ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Já nepochopím jednu věc. ANo, chlap se rozchází, aby měl pokoj, to je pak logické, že netrpí. Ale já nechápu právě ženy, kterým je po rozchodu z jejich iniciativy smutno a brečí. Tak proč to ukončovaly? Mně bývalá řekla, že po tom, co odešla, dva dny probulila. Co na to říct....

To Liška:
No jo, jenže co je lepší?
Nejlepší je nerozcházet se a zůstat spolu.
My si s bývalou nejdeme po krku a věř mi, je to bolestivý stejně jako kdyby to bylo naopak.
Rozchod je po smrti partnera nejvíce traumatizující událostí. Pokud partner zemře, probíhá smutek taky ale tak trochu jinak. Musíme jej v takovém případě brát jako krutý a něměnný fakt. Obecně doba smutku v takovém případě bývá 1-2 roky.
Naproti tomu když partner nezemře ale opouští nás, čelíme mnoha dalším sebezničujícím pocitům, kdy víme že on/ona stále někde žije ale bez nás a dáváme si nejrůznější naděje a pokud jsme s ním v kontaktu, tak ještě přeřešujeme jeho chování, přičemž máme nejrůznější omluvné tendence a smutek-citová past nás může pohltit na několik více roků.
Co se týče pak chování opouštějícího k opouštěnému myslím,že ženy ani muži si nemají co vyčítat, poznal jsem pár kruťaček i kruťáků.Kruťačky i na vlastní kůži. Ať už jde o předhazování sexuálních schopností, pomluv, či jiných lahůdek. Já vyznávám jedno přísloví: "Nikdy neplivej do studny za které jsi předtím pil/pila"
Tvé příspěvky jsem četl a pokud se mám vyjádřit, tak nejspíš v tom smyslu, že Janca a Reya ti dost dobře radí!
Můj názor je, že jsi dost dobře nedocenila situaci a s oním hochem dost citově investovala, zatím co on asi ne.
Také mám na kontě jedno takové ponaučení jako Ty z mládí. Začal jsem si se slečnou která měla hocha na vojně. Poskytla mi pádné důkazy, že s ním skončila a miluje pouze mne. Citově jsem tedy investovala a šel do toho tedy naplno. Když se pak ten hoch vrátil z vojančiny hádej co bylo dál? Odpovím Ti: byl smutný Radar a to ca 3,5 roku.

To Radar: Je fajn, že tu mezi sebou máme chlapa a slyšíme zase názory z té druhé stránky. Ale taky musím podotknout, že je sice fajn, že chlapi taky trpí, ale jedno nechápu. Holka, když se s klukem rozejde, tak kolikrát si to vyčítá, bojí se o toho kluka, jak to ponese, co bude dělat, jestli to překousne atd atd. Ale chlapi? Ti , když se rozejdou, ať už z jakéhokoli důvodu, tak jen zřídka se zajímají o tu holku (pokud to nebyl vztah, kterej trval třeba 10-15 let, tam už je to jiný), ale většinou se rozejdou a pro ně to skončí a něchtěj už se vztahem a tou holkou nic moc mít společného.. je to třeba můj případ, ale myslím, že nejen můj, že tohle si prožilo víc holek. Prostě kluk, když to skončí, tak to skončí se vším všudy a je schopen si během týdne najít novou a je to v pohodě. Kdežto my holky to asi moc prožíváme, moc si to bereme a pak se v tom takhle dusíme. Jenže co je lepší? Bejt za mrchu, která se rozejde a zapomene a nebo bejt za tu milejší, co má i po rozchodu zájem o druhého, aby byl v pohodě. Já vím, že to není vždy dobré po rozchodu se vídat a mluvit spolu, ale to nemám namysli. Myslím takový ten soucit s tím druhým, který byl opuštěn a trpí... Tak s tím máme teda větší soucit my ženy:-)

To Reya:
souhlasím s Tebou Reyo, to je druhá stránka mince, bohužel ta záporná.
Já měl na mysli v tomto spíš to psychické vyrovnávání se s rozpadem vztahu.

