ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Petulko,
a to si myslis, ze ti to vysvetli? Kdyby ti to chtel nejak vysvetlit, tak uz to davno udelal. Pro nej se opravdu nic nedeje.
To, ze ti psal po vikendu mile, tak v tom take nic nehledej - proste se to od nej asi ocekavalo.
Mela by sis zapamatovat jedno - a ne jen ty, ale my vsechny - pokud ma kluk zajem, tak se snazi a udela mozne i nemozne, jen aby mohl byt svemu objektu zajmu min. na blizku.

Kde je chyba? Ale no taaaaaaak...vždyť jde o typický...staletími prověřený scénář.

On: frajírek, co se nechce vázat, jde mu jen o sex a navíc je z obliga, protože to přece předem řekl.

Ona: taky si chce jen užít, bere to s rezervou.

Jenže!!! Ve skutečnosti je pravdivá jen mužská postava, protože si dovolím říct, že většina holek do toho po čase spadne i emocemi...i když sama sobě nebo okolí nalhává, jak to má na háku.

Pokud tedy nejsi, Peťulko, natolik silná, abys ustála tento typ (ne)vztahu, tak se do něj nesmíš pouštět. A co teď? Když už je po? Moc dobře to víš a píšeš to sem...právo nemáš absolutně na nic...takže taky nic nedělej...čímkoliv navíc se jen ztrapníš a nahraješ mu...a jestli na to máš žaludek, tak počkej, až se slečny nabaží a ty zas budeš milostivě pozvána do postele... Možná by bylo lepší se poohlédnout po nějakém opravdickém chlapovi a začít budovat plnohodnotný vztah, ale nechci ti radit... :o)

To Terinka... jsme na tom podobně, taky se nedokážu odprostit od jeho občasného zájmu, taky mu nedokážu říct do očí, že je to slaboch, idiot, kterýmu zatím vždy vše prošlo a bohužel zatím nedostal tu "lekci", jako my dostáváme od nich. Sám mi do očí řekl, že je prostě takový, že si chce užívat, kor když je ted sám. taky mi řekl, že holky neloví, že oni loví jeho, když jsem mu začla říkat evžen lovec žen:-)) to si pak v duchu člověk řiká, jakto, jakto, že jemu to takhle prochází a nám ne? ... kde je chyba??

Ahoj Radare, Diano a Andaroso,
Radare, taky si tě pamatuji, jen nevím, zda ty mě:-) Taky jsem tu tak před pár lety přispívala docela často a jelikož ted se opět plácám v podobné situaci, nacházím útočiště opět zde. Musím s tebou opět souhlasit a moc hezky si to napsal:
Člověk na svoji lásku nikdy nezapomíná, jen se bez ní časem naučí žít, resp. život se pro něj stává snesitelnějším... a je to krutá pravda.

Andaroso, já už ten týden tam mám domluvený a nejedu tam sama, soukromě, jede nás tam víc a pro mě je to dovolená, na kterou jsem se ještě před pár týdny strašně moc těšila a vypadalo to, že je to oboustrané. Jede tam semnou ještě má kamarádka, takže nejedu vyloženě "za ním" ale je fakt, že rána se opět otevře.. ale na druhou stranu bych si to s ním ráda vyříkala,, to, že je mi jasné, že spolu nechodíme, ale nechápu, co se stalo, když ještě před pár týdny se ke mně choval mile, psal mi skoro každý den a po víkendu u něj, jak když utne,, a já nechápu, co se stalo?? možná ho požádám o vysvětlení a uleví se mi, protože tohle já prostě nedávám, tu nejistotu, nevědění a dělání, že se vlastně nic neděje, když se děje:-/

Radare, taky tě zdravím a pamatuju si, to víš že jo! Jsem ráda, že se daří lépe, ale máš pravdu...je to boj! :o)

Petulko, a to tam chces jet i po tom vsem? Jako co ti to da? Tyden sexu, pritom budes vedet vedet, ze se k nemu jezdi jak na turnusy - za tyden te vystrida jina...
Promin, ale snad mas trochu hrdosti, ne?

