ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Mám naprosto stejný problém, akorát to byl vztah osmiletý a ještě k tomu od mých 15let. psycholog mi taky nepomohl, akorát jím antidepresiva, ale stejně mi moc nepomáhaj. Dokonce mi vyhrožujou blázincem, takže jsem ztratila důvěru i k nim. Taky bych chtěla začít znovu, ale nejde to. Kdyby ti náhodou někdo poradil, prosím přepošli mi radu na pastika.lucie"seznam.cz. budu moc ráda a držím ti palečky.

Ahoj, no líbí, nelíbí, nevím ani jsem nad tím nikdy nepřemýšlela, jsme přátelé a myslím, že se mi i ve skrytu duše líbí, ale opravdu jsem nad tím nepřemýšlela..

Ahojky, no já být tebou tak to s tím novým klukem zkusím, teda hlavně pokud se ti aspoň trochu líbí, ale z tvého psaní bych spíš typla, že se ti moc nelíbí, ale že je fajn jako kamarád. No teda, pokud se ti trošičku líbí, běž do toho, aspoň budeš mít v hlavě jiné myšlenky a navíc tě třeba tady ten nový něčím úplně jiným zaujme, překvapí, ukáže ti co jsi s bývalým ve vztahu neměla. Co se týká mě, dnes se s ex přítelem uslyším a definitivně to rozseknem, buď začnem spolu žít nebo každý půjde svojí cestou. Upřímě však řečeno, myslím si že ze vztahu nic nebude, z jeho strany je úplný 100% nezájem a já i když ho stále miluji a doufám, že se k sobě vrátíme, na druhou stranu už mám velké pochybnosti o tom, že by to klapalo, tak si říkám už jsem z toho docela v "pohodě" a například po půl roce to začít znovu, bych to neunesla. co mi radíte, nebo radíš?jo a ještě k té seznamce, kolem mě není moc pohledných kluků, a když někam večer zajdu, už mi není dávno 18 a 18leté slečny teď vévodí v clubech, takže seznámit se během pár hodin v clubu je dost náročné, ještě je tu jedna možnost a to přes známé, tak uvidíme:-)a tobě držím palečky!

Holky moje, tak jsem zase tu.. Daně, děkuji za odpověď...DO seznamky se zatím zapojovat nebudu... Ale chci jen říct, nebo se spíš optat ...v mé blízkosti je jeden člověk, který mi docela zvedal náladu i když nevěděl o tom, že jsem po rozchodu, nyní už všechno ví a stále jsme se měli o čem bavit. Včera jsem si s ním psala a nějak jsem z toho vycítila že mu nejsem úplně lhostejná a nebo to, že se mu přinejmenším líbím... což je fajn až na to, že je o rok mladší než já.. Ale to je teď jedno.. každopádně ted mám bolavé srdíčko i když už je to lepší a tomu bývalému jsem nejspíš ukradená, jinak by nás vztah nevzdal... Včera mi na tom jednom portále napsal vzkaz i po tom co jsem napsala, ze chci zapomenout. Napsal jen že pekný foptky... nevím jak to myslel atd... a neřeším to... jen prostě nechápu... Tak ještě k tomu klukovi v mé blízkosti.. nevím jak se k němu chovat, bojím se, aby se mezi námi něco nestalo a tím se to nepokazilo.... :( ja nevím... radte, jak jste na tom vy? Jak dlouho jste po rozchodu a Dančo, jak to máš ty? On s Tebou ex komunikuje?

jo jo siiii, to já svému bývalému napsala taky, a zachoval se úplně stejně, jako kdyby všichni měli stejný mozek, nebo co!nemyslím si že jsi mu ukradená, určitě k tobě něco ještě cítí, akorát chlapy tohle vůbec neřeší, je jim jedno kolik let zachodí, jestli rok, 5let či 10.my ženské to nemůžem pochopit a proto se tolik trápíme a stále nad tím přemýšlíme!vykašli se na něj a zapoj se do seznamky, já to udělala dneska, tak uvidíme!

