ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

S odstupem času hledím,kde je ta palčivá bolest,slabost,osamění to šílené první probuzení po rozchodu podpořené alkoholem ?
Ta tam . . .

Ahoj holky, uz sem moc nechodim, ale diky blizicim se Vanocum jsem se obcas vzpomenu i ja, ze jsem minuly rok touhle dobou prozivala nejnarocnejsi obdobi sveho zivota a dobre si pamatuju, jak mi bylo. Dnes to vidim vsechno tak jinak a svoje trapeni povazuju za zbytecne, ale taky pamatuju na tu bezmoc a bolest, kterou clovek proziva a nic a nikdo nepomaha...Po tehle zkusenosti jsem zacala vnimat zivot jinak a zacala zit pro sebe...Potkala jsem skveleho partnera, jsem zamilovana a stastna, ale uz nikdy nedam tolik sebe jinemu cloveku, mam svoje konicky, zajmy a jine veci, ktere tvori cast meho zivota, me a budoucnosti...Dnes uz bych neresila minulost a cim dele se v tom babrate, tim vetsi a delsi bolest si pusobite a dele se vam bude hojit a to, co se stalo a co je stejne nezmenite...chovejte se k sobe, jakoby jste radili sve nejlepsi kamaradce...urcite by jste ji nedoporucovali at se trapi a veri nejake nadeji a vizi v navrat ke skvelemu ex...navic, vas byvaly zjistil, jak jste zavisla a milujici a bude toho umet vyuzit, kdyz bude chtit, navic chlapi radi dobyvaji a pokud ztratite hrdost a zacnete se chovat podradne...vychazite ze vseho jako porazena hlavne sama za sebe a cokoliv ted udelate, nesete si sebou dal...pokud dnes hrde ukoncite minulost, budete na to take tahle vzpominat...protoze zivot netvori jen vzpominky s EX...pryc od partneru, kterym uz na vas nezalezi...ma to svuj duvod a vy se nestazte ho menit...Zeme je kulata a veci se opakujou, tak si z toho vemte to nej a pockejte az prijde nova laska....:o)) Moc na vas myslim, vemte vsechnu svouji energii a ty svatky si uzijte s dalsimi lidmi, ktere mate radi.

Jo ale abych byla úplně upřímná, tak mám trochu pocit, že něco ve mně počítá s tím, že když ho budu odmítat, tak se do mě zamiluje, bude chtít se mnou chodit a snese mi modré z nebe. No na tomhle budu muset ještě zapracovat, ať neobelhávám sama sebe.

A co vy? Jak jste na tom? Co bývalí, kontakt - nekontakt? Co večery, rána, dny?

Zatím přeju dobrou noc.

Holky!
Na Anrikrista NECHOĎTE!!
Je mi z toho blbě ještě teď. Rozsekaná jsem byla po prvních dvou minutách a druhou polovinu filmu jsem si udržela psychické zdraví jen díky tomu, že jsem si zakrývala oči a v duchu přeříkávala básničky. Ne jako fakt! To bylo největší psycho, co jsem snad kdy viděla, a to jsme fanynka jak Triera, tak Lynche.

No nic, k tématu. :) Bývalý došel. Zdálo se mi, že je nějaký hezčí než dřív, ale ustála jsem to. Chovala jsem se striktně jako kamarádka. Nesedla se vedle něj, žádný dotek, žádné otázky, jen všeobecné věci. A co on? Samozřejmě klasika. Tobě to sluší, já půjdu k tobě spát, atd. Dost naléhal, ostatně tak to bylo i při našem předchozím rozchodu. Dřív bych podlehla, teď ale striktně ne. Nedovolila jsem mu mě obejmout, nic. Jsem na sebe pyšná! :)
No ale samo, že mě to rozhodilo. Jistě že bych si to v tu chvíli na jednu stranu přála, aby zůstal se mnou. Ale víte co? Už to není nijak silné! Vím, že by mi to ve výsledku přineslo jen špatné pocity. A teď, když tu sedím u počítače, už vnitřně ani nechci, aby tu byl.Už mě...kupodivu...NEBAVÍ s ním být. Právě proto, že je to pořád dokola to samé.

Sandy, já jsem teď měla hrozně práce do školy i do práce, takže jsem večery trávila prací :(. Ale ani se mi nikam nechtělo, byla jsem si tu sama spokojená. Soustředím se v klidu, nevím, nechápu, jak je možné, že se to tak zlomilo. Bylo několik dní, kdy jsem večer brečela a myšlenky utíkaly, pak ale Bum! a dodnes nic. Jen se bojím, že to třeba ještě přijde.
Jinak to mám přesně jako ty, taky netoužím po zamilovanosti. Nejvíc si přeju mít klid a bezpečí, mít oporu, jistotu, zázemí.

