ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Mě by jen zajímalo, co si ti chlapi jako myslej?Jak se cítí,jak jim je teď v náručí jiné? To na nás ani nepomyslí? Svědomí je nehlodá? Jsou zamilování a to je nadevše? Takhle snadno spálit mosty? Po několika letech soužití? A to už nemluvím, otom jestli jsou v tom děti? Tak se snad nechovaj ani zvířata? To nemají pražádnou zodpovědnost, charakter?Zapracovaly hormony a konec všeho dosavadního? V čem je ta nová lepší než my? Ráda bych se dozvěděla odpovědi na tyhle všechny otázky, nejlíp od někoho kdo dokázal udělat. Ale to se asi nedozvím, protože sem takový nechodí...

Lucko, to je jak přes kopírák s těmi rodiči. Až na to, že ti moji to věděli hned druhej den, chtěla jsem být statečná, ale vydržela jsem to 10 vteřin, pak jsem se sesypala, pověsila tátovi okolo krku a brečela a brečela a odloupla se po hodině. Samozřejmě ho okamžitě začali nenávidět. Máma se krotí, ale táta i po 1/4 roce při sebemenší zmínce o něm šílí. Pro něj je to podrazák, kterej mě zradil. Jsem jeho holčička a chce mě chránit, to chápu, ale při představě, že se k sobě vrátíme (s čímž už nepočítám, říkám to jen hypoteticky), tak by to byl asi dost masakr. Strašně se v něm zklamal a můj ex to ví, dlouho si k sobě hledali cestu a on teď ví, že to po****. Mnohokrát to zmínil. No ale já to řešit co? Nemusím, takže v tomto směru klid.

Lucko, jestli jsi si jistá, že ti stojí za to, abys ho chránila a rodičům to neříkala, tak to drž v sobě, dokud to půjde. Na druhou stranu-představa, že se nemůžu doma svěřit, zalézt si k mamče do postele a povídat si o tom ... hrůza! Máš můj obdiv, že kvůli němu o tohle přicházíš. Mám taky bráchu, 24 mu je a taky mě hodně drží. Ono totiž dokud člověk není v úplným háji, tak si neuvědomí, co v rodině má!!!

Gabčo-z tvých příspěvků je mi tak strašně smutno, že si to ani neumíš představit. Snad ti aspoň malinko pomáhá se tu vypsat ...

Gabčo, byli jsme spolu 6 let a pres 5 let jsme spolu bydleli. Mam pocit, ze mi nekdo vrazi nuz do srdce, jsem asi nana pitoma, ale porad verim tomu, co mi rekl, ze si to musi srovnat, protoze ona mu v tom udelala zmatek. Jsem asi blbka, ale pokud se po te "pauze" vrati, musim mu verit ted, abych mu mohla verit i potom. Ale myslenky me pronasledujou desny a tem se ubranit neda.

MM: diky moc za radu s rodici, asi to tak udelam, nasi ho meli moc radi, tak snad to pochopi...to vis ze taky chteji abych byla stastna, ale ja jim ted nechci ukazovat bolest, proste nechci aby oni ted pred Vanoci meli zkazenou naladu jen tim, ze budou vedet, jak je jejich dcera na dne...mam brachu a ten o tom vi, tak mi dela dusevni podporu, snazi se me podrzet, ale to vis, je mu 19let a vidi to vse trochu odlehcene. Ale stesti ze ho mam, vzdycky to byl fantastickej kluk a ted se mi to potvrdilo.