to Radar: Ale já jsem sama psala (schválně mrkni o pár příspěvků výš), že nezáleží na tom, jestli jsem chlap nebo ženská. Mnohem větší roli hraje, kdo se rozešel, případně kdo rozpad toho vztahu nezavinil (tím mám na mysli případy, kdy se někdo s někým rozejde, protože praskne partnerova nevěra, apod.). Je ale pravda, že okolí spíš nechá vyplakat na rameni tu ženskou a od chlapa čeká, že se s tím popere...
Ale nesouhlasím moc s tím tvrzením s dětmi, jakože je to JENOM výhoda mít je ve své péči. Protože děti jednak často ženu zbavují možnosti najít si dalšího partnera (prokazatelně mají muži tendenci vybírat si parnerky bezdětné), jednak tím, že se o ně musí starat, nemůže tolik vyrážet mezi lidi (a mezi čtyřma stěnama partnera nepotkáte). No a taky děti odrostou a o emocionální závislost matky na nich nestojí. Ono není všechno jen černé a bílé.

To Janca:
jo a ultimátum jí davat je nemyslitelné!
Jsme prostě od sebe, rozejítí se vším všudy!Není co ultimatizovat.
Zavání to ale pěkným průšvihem a ublížením dvěma dalším nevinným (možná nevinným, -ten sok na té vesnici věděl do čeho jde)lidem, protože nás to k sobě pořád táhne. Je to jako magnet!! Tolikrát jsme se domluvili že přestanem, nebo i jeden resp. druhý dal nejevo že končíme i s těmi sms ale nevydržíme to! Vždy to jeden z nás poruší a ten druhý mu to nevyčítá. Třebas i neodpoví ale další den to nevydrží a stejně odpoví a je to nanovo.Nejde to postě utnout!
Ta moje 2. je ve všech ohledech lepší než ta moje bývalá 1.(pokud pominu její stále trvající manželství, které je v troskách )ale stále mně to táhne k té 1. Možná je to tím, že jsme si nikdy nešli "po krku" a stále se k sobě chováme hezky.

To:Janca
Zdravím, proč si s ním začala? No nevím, nic moc o něm nevím, majetný ani "krásnější" není (ale já ho neviděl)Jak jsem psal v úvodu, začala si vynucovat pauzy. Přisuzuju to tomu, že náš vztah začal velmi brzy po smrti jejího manžela,se kterým byla ca 24 roků, vdávala se za něj velmi mladá a nic díky tomu jiného nezažila. Nemá zkušenosti s rozchody a pauzami atd. Prostě vynutila si pauzu, de facto rozchod a v této době si začala s ním, což mi po nějaké době oznámila (to ale uvádím už v úvodu kdy jsem sem začal psát). Snad to byl převrácený pokus o komunikaci nebo já nevím co,když jsem teda pak rezignoval úplně, začala se mi v sms navracet až došlo o vánocích k usmíření a já se měl vrátit k ní a začít jí naštěvovat (naše spolužití bylo ve střídavých návštěvách, i vícedenních jeden u druhého)na té prokleté vesnici, ale ouha, reakce okolí, tlaky té veřejnosti na vesnici na ni, rozmlouvání jí mé osoby dokonce rasistickými způsoby atd. Pohádali jsme se a opět rozchod a trávení konce roku v již naznačeném smyslu. Ona s ním a já sám. Mezi svátky jsem se ale seznámil s 2. a začal to s ní rozvíjet. 1. ale od nového roku opět nasadila sms návratovou notu, ale já už jsem ji nebral moc vážně, byl uražený a rozvíjel to s 2.Taky jsme se hned v lednu z jejího popudu setkali ale já to bral tak, že je prostě s ním a má co chtěla (i když říkalala jak je nespokojená a nešťastná) Ve druhé polovině února už šla tvrdě na věc, přijela ke mně domů a bylo domluvené skotačeníčko poněvadž jsme to nemohli jeden bez druhého vydržet.Myslel jsem, že už s ním není a konečně se ponaučila. Začala se ptát na můj sex.život v mezidobí a já po zjištění že není sama a je pořád s ním (neveděl jsem ale že má od něj rozhodovací ultimátum a je poslední den) přiznal svůj vztah s 2.Oba jsme byli náhle znechuceni jeden druhým a návštěva skončila.Následně začal čilý sms kontakt, ve kterém se vyznávala z nekončící lásky a já dělal veliké "kšá kšá". Když přestala psát sms zavolal jsem jí a zjistil existenci toho ultimáta a to jak skončilo. Díky mým "kšá kšá" sms odpovědím se vrátila k němu a věc již nelze opakovat a musíme každý zůstat s tím svým. Navrhoval jsem jí vzájemné ukončení našich vztahů ale řekla že jej již nemůže a nechce trápit. A tady je rozpor: miluje mě ale je s ním!--viz. to prostředí vesnice.
Navrhla i přerušení sms styku ale nevydrželi jsme to, dál to znáš...
No a teď obecně,

