ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

No děkuji, taky tu už nejsem denně, ale nechci zapomenout, co jsem tu prožila, víc si pak vážím toho, co mám. Navíc mi to tu pomohlo, tak se snažím to vracet...i když se to opakuje pořád dokola...a je nás tu naštěstí víc takových!!!

No jistě - třídní srazy jsou v tomto super - každý se chce přesvědčit, že ten druhý je větší zoufalec a běda, když se někomu daří a dá to najevo! Taky už jsem si párkrát nalítla...že vás všichni znají je taky "super", znám! S ex jsme chodili na nástavbu.

Hele, promysli to, ale já bych fakt šla, buď se bude chovat normálně a užijete si to, nebo bude za krávu a ty jí ignoruj. Jednou to musíš zkusit, co to s tebou udělá, pokud se jí nechceš úzkostlivě vyhýbat do smrti...

Diano, sleduji Tě tady už pěkně dlouho, občas Ti někteří i vynadají, to asi proto, protože nechtějí slyšet to co jim píšeš a co je však bohužel pravdou...
No, já chci tímto říct, že si Tě cením za to, jak se snažíš, a mnohdy nejde o snahy plané,pomoci druhým!
Člověk by si mohl říct sám pro sebe: "trapte se tu já to mám za sebou, tak co mi je po tom? " ale namísto toho radí a radí! A za to TI patří dík všech!!!

No, a teď k té otázce.
Vždy jsem jí říkal, že přestanu na srazy ze školy chodit, jestli spolu nedopadneme dobře! Znáš to ne? Pro spolužáky to je a bude senzace...
Kdykoli potkám někoho ze společných známých, nebo i spolužáků tak každý hned ke mně a plno starostí o mně a dotazů na to jak se mám? A co jinak? A kde teď bydlíš? ... :-)
Lidi prostě zajímá kdo je nebo byl na koni, kdo ostrouhal, kdo je na tom hůř a kdo líp, kdo byl na provaz a kdo na kulku, kdo měl nebo má morální převahu atd. Podobný manipulace nemám v úmyslu a jsou pod moji úroveň, proto jsem se při rozchodu zařekl, že nebudu na srazy ze škly chodit!
Jí to tehdy bylo líto ale chtěla svobodu, tak prohlásila, že teda když mi to vadí, tak nebude na ty srazy chodit ona!
Dobře, šli jsme od sebe a to se vší slušností! Měl jsem to štěstí a brzy našel jinou, resp. dal to dohromady se staronovou ale stále to je v mé paměti.Na svátky a narozky si sice napíšeme ale víc nic. Na jiná pozvání od ní na kafíčka už jsem tehdy něměl pomyšlení, spíš mi to ubližovalo kdybych tam šel. Pak jsme se potkali na www.spoluzaci.cz kde jsem já založil naši tehdejší třídu ve virtuálním prostředí spolužáků. Brzy to tam našla a odtud vím, že její tehdejší přesevzetí nemyslela vážně a že se na sraz chystá, dokonce chtěla dělat srazy jenom těch co tam jsme zaregistrovaní,tak moc byla nedočkavá, takže je z ní "srazový nadšenec a maniak".
Díky za radu, dám na Tebe Dianko, půjdu tam!
Nemám s tím až zase tak velký problém, sice cítím, že to bude křest ohněm ale musím to risknout.

Radare, tebe si pamatuju velmi dobře, protože tvá story tady vrcholila přesně v době, kdy jsem sem začala v zoufalém stavu jukat a pak i psát.

No, to je tedy prekérka! Někdy si říkám, že jsem fakt ráda, že se s ex vídáme denně, tudíž mi ta situace úplně zevšedněla...přesto se dovedu vcítit do tebe! Je určitě "hloupé" zazdít sraz kvůli ex, otázkou je, jak moc si jsi jistý sám sebou...ale přece tě to nemůže po takové době hodit zase zpátky! Nebo jo? Když máš někoho, na kom ti záleží? Nebo to není úplně ono? :o(

Já bych to pojala trochu žensky rafinovaně...v tvém mužském podání samozřejmě :o) Být tebou, tak bych se vohákla, navoněla a s hlavou vztyčenou a úsměvem na rtech vyrazila...jen ať vidí!

P.S. Co když kvůli tobě nedorazí ona?