Hmm, já vím, že nejlepší lék je čas... a zapomenout. Ale.. já ho budu furt vídat a ted k němu mám na týden jet,, a to udělám asi těžko, abych ho nepotkala:-)
Je to šílený, že jsem opět tam, kde jsem už nikdy být nechtěla, opět na začátku debilního trápení a zapomínání:-( jsem prostě husa pitomá fakt....

Petulko..zapomen. Vic ti nepomuze nez tohleto.

Ahoj všichni, zdravím... asi před 3 lety jsem zde našla toto forum a začla jsem sem psát, jelikož jsem se také trápila láskou. Od té doby to bylo celkem dobré, na staré lásky se "zapomnělo" a začla jsem žít znova a s čistým štítem.
Asi před rokem a půl jsem potkala jednoho kluka. Na první pohled tam přeskočila jiskra u mě), pak začlo nějaké sms-kování až došlo na sex. Poté jsem zjistila, že má slečnu. Kupodivu mě to nevadilo.Já byla sam, a on jí podváděl, což mě vadilo, vůči té slečně, ale na druhou stranu jsem si říkala, když to nebudu já, bude to jiná, užívej si, a ber si z toho jen to dobré, proč bych já se furt měla omezovat. Takto se to táhlo až do nedávna. On byl sice s ní, bydlel s ní, ale psali jsme si, vídali se, bylo to fajn a já byla v pohodě, nemilovala jsem ho ani ted ho nemiluju, ale bylo mi s ním strašně krásně. i k němu domu jsem jezdila, když to šlo, kdykoli jsme se potkali, choval se ke mně strašně hezky a mile. Nedávno se se slečnou rozešel, ale náš vztah nevztah, trval nadále, nic se nezměnilo. Nedávno jsem byla u něj doma (už jako u svobodného) a strávili jsme spolu víkend, bylo to super, ale já jsem si furt držela odstup, říkala jsem si, nezamiluj se jen si užívej a ber si z toho to hezké. fakt mi s ním bylo krásně... když jsme odjížděla, za 10 minut co jsem sedla do auta a jela směr Praha mi přišla od něj sms, pro jinou slečnu, se kterou si domluval příští víkend. V tu chvíli mě to nebolelo, říkala jsem si, nechodím s ní, on mi jasně řekl, že je po rozchodu, že se ted nechce nějaký čas vázat,, bylo mi s ním hezky , takže jsem ani nemohla nic řešit, neměl a nemá ke mně žádné závazy, sice slza ukápla, ale dobrý. Odepsala jsem mu, že je to prostě pako, že jinej nebude a on se smál a říkal, že je to holt on, ale že mu semnou bylo hezky.
A od té doby, ticho po pěšině, neozval se nic.. ted v pátek k němu mám na týden jet. v sobotu jsem vyrazila na jedny závody, kde byl on také... a čekla mě velký šok.. celý víkend, co jsem tam byla a on také tam byl s jednou slečnou, ne že by s ní chodil, ale byl tam s ní... neskutečně mě to vzalo, ani nevím proč, nechodíme spolu, ale vidět to na vlastní oči, tak to prostě bolí.. možná jsem se chovala odměřeně , neměla jsem ani chut ho potkat, ale potkala, řekli jsme si ahoj, i se semnou normálně bavil, jen si vždycky rejpnul, at nejsem tak protivná, (ale ze srandy),, a opět ticho po pěšině. řekla jsem mu, že teda v pátek chci přijet jestli to platí, řekl, že ano at dorazím... a pak už se semnou nebavil, když sme se míjeli, skoro se na mě ani nepodíval a já jsem z toho uplně mimo, nevím co dělat, jak se chovat, mám mu psát, vyčítat mu něco, když vlastně nemám co, když spolu nechodíme, nemáme k sobě závazky on je svobodnej a užívá si, ale ke mně se nikdy takhle, jako se chová ted k té slečně nechoval a to je to, co mě nejvíc mrzí, mě do očí řekne, že nechce vztah a za týden ho potkám v obětí jiné slečny,ještě o dost mladší,, to mě teda vzalo..a říkám si, kde jsem udělala chybu, jak se ted k němu chovat,, nechci dělat scény, protože nemám na to právo a ještě si o mě bude myslet, že jsem histerka, což nechci,, přestat se s ním bavit,,? hmm a co z toho budu mít, akorát se budu užírat,, dělat, že mi to je jedno? nereagovat na to?.. on se ale uplně změnil, chová se ke mě jinak,,, přitom, když měl offico přítelkyni, tak se ke mně choval mile, hezky...