To Janca:
To Liška:
To Reya:
To všechny ostatní ženy:
Dámy, nemyslete si, že chlap konec vztahu neprožívá! Za sebe a své známé a rozejíté chlapy můžu říct, že je to stejně intenzívní, možná horší! Otázkou je citová zapojenost ve vztahu, a otázka kdo vztah ukončil a z jakých důvodů a jestli ještě něco cítí nebo ne.Vídím že tu chlapi moc nepíšou, je to ale asi dáno i tím, že chlapi nejsou moc psavci a taky se u nich city moc nenosí! Depka a citové strádání není u chlapa společensky přípustná. Chlapi to v sobě více dusí!
Vezmeme-li počet sebevražd, z důvodu vztahových problémů, tak chlapi jednoznačně vedou. Naopak vezmeme-li počet léčených pacientů z důvodu opět vztahových problémů, tak vedou jednoznačně ženy. Co z toho vyplývá?
Ženy se dostanou do rukou odborníka který jim může pomoci dříve než chlapi. Žena se nestydí jít a nechat si napsat antidepresiva z důvodu že má problém ve vztahu ale chlap to udělá jen velmi zřídka. Ve vztahu k sebevraždě je tomu ale naopak.Chlapův smutek je prostě tabu. Je to dáno společenskými předsudky a všeobecným klišé!
Ženě taky po rozchodu v 99,9% zůstanou děti, což je hnací motor života.
Proto milé dámy, nemyslete si že chlap to neprožívá,prožívá to taky. Byť naše tělesné schránky jsou poměrně rozdílné, po stránce chemické tedy psychické jsou naprosto stejné!
Otázkou je prostě jen to, co kdo do vztahu dal, jak jej prožíval a co si od něj sliboval než skončil a dále na spoustě dalších vnějšíh vlivů které pak pomohou ztrátu a přežití lásky zvládnout.
Janco, jsem rád že Vám ženám mohu jako zde jeden z mála zástupců "drsnějšího-nedrsnějšího" pohlaví dát nahlédnout do našich duší a poskytnout tak částečné rozřešení vašich pohledů na věc,resp. na nás muže, byť si nedělám v žádném případě ambice na to, že Vám to nějak pomůže.
Někdo se jde ze vztahové deprese opít,(což vřele nedoporučuji) někdo píše básně,někdo komponuje hudbu, jiný maluje obrazy, viz. pohnuté osudy naprosté většiny uměleckých géniů, jiný klábosí na netu. ať děláme cokoli, hlavně že to aspoň na chvíli pomůže!!
Ciao, Radar

http://www.blesk.cz/Clanek9343.htm

Já myslím, že my jsme stejně citliví jako ženy. Když ta moje skoro po 5 letech odešla, rozstřelilo mě to dost. Teď už je to 3 měsíce, občas se vidíme, takže je to celkem utrpení. Ale po nás svět chce, že nesmíme brečet, takže trpím spíš tak tiše a doufám, že to nějak odezní.....