Ahoj Diano,
předběhla jsi mne když jsem psal svůj příspěvek Jirkovi, takže ještě jednou speciální pozdrav pro Tebe!!!
Ano, jde o jednu a tutéž dámu o které se zmiňuješ...
Tehdy jsem to neusekl ale řekl bych spíš nahnal do ztracena a věnuji se naopak té která si to zaslouží a která o to tehdy stála.
Podle frekvence mých návštěv zde Ti musí být jasné, že ji už neřeším, ale jak jsem tehdy naznal, jsme spolužáci ze ZŠ a to je skoro jako rodina....

Jirkovi:
jak jsem psal, dříve, nikdy se z toho nedostaneš úplně, budeš v tom pořád! Jenom se s tím naučíš žít! Nakonec Diana je taky stálou přispivatelkou.(Zdravím Tě Diano mimochodem...) Já sem nechodím Jirko denodenně. Nebyl jsem tu několik měsíců. Je to tady mooooooc užitečná diskuze-téma, hodně se zde dozvíš, zjistíš že nejsi sám co má tyto problémy a co je nejhlavnější (podle mně)uplyne Ti tak nějak čas, který je k tomu zapotřebí a ve fázi ve které jsi (to je cca 0-1 rok, po rozchodu) je nejmíň snesitelný!
Že bych sem chodil celý 3 roky se tedy říct nedá. Letos jsem tu snad podruhé, už ani sám nevím.Proto Vás všechny nestačím ani číst.
Před těmi 3 roky to bylo ale horší, byl jsem tu denně a to i několikrát. Tedy odpověď pro Tebe ve smyslu jestli to stále řeším zní:
- neřeším bolest,nervy, zvracení, nespavost kila, neschopnost pracovat, a to všechno ostatní ale jen se občas na to sem kouknu ze zájmu, protože tu za tu dobu znám moc lidiček a rád si o nich, nebo od nich něco přečtu, ostatně nejsem sám, "dobří holubi se do diskuze vracejí", když už ne kvůli sobě tak kvůli ostatním aby jim z vděčnosti k této terapii alespoň poradili. Já tu registruji víc lidiček které znám z dřívějška.

A proč sem nakukuji zrovna v tyto dny?
No, mám jít na sraz spolužáků a ona byla mojí spolužačkou... :-)
Prostě porušil jsem tehdy přísloví "Co je v domě není pro mě"
Jsem skoro tři roky s jinou, která mi dává zapomenout ale teď v sobotu mám jít na sraz ze školy a celkem dost se toho obávám...
Chtěl bych vidět po 5 rocích spolužáky z dětství, (když to vynechám bude to pak už 10 roků a to je dost, už jich 5 z ročníku zemřelo a za deset roků nás bude jistě opět méně)prostě na srazy se chodí! Já ale nechci jen tak svévolně zahodit svoji duševní pohodu o které druhým radím, že si ji mají v sobě budovat!
Takže....
sám bych potřeboval poradit...
Jít, nejít..., co s tím?

Zdravím, Radara obzvlášť - to je už doba, co?

V jeho slovech je hodně pravdy...bohužel jde o nepřenosnou zkušenost. Je to paradox, lidé sem přijdou s prosbou o radu, ale ty naše osvědčené rady vlastně nechtějí slyšet. Nedivím se jim, taky jsme tak reagovali...poznají to, až si tím sami projdou...

Jinak je mi líto, že to u tebe trvá už 3. rok...stále ta samá dáma, se kterou jste si tu kdysi dopisovali?

Pro Radara - Takže když jsem chodíš 3 roky a stále to řešíš, asi v "tom" stále si ?!?!

Pro Martinu a Jirku:
Je to bolestné ale po několika zjištěních ve smyslu, že se nic nedá již slepit, je potřeba se do toho opravdu opřít! Tvrdíte, že se to nedá!? No nedá, je to těžký! A víte co Vám pomůže? Bilancovat, bilancovat a znovu bilancovat! Jedině tak člověk zjistí, že bez NĚJ bez NÍ nachází svůj vlastní klid! I když nejde o klid v pravým slova smyslu, jde aspoň o úlevu! začněte si tedy ulevovat! Protějšek si začne být nejitý, pocítí, že "hra" končí a bude se ji pokoušet obnovit.Obnova může znamenat jeho uvědomění-si o co přichází, tedy počátek přeznačení celého problému na pouhou krizi a návrat ke strarému ale pokud takový partner znovu pokračuje v jednání které Vás bolí, znamená to jediné! Znovu postupovat stejně ale už na jeho kamarádství rezignovat! Ano, to je ten správný POJEM rezignujte a rezignujte! Zjistíte při tom, že v rezignaci je úleva!
Pokud se takovým člověkem ale necháváte strhávat zpátky znovu do již prožitých bolestí a znovu a znovu vše prožíváte, tak je to spatný!
Čím vícekrát totiž prožijete takový stržení zpět, tím víc se pak zatvrdíte. Věřte mi, vím o čem píši. Řeším to a chodím sem už 3.rok.