ahoj, tak já se s váma taky chci podělit o své "krásné"zážitky. Rozešli jsme se s přítelem po 4letech, upřesním to, rozešel se on. Nějakou dobou jsme se hádali po telefonu, pak jsme se asi měsíc neslyšeli. Najednou jsem si však začala uvědomovat, že mi chybí jedna moje část, začalo mě bolet na duši, nemohla jsem dýchat, byla jsem úplně mimo. Nakonec jsem mu zavolala a uzanala nějaké svoje chyby a doufala, že vše bude jako dřív, i když to dřív nebylo zrovna ideální, ale přesto jsem si přála, aby se vše vrátilo do starých kolejí. Na začátku dával nějaké náznaky, že to teda dáme znovu dohromady, jenže pak mi asi po 14dnech řekl, že jsem mu prý moc ublížila a že si to pořádně musí rozmyslet, do toho mi ještě řekl, že jsem jediná žena kterou miloval a miluje, ale že on spíš dá na rozum, a že mu rozum říká, že by to neklapalo. No chápe to někdo? byla bych docela ráda, kdyby se ozval do téhle diskuse i nějaký chlap, aby mi to vysvětlil. copak může někdo někomu říct, že ho miluje ale přitom ho opustit. Jsem už od sebe skoro 2měsíce, bohužel čím díl jsme od sebe, tím víc váhám, zda to má cenu zkoušet znovu s chlapem, který si lásku ke mě musí rozmyslet. Prosím poraďte mi, jsem bezradná, píšu mu, volám mu. On mě pouze, když já udělám první krok.Co mám dělat, nebo co dělám špatně?díky

Rozejdi se s nim, ulevi se ti.

Rozejdi se s nim, ulevi se ti.

Lze se rozejit s nekym, koho mate moc radi, kdyz jste s nim je vam moc fajn, bez neho na neho hodne myslite, chybi vam, ale proste mate pocit, ze ten vztah nema budoucnost? S pritelem jsme spolu rok, mam ho rada, on rika, ze me ma take rad, ale dela sposutu veci, ktere mi ublizuji: nekdy se neozve, mame neco domluveneho, ale zrusi to kvuli kamaradum,... v posledni dobe mam pocit, ze jsou pro neho dulezitejsi kamaradi, cas straveny nejakou akci nez jsem ja. I kdyz rika, ze to tak neni. ... Nevim, jak dal. Nechci a ani snad nemuzu se s nim rozejit, ale nevim, jak dal, takovy vztah me nici!

To, že na mě má zapomenout jsem mu napsala, když ona napsal mě, že jsem zbytečně tvrdá k tomu co udělal, že jako by nic neprovedl mi to přišlo! Ale to jsem psala o několik příspěvků výše.. Ja nevím, jsem zoufalá. Nenapsala bych mu první, udělal to on, tak jsem napsala at zapoemene.. A ted nepíše.. jsem mu ukradená.. ach jo..:(

Holky, dnes jsem 17 tý den po rochodu a musím říct, že to na mě padlo. Napsala jsem mu, at mi nepíše a nechá mne zapomenout,ale, ted je mi lito, ze opravdu nepiše, rikam si, že jsem mu asi byla ukradená a ted jsem už uplně, zda si třeba vubec vzpomene a nebo uz ma jiné myslenky a na mne ani nevzdechne? Ja nevím, snažím se tohle minimalizovat a nechci nad tím přemýšlet, ale nemůžu jinak..Nevím co mám dělat, vím jistě, že mu nebudu psát nebo něco takového,ale pořád to tolik bolí a pořád asi čekám, že se ještě ozve..NADĚJE je ta nejhorší vlastnost..jemu bych přála pořádnou dávku empatie,a by věděl, jak mi ublížil a jak mi teď je..:( Chce se mi plakat a to jsem naposledy plakala v sobotu...Vím, že nejsem jediná,ale nějak to na mě padá...

Holky vydrzte, bude lip, chce se to fakt zamestnat, prekonat ty nejhorsi etapy a vydrzet, hlavne se v tom neutapet. Ja koncim treti mesic sama, prijde mi to uz jako davna minulost kdy jsme byli spolu, s ex ted planujeme par akci jako kamaradi, nekdo dalsi je taky v ringu, ale presvedcuju sama sebe, jestli mam vubec momentalne potrebuju nekoho mit..co jsem lost tak jsem udelala tolik veci, ktere bych jinak nevyzkousela..tu silu prezit samy v sobe najdete, jen to chce cas.