To Liška: Liško, jen vytrvat! Správně jsi se naštvala. Asi bych se po tomhle už s ním nechtěla nikdy vidět. Bavit se na tvůj účet, aspoň vidíš, o jakého kluka si přišla, to se teda vůbec netrap.

To Radar: Podle toho, co píšeš, mi připadá, že ta 1. má strašně nerozhodnou povahu, asi by si vás nejradši nechala oba. Ale, co jí tolik táhne za tím druhým? Ty o něm něco víš? Jestli je nějak výjimečný nebo majetný nebo "krásný"? Proč si vůbec začínala s tím druhým když už byla s tebou? Něčím jí musel zblbnout. Ale myslím si, že to bylo jen na začátku a přišlo vystřízlivění asi to není tak, jak si představovala. Dost v tom bude hrát roli prostředí vesnice, kde každý každého zná a všechny milostné karamboly se řeší všude.Já jsem z menšího města ze severu Čech a všichni jsme věděli o všech i když jsem se po tom nepídila. V tomhle jsem ráda, že žiju v Praze i když někdy ta anonymita je ke škodě, ale , co se týká vztahů, je to každému fuk. Já bych jí dala ultimátum, do kdy se může rozmyslet, ale pak definitivní konec. Nevyřešené vztahy nás vysávají a ovlivňují i ten tvůj další vztah. Paralelní vztah je děs. Člověk pak pořád srovnává a nechce nikoho zranit, ale ono to tak nejde. Dva lidi nemůžeš stejně milovat, nakonec to vždycky jeden vyhraje. Ale vymazat někoho ze srdce, to je hrůza.Taky se s tím potýkám, ale kdyby teď můj muž č. 2 přišel a najednou by chtěl být se mnou, už bych asi taky váhala, sice ho pořád miluju, ale už se mi taky jednou stalo, že to skoro ukončil a teď o sobě nedává vědět, tak to vypadá podobně. Jak jsem psala, miluju ho, ale už to není jako dřív, už by se musel hodně snažit, abych mu věřila tolik jako ze začátku, cítím , že takovýhle věci jako rozchod , vztah poznamenají(dvakrát se nevrátíš do stejné řeky). Dej jí čas, dokdy si to promyslet,ale pak už žádná šance, žádné "bití srdce pro druhou". Bolí to dost, ale budeš mít čistý svědomí, žes jí dal šanci. Mně by takové jednání přišlo fér. I víc si vážím lidí, kteří takhle jednají a stanoví hranici, za kterou už nejsou ochotni jít. Vydrž, ono se to vyvrbí. Jak se říká 90% problémů nakonec "vyhnije" samo. Líbí se mi, že nám dáváš nahlédnout do mužské duše, většinou jsem si myslela, že muži tyhle záležitosti až tak neprožívají, musím si poopravit mínění. Jak jsi psal, proč tedy jezdí kolem tvého domu atd., já bych asi taky jezdila, někdy je ta touha po tom druhém tak veliká, že se chováš iracionálně, jen abys ho třeba na chvilku viděl, protože ti strašně chybí, ale zase máš svoji hrdost atd. Mně se to pěkně radí, ale sama jsem taky někdy v koncích. Rozum ví přesně co dělat, ale srdce si dělá, co chce a nechce ho vymazat, ale díky tobě vím, že jeho pocity jsou možná podobné, akorát si je nechává v sobě.

To REYA: Jojo, chápu. A myslím, že zažívám to, co ty. Ke mně taky přišli závěry, že už mě ani jeho nechtěj řešit, že je to naše věc a že je to vlastně nezajímá. To pak hodně zamrzí. Ale máš pravdu, jsou to především jeho kámoši a tak je jasný, že si vemou více z jeho vyprávění než z mého. Ale i tak to zamrzí a to jsem si o nich myslela, že to jsou kámoši, co za něco stojí Teď jsem se dokonce dozvěděla, že se v tý hospodě, když jsem tam nebyla bavili na můj účet a vyvolal to právě EX přítel. Tak to jsem si řekla a dost! Já se nenechám nějakým pitomcem ztrapňovat před ostatníma a už vůbec ne nějakýma pomluvama nebo narážkama, který ani z poloviny beztak nejsou pravdivé. To mě teda fakt dostalo. Hraje si na kámoše, vyžaduje pozdrav, ale když může tak rád pomluví, jen abych já byla za tu trapnou nánu.. ach jo, ale chybama se člověk učí a vše zlé je pro něco dobré, tak doufám, že budu pro příště ponaučená.. i když... ono to někdy moc nejde. Srdci se poručit moc nedá:-(