Martino, Elina ti to píše dobře, nejsi jeho matka, jestli jste si nerozumněli, bylo to asi proto, že život na VŠ je jiný než v kamionu - a tím ho nechci nějak snižovat.
Budeš muset zatnout zuby, kluk v tomhle věku neumí být sám, je na vrcholu sex. sil a ani tomu vztahu asi nepřikládá žádnou důležitost. Je to pro něj jen objekt. Snaž se držet svých přátel a taky vaší společné party, ale nedělej dusno, ostatní to pak hodně ocení.

Martino,jakkoliv zasáhneš do jeho nového vztahu,vše se otočí proti Tobě.Musíš zůstat úplně mimo hru.Je to jeho život a dnes už opravdu jen jeho.Pokud se chceš od něj odpoutat,pryč z vesnice a mezi nové lidi,jinak se utrápíš v slzách.

to znám dobře,proto jsem ti to napsala,jenže to je jen umělý prodlužování tvýho trápení

nj, ja bych rada udelala tlustou caru, ale jak jsem psala... Bydlime v jedne vesnici, mame spolecne pratele, patrime do stejneho "motogangu" a nemuzu ho ze sveho zivota jen tak vymazat. proto jsme se chteli pokusit o pratelstvi, vis? vim, ze mas pravdu, ale taky vim, ze srdce je nekdy silnejsi nez mozek... BOHUZEL

Nech to tak,pokud je zaslepený,nebude o tvůj názor stát,jen to mezi váma přinese konflikt,ty jsi se s ním nerozešla citově,stále ti na něm hodně záleží,ale nech ho žít svůj život,i když je jak říkáš ku....,on to tak chce,tak akceptuj jeho volbu,nejsi jeho matka,abys nad ním držela ochrannou ruku,ale pokud neuděláš tlustou čáru za minulostí,nepohneš se z místa a budeš žít nebo spíš přežívat v něčem,co ti jen ubližuje.

ubližuju našim, ptž na ně nemám náladu, odmítám přátele. Jsem úplně v prdeli (pardon!). Ale potřebuju se z toho rychle dostat a jít dál. Ale nevím, jak! Poraďte prosím, co mám dělat. Jak se k němu mám chovat? Mám ho nechat, ať dělá blbosti a ničí se? Nebo se mám pokusit s ním promluvit? Už nemůžu!

ahoj, chtěla bych se s vámi taky podělit o svůj příběh, je to pro mě velmi čerstvá záležitost, tak se mi o tom těžko mluví. Je mi 20 let a 4 a půl roku jsem chodila s jedním skvělým klukem, je mu 22 a bydlíme ve stejné vesnici. 3 a půl roku jsme se vídali denodenně, všechen volný čas jsme trávili spolu, naprosto zamilovaní. Před rokem ale začal jezdit kamionem, ja jsem odešla na vysokou a zbyly nám jen víkendy. Moc jsem se toho bála, ale nakonec to nebylo tak strašné, možná nás to ještě zblížilo a začali jsme si sebe navzájem ještě víc vážit. Měli jsme krásný, harmonický, bezproblémový vztah. Překonali jsme spolu nejednu překážku a dokázali jsme se vždycky podržet. Prostě jako pohádka. Teď ve středu jsme se ale rozešli. Během posledních dvou měsíců jsme si přestali úplně rozumět. Ani jeden nevíme proč a nedokázali jsme to nijak změnit. Rozešli jsme se celkem v klidu, dlouze jsme si povídali a domluvili jsme se na přátelství. Nebylo to pro mě vůbec jednoduché, ale začala jsem se víc soustředit na přátele a zvládla jsem to líp, než bych kdy čekala. Zlom ale přišel včera, když jsem se úplnou náhodou dozvěděla, že jezdí za jinou holkou. Je to nějaká kurvička jak se říká, kluky střídá jako ponožky, je jí teprve 16 roků a je prý totálně vypatlaná. Totálně mě to položilo. Nedokážu se smířit s tím, že mě tak brzo vyměnil za jinou a ještě takovou kurevnici! Představa, že ona na něho sahá, líbá ho nebo ještě něco víc mě absolutně děsí. Máte někdo s tímto zkušenosti? Jak se s tím mám vyrovnat? Byla jsem tak v pohodě a vyrovnaná a toto mě absolutně dostalo! Na jednu stranu mám tendence ho jít varovat, aby mu neublížila, promluvit s ním, pokusit se o návrat, ale na druhou stranu chci, aby se potrestal! Nechci ho za tohle už nikdy vidět, ale nechci, aby byl kvůli ní pak nešťastný. Miluju ho a pořád mi na něm záleží. úplně se přestal vídat s kamarádama a chová se jak pako. Chodím na vysokou a když vypadnu z rytmu, tak budu mít problémy celý semestr a možná ještě dýl.