Gabčo, to je děs, jak se k Tobě může takhle chovat, grázl jeden! Doufám, že je ti po tom zákroku jakžtakž fyzicky, psychicky to musí být moc těžké, ale drž se a mysli na svoje dítko, nedělej si starosti s nějakým upínám, prostě to teď tak je a myslím, že je pro něho důležité, aby měl pocit naprosté jistoty aspoň v mamince, když tatínek se projevuje tak jak se projevuje... malý musí vědět, že Ty tu pro něho budeš vždycky, ať už s vámi život bude jakkoli smýkat...
Co se týče Tvého partnera, tak si myslím, že už to je spíš nepřítel než partner a že bys asi měla zkusit se s ním přestat úplně stýkat, sbalit věci a nekomunikovat, jedině v souvislosti se synem, pokud by ho něco praštilo po hlavě a uvědomil si, že otcem vašeho syna zůstává i kdyby se dělo nevím co... a co z toho vyplývá, tak bych mu umožnila se s ním vídat, ale jinak bych se asi snažila totálně distancovat... vždyť ten člověk Ti ublížil tak, že víc už to snad prostě nejde...
Gabčo, ale hlavu vzhůru, máš synka a všechno bude zase jednou dobrý, neztrácej naději, příjdou zas i krásné chvíle a spokojenost!

Ahojky, dobré ráno, všichni!

Lucko, taky jsem měla asi nejhorší rána... Jaks psala o těch rodičích, tak věřím, že tě to trápí, ale asi bych se jim nějak zmínila, že prostě teď je to takhle, že jako přítel je dočasně mimo a uvidí se, jak to bude dál, že sama nevíš a že bys ráda, aby to prostě přijali, nedělali závěry a podpořili tě, ať už to dopadne jakkoli... Moji rodiče teda byli skvělí, podrželi mě když odešel... no a teď si určitě myslí svoje, když to znova zkoušíme, ale nedávají najevo nějaké nepřátelství, sledují ho ale ostražitě, jsou opatrní... chtějí, abych byla šťastná...

Lucko,to co píšeš je přesný, člověk se chvíli připadá, že už je to fajn, že se blíská na lepší časy, ale najednou přijde něco, u mě je to vždycky myšlenka, že je teď s ní, že si hrajou s jejím ročním dítětem, já jsem s malým sama, je to hrůza.Najednou ten staženej žaludek, člověk nemá na nic chuť ani nic dělat. Jen se ti derou slzy do očí.Nějak jsem nepročítala jak dlouho jste spolu žili? I když je to asi jedno, ale myslím, že zvyk je železná košila, tudíž čím déle, tím více společných zážitků-tím hůře zůstat sám. Mě řekl už v dubnu, že jezdí ke kamarádce, ale vůbec mi nedal šanci se s tím srovnat.Od té doby tam jezdí na víkendy,v týdnu jezdil domů ,ráno dávat kluka do školky, teď už nejezdí vůbec.
Včera jsem navečer přijela z Prahy, byla jsem tam na té interupci. Ležela jsem, ani nezavolal, jestli jsem v pořádku. Pak v 10 večer přišel, juknul do ložnice, řekl, že si jde pro poštu, ani slovo, jak ti je. Vzal si věci na holení, spodní prádlo a odešel. Ale přinesl mi minerálky, jak jsem teď ráno zjistila :D ach jo, tak se netrap, nevím jestli máš Lucko děti, pokud ne, můžeš být krásně svobodná, i když musím uznat, že mě malý drží hodně nad vodou, ale cítím, že se k němu hrozně upínám, je to teď jedinej človíček, k němuž se můžu krásně přitisknout.
Taky mám strach z Vánoc, vůbec na ně raději nemyslím.