BRRRRRRRR! pořád vidím scény z toho filmu. Teda po tomhle bych se fakt nikomu do náručí nevrhla. Jsem myslela, že v půlce odejdu, fakt.
Tak kdybyste někdo měl pocit, že jste psychicky na dně, nejste, ale můžete být :) pokud shlédnete tento film.

oukej: že nejde randění zcela chápu...já si ani nedokážu představit,že bych šla vysmátá na nějakou schůzku, že bych měla někomu pokládat takové ty seznamovací otázky..brrr. už se mi nechce tohle všechno absolvovat znovu. sice plno lidí říká, že se jim stýská po té zamilovanosti a po tokrásném,co je na začátku..tak já to mám jinak. já mám raději zavedené koleje a jistotku. líbí se mi,když už toho druhého znáš, když se můžeš chovat naprosto přirozeně...no nic, těmito slovy tady stejně nikomu nepomůžu.
na druhou stranu. vážně to nebyli ti praví a proč si zavírat cestu před někým,kdo by nás měl za princezny.
já mám ted taky před zkouškama, ale nejde se mi na to soustředit a v práci mám v hlavě taky pořád to jedno...
takže mé rozpoložení se podobá zcela tomu tvému...
oukej, jak zvládáš večery? chodíš s kamarádama nebo jsi sama?
jdete na antikrista? bude to drsné,tak at to zvládnes! raději se vrhni do náruče nějakému hezkému návštěvníkovi kina:-)

Oukej, fakt se bavím...jak je to úplně stejný! Zoufalá první rande z internetu, pak jsem se na to vykašlala kvůli státnicím...stupidní dotazy gynekologa (asi budeme podobně staré) a pak potkala moje zlatíčko...takže hezky postupuj podle tohoto scénáře a taky se dočkáš :o)

Můj drahý ex? Jasně že má slečnu...o málo kratší dobu než já miláčka. Občas tedy zírám, co z něj vypadne při líčení společného života, ale chtěl to, má to...už jsem jí i viděla na fotce - můj absolutní protiklad, ale absolutní :o)

Diano, a jak to vlastně teď má ten tvůj bývalý? Je s někým?

No ale přece jen se na mně ten rozchod nějak podepsal, jsem hrozně přecitlivělá. Včera jsem brečela u dokumentu o farmaření... když farmáři zkrachovali a museli prodávat krávy na aukci... a smutně se dívali, jak mizí jejich celý dosavadní život.. :( :( :(
Tož nevím, zítra jdeme na nového Larse von Triera, snad mě to nerozseká tak, že se bývalému vrhnu do náruče... :)

Sandy, to je zvláštní, já nemám strach z toho, že mě zklame někdo další nebo že se už nezamiluju. Spíš z toho randění a tak... prostě mi to nejde! Kdysi jsem byla párkrát na rande přes internet a pokaždé to byla hrozná otrava. I když ten člověk psal vtipně a na fotce vypadal k světu, v reálu to bylo o ničem. Navíc se při těchto schůzkách cítím hrozně divně, jak tele na aukci :). No a mezi jinými lidmi zas nedokážu dát najevo zájem! Před tím svým bývalým jsem byla 4 roky sama. A dlouhodobý vážný vztah jsem neměla nikdy :(. Asi to mám v hlavě špatně uspořádané.
No teď mám stejně takový nápor ve škole a v práci, že následující dva měsíce do státnic na nic jiného čas mít nebudu, tak si dávám vztahovou přestávku. :)
Jinak zítra jdu se svým bývalým a ještě jedním kamarádem do kina. Jako čistí kamarádi:). Jsem zvědavá, co to se mnou udělá, zatím si stále držím pocit, že už nikdy víc a že už k němu ani tolik necítím. Možná je to taky tím, že teď ani nemám čas na něj myslet, nevím.
Sandy, Aničko, jak jste na tom vy?
Jinak se mě dnes gynekoložka zeptala, v jakém časovém horizontu plánuju těhotenství :) Tak jsem měla chuť říct, že v nejbližších padesáti letech, a praštit ji po hlavě! :)

oukej : strach z budoucnosti?...ten znám moc ..pořád se mi hlavou honí, že už nikoho nepotkám, že ani nechci potkat,protože nevím,jeslti bych mu jeho případnou náklonnost věřila ( po zkušenostech ) ... je hrozné,jak si člověk něco buduje a pak to spadne jako domeček z karet.