Poradte, jak mám zareagovat, mám mu napsat něco, ? hrotit to? asi ne, ale... nevím, jak dál,, pomožte prosím,,
děkuji:-/

Jo, je to tak snadny, když člověk hodnotí problémy ostatních, ve vlastním se topí a pomoct si nedokáže.Houpu se na lodi a zvracím,už je mi zle i z toho houpání, chci zpátky na pevnou zem. Sebevědomí v prachu a tím pádem žádná motivace, navíc pocity, že si za to můžu sama a jestli ne za rozchod, tak za to, že jsem ho nedokázala vykopnout ze svého života úplně a osvobodit se od toho jeho občasného zájmu, který mně strhává zpátky do depresí....

Terisku, nic si ze svého "štěkání" nedělej, já jsem taky rafan obecný a ty pocity jsou odporné. Člověk ví, že ti druzí to s ním myslí dobře, ale co naplat, hlavě neporučíš...zvlášť když vidíš to štěstí kolem a Tobě se vyhýbá obloukem. Jo, jo, je to potvorstvo a člověk s tím bojuje každý den. Houpe se na lodi a čeká, kdy z ní vypadne, protože má pocit, že on stojí na jedné straně, kde fouká vítr a druzí na té druhé, slunečné. Sebevědomí na bodu mrazu. Ale neboj, jednou se to ustálí a loď se houpat přestane a zase se budeme moci vrátit tam, kde je dobře. Škoda, že i když to tak píšu, hlava mi to stejně nebere...snad jednou zabere...

to pitomá nána: tvůj příběh je diametrálně odlišný od všech ostatních tady hlavně tím, že ty jsi měla sve letadlo na letadlovce a pritom jsi vysilala signaly na jina letadla ( asi se ti to bude zdat nesrozumitelne, ale tuto teorii nam dost vysvetlil jeden z lostaku - LL).
Takze je mi lito, co ti napisu, ale zato, ze jsi zustala sama si muzes jen a jen ty.
Promin, ale zahravala sis a doplatila jsi na to.
Kazda zkusenost je dobra a tato tvoje ti treba pomuze do budoucna, ze kdyz budes mit doma partnera, tak se nebudes koukat po nikom jinem.

Ahojte, dovolte abych vám napsala pár řádek.
Seznámila jsem se s přítel přes inzerát. Odpověděla jsem mu na něj jen tak, s svým přítelem jsem už delší dobu žila, ale nebylo zrovna dobrý.
Párkrát jsme si napsali a zjistili jsme, že si máme co říct, jak se říká, byli jsme na stejné vlně, potom došlo k asi 2x k setkání a společně jsme se rozhodli, že je to tak akorát, že co jsme chtěli to jsme si řekli a zvláště on, cítil, že to není co si původně představoval. Dospěl k tomu, že jsem příliš náladová a tvrdohlavá a i vzhledově si mě prý představoval trochu jinak(jsem totiž kost a kůže, prý má rád trochu oplácanější)
No ale mezitím mi můj dlouhodobý přítel přišel na ty maily a schůzky a rozhodl se, že když je mi sním tak dobře, tak nám nebude dělat třetího. Nemusel se příliš rozhodovat v tu dobu o něj měla zájem jedna velmi atraktivní a inteligentní spolupracovnice.

Takže teď, jsem ztratila dlouhodobého přítele, který sice odcházel s očima v slzách, ale pevně rozhodnutý se už nevrátit. A ten druhý, se už vlastně taky vyjádřil, jak jsem napsala o pár řádků výše.