No cože jsem to psala o ránech? Jo jo jo že jsou strašná. Takže jelikož jsem už hodinu vzhůru, nemůžu spát a strašně to na mě zas dopadlo, píšu alespoň sem. Nevím, říkám si že lepší než brečet, ne? I když včera jsem se rozbulela v práci když všichni odešli, bylo mi hrozně tak jsem alespoň zavolala kámošce, tak mě trochu podpořila a bylo lépe. Večer to šlo, cítila jsem že se s tím nějak srovnám, dokonce jsem si říkala "jé to je super já mám už i chuť na něco malýho k jídlu" a tak, jenže před hoďkou jsem se probudila, šílený pocit v žaludku a první co se mi vybavilo v hlavě tak Vánoce. A taky že budu muset k našim a co já jim řeknu? Až se mě zeptají kde je přítel? To mám lhát a říct že je v práci nebo já fakt netuším...on klidně rodičům říká že já nemám čas, aby na nic nepřišli, ale mě to přijde děsně podlý a hlavně se bojím, že v okamžiku kdy se mě zeptají tak se sesypu. Ježíš, já jsem vážně blbá, protože vím, že kdybych jim řekla jak to je a on se pak chtěl vrátit, já bych ho zpátky vzala, ale oni už asi ne, takže to ve své podstatě dělám kvůli němu.
Bavila jsem se s dvěma kámoškama, vesměs zkušenější holky a oběma to tam po 6ti a 7mi letech zaskřípalo úplně stejným způsobem, byla v tom jiná a ten jejich se "odešel rozmýšlet" nebo se odstěhoval. Mno tyhle dvě měly štěstí, pořád mě utěšujou že to fakt je jen zakopnutí a až si uvědomí, že se mu zatměl mozek, tak se ke mě vrátí.
Nejhorší je, že já skoro na 100% vím, že ta holka, kvůli který to udělal se se svým klukem nerozešla (neptejte se jak to vím, prostě to vím, já už se taky začínám bát, že si to tu někdo přečte a pozná mě). Tak si říkám, když on uvidí, že ho jen poblbla, snad by se mu časem mohlo rozvítit. A nebo taky ne, já vím. Je to strašně těžký. Nevím prostě, jestli dát na svou intuici nebo ne, v tomhle případě se obávám že žádnou nemám, a to jsem se jí skoro vždy mohla na 100% řídit. Achjo, no alespoň se mi trošku ulevilo a už je skoro půl sedmý, tak můžu vyrazit do práce, aniž by tam na mě koukali jako na exota.

Před rokem a půl mi má žena řekla, že má přítele. Máme spolu dvě děti. Já do té doby žil bezstarostný, šťastný život. Nejdřív jsem byl na ní hodně naštvaný. Pak jsem si uvědomil, že bez ní nemůžu žít ani dýchat. Prožil jsem hodně trápení. Vím, že k tomu, aby měla přítele, vedlo i mé chování, které po 12 letém vztahu nebylo asi už takové, které chtěla. Na konec to dopadlo tak, že jsme se k sobě vrátili. Chtěl jsem to a moc. A myslel jsem, že nevěru, rozvod, odloučení dokáže člověk překousnout. Ale je to moc těžké. A dnes jsem zastáncem, když má dojít k rozchodu, tak by člověk tomu měl nechat volný průběh. A hlavně nehledat. A čekat, až se někdo objeví. Protože hledaný vztah brzo končí. A záplatu na děravý kabát nedávat. Raději si obstarat nový. Ale to je na dlouhý příběh a povídání. Jsem kdyžtak k dispozici na t.stary"email.cz. Přeji hodně štěstí.

Ahoj holky, Gabčo prosím tě drž se, uvidíš ty to zvládneš, jsi silná osobnost. Docela se taky bojím Vánoc a Nového roku. Vánoce mám moc rád a je to taková pohodička, letos to bude po dlouhé době co budu sám, před tím se vždy chodil k ní, tak nevím, co to se mnou udělá. Na Silvestra jsme jezdili vždycky na chatu, do hor a vždycky, když se blíží ta osudná 24 hodina, tak trochu vzpomínám na ten rok, co právě končí, už teď vím, že rok se sedmičkou na konci byl pro mě zatím nejhorší, snad se o půl noci budem všichni držet, zatím pa.

Lucko, obávám se, že právě nejsem vůbec ta pravá ohledně návodu "jak na Kozorohy", ten můj se sice ke mně vrátil, ale teď je to jak na kolotoči a výsledek nejistý, takže se mnou radši moc neinspiruj... :-)

Di, je to přesně tak, jde "jen o rozchod", svátky přijdou a zas odejdou, zdraví je přednější... Je teda fakt, že v obchodech je vytvářen každý rok dříve a intenzivněji vánoční psychický nátlak, ale nesmíme se tím dát skolit, holky!

