ROZCHOD - JAK SE S NIM VYROVNAT??

Ahoj..Před pár dny jsem se...To je přece na síle těch důvodů, pokud vítězí malicherný důvod tak to asi láska nebyla... lidé (obzvláště v dnešní době) mají tendence si nevážit toho, že našli nebo byli najdeni někým, komu na nich záleží... spousta žen pořád pláče nad tím, jak jsou chlapi takoví makoví, ale stačí hádka, konflikt zájmů a jdou v horším případě za odreagováním k nějakému kurevníkovi v lepším si budují "nový vztah" jinde. Co na tom že se partner chová jinak když je uťapanej z práce, když víte že až to přijde tak je to člověk na kterýho se můžete spolehnout, i když to není onasis ? Běžte si za nějakým mamrdem a užijte si zklamání, do důchodu to překlepete a pak se můžete přetvařovat před dědou.

Ahoj..Před pár dny jsem se rozešla s někým s kým mi bylo fajn a strašně hezky...Chtěla jsem se zeptat jestli tady nemá někdo zkušennost stím,že by se s někým musel rozejít i když nechtěl..Má mě rád a i já jeho...Jenže jsem to zkončit musela...(důvod zatím neřeknu)Je to strašně těžké ho odmítat když ho miluju..

Brno, odkud Ty?Ostrava :-)

Děkuji :-)
Odkud jsi ?Brno, odkud Ty?

Edito děkuji za povzbuzení,...Děkuji :-)
Odkud jsi ?

Edito děkuji za povzbuzení,...Děkuji :-)
Odkud jsi ?

Muži...
taky držím palce...Edito děkuji za povzbuzení, připadám si přesně jak píšeš. Asi máš pravdu, ale rozhodně mně není 20 a nikdy jsem to nepotřeboval a teď nevím...

Ahoj ženský, já jsem muž...Muži...
taky držím palce ...prostě ten co ve vztahu víc miluje je na tom pak vždycky hůř.
Není jednoduché si přiznat , že po letech jsme přestali být pro partnera atraktivní a žádoucí.A že odešel.Člověk si připadá jak použitý hard na podlahu.
Dlouho , vlastně dodnes se v tom hrabu , kde se stala ta chyba , byla ve mě , nebo ne atd....
Nejlepší záplata je asi znovu se zamilovat ..jenže ono to zas není tak jednoduché , potkat někoho ( pokud ti není zrovna 20 a neobrážíš diskotéky )
No tak asi tak.

Myslet si, ze takovy jsou jenom chlapi, je smesny. Znam jich hodne takovych, a znam i hodne sobeckych nevernych zenskych. Je to fifty-fifty

Ahoj , musíš se s tím...Ahoj ženský, já jsem muž a sobec snad nejsem. Stalo se mně to stejné, před měsícem mně opustila manželka, po hodně letech společného života. Když to tak čtu, že po pul roce, nebo po roce a půl se s tím nejde vyrovnat, je mně hrozně.

Ahoj, jak čtu Vaše...někteří chlapi jsou hnusný sobecký svině.
Tohle je darda a zabít ho by bylo na místě, ale jít do basy by bylo ještě horší. Je to čurák. Bude to těžký, ale zmobilizuj veškerou sílu a chtěj se z toho dostat.
Přej si potkat jiného chlapa, když chceš rodinu. Mít rodinu ber jako motivaci být zase vyrovnaná, ženská v pohodě. Využij všech dostupných možností k tomu.

Ahoj , musíš se s tím smířit , muži jsou neuvěřitelní sobci.
Taky jsem žasla nad tím , co mi po 13ti letech prováděl manžel , stal se z něj úplně cizí člověk.Vlastně jsem nevěděla , s kým jsem vlastně žila.
Už je to rok a půl , co odešel a stále na něj myslím.
Už se ale nehroutím...čas všechno zahojí , neboj. Jen ten šrám na duši , ten zůstane navždy.
Držím palce.

Ahoj, jak čtu Vaše příspěvky je mi trochu lépe. Jsem po rozchodu půl roku a stále se cítím špatně. Přítel se se mnou rozešel, protože se vrátil k bejvalé manželce se kterou byl 8 let rozvedený, já ho potkala už rozvedeného. Začali jsme spolu chodit, následně pak žít. Brali jsme si jeho děti na víkendy, já toužila po vlastním a když se rozhodl ho se mnou mít, tak po 4 měsících zkoušení jsem zjistila, že mě s ní začal podvádět. Rozešla jsem se, odstěhovala, nedal mi pokoj, jezdil, vozil dárky, povolila jsem....a jak to dopadlo, dozvěděla jsem se, že byt ve kterém jsme bydleli rekonstruuje a mají se do měsíce stěhovat. Mám pocit, že se mě to jen zdá, když jsem to chtěla skončit, nenechal mě, volal několikrát denně, jezdil, sliboval dítě a teď zjistím tohle, že to co pro mě za 6 let neudělal pro ní dělá jakoby nic!!! Ja se s tím mám vyrovnat, vzal mi 6 let života.

každý člověk ve svém životě potřebuje po rozchodu s partnerkou nebo patrnerem, záplatu na bolavou dušičku.Nabízím ubytování, na víkend nebo i na více dní. V našem městě je možnost načrepat nové síly nebo zapomenout.Máme zde Betlém-skanzem, a pár km od nás je Veselý Kopec, kde se každoročně koná slavný Jarmark.Můžete v tichu lesů rozjímat o životě nebo zapomenout v Texas baru pod sjezdovkou na trápení.Přijeďte a uvidíte- nebo mohu podat info na e-meilu: hlinsko-ubytování @seznam.cz

Prosím tady http://www.miloslavludvik.cz/ vlevo hlasujte v anketě a dejte možnost NEVÍM! Děkuji

Co k tomu dodat - výborně...Tak tak...:-).