Kočky moje, tak se opět hlásím, nebyla jsem tu tak týden... V pondělí si přijel pro ty věci, sice jsme bylidomluvení na neděli, ale jaksi mu to nevyšlo a zrovna příjemný také nebyl..No co v pondělí přijel a vzal si je.. bylo to hrozný, stála jsem naproti někomu koho "jsem milovala" a najednou jsem se na něj mohla jen dívat. Vysvětlení proč to všechno jsem nedostala.. Ano občasné hádky byly jako v každém vztahu,ale nebylo to nic závratného! To nebylo.. bohužel, kdyby ani asi bych to více chápala a bylo by to pro měj jednodušší! No je to týden a cca ve středu mi od něj přišel vzkaz na jednom nejmenovaném portále, že proč jsem taková a soudím ho nejtvrdším meterm, že asi pro mě nikdy nic neudělal atd... holky, něměla jsem sílu ... cokoli udělat,a le pak mi to přeci jen nedalo a napsala jsem mu.. Že ano udělal aa udělal až dost, že já ho milovala a dala mu všechno , věřila jemu a v nás, ale on to vzdal, tak ať na mne zapomene a nepíše mi, že chci zapomenout. Od té doby je ticho po pěšině, neozval se... Na jednu stranu jsem ráda, alespoň mám prostor se z toho dostat a na druhou stranu jsem z toho špatná, protože ho v podstatě nezajímám.. a teď nevím co je horší?! No každopádně jsem zabalila všechny jeho věci a vutovaly na dno skříně, snažím se elimonovat cokoli co by mi ho připomínalo.. Na tom jednom portále jsem smazala všechny fotky a taky komentář, ale on samozřejmě nic nesmazala a má vše tak jak měl! Jenže bohužel bez jeho hesla s tím nic neudělám.. Já nevím abych to řekla správě, je to pořád jakoby naděje, ten hnusnej pocit...nechci se ničeho chytat a nechytám, vím, že jakmile příjdu na to, že to smazal, skolí mě to, ale pak se snad už budu schopna od toho dna odrazit!!! CO vy holky? Jak to zvládáte. Já sjem po rozchodu 16 dní... a nějak zatím nezvládám, příjde mi naopak, že mi to teď dochází a padá to a mě...!

To je paradox, že se ti chlapi chovají vždycky obráceně než chceme. Já i přes to, že mi někdo ublížil, tak jsem aspoň ta kamarádka chtěla být. Pořád jsem se snažila chovat hezky a být milá. Teď vím, že jsem byla naivní husa, ze které měl asi jen srandu. Chlapy asi nikdy nepochopím.

Ahojky, budu tady mezi Vámi novinka, ale po přečtení Vašich "osudů" mi nezbývá než tady přihodit taky jeden svůj..i když jsem si do jisté doby myslela, že se mi to stát nemůže...teď vím, že naivita byla a pořád je moji velkým nepřítelem...tak tedy...před 5 měsíci jsem byla postavena před situaci, se kterou jsem vůbec, a to ani náhodou, nepočítala. Rozchod přišel tak říkajíc z minuty na minuty a ty pocity, které jsem prožívala, nemusím popisovat...prý to byl stereotyp...ve kterém vztahu není, že...to je jedno, jaký byl důvod, prostě to přišlo a já se musela naučit s tím žít. Bylo a je to pořád těžké..ne tolik jako na začátku, ale pořád je to démon každého dne, ale to znáte...démon samoty, slabosti, prázdnoty, neštěstí prostě všeho záporného. Chci jen říct, že po to všem, co jsem si tady přečetla, jsem ráda, že v tom "nejsem sama" a taky se s Vámi podělit o nějakou tu "radu", kousek bolesti..nejhorší je to v sobě dusit a nepustit ven. Trápit se a trápit tím okolí. U nás je to tak, že nejsme vůbec v kontaktu, za což jsem strašně ráda, protože je to pro mě mnohem jednodušší. I když SMS před měsícem, že by někdo chtěl vycházet v dobrém asi nebyla ta pravá, ale co naplat, chlapi prostě mají mozkovnu někde jinde a jak tady proběhlo, nějak jim nedochází, že kamarádky po tom všem s nimi opravdu být nemůžeme. Jsou prostě někde jinde. Jen by mě zajímalo, jak by se chovali oni, kdyby to všechno bylo naopak...to by byla zábava, co? :o))) Peťulko, Ad..ostatní...je to hodně těžké, ale po těch měsících vím jedno, že si mě nezasloužil. Ani po těch 6 letech, co jsme spolu prožili...i když to vypadalo dokonale...člověk, který si váží druhého mu přece neublíží..ne tak moc..a to udělali..člověk na to nezapomene, ani když chce a snaží se sebevíc, to je pak ještě horší. Nejlepší je zaměstnat hlavičku a dělat věci, které těší (i když i ty dělám teď nějak mechanicky). Prostě to chce jen strašně dlouhatáááánský odporný čas, nic jiného...a to PRAVÉ pak přijde samo, tiše, nečekaně a tak prudce, že najednou bude všechno zlé přeci jen pro něco dobré! Ale zatím se to zdá jako něco nemožného...já vím..taky s tím bojuju každý den...