Holky, držte se. Jsem ráda, že jsem vás potěšila. Aby to nebylo přehnaně optimistický, nejsem v pohodě, to vůbec ne, ale h-r-a-b-u s-e tam, chápete?

Lucko, jo, přesně takhle jsem na tom byla taky, nemohla jsem pozřít kromě vody vůbec nic, jako bych měla něčím zacpanej krk. Ale snaž se to pomaličku překonávat, za hladovění NIKDO nestojí. My jsme spolu nebydleli, takže na 24. jsme byli každej doma a on pak přijel k nám. To snad přežiju, ale na Silvestra jsme vždy někam na týden vyrazili, do Č. Krumlova, do Vídně...nejsme "chlastací a pařící typy". To bude pro mě asi nejhorší, všichni mě budou někam tahat a já se budu chtít zahrabat, ach jo.

Léňo, přesně tak, Vánoce rozlítostní i šťastný lidi, ale holky, musíme si uvědomit, že jde opravdu JEN O BLBEJ ROZCHOD. Nepřišly jsme o nohy, nikdo nám neumřel, máme svoje rodiny, o který se můžeme opřít, střechu nad hlavou, co jíst (když můžeme), každej tohle říct nemůže!!!

Ahoj všichni, tedy letošní rok vážně nestál za nic, pro mne hodně špatnej. Pravda, nějaké světlé okamžiky v něm byly, ale ty špatné vedly a VEDOU! Už aby byl za námi. Vánoce, těch se také bojím nejvíc... Člověk si řekne,,budu to brát jako každý jiný den", ale ono to prostě tak nefunguje. Ta nostalgie tam je a dotkne se každého, ať je citlivý nebo ne.

Lucko, mám stejné pocity jako ty,taky nemůžu jíst, dá mi problém usnout,pro mne jsou však nejhorší večery. Ale Diana mne také potěšila, dalo mi to trochu energie:-)Chce to čas i když mám pocit, že jeden den má 48hod., možná víc...
Tak zatím

MM: Hele jsem cetla vedle na nejakym tematu ze ten tvuj je kozoroh...hmmm ten ktereho se tykaji me problemy taky :-) takze vahavi kozorozi??? Budu muset vyhrabat tve predchozi prispevky a procist si, jak to s vami bylo od zacatku, treba uvidim nejakou "inspiraci" co cekat a co ne :-)

Di, diky za radu, ja to ted vedu fakt hrozne, rano v praci velke silne kafe s mlikem a cukrem abych se nakopla, pres den zkusim vzdycky snist alespon jablko nebo neco tak a vecer se donutim vypit pulitrovej hrnek bylinkoveho caje s medem(kvuli spani a tak). Nejhorsi je ze ja nemam na jidlo ani myslenku ale zaludek se zacina bourit proti ty kave v kombinaci s "nicim" a zacina me bolet. Ne ze bych mela hlad nebo krece, proste bolesti. Zkusim ty orisky pry jsou dobry na nervy no a dneska koupim neco jinyho nez jablko. Stavy jsou dobrej napad. Ale odstavnovac nevedu.
Vanoce a Silvestr jsou pro me nocni mura. Loni jsme se prave pred Vanoci k sobe vraceli a svatky to byly krasne, vlastne on to zinicioval, koupil stromecek, ozdoby a u me doma mi ho nazdobil a rozsvitil a me to silene rozsekalo, a i kdyz pak Silvestra jsme travili kazdy sam, tak ty Vanoce pro me byly dalsi milovej krok k tomu, ze jsem si uvedomila jak strasne mi chybi.

Lucko, rána? Já měla večery a hlavně víkendy, člověk přijde domů, zklidní se a hlavou se mu honěj různý myšlenky, fuj. Ráno jsem ráda, že se stihnu vyhrabat, to na deprese ani nepomyslím. O Vánocích a Silvestru mi ani nemluv, nevím, jak to pojmout, jestli ten odpornej rok 2007 zapít takovým stylem, že se z toho budu týden léčit, nebo zůstat doma a jít spát v 10, protože opravdu není co slavit.