Martino, jak přes kopírák...dokud nepotkáš fakt meganádhernýho chlapa...je jedno, že často uvnitř prázdno, ty potřebuješ zatím vyřešit první fázi :o) První pusa je divná, druhá lepší a pak už se ti podlomí kolena a...takdále :o)

Ano, je to takové malé "sexuální zneužití", ale oni to dělají furt, tak co! :oD

jinak vam vsem drzim palce a ted uz z vlastni zkusenusti muzu rict... zase bude dobre a zase budete spokojene. A byt bez chlapa neni nic spatneho, jen je potreba si v tom najit to pozitivni :-)
Drzte se!

Ahoj holky...

to máš pravdu Diano... dneska je to neco kolem 2 a pul mesice, co spolu nejsme a mam presne ten problem s tou fyzickou fazi. Nemuzu rict, ze je kolem me o kluky nouze, jsou hezci, pritazlivi, jsou to bezva bovahy, ale jakmile na me sahnou, pokusi se me polibit nebo neco podobneho, okamzite utikam. A nemuzu si pomoct, proste nemuzu snest pocit, ze by na me sahal jiny kluk nez Petr. Vcera jsem byla po zkousce v Brne na rande. Bylo to strasne fajn, hezky, sympaticky, pozorny, mily kluk, moc jsme si rozumeli, ale... zas to neslo...

Navic me vsichni kluci (krome kamosu) strasne lezou ne nervy, jejich baleni a okukovani a tak. Su strasne spokojena s tim, jak to ted je. Su po 4 a pul letech "volna" a strasne si to uzivam, fakt!

Jinak s Petrem sme prerusili uplne kontakt, ptz on to hrozne blbe nese, nedokaze byt v me blizkosti, takze mu nechavam prostor a casem snad budem pratele. Spousta lidi za mnou chodi a vycitaji mi, ze ho ten rozchod uplne zmenil a jestli nevidim, jak na tom je atak. Ale co muzu delat? Nemam mu jak pomoct, i kdyz bych chtela, aby byl v pohode...

Ani, nemůžu soudit, neznám vás, ale chlapec by měl především dospět, pak si možná jednou bude vážit toho, co má. Ale s tím ty nemusíš ztrácet čas...opravdu, zůstávat v nefungujícím vztahu je na nic, život je krátkej...a...krásnej, uvidíte holky, zase bude!

Oukej - ooooo, absolutní vzor? Jsem potěšená :o) No jo, přehoupnout se do kamarádství, to je věda...ale dá se za určitých okolností. Denně ho vidím stále, ale od nového roku mi to skončí, mění práci, takže po 10 letech každodenního setkávání se neuvidíme...pocit je to zvláštní (na obou stranách, viz neustálé jeho dotazy, zda mi bude chybět), ale nikoliv drásající, doufám, že se mi úplně z života neztratí, ale plakat pro to nebudu :o)

Jinak máš dobře našlápnuto, dle mého názoru. Možná díky těm neustálým návratům, které nikam nevedly...vzorec on má vše (včetně sexu) a ty nic...opravdu není to pravý ořechový!

A seznamování? :o))) to mi povídej, tenkrát jsem si naivně myslela, že s jedním prožiju celej život...bylo to pak peklo, aleeeeee taky se to zlomilo, já si po osmiletém vztahu užila trochu divočiny (překonat pocit, že na tebe bude sahat někdo jinej, je první fyzická fáze) a pak potkala svého Úžasňáka (druhá psychická fáze)...takže neboj! Zpočátku to není lehký, to ani omylem, ale nakonec budeš mít na co vzpomínat.

Já mám spíš trochu strach z budoucnosti... neumím balit chlapy, příčí se mi to, nerada chodím na rande s cizíma klukama, jsem v tomhle tak nějak blokovaná. On byl vlastně můj nejhlubší vztah, což je fakt hořkoveselé. A to je mi 28. Ale tak budu pozitivní... přišel on, přijde i někdo jiný :)

Diano, po těch mnohamnoha hodinách, co jsem strávila čtením téhle diskuze, je hrozně zvláštní číst tvé reakce na vlastní story... jako by oživla románová postava. Je to fajn, zajímalo by mě, jak dopadly další holky, co sem dlouho přispívaly, třeba N. nebo MM nebo Míša... je to jako reality show v psané podobě :)