Liško: Připojuju se k Janče - ono to "vyzařování" dělá opravdu hodně, ale ten vyzařující obvykle není schopen se na sebe podívat očima někoho druhého. Jen bych dodala: může to být i tak, že Tvůj ex se před svými kamarády trochu vytahuje anebo možná obhajuje svoje rozhodnutí... Jako výsledek pak Ty můžeš na ně působit jako stíhačka, protože oni vlastně jen (logicky) přejímají za svůj názor to, co jim řekne on. No, ať je to jak chce, lepší je nevidět se s takovými lidmi. Já chápu, že to mrzí a je to přesně to, co jsem popisovala ve svém prvním příspěvku. Že s tím rozchodem člověk chtě nechtě ztrácí kolem sebe spoustu dalších lidí - společných známých. Obvykle to ale není hned, spíš se to projeví až později. U mě to bylo i mou vinou, protože ze začátku jsem je asi příliš zahltila svými problémy, a oni jakožto kamarádi i mého bývalého možná nevěděli, jak se k tomu postavit, anebo je to i štvalo. Přišly pak z jejich strany i závěry, že se o mém bývalém už vůbec se mnou nebudou bavit, což ve mě vyvolalo pocity, které se těžko popisují... Asi pocit zrady, lhostejnosti, nedůvěry... No, tohle asi není úplně Tvůj případ, ale prostě zázraky nečekej - jsou to jeho kamarádi a budou stát při něm, ať se děje, co se děje.

To Janca:
Ahoj, rozebírali jsme to v pátek a v sobotu zase přes sms a napsala mi, že mám určitě perfektní vztah a ať nechám bít srdce pro ni,jako pro tu tu druhou, což je kontraproduktivní! Tak proč mi jezdí proboha okolo domu a pořád mi píše?(i když jsem tomu rád)Navrhoval jsem jí před 14 dny, že oba naráz své vztahy ukončíme (nějakým způsobem umoříme) a dáme se spolu dohromady a nechtěla, prý už nebude toho svého znovu trápit. Ale takhle se trápíme my oba!!?? Nebo to tak má být? Ta moje 2. už se mnou asi taky počítá a čím to bude trvat dýl, tím to bude bolestnější! Navíc má láska ta 1. začala sama první s tím svým se kterým je teď a ona nás rozešla.Ta to pěkně zkomplikovala!No a já to dodělal tím, že jsem si taky našel tu svou 2. Navíc bych se asi již bál se s ní dát znovu dohromady když si začala jako první, co když by to zopakovala?Ale přesto ji pořád miluji!Vím taky že i ona mně ale teď po zjištění že někoho taky mám, a přeřešování té situace, kdy jsem byl v sms dost řekl bych "pyšný" a chtěl jí to jak se říká nandat, nevím jestli to u ní (city)částečně neustoupilo když mi toto píše.A navíc ten její je od nich z té vesnice, takže má přítomnost by tam byla nemožná, ale to se již opakuji, to vlastně už znáš!S Tvým synem je to hrozné, znám podobný případ a shodou je to taky Janca. Příjmení začíná na "K" a je z Blanenska. Nevím snad? No svět je malej!