to Adelhein:až dnes jsem si přečetla o tvém setkání..velmi zajímavé.Ti chlapi jsou opravdu všichni stejní:-)asi nepochopí že teď prostě nemůžeme být jejich kamarádky,ja myslím že jeto proto že nás opustili oni.Já se sním radši nechci vídat ale on to vidí jinak že je to normálka a že jsme kamarádi a ja mu pořád dookola vysvětluju že mi to ubližuje takhle.
Teď je někde na chatě s kamaradama a s kamarádkama.no dovedu se to představit jak to tam vypadá ..štve mně ale že jsme tam jezdívali spolu a bez těch jeho nových kamarádek a ja teď sedím doma a nic...ale tak hlavu vzhůru nějak to vyřeším asi půjdu opět do fitka.tak čaute holky

Hele Ty serife, doma Ti vznika vzpoura, aby jsi pak mel vubec kde spat, znas preci teorii letadlovych lodi, tak je to s ostrovama...cim vic casu travis mimo sve teritorium, cim vetsi prilezitost davas jinym stihackam...vsak vis, idealni stav pilota znas :o))) I kdyz u Tebe to snad nehrozi:o))

Ahoj Peti, ten povztahovy kruh je jako z hororu vid, ale aby clovek mohl nahoru, musi hodne dolu, bohuzel, bez utrpeni neni asi prave stesti a cloveka delaji lepsim a silnejsim spis horsi zkusenosti nez ty lepsi. A i kdyz vime vsichni teorii z pameti jak radky detskych ucebnic, v urcitych chvilich nezalezi na veku, kolik ma kdo deti a kolik zazil rozchodu, je to beznadej a bolest, ktera se da jen protrpet a az pak nasleduji dalsi faze. Myslim, ze v kazdem cloveku je snilek, a protoze si chceme zlehcit situaci, zijeme si z predstav, ktere vidime podle sebe a dokud neprijde spravny cas, nezacne nikdo vnimat sve okoli a ani tu pravou skutecnost....ani po tom vsem nemam zadnou radu ani lek, mozna se jen nebranit prozit vsechno co prichazi a nepodporovat zadne sny, pravda uz tady byla psana tisickrat, pokud se jednou ten druhy rozhodne zkusit cokoliv jineho nebo pro konec...tak se s tim koncem smirit, kazda dalsi vymluva, pokus o navrat o zmenu sebe sama je jen trapeni a prodluzovani niceho. Jenze nadeje je lidska vlastnost, diky ktere clovek preziva a popirat to, s cim jsme se narodili neni snadne. Hlavne je to obrovska zkusenost objevit v sobe spoustu veci a taky to, ze se da zit i bez toho druheho, vsechny jsme obcas spadly do stereotypu a mely pocit, ze mame zbytek zivota jisty a tak i sveho partnera, podle toho jsme se pak chovaly a i kdyz jsme si to nezaslouzily, i tohle je pro nas lekce vazit si jednou spravneho chlapa a nezapomenout mu to davat na jevo. Jestli takovi jeste nekde jsou:o)))

Vireckovi: Adel, napsala jsi to moc krasne a jsem rada, ze jsi to dokazala, clovek musi udelat posledni krok a posledni pokus a uskutecnit to, co mu privadi nejistotou, aby mel pocit, ze udelal vsechno co chtel a co mohl, jen uz je nejvyssi cas zapomenout, myslim na Tebe a drzim palce:o))

LL, tak se mi to líbí...se zdviženou bradou jsi hned hezčí :o)

Petra>> Precti si tam vse potrebne a dle toho postupuj. Predstav se, idealne posli nejakou foto atd atd... LOST jsou lide, co se vetsinou schazeji face to face.