Jídlo-vlastní zkušenost: nakup si lehce stravitelný věci, nakrájej si ovoce k počítači, kup si oříšky, musli tyčinky, prostě aby ti to nepřišlo jako JÍDLO. Rozmazli se a kup si drahý, dobrý a kvalitní věci, taky jsem si doma dělala hustý ovocný šťávy, to taky "nejíš", ale zasytí tě to. A 6 hodin spánku je úspěch, já zpočátku zvládala jen 4.

Ahoj všichni!

Hlásím, že u nás na Moravě je taky odporně, takže počasí nám dneska v lepší náladě asi nepomůže... víte co mě dokázalo trošku vytrhnout z myšlenek na něho, když mi bylo nejhůř? Šla jsem na spinning a hodně si mákla, sice jsem měla trochu strach, abych neomdlela, protože jsem zrovna moc nejedla, ale bylo mi dobře... nebo squash byl vynikající, prostě prásknout do toho míčku co nejvíc a uvolnit tak frustraci...

Di, tak to je výborné, že ses vydala mezi lidi a že to byl hezký večer! Taky jsem cítila vítězství, když jsem dokázala mluvit o rozchodu bez pláče, začala jsem tehdy mít pocit, že konečně začínám mít trošičku nadhled...

Lucko, vánoc se děsím taky, protože pokud by nám to s přítelem vyšlo, tak by to mohly být první naše opravdové společné vánoce (zatím jsme byli vždycky na Štědrý den každý se svou rodinou) no a pokud to nevyjde, tak to bude krize po rozchodu číslo dvě a nedělám si iluze, že bych si to tou první už nějak natrénovala a že by mě to znova nesejmulo úplně stejně, ne-li více... No a protože máme testovací období, tak těžko říct, jak to s náma dopadne, stát se může cokoli... :-(

Diano, super! Me strasne pomaha vedet, ze se z toho nekdo jinej dostal. Asi to byl fakt zlom, vid? Ja se nejvic desim Vanoc, pokud budou v ty strasny nejistote co mam ted, asi se zblaznim.
Ale dneska jsem prvni den spala alespon 6h a tak i to povazuju za uspech. Jidlo zatim tezce nezvladam :-( Nejak se to ve me dneska rano popralo a ja desne brecela, holky je to hrozny, ale pro me jsou nejhorsi ty rana. Prace je v poho, po praci je vzdy co delat, vecer pustim telku a nebo vlezu k PC. Ale rano, to je strasna krize. Ovsem jak jsem psala, dobre mi tak. Myslim ze on se citil stejne, kdyz jsem se odstehovala ja!

a důvod rozchodu? kolik ti je?

včera jsme se rozešli s přítelem po 3 měsících..vím, že to není zase taková dlouhá doba,ale ten rozchod hrozně moc bolí. všude ho vidím,všechno mi ho připomíná a chce se mi pořád brečet a k tomu tohle depresivní počasí...co dělat s bolavým sdíčkem..

No jasně, Anastacia je taky dost dobrá! Taková bojovná :o)

Gabčo, přeju ti co nejvíc síly, nedokážu si představit, jak ti musí bejt. Ještěže my holky jsme tak silný, co nám taky zbejvá, že jo? :o(

Holky, já včera ten hnusnej den potenciálního výročí přežila tak v pohodě, že tomu ani nemůžu uvěřit. Měla jsem sraz s bejvalou švagrovou, asi čekala, že se jí tam zhroutím, ale obě jsme byly v šoku, jakej to byl super večer. Dokonce jsem jí vyprávěla o rozchodu a poprvé se u toho nerozbrečela. Mám ze sebe fakt ohromnou radost. Nechápu, jak se to zlomilo...

Gabčo, držím ti palce jako nikomu jinýmu, tvoje rozhodnutí muselo být strašně těžký. K psychiatrovi běž určitě, kdyby bylo moc zle, dá ti nějaké prášky a překonáš to nejhorší. Ne každej to má takový, že se z toho vyhrabe sám a já si myslím, že to máš hodně těžké.

Trhací kalendář je třeba pro mě řešení, jsem takovej počítací typ.