To Liška: Víš, asi z tebe vyzařuje ta snaha získat ho zpátky, ty si myslíš, že to není vidět, ale ostatní to asi vnímají jinak. I Z tvého psaní, je jasné, že kdyby kývnul, okamžitě přiběhneš, všechno mu odpustíš. Asi bych minimalizovala možnost kontaktu s ním, možná i za cenu, že bych si našla nové přátele. Takhle čekáš na zázrak, který nepřijde a budeš z toho čím dál víc hotová. Nejvíc by ti prospělo najít si někoho jiného a to by jsi koukala, jak rychle bys to měla vyřešené a ještě by ses divila, jak si mohla o něj kdysi tolik stát. Příjmout tu skutečnost, že ten druhý nás nemiluje je strašně težký, otřese to sebevědomím, protože si myslíme, že jsme asi špatní, nedokonalí, že nás ten druhý nechce,ale ono to tak není. Akorát to nebyl ten pravý. Nevím, kolik ti je, ale předpokládám, že ti "netikají biologické hodiny", tudíž se nemusíš hnát za vztahem za každou cenu. Ber to jako ukončený vztah, který tě posunul dál.Mám kamarádku( je o dost mladší než já), měla jeden vztah od 15 let, kdysi si myslela, že nikdo jiný už nebude a po 14 letech se rozešli, skoro když už měla být svatba. Najednou si uvědomila, že by s ním dál žít nemohla. Poznala jiného, ale taky asi po půl roce byl konec. Když jsme se naposled viděly, říkala mi jakou má ze všeho depku, atd. Za měsíc jela náhodou na sraz spolužáků ze střední školy a tam se dala dohromady sbývylým spolužákem, ketrý jí řekl, že se mu vždycky líbila, ale nemohl jí to říct když měla oči jen pro toho jejího. Teď je šťastná, zamilovaná a říká si, jak je možný, že to neviděla, že v její blízkosti byl takový skvělý kluk. Asi to tak mělo být, že si se měla rozejít, aby si mohla potkat někoho lepšího. Navíc si myslím, že od toho tvého ex není zrovna fér když ti občas svým chováním dává naději, buď ráda, že to takhle dopadlo,asi by to sním nebylo nic moc.

TO REYA: CO bych chtěla slyšet? Já vlastně ani nevím. Jo, je tam ten otazník. Na jednu stranu ho nechci vidět a tedy nestojím o kontatkt s ním, ale když ho teda už vidím, tak zase bych se s ním bavila. Já vím, jsem jak malá, co neví, co chce, ale já když ho vidím, tak to fakt nevím. Nevím zda je lepší ho ignorovat nebo se s ním bavit ,ale když se s ním bavím, tak zase z toho mám divnej pocit, aby on si nemyslel, že já chci bůh ví co, nebo aby zase neměl nějaký řeči a já v tom neviděla taky bůh ví co,, víš co myslím. Takže z toho jasně vyplývá, že je lepší ho nevidět a problém je vyřešen, ale bohužel to nejde, protože prostě máme tolik společných známých a míst, že to musím vydržet a bojovat. Bude to asi trvat déle, ale snad to přejde. Včera jsem ho opět viděla, a tak jsem ho pozdravila, abych se nedočkala toho, co minule a sotva, fakt sotva odpověděl. TAk já už nevím, je mi to jedno, nechápu to, mrzí mě to, ale nemám už sílu bojovat ani se nějak snažit o nějaké vycházení, už fakt nemůžu. Ještě k tomu všemu mě mrzí to, že si jeho kamarádi o MNĚ myslí, že ho uháním, píšu a chci ho zpátky, přitom to tak není ! Nepíšu, nevtírám se,, a stejně sem za blbce...no, s tímhle pocitem se prostě s ním ani nemůžu bavit, protože hned by to pro všechny vypadalo, že ho chci zpátky,no je to normální?! Přijde mi, že sem se buď já totál zbláznila, nebo všichni okolo mě :-(

Ked som chcela dat ,,kopacky" mojmu frajerovi,tak som to skoro nedokazala.Nakoniec som mu napisala( aj ked viem,ze to nie je spravna vec takto mu to napisat.No bolo to cez internet).Rozisla som sa s nim kratko pred mojimi narodeninami,len koli jeho blbosti.Na narodky mi ani nenapisal(bola som prekvapena,ze sa na mna znova vykaslal).Dovod?Hambil sa. Ked som prisa v moj pekny den domov miesto stastnych narodiek som plakala,plakala a plakala.Ale nakoniec sme sa znova dali do kopy.A tak som, aspon dufam,nas vztah predlzila aspon o par mesiacov. 24.3 budeme spolu rok. Aj ked neviem naco nam bol ten rozchod.Aspon som sa naucila jednu vec o mne: tazko sa s takymto niecim vyrovnam.