Martino, v tom s tebou souhlasím.

pro radara: moc hezky a pravdivy prispevek... Ale ted mi rekni, jak to mam dokazat? Jak ho mam prestat milovat a myslet na sebe? 4 a pul roku jsem delala vsechno pro nej a pro nas, to mi delalo radost, delat veci pro nekoho. Kdyz udelam neco pro sebe, tak me to nenaplnuje, nejsu stastna. Beru to jako fakt, ale nic vic mi to nedava! Chci se mit rada a probudit znova v sobe hrdost. Ale su slaba :-(

A to všechno dělá jen psychika
Jirko, nejprve jsi byl celkem v pohodě ale teď je vidět, že u tebe začíná jít do tuhého! Začínáš si totiž přiznávat, že až zase tak moc v pohodě nejsi!?
No, před tím se totiž utýct nedá! Dá se to prostě jenom usměrňovat tak aby to míň, nebo alespoň tolik nebolelo!
Já jsem si před 2 roky dal cíl,poněvadž situace byla neúnosná, a sice pár měsíců bez ní! Začal jsem hrát "mrtvýho brouka" ale současně pozorovat, že mi to svědčí a jsou z toho dnes 2 roky co jsme se VŮBEC neviděli, no ještě o něco víc. Taky jsem ji chtěl aspoň vídat,(nedokázal jsem si představit, že by úplně zmizela z mýho života. Současně ji ale vídat s někým jiným, nebo poslouchat jak s někým je bylo neúnosný) být s ní kamarád (což ona stále navrhovala)ale nešlo to! Je třeba si uvědomit, co člověk zaplatí za jedno malé "kamarádské" setkání!!
Člověk už se tak, tak, uklidňuje a dává do pořádku, když zajde na jedno "kamarádské" setkáníčko a všechno je v trapu! Za 5 minut s takovým "kamarádem, kamárádkou" pak človek tvrdě zaplatí. Platíme svými nervy, přibývajícími nebo ubývajícími klilogramy na svých vahách, v lékárně platíme za prášky na spaní atd. atd.
Je potřeba si uvědomit, jestli nám to za to stojí?
5 minut s milovanou osobou versus 500Kč v lékárně za prášky na spaní...??!!
A kdo si uvědomí, že mu to za to fakt nestojí, ten se má dostatečně rád!
Každý z nás co jsme tu kdy byli a přispívali sem, řekneme, že "my se přece máme rádi". Tak to ale není myšleno! Důležité je, uvědomit si, jestli mi to stojí za to? Mylím 5 minut versus 500Kč (do rovnice lze dosadit cokoli, třeba kila nebo probdělý noci...)
Kdo si uvědomí, že ne, má se dostatečně rád!
Cení si sám sebe, cení si sám své pohody, cení si toho, že rozchod zvládnul.
Snad milionkrát tu zazněla rada pro opuštěnou osobu, nebo pro toho kdo žádal nějakou radu a to ve smyslu: " MĚJ SE VÍC RÁD (RÁDA)" a o tom to je!

Ano,simi,to je fakt jediný lék.

Ahoj vsem, potrebovala bych...to chce jen čas,ten jediný zaručeně pomůže.