Ahoj Marie. Myslel jsem to s...Co k tomu dodat - výborně nabytý entuziasmem příspěvek. Jen toto: člověk musí v životě projít i zklamáním, aby poznal štěstí, jinak bychom si ničeho nevážili. Rozchod nemůžeme brát jako konec (samozřejmě, že to zpočátku ani jinak nejde), ale jako začátek něčeho nového! Můžeme být plni očekávání, co nám život přinese.

souhlasím s Borkem. Nemá...Ahoj Marie. Myslel jsem to s těmi procenty trochu jinak, ve smyslu množství mužů, s nimiž by ta či ona dívka mohla mít perspektivní trvalý vztah, ale i to, co jsi napsala Ty, je správné. Nikdy nemůžeme počítat, že najdeme někoho s kým budeme duševně i fyzicky souznít na sto procent. To je holý nesmysl. Když je to padesát procent, to už je skoro zázrak. A zbytek je opravdu o toleranci a pochopení. Samozřejmě, že čím více se oba k sobě hodí a sednou si, tím méně je potřeba kompromisů, ale nikdy to bez nich nejde.
A tobě blahopřeji k Tvému přístupu. To je přesně i způsob, jaký by mohla zvolit AE. Je docela těžký pro mne vidět, respektive číst o takové bolesti, když člověk nemůže nijak účinně pomoci. Ale i tak věřím, že to zvládne, a ještě z toho do budoucna třeba i něco vytěží. A Tobě přeji, abys to zvládla přesně tak, jak jsi si to naplánovala. Bereš to za správný konec. A brát si ještě z takové situace pozitiva, to je to nejlepší, co se Ti v tuto chvíli nabízí. Všechno zlé je pro něco dobré, a když něco končí, jakkoli to mohlo být krásné, a ten konec smutný nebo bolestný, znamená to, že může něco nového začít. A třeba něco ještě krásnějšího, než člověk zažil. A až jednou budeš Ty i všichni, kterých se to týká, prožívat nové, a třeba mnohem větší štěstí, než kdykoli před tím, tak si možná vzpomenete na tuto debatu. A uvědomíte si, že to, co prožíváte, by Vás vůbec nepotkalo, kdyby jste si nemuseli projít těmi těžkými chvílemi. Jak řekl Forest Gump: Život je jako bomboniéra. Nikdy nevíš, co ochutnáš ( za předpokladu, že to nejsou višně v čokoládě nebo jiná jednodruhovka-to už dodávám já:-D).
Hlavně to nevzdat. Nikdo z těch, kteří Vás opustili, nestojí za to, aby jste se kvůli němu cítili zle. A i když někteří z Vás, co se trápíte, patří třeba mezi ty, kteří udělaly chybu, jež byla příčinou toho rozchodu, i tak se snažte to hodit za hlavu. Jen se poučte a neudělejte podobnou chybu znovu. Každý může začít znovu, s čistým štítem, a pokusit se své chyby napravit. A všichni ostatní, kteří jste byli opuštěni, podvedeni, obelháváni nebo raněni něčím odchodem, zhluboka se nadechněte, zadržte dech… a pak hurá za štěstím. Vždyť konec konců je to jejich chyba, že o Vás přišli, ne? Tak hlavu vzhůru, a šup do života!!!! :-)))

to Borek: pěkně napsaný,...souhlasím s Borkem. Nemá význam ubližovat ještě sama sobě po tom, co ti ublížil milovaný člověk. A něco o tom vím, po 30 letech normálního manželství manžel zjistil, že jeho podřízená je vhodnější partnerka pro něho a hlavně je o 20 let mladší, než já.
Jistě, jsou chvíle, kdy si říkám, jak to mohl udělat, měla jsem ho za nejlepšího přítele! Trápit se pro chlapa, který mě nechce nebudu, snažím se neuzavírat před lidma a beru si z toho to pozitivní: můžu si dělat co chci a nikomu se za to nemusím zpovídat. Jsou to 3 měsíce, co se odstěhoval, slíbila jsem si, že na tyto vánoce už bude dobře a nebudu se ničemu bránit, ani dalšímu vztahu, je fajn mít zpřízněnou duši. A jak psal Borek, když si dva sednou třeba jen na 20 %, je to fajn. Držím palce, ať je líp.

Kde? no vsude...Protoze krom...Tak sem si přečetl pár desítek předchozích příspěvků, a pokud jde o tebe, AE, tak souhlasím s Borkem. Na cokoliv, co tady kdo napíše, reaguješ skepsí, negativitou a pochybnostma. Takto mi vůbec nepřijde, že bys byla schopná a hlavně rozhodnutá s tím bojovat. Vzpamatuj se. Nemá cenu, abych něco tady psal, jenom si důkladně přečti ten Borkův poslední příspěvek, tam je všechno. Možná v drobnostech bych našel něco, co bych váhal podepsat, ale globálně souhlasím.