Ked som chcela dat ,,kopacky" mojmu frajerovi,tak som to skoro nedokazala.Nakoniec som mu napisala( aj ked viem,ze to nie je spravna vec takto mu to napisat.No bolo to cez internet).Rozisla som sa s nim kratko pred mojimi narodeninami,len koli jeho blbosti.Na narodky mi ani nenapisal(bola som prekvapena,ze sa na mna znova vykaslal).Dovod?Hambil sa. Ked som prisa v moj pekny den domov miesto stastnych narodiek som plakala,plakala a plakala.Ale nakoniec sme sa znova dali do kopy.A tak som, aspon dufam,nas vztah predlzila aspon o par mesiacov. 24.3 budeme spolu rok. Aj ked neviem naco nam bol ten rozchod.Aspon som sa naucila jednu vec o mne: tazko sa s takymto niecim vyrovnam.

To Radar: Děkuju za Tvoji poporu. Nevím, jestli jsem hodná, ale snažím se pro lidi, kteří mě mají rádi dělat maximum, ale to samé očekávám od nich a pak nemůžu pochopit, že se chovají tak, jak se chovají. Jak jsi psal o té sms, taky by mě to vzalo, kdybych věděla, že se baví s jinou. Děláš to dobře, musí vidět, že konkurence je a že nebudeš pes, na kterýho pískne a on poslušně přiběhne. Mně připadá, že vždycky ve dvojici je jeden zamilovaný víc a jeden míň a bohužel ten, co do vztahu dal víc, taky víc trpí. Já doufám, že můj problém se za měsíc vyřeší, ale i kdyby to dopadlo špatně, tak dolízat nebo se doprošovat nebudu, mám svoji hrdost. Je lepší se smířit i s bolavýma záležitostma. Vím, o čem mluvím, není to moc dlouho, co jsem přišla o 15-letého syna. Někdy je život pes, někoho ztratíš, někoho najdeš. Teď čekám na to svoje plusové období, mínusů už bylo nějak dost. Zároveň zdravím všechny, co se právě trápí a řeší, jak dál. Nebojte, taky se to zvrtne do plusu. Někde jsem četla, že aby člověk uměl prožít pocit štěstí, musí prožít i bolest a tak to berte všechno jako trénink na ty "lepší časy". Já už trénuju půl roku, tak doufám, že to pak bude nářez. :-)

To Janca: Zdravím i všechny ostatní! Janco, asi máme dost stejný problém! S tím vyčkáním, no napsala mi včera, (takže od 8.3. to bylo po 7 dnech, byť jsme se domluvili, že končíme i se sms stykem a nebudeme trápit tak ty své druhé polovičky,)že jela okolo našeho domu a viděla tam cizí auto (bylo té 2.a byli jsme spoli v kině)a proto se nestavila byť chtěla na "pokec protože nemůže zapomenout, resp. těžce zapomíná" odpověděl jsem jí "že ji rád kdykoli uvidím". Je to hrozný trápení, nemůžeme k sobě a přitom se máme rádi. Nemám dnes moc času, proto se nerozepisuju ale chci Tě taky moc moc moc podržet a napsat Ti tu něco ve smyslu, že odloučení v cizině určitě přispěje k vašemu sblížení!!!!!
Věřím tomu a ze srdce Ti resp. Vám to přeji! Je vidět podle Tvého psaní, že jsi moc hodná a proto to MUSÍ pro Tebe dopadnout dobře!!
Hezký víkend všem, chvátám domů z práce-zapoměli mně tu vzbudit!