skloubit. A nechtela jsem o nej prijit, ale hlavu jsem si taky potrebovala procisti. Pomohlo mi to strasne moc, diky tomuhle jsem si uvedomila, ze je to pro me clovek, se kterym si dokazu predstavit deti a zivot do duchodu.

Lucko, buď v klidu a jestli si někdo myslí, že si dáváš falešný naděje, tak to je jeho problém a ne tvůj. Já si tady taky přečetla a jinde vyslechla svoje, ale to tě může a nemusí ovlivnit. Stůj si za svým, ono se to vždycky vytříbí...jen aby to netrvalo x let a ty ses neutrápila. Měj ráda i sama sebe!

Radko díky za podporu, ani nevíš jak to pohladilo bolavý srdce :-)

Ano, budu to muset zvládnout ať to dopadne jakkoli. Je to asi hloupé, ale on má stále mou 100%ní důvěru, protože místo aby mě podvedl a lhal, tak přišel a řekl. Je to člověk co neumí lhát a toho je potřeba si vážit.

Na návrat teď nemyslím, ani na rozchod. Jak říkám, snažím se to dát k ledu. Beru to prostě jako fakt - on tu se mnou není a já se alespoň netrápím tím, zda večer myslí vedle mě na ní nebo ne.

Něco jsem mu slíbila a řekla, od toho si neustoupím, i kdyby tu měl někdo pocit že v sobě živím falešnou naději. Stojím si za svými slovy, šli mi přímo od srdce a přitom jsem v tu chvíli pečlivě volila slova a myslela hlavou. Nebudu přeci teď vše obracet jen kvůli tomu, abych se cítila lépe.

Lucko moc se mi líbí tvůj přístup, jsi rozumná a hlavně silná osobnost a ty to určitě zvládneš, ať to dopadne jakkoli. Otázka je jestli bude těžší se vyrovnat s rozchodem nebo v případě návratu získat svou ztracenou důvěru v něj. Držím palce.

Martine ja to taky chapu, ono je to proste o tom, ze ten clovek ztratil kredit a uz ho nechces znat...nebo pozdravis jen z povinnosti no.
Jinak Gabi vyhybat se nepovazuju za slabost...je to normalni pristup kterym si chranis svoje zlomeny srdicko a zraneny city. Rozumnej pristup!

No a já furt jak trubka vlastně nevím na čem jsem tak mi asi nezbývá něž to mrsknout za hlavu a dát k ledu. Ale musím říct, že to psaní tady mi fakt pomáhá ze všeho nejvíc!

Diano, poslala jsem Ti mail. Díky moc.

Léňo, založila jsem si novej mail právě pro Gabču z této diskuze: diprogabi"seznam.czxxx (bez těch xxx). Tak ho můžeš využít.

Diano, mohla by jsi mi prosím napsat Tvůj email, ráda bych si s tebou něco napsala.

Martine, Gábi (máš odpověď), já vám rozumím. Tím, že se my dva k sobě chováme slušně to nehrozí (alespoň zatím, člověk nikdy neví), ale dokážu to pochopit.

zajimavy,ja uz se svym byvalym nejsem skoro pul roku,je pravda ze cas strasne moc pomuze,clovek jako by casem otupi,zvykne si ze je konec ale ted sama pocituju ze ani ted mi ten clovek neni lhostejny.taky bych ho na ulici nepozdravila,proto ze mi ten clovek strasne ublizil,ze do dneska na nej musim myslet,a porad v sobe pocituju neakou zast.chapu ze musim vypadat jako hroznej slaboch,a tim ze ho nepozdravim,davam najevo ze jsem prez to jeste nepresla,ale ja proste nemuzu,vyhybam se mu nejvic jak to jde.a pro me je to jedina cesta,nemuzu pristoupit na kamaradstvi i kdyby chtel.jen porad nevim jestli je to proto ze ho nenavidim,nebo k nemu porad neco citim.di,mas tam meila.g

MM, Vím, že to ještě nějakou dobu potrvá, to jo, ale já ji opravdu ani to ahoj neřeknu, já prostě nebudu mít důvod.

Martine, taky dobrý posun z tvojí strany, těch vykřičníků, páni. Vydrž! Není žádná ostuda, když nám krátce po rozchodu "hrabe", pokud by člověk zalistoval zpět, taky jsem dělala neuvěřitelný věci. No, já mám 173 cm a teď 58 kg, nerada bych šla ještě níž.

Léňo, chápu, u nás to taky byla moje vina, žádná nevěra. Důležitý je se z toho poučit a už nikdy to neudělat, jedině tak to má smysl.

Martine, hodně štěstí v získání toho lhostejného přístupu, ale to ještě asi dlouho nepůjde... a pokud by ti opravdu začala být lhostejná, tak bys jí měl být schopen úplně normálně říct na ulici ahoj, protože proč ne, že jo, když by ti byla fuk?

Lucko, já ji nabídl přátelství, ještě v době, kdy to bylo čerstvé, kdy jsme si na icq hodně psali, ale jak říkám to mi opravdu hrabalo, prosil jsem, podlejzal jsem, prostě jsem jí řekl, že bych ji chtěl za nejlepší kamarádku, protože jsem si myslel, že když se k ní budu chovat moc hezky jako kamarád, že je naděje, že se vrátí. Teď má jiný názor, pokud se nevrátí, my se někdy náhodou potkáme, už nikdy ji neřeknu ani ahoj, je to pro mě člověk, který mi na tomto světě ubližil ze všech nejvíc!!!!!!! Ještě nějako dobu počkám, než mi bude lhostejná, protože ten den jednou příjde. Ještě ohledně odtučňovací kúry, já při své výšce 176cm, 77kg, kdy jsem byl se sebou skoro spokojený, jsem zhodil 7kg, což mě neskutečně sere (prominte tento výraz), všichni to ně mě samozřejmě poznali. Ted se to snažím nabrat zpátky zatím to jde, ale velmi pomalu.