Sandy, zatím jsme se na delší dobu rozešli jen jednou, a to za mnou stejně občas jezdil. Mezitím si však začal ještě s jednou holkou, která ho ale nechtěla, tak jsme skončili zase spolu. Pak to bylo jednu dobu vážně nejlepší, ale já už jsem tu minulost nedokázala překousnout, atmosféra houstla a nakonec to sklouzlo tam, kde dřív. Nebo téměř tam. Teď jsme od sebe 14 dní, dnes mi volal, jak mi dopadla jedna stresová záležitost, ale ve mně to už nic nemění. Netrvám na výhradném nekontaktování, ale nechci se s ním ani nijak zvlášť scházet. Myslím, že je to všechno hlavně v hlavě... jak psala Aurelie, že s tím svým bývalým vůbec nebyla v kontaktu, ale odmilovat se nedokázala, protože pořád doufala a snila, kdežto Diana s tím svým byla každý den a zvládla to tak neuvěřitelně zdravě, že je teď můj absolutní vzor :) Já si teď nařizuju myslet na něj a chovat se k němu jako kamarádka. On už zase začínal s takovými svými svádivými řečmi (rozuměj - o sexu), přičemž ale zase říkal, že to zvládnem, že nesmíme už spolu spát. Já už se tomu jen směju, jak se zase opakuje totéž, co při posledním rozchodu, kdy za mnou občas přijel, vyspal se, a gudbáj:), přesně tak to tehdy začínalo. Jenže já teď už vím, že se nenechám, už ani nemám potřebu. Vím, že s ním to nikdy nebude takové, jaké bych chtěla, a nevím proč, ale mám pocit, že ho vážně přestávám milovat, protože si zakazuju na něj myslet jako na romantickou nenaplněnou lásku, ale úmyslně se na něj dívám střízlivým pohledem, ke kterému mi hodně pomohla i tato diskuze. Já vím, dva týdny není nic, možná bych neměla prohlašovat, že teď už to vím, protože tohle je hrozně křehké a ty pocity se teď hodně mění. Teď to tak cítím, uvidíme zítra, pozítří. Sandy, nevěřím, že z tohohle by ještě mohl být vztah. Pokud mě začne chtít, když ho budu odmítat, přestane mě chtít v momentě, kdy ho přijmu. Takový prostě je, alespoň ve vztahu ke mně.

Diano
Myslíš, že takový chlap bude k jiné lepší? Že je to opravdu tím, že já mu nepřirosla tolik k srdíčku aby to pro něj nebyl všechno problém pro mě takové věci dělat, být semnou a trávit semnou čas? Víc času a plánovat budoucnost ?

Holky, vydržte, až tohle smutnění přejde a vy zas uvidíte normálně a bez slz, tak vám dojde, že se vám stalo to nejlepší, co mohlo.

Protože takhle NEVYPADÁ láska, tohle NEBYL ten pravej!!! Z takových nefunkčních vztahů pryč pryč pryč! A pokud na to nemáte sílu vy osobně a udělá to za vás on...tím líp.

Uvolníte si tím cestu k dalšímu...lepšímu...úžasnému...chlapovi v tom pravém slova smyslu...a ne k užvaněnému alibistovi, který ani neuvaří čaj, když je vám zle!

Tak to jsme hnedle tři - Sandy, Oukej, Anička - přesně to samé, žádná opora od něj a všechno to ostatní, co píšete ...

A on mě teď odkopne a začne všechno tohle, o co já sem se snažila tři roky (zázemí, opora, důvěra...) tak mě pošle pryč a začne tohle všechno budovat s jinou... Proč ?

Třeba dokážu pochopit, že mě ve svém životě prostě nechce, že tam nepatřím, že pro něj nejsem dostatečně dobrá jako partnerka, ale prožili jsme spolu za ty tři roky spousty krásného, proto asi tak moc nechápu, že mě vyřadil z minuty na minutu uplně, jen si najde jinou, tak mě odkopne.. a na mě si neudělá chvilku, ani na blbý telefon, jen se zeptat, jak se má... Proste vůbec nekomunikuje :-(
A to mě dostává snad ještě níž !

já teda hledím jako blázen, protože vlastně píšeš o mně. včetně kamarádů a rodiny,protože ti mi pořád opakují,jak si tohle nezasloužím a jak bych si měla dát prostor pro to být sama a hlavně si časem najít někoho,kdo mě ocení.takže já už si skoro všechno nechávám pro sebe...až ted to tady vypisuje tobě a ostatním.
teď se zeptám blbě, vím, že už je to uzavřená kapitola,ale udělalo s ním něco, že si to rozlouskla? říkám si,jeslti se jim pak aspon rozsvítí, že už nejsme ta jejich jistota.
co mi to dělá s psychikou ti ani nemusím říkat. pro mě je hrozně těžké si připustit, že mě nemá natolik rád.
hele,píšeš,že pečeš sama pro sebe cukroví...to já bych se klidně přidala..jako vrchní ochutnávač:-)

ano,nejhorší jsou vzpomínky, ta doba,kdy to bylo krásné...nejhorší je to před usnutím a po probuzení. ale to je přesně ten koloběh rozchodu. jen mi to bere síly si hledat tu pravou lásku...
popravdě,fakt se divím,že to má někdo stejné jako já. vím,že je tady plno smutných srdíček z rozchodů,ale takhle stejný příběh..