Ne, ne nestěžuji si, jen jsem chtěla naznačit, jak se věci někdy také stávají a že někdy tím, že nejsme spokojeni s tím co máme a pouštíme se do různých dobrodružství, se musíme těžce vyrovnávat s rozchodem. Kdybych to bývala věděla dřív jak to dopadne, rozhodně bych jednala jinak. Ale co už, možná ten můj příběh,pomůžu některé nebo některému z vás nedopustit se stejné chyby.

Ahoj všichni po mé dlouhé odmlce!
Koukám, že dnes nikdo nepřispívá, asi to bude tou zprávou v médiích o úmrtí Michaela Jacksona...??
Diano zdravím Tě, snad Ty jediná si mně tady ještě můžeš pamatovat? Už to budou dva roky co jsem tu nebyl.Je pravdou, co D. tvrdí, že málokdo z bývalých tu přispívá. Já jsem byl nějakou dobu z důvodu prac.vytížení mimo Doktorku, a když jsem třeba nakoukl a chtěl třeba přispět, nebyl jsem zase naopak v obraze a prokousat se tím nešlo. Až dnes, a to jsem přeskočil v podstatě všechny příspěvky, takže jsem v podstatě nic nečetl.
No a jak se mám? Po tom uplynulým čase se dá říct, že to ujde :-)
Dalo to ovšem velkou práci na své osobě! Člověk by se měl zabývat především sám sebou a otázkou co mu to přináší? Když do něj začne milovaná osoba v podstatě kopat, (což jsou případy těch opouštěných) tak jeden musí uznat že nic!
Člověk na svoji lásku nikdy nezapomíná, jen se bez ní časem naučí žít, resp. život se pro něj stává snesitelnějším...

Terrinko precti si par mesicu nazpet a uvidis, v lednu jsme se v tom topily s holkama taky.

Terrinko, diskuze je fajn, vypovídáš se, uleví se ti, ale situaci to nevyřeší. Záleží opravdu na tom již tak moc omílaném "čase", který je opravdu nejlepší lékař. A pak to, koukat se na danou situaci reálnýma očima a né oblbnutýma láskou.
Ale nemysli si, pár měsíců zpátky, tu většina, co ti teď radí, že bude fajn atd. taky nevěděla, jak mají fungovat dál.
Držím palce, aby tohle tvoje blbé období netrvalo moc dlouho a aby tě do něj nevracely ty "hupy" nahoru, dolu, co teď zažíváš.

Jednoduše řečeno: tonoucí pes se taky špatně zachraňuje...

No my,co nejsme stále na druhém břehu, ale plácáme se někde uprostřed rozvířených vod, zase potřebujeme takovou diskuzi, abysme se nenechali strhnout proudem a viděli smysl proč se chtít dostat ke břehu...protože nám přijde mnohem snažší se utopit...

Terri, té horské dráze já "odborně" říkám sinusoidy...a je to fakt klasický porozchodový stav...dobrá zpráva je, že už se pohybuješ i v plusových číslech...i když pak vykoupeno tím sešupem...ale už to není jen to dno...uvidíš, že se ty okamžiky nahoře budou prodlužovat, vyzkoušeno osobně!

Klee-no joooo, pamatuju si to moc dobře...obzvlášť mě vždy nazdvezdlo to slovo TAKY...taky budeš šťastná, grrrrr...to jsem vždy viděla rudě. Bohužel je snad pravidlem, že zrovna ve chvíli, kdy je nám nejhůř jsou VŠICHNI kolem šťastný, co?

Jenže...a teď "lehni, pejsku"...ty opravdu TAKY budeš šťastná :oD

Samozřejmě to chce trochu víc než fňukat na diskuzích, ale jsem si jistá, že to vám Losťákům nemusím psát...

Di, mluvíš mi z duše :). Já teď už delší dobu "štěkám" jak pes u boudy. Ztrácím totiž už trpělivost a řeči typu blabla, někde na tebe někdo čeká, vydrž, taky budeš šťastná, tvůj čas přijde a podobně už mi lezou krkem. A jsem protivná jak činže. Ale zase oproti nynějším přispěvatelům mám tu výhodu, že už jsem vyléčená. Takže vzkaz: opravdu tomu nechte čas, vše se děje pro něco a jednou zjistíte, že